To je kočka, napsala…

12.9.2012 v Doporučení 8

POZOR: Celý výtěžek z prodeje této knihy jde občanskému sdružení Kočičí naděje a jeho depozitním svěřencům. Knížku budete moci koupit na výstavě koček v Praze, 15. září

(Pozn. Alue: Tento článek uveřejňuji na přání. Autorkou recenze knihy je Renata Petříčková, kde a jak knihu koupit se dozvíte naspod článku.)


Kočičí depozita. To je kočka, napsala…

Víte, co jsou to kočičí depozita? Setkala jsem se s nimi poprvé loni na výstavě koček a letos mi do cesty přišla knížka plná smutných, veselých i dojímavých příběhů z kočičích depozit. Pochopila jsem více… O těch obětavých lidech plných kočičí lásky, kteří doma léčí zraněná a často lidmi zmrzačená zvířata a hledají jim nový domov.

Anebo… nechávají si je. Není výjimkou, že takový vypiplaný miláček, šelmička, která opět nabyde důvěru k člověku, zůstane u své depozitářky. Ano, depozitářky, protože se touto činností většinou zabývají ženy.

Možná to tak trochu patří k naší podstatě.

Knížka To je kočka, napsala, je z pera Markéty Matějkové a je takovým sebraným spisem mnoha příběhů nejen jejích vlastních, ale i jejích kolegyň depozitářek, své velké slovo tu má i kolegyně veterinářka, jež přispěla nejen svými příběhy, ale celou knížku zaštítila svými znalostmi. Ono vůbec, i přes pochmurné téma je tu znát obrovská sounáležitost nejen mezi lidmi a zvířaty, ale i mezi lidmi samotnými.


Jako když ústavní dětský domov vyměníte za SOS dětskou vesničku

Markéta Matějková má sama kočičí depozitum, ale občas se v něm objeví i pes, ježek nebo dokonce dravec sražený autem. Vlastně nepotřebujete kromě trochy prostoru (poněvadž v paneláku by to asi nešlo) a velkého srdce – no a vlastně i trochy financí – nic dalšího. Kočičí depozita jsou prosté domácnosti, kde si někdo vezme zraněnou či nechtěnou kočičku, postará se o ní a zároveň jí hledá nový domov.

Jak se nápad zrodil, prozradila sama Markéta:

„To byla opravdu velmi humorná chvíle.. .s kolegyněmi – depozitářkami jsme se sešly na kus drbu v hospůdce a jedna ze zakladatelek našeho občanského sdružení Kočičí naděje Pavla Hybská na nás vybafla, že vydáme knihu. Myslím, že byste se velmi pobavila, kdybyste viděla v tu chvíli naše obličeje 🙂 Domnívám se, že nápad vydat knihu, byl výsledkem euforie z velmi vydařené předchozí akce, kdy jsme vyrobily nástěnný kalendář, který šel do prodeje v říjnu 2011, a do konce roku jsme jich dokázaly prodat 400. Dokonce jsme byly nuceny udělat dotisk, jaký byl o něj zájem. Ten pocit, že se vám něco povedlo, že to bylo jednoduché a lidem se to líbí, vás potom lehce sveze k domněnce, že vše půjde tak lehce a že všechno musíte zvládnout levou zadní.“

No a – nakonec to možná bylo levou zadní, ač to stálo čas, nervy i všelijaké strádání, které nakonec autorka zdárně překonala. I schůzka s majiteli nakladatelství LIKA KLUB, které se knihy ujalo, se nesla v úžasné atmosféře:

„Byl to opravdu velmi příjemný večer, všichni jsme chytili tu euforii, každý měl jasně daný úkol a každý si připadal důležitě a také důležitý byl. Myslím, že Tejkalovi (majitelé nakladatelství) nejvíc porazilo naše zapálení pro věc, asi ještě s takhle praštěnými kočkobabami nepřišli do styku 🙂 Jsou to prostě lidičkové, kteří mají úžasně široký záběr zájmů a asi nejvíc je zajímají lidé, co pracují srdcem – třeba i na úkor pedantické a suché kvality.“

Mě porazila často syrovost, která v knížce je. Nečekala jsem růžové příběhy, ale popálené kočky, slepé kočky nebo srdcervoucí příběh kočičky, jež po úderu do hlavy trpěla bolestmi, navíc je vše dokumentováno ještě fotografiemi. Nemusíte se však bát, mnohé umí veterinární věda vyléčit, mnohé zmírnit a nakonec velmi brzy zjistíte, že všechny ty kočky měly obrovské štěstí v neštěstí.

Protože potkaly lidi, jež s nimi zacházeli lidsky.

Celý výtěžek z prodeje této knihy jde občanskému sdružení Kočičí naděje a jeho depozitním svěřencům. Knížku budete moci koupit na výstavě koček v Praze, 15. září nebo na emailu [email protected] či v nakladatelství LIKA KLUB nebo v e-bux.cz a určitě Vám ji rád objedná I každý knihkupce, pokud knížka zrovna nebude k mání.

Vydalo nakladatelství LIKA KLUB, www.likaklub.cz a www.kocicinadeje.cz , 2012

Renata Petříčková

www.petrickova.cz

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Knihy“ pro další doporučenou četbu – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho Zdebra 2012-09-12 07:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Škoda, že nejsem z Prahy. Určitě bych na kočičí výstavu šla a knížku bych si možná i koupila. Takových lidí by mělo být víc, co se rádi starají o zvířata. 🙂 Jenže dnes většina lidí myslí jen na sebe a vymlouvají se, že není čas…

Ikona diskutujiciho T.Louie 2012-09-12 07:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek a opravdu mě velice potěšilo, že existuje víc lidí, kteří by za kočky i dýchali, kdyby to ovšem šlo. Sami máme doma tři kočky. Jednu jsme sundali z plotu zašprajclou hlavičkou mezi plaňkama, ještě chviličku by tam vysela a udusila by se. Tehdy byla ještě malinký koťátko, který bylo třeba dokrmovat mlékem, dneska je to sedmiletá čtyřkilová dáma. Další jsme vypiplali, když přišla domů úplně zubožená, jedno oko úplně zničený, dýchací cesty ucpaný krvý, otoky- asi se prala s autem a nebýt obětavé péče mojí mamči, tak by tu s náma asi taky nemusela být. No a třetí je prominentní rozmazlenej VIP kocour-puberťák :)) Autorkám knihy i dalším takto ochotným lidem fandím a přeju jim hodně úspěchů. Takovádle životní volba vyžaduje hodně trpělivosti, pečlivosti, lásky a ochoty. To každý nedokáže. Klobouk dolů.

Ikona diskutujiciho Eli 2012-09-12 07:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ach jo, a já zrovna 15. září nemůžu… Na této výstavě koček jsem byla dvakrát, vždy s žádostivým pohledem na maminku, že bych kočičku z depozita chtěla, ale marně – člověk míní, paní generálka mění. ;D

Ikona diskutujiciho meditaceprodeti 2012-09-12 11:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takové věci a články bych chtěla číst častěji… Krásná myšlenka i věc. Škoda že Praha je tak daleko od Brna, jinak by jsme na výstavu s dětmi určitě zamířili.

Ikona diskutujiciho cajovnaprozeny 2012-09-12 13:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, děkuju za zveřejnění. Mě na té knížce fascinoval ten nápad ji vůbec napsat, je svým obsahem naprosto jedinečná. Příběhy koček z depozit, smutné i veselé, dojemné… asi není nic, co by ukázalo problémy opuštěných koček lépe.

Ikona diskutujiciho Siska 2012-09-12 19:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

My děláme něco "podobného" – vždy dvakrát za rok se skupinka nás kočkomilek (ale i chlapů kočkomilů) schází na jiném místě v republice, pokecáme o kočičkách, prohlídneme místní památky a druhý den je burza ve prospěch depozit. Teď v září byl sraz v Praze a vybralo se nádherných 25 000 Kč, které se rozdělilo po 5000 Kč mezi 4 depozita  a ještě 2 dostalá zbylé věci, které se neprodaly, aby je mohla dále prodat, či jinak použít:-)

Ikona diskutujiciho Hana Smejkalová 2012-09-26 22:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jménem celého o.s. Kočičí naděje bych chtěla  poděkovat autorce webu Alue K.Loskotové za uveřejnění velice hezkého článku o naší knížce "To je kočka, napsala" a o problematice domácích depozit. Zároveň nesmírně a z celého srdce děkuji za celou Kočičí naději a hlavně za všechna naše zachráněná zvířátka panu Martinu Matulíkovi za jeho obrovský sponzorský dar.

Ikona diskutujiciho Alue 2012-09-27 10:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Není vůbec zač 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek