Když se inkarnujeme na Zemi, ztrácíme paměť. Už nevíme, kým jsme byli a odkud jsme sem vlastně přišli. Až na některé světlé výjimky jsou pro nás tyto poznatky nedostupné a začínáme v podstatě odznova. Není to však až tak úplně pravda. Některé věci totiž zůstávají v našem podvědomí a v našem aktuálním životě se projevují. Ať už věříte na karmu, reinkarnaci, nebo ne, shodnout bychom se mohli na tom, že duše, která se na Zemi vtěluje do člověka, odněkud přišla a nějakou historii za sebou pravděpodobně má, jelikož je věčná a dimenzí je mnoho. Tato záhadná neznámá historie mnoho lidí pokouší a fascinuje.
Některé děti si svůj minulý život pamatují a dokážou o něm do určitého věku mluvit. Když dospějí, tyto vzpomínky se většinou vytratí. Proč vlastně zapomínáme? Pravděpodobně z toho důvodu, že kdybychom všichni přesně věděli co jsme a odkud jsme přišli, možná bychom hru v hotelu matrix ani nechtěli hrát, nebo by nemohla proběhnout v určité podobě. I když za svoji amnézii pravděpodobně nejste moc rádi, nějaký účel zřejmě má.
Lidé řeší své minulé životy z mnoha důvodů, většinou si tímto způsobem chtějí vyřešit nějaké téma, nebo prostě chtějí lépe poznat sami sebe. Na hledání odpovědí není nic špatného, jen je třeba si pohlídat, aby si tím člověk zbytečně nezavařil, nebo nezačal být svým minulým životem posedlý. Občas mi chodí do poradny dotazy typu „byl jsem na regresi, vzpomněl jsem si na něco příšerného, teď z toho mám deprese a vyčítám si to“. Když zmiňuji posedlost, mám na mysli právě tyto situace a proto podobné okultní, či nátlakové metody, spíše nedoporučuji.
Ačkoli ani po přečtení tohoto článku nebudete schopni skutečně získat zpět své vzpomínky, můžete si pospojovat určité střípky, které vám mohou dát nápovědu. Základní věc, se kterou pracujeme, je fakt, že ačkoli si vědomě svoji minulost nevybavujeme, naše duše si přesto s sebou nese určité zkušenosti, pocity a ty se vynořují z podvědomí do našeho aktuálního vědomého života. Ovlivňují nás často poměrně zásadně, aniž bychom si toho byli přímo vědomi.
V co věříte?
Možná jste se narodili do katolické rodiny, nebo naopak do zcela ateistického prostředí. Přesto vás tyto názorové systémy nikdy moc neoslovovaly, zato jste nacházeli velké duchovní naplnění venku v přírodě. Nebo jste možná už jako malí mluvili o mimozemšťanech, třeba jste je i kreslili a připadalo vám nepochopitelné, jak na ně někdo může nevěřit. Možná věříte na víly, skřítky, na anděly a odmalička jste si s nimi povídali.
Nebo jste naopak zapřisáhlí katolíci a nikdo a nic vám tuto víru nevyvrátí, je to prostě vaše po celý život, nenecháte si do toho od nikoho rýpat a basta fidli.
Víra není přímo navázána na fyzické zkušenosti, je to něco logikou neuchopitelného, co oslovuje naši duši. Setkáte se s nějakým tématem a hluboce s vámi rezonuje, nebo vás dojme. Přesně nevíte proč, ale chytíte se toho a už vás to nepustí… Právě proto může být vaše životní přesvědčení a váš systém víry nápověda k vaší minulosti, nebo může něco vypovídat o původu vaší duše.
Nikdo vám však nedá přesný návod, protože každý člověk si píše svůj originální příběh. Ani v tomto článku žádný přesný návod ani tabulku nenajdete. Cokoli vám podsouvat by v této silně subjektivní a osobní tématice mohlo být spíš k vaší škodě, než užitku, protože lidské příběhy jsou až příliš pestré, aby se daly všechny strčit do škatule.
Vaše sny
Ze svých snů se o sobě můžete hodně dozvědět. Některé sny symbolicky mluví o tom co nás trápí, nebo na co se těšíme, po čem toužíme. Mohou se v nich zhmotňovat naše vášně, strachy, nebo potlačené emoce. Ale mnoho věcí, které se dějí v našich snech, souvisí i s naší předchozí existencí.
O čem se vám zdálo, když jste byli malí? Měli jste opakující se sen? O čem byl? Máte ranou vzpomínku, u které si přesně nejste jistí, jestli je snová, nebo reálná, přestože se vymyká fyzické zkušenosti? Když spíte, stáváte se opakovaně určitou osobou s nějakým příběhem, posláním, opakovaně se vracíte do určitého prostředí, nebo doby? Míváte ve snu opakovaně určitou vlastnost (i „nadpřirozenou“), která se s usnutím aktivuje?
Sny mohou být i symbolické. Pokud se v nich opakují scénáře, sice s jinými lidmi a na jiném místě, ale v principu je to vlastně pořád dokola, může to být i nápověda k tomu, co tu vlastně děláte.
Čeho se bojíte a co se vám líbí?
Zamyslete se nad všemi věcmi, které máte rádi, aniž byste věděli proč. A zamyslete se nad věcmi, které nenávidíte, nebo kterých se bezdůvodně bojíte. Tohle jsou poznatky, které si s sebou nevědomky nesete z minulých životů, nebo z místa, odkud vás sem poslali. Mohou mít hluboký význam.
Možná odmalička milujete jednorožce. Když se v noci podíváte na hvězdnou oblohu, jste tak dojatí, že jste skoro až zhypnotizovaní. Nebo milujete motorky. Nebo jste posedlí válečnou tématikou. Nebo vás hrozně fascinuje vintage styl, stará Francie, nebo středověk. Možná se strašlivě bojíte hmyzu a nevíte proč. Možná máte nějakou fobii, ale nerozumíte tomu, jak vznikla.
To vše jsou střípky, které vedou do vaší minulosti. To, co se může jevit jako náhodné vzplanutí vášně nebo hrůzy, které racionálně nelze přesně vysvětlit, může být zasutá zkušenost. Můžete to prožít i při setkání s konkrétním člověkem, kdy vaše podvědomí zareaguje na něco, o čem vědomě nevíte. Může to být dohoda před inkarnací, nebo stará vymazaná vzpomínka.
O čem jste jako malí fantazírovali a na co jste si hráli?
Zkoušeli jste jako malí běhat po poli, skákat do vzduchu a divili jste se, proč už vám to nejde (jako lítat)? Taková „hra“ může vycházet ze zkušenosti. Mohli jste být někým, kdo toto uměl a při inkarnaci jste tuto vlastnost ztratili. Podvědomě víte, že to umíte a při dětské hře se k tomu snažíte vrátit. Podobně „podezřelé“ je i téma hry na mluvící zvířata a rostliny.
Když jste si jako děti hráli na něco, nebo na někoho, do jakých postav jste se stavěli? Čím jste byli jako děti posedlí a jaké téma vás skutečně fascinovalo? Když jste si kreslili, jaké motivy to bývaly?
Co vám říká okolí?
Ačkoli rozhodně není dobré zakládat si své sebevědomí nebo sebeúctu na názoru vašeho okolí, které je povětšinou pořádně toxické, jedna věc se zapřít nedá. Stává se, že lidé okolo vás, aniž by sami přesně věděli proč, z vás něco vycítí. Že jste někým jiným. Že nejste odtud. Že jste z jiné doby. Možná se vás bojí, možná k vám chovají skoro až posvátnou úctu.
Nebo si všimnou, že se v určité situaci chováte podivně, jinak než ostatní lidé. Že jste na svůj věk nebo na své vzdělání mimořádně moudří nebo mimořádně pohotoví.
To, co může vypadat jako plácnutí do vody, může být ve skutečnosti něco, co jim sdělilo jejich podvědomí, když se s vámi setkali. Pokud jste něco slýchávali opakovaně odmalička a lidé se k vám opakovaně chovali podobným způsobem, zamyslete se. Možná je tam nápověda.
Znamení na těle
Někdy se minulost naší duše odrazí na těle. Před mnoha lety jsem publikovala sérii článků pod názvem Kočičí příběh, kdy se k autorce vrátila její reinkarnovaná kočka. Tu předchozí srazil vlak, přišla o zadní nožičky a nové kotě, které si osvojila, mělo přesně v tomto místě pás bílých chlupů. Jakoby si duše kočky zapamatovala toto trauma jako jizvu a to se odrazilo na její srsti. Podobné věci se mohou projevit i u lidí. Pokud jste na tento svět přišli s něčím, co obvykle miminko nemívá, mohlo jít o starou vzpomínku, která se do těla otiskla.
Jak moc jste zběhlí?
Všimli jste si, jaké obrovské jsou mezi lidmi rozdíly? Vezměte si třeba skupinu dětí, které poprvé vidí automat na lístky a všechny děti dostanou stejné zadání, aby si jeden koupily. Z dvaceti dětí jich třeba polovina koupí lístek bez zaváhání, menší polovina chvilku kouká a pak to nějak zvládne a pak jsou třeba dvě nebo tři, které absolutně nechápou co s tím a musí jim lístek koupit někdo jiný. Tato věc se pak táhne i dospělostí a může se vztahovat na cokoli z běžného života.
Člověk se s tím setká poprvé a buď to okamžitě chápe a nikdo mu nemusí nic vysvětlovat, nebo to absolutně nechápe. Třeba jak fungují parkoviště. Jak fungují daně. Státy, rodiny, zaměstnání, národnosti, rasy, předpovědi počasí, jazyky… Ti dezorientovaní můžou přitom dosahovat velmi vysokých výsledků v IQ testech a mohou být vysokoškolsky vzdělaní. Není to o inteligenci jako takové, nebo o schopnosti řešit problémy, nebo o přizpůsobivosti. Přesto se v životě u běžných věcí motají jako kačena v čepici. Někteří lidé zase naopak dělají věci úplně přirozeně, s lehkostí a samozřejmostí.
Proč někteří lidé na všechno koukají jako tele na nová vrata, všechno jim připadá divné, záhadné, neznámé, nedávající smysl a jiní prostě udělají šup šup a mají vyřešeno? Podle tohoto se dá poměrně snadno poznat, kdo není odtud a kdo už to tady zná delší dobu.
Podobně se zkušenosti projeví i v případě, kdy člověk záhadně něco až moc dobře umí, přestože to nestudoval. Vezme do ruky hudební nástroj a skoro hned hraje. A klidně bude hrát na sedm nástrojů, přitom mu nikdy hudebního vzdělání dopřáno nebylo. Podobně může být člověk až záhadně schopný při opravě strojů, nebo člověk může být mimořádně dobře zorientovaný ve spirituální tématice, kdy ví věci, které nemohl nikde vyčíst ani slyšet… Někdo by řekl talent. Já bych spíš řekla, zasutá stará zkušenost.
V těchto zdánlivě nenápadných věcech se skrývá mnohem více, než se na první pohled zdá, a nic není tak jasné a pevně dané, jak bychom si možná přáli. Ať už se doberete k čemukoli, doporučuji vám, abyste si své poznatky nechali pro sebe. S největší pravděpodobností vám nikdo nebude věřit a mohl by naopak vaši zvídavost a snahu o sebepoznání poškodit výsměchem, nebo znevážením vašich niterných pocitů, což by bylo dost nepříjemné.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****