Milí čtenáři,
přišel mi do mailu zajímavý zážitek, který by mohl mnohé z vás zajímat.
_____________________________
Příběh pěti čaker
Vše začalo podivným, těžko pochopitelným snem před mnoha lety. Vlastně už si ani dost dobře nepamatuji co tomu snu předcházelo. Ten kdo se zabývá psychoanalýzou by to určitě potřeboval. Bohužel nemohu sloužit. Ovšem to co následovalo se popsat dá. Začalo moje pátrání po významu tohoto zajímavého snu.
Ale pojďme se podívat na to co se mi tenkrát vlastně zdálo.
Seděl jsem na lavičce v parku. Byl pěkný slunečný den. Tráva se zelenala, v korunách stromů se proháněl vítr, sem tam nad hlavou přeletěl pták. Seděl jsem v klidu na kraji lavičky, hlavu lehce zakloněnou a tvář nastavenou slunci. Rozjímal jsem o životě a nevnímal chodce procházející parkem. Najednou jsem cítil, že se u mne někdo zastavil. Na moji tvář dopadl stín. Otevřel jsem oči a spatřil starého muže. Nevypadal jako bezdomovec, který chtěl vyžebrat cigaretu. Měl na sobě dlouhý černý plášť, jeho tvář byla vrásčitá a pokrytá dlouhým prošedivělým vousem. Neuvěřitelně hluboké, tmavé sametové oči.
Dali jsme se do řeči. Měl hluboký, velmi příjemný hlas. Mluvili jsme o životě. Stařík stál nade mnou po celou dobu. Vlastně až teď si uvědomuji, že mne ani nenapadlo se zvednout, či ho vyzvat aby se posadil. Ani stařík zřejmě neměl chuť se posadit a pozice nade mnou mu vyhovovala. Rozhovor běžel v poklidu.
Povídali jsem si o životě, probírali různé životní situace až do okamžiku kdy se rozhovor stočil na téma „nadpřirozené jevy“. V tom okamžiku mi stařík začal dávat najevo, že o tomhle tématu toho ví přece jen o mnoho víc než já. Začali jsme se přít. Tématem našeho sporu se staly čakry. Přece jen jsem měl dojem, že o čakrách něco vím. Minimálně to, že jich je 7 a nikoliv 5 jak tvrdil stařec. To jsem ještě netušil, kdo stojí proti mně a co se odehraje v následujících vteřinách.
Rozhodl se mi ukázat, že o všem budu muset přemýšlet přece jen mnohem víc. Aniž by se pohnul, ucítil jsem tlak v pravém rameni. Nikoliv bolest vnitřní, ale spíš tlak na rameno. Tlak, který mne tlačil dolů z lavičky. Za chvíli jsem klečel před staříkem a měl jsem si v tomhle podivném snu teprve prožít své. Stařík se lehce usmíval, nemluvil. Jeho pohled byl přísný. Měl jsem pocit, že jeho černé oči vidí až na dno mojí duše. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že klečím nahý. Nesvlékal jsem se a přesto jsem byl nahý. Jak je to možné? Kam zmizely ty šaty? Žádná známka studu. Jen údiv. Z parku zmizeli všichni lidé. Zůstali jsme sami.
Uslyšel jsem jak tím příjemným hlasem říká: „Provedu tě těmi 5 čakrami. Ukažu ti, že mám pravdu. Chci, abys poznal tajemství 5 čaker, které jsou nad 7 čakrami o kterých jsi mluvil ty a které jsou přece jen více známe.“ Ucítil jsem tlak na svoje tělo. Tlak na každou buňku mého těla. Tlak podobný tomu, jako když se ponoříte do velké hloubky. Brzy se přidal tlak v uších a tlak v hlavě.
Začal jsem cítit bolest a současně jsem celou scenérii začal pozorovat z jiného úhlu pohledu. Viděl jsem sám sebe jak klečím před starcem. Nahý, svíjející se bolestí. Křeč mi zkřivila tvář a pocit bolesti vystřídal strach.
Začínal jsem si uvědomovat, že stařík řídí mé pocity, pohyb a dokonce moje emoce a co víc, že to vše ovládá pouze svými myšlenkami. Jeho obličej byl jako obličej pokrového hráče. Ani náznak pohybu. Žádná mimika, dokonce ani žádný pohyb očí. A přesto jsem slyšel jak se mne ptá: „Už mi věříš? Věříš, že těch 5 čaker existuje? Stačí ti tahle ukázka?“
Pocit strachu zmizel. Vystřídal ho pocit jistoty. Jistoty, že existuje něco, co neznáme. Jistoty, která způsobila, že jsem začal starci důvěřovat. Najednou jsem měl pocit, že přesně vím co mi chtěl sdělit. Napětí vystřídala úleva. Pocit klidu na duši. Tep se zpomalil, hučení v uších přestalo. Ovšem tlak na moje tělo nepřestával. Pokud toto měl být důkaz schopností, kterými vládne stařec a se kterými jsem se nikdy před tím nesetkal, nezbylo než souhlasit.
Nemusel jsem souhlasit nahlas. Komunikovali jsem pouze myšlenkami. V okamžiku souhlasu se dostavila ohromná úleva. Seděl jsem na lavičce, oblečený a díval se na starce jak pomalým krokem odchází a v rytmu jeho kroků se pohupuje jeho rozepnutý černý plášť.
Nebyl jsem schopen pohybu. Seděl jsem s dlaněmi v klíně a snažil jsem si srovnat si v hlavě co se vlastně přihodilo. Byl krásný slunečný den. Vzduch voněl, tráva se zelenala a v korunách stromů se proháněl vítr. V těle se rozléval pocit štěstí. Takové to štěstí z poznání.
Probudil jsem se s pocitem, že nevím kde vlastně jsem.
Od toho okamžiku jsem musel na tenhle sen myslet. Opatrně jsem se svěřil svoji přítelkyni, dnešní manželce. O něco později bývalému kolegovi Vlastíkovi. Už párkrát jsme spolu o mých podivných snech mluvili. Stejně jako já na začátku snu ani on nechápal, proč 5 čaker, když jich je ve skutečnosti 7. O mém snu také zcela jistě přemýšlel i po našem rozhovoru, protože po pár dnech volal a sděloval mi, že po smrti Jana Nepomuckého se u jeho hlavy objevilo 5 hvězd. Takže se domníval, že jsem s Janem Nepomuckým v nějakém spojení. Bohužel se mi přes veškerou snahu nepodařilo najít více souvislostí, které by podporovali tuto teorii.
Ještě několikrát jsem se myšlenkami na 5 čaker zabýval. Pokaždé neúspěšně, ale pokaždé jsem měl pocit, že to není naposledy a že budu pátrat dál. Když se vám zdá takovýto sen, tak touha pochopit jeho význam je skutečně velká. I když konce ve slepých uličkách ubírají energii a zpochybňují, zda pátrání je důležité. Možná mělo zůstat jen u snu.
Jenže…
Jenže jednoho dne sedím v pracovně u počítače. Je pozdě večer, po 10 hodině. Prsty buší do klávesnice a do vyhledávače zadají pokyn pro hledání 5 čaker. Již si nepamatuji zda to bylo v češtině či v angličtině. Všude narážím na 7 čaker. V tisíci podobách popis 7 čaker vyskakuje v řádcích počítače. V pracovně svítí stolní lampa, manželka zhasíná v dalších částech bytu, přichází mi dát dobrou noc a odchází spát. Ještě mne napomene, ať neponocuji příliš dlouho. Slyším, jak zalezla do postele, nechala otevřené dveře a ani nerozsvítila.
O pár vteřin později jsem objevil odkaz na 5 čaker!!! Rozklil jsem ho a četl, že 5 čaker existuje. Je nad známými 7 čakrami!!!
V ten okamžik mi za zády proletěl silný světelný paprsek! Světelná záře procházela zlomek vteřiny celým bytem. Od kuchyně, přes předsíň do ložnice. V podstatě z okna do okna. Zamrazilo mne! V ten moment na mne volá vyděšená manželka: „Michale, proboha co to bylo?“
Byl jsem vyděšený i já. Klepal jsem se strachy z podivného zážitku, rychle došel do ložnice, chytil ženu za ruku a přiškrceným hlasem se ptal jestli viděla to světlo co já. Viděla. Měli jsme oba velký strach. Strach způsobený proudem světla, které vypadalo jako svazek světelných nití, které procházejí naším bytem. V podstatě obrovská dávka světelné energie, která se objevila v okamžiku potvrzení poznání.
Už jsem neměl odvahu dál pátrat po 5 čakrách. Odešel jsem vypnout počítač, zhasnout a zalezl jsem pod peřinu. Směsice strachu a vnitřního chladu způsobovala třes. Třásl jsem se a v mysli letěla vzpomínka na starce, na to jak klečím před ním, na pocity v tom okamžiku a vše se mi spojovalo s tajemným světlem. Vše do sebe zapadalo a pro mne se stala existence 5 čaker definitivně potvrzena.
Kam dál:
• Zobrazit rubriku ,,Příspěvky čtenářů“
• Máte rádi stránky Aluška.org? Doporučte je svým známým: https://aluska.org/
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****