Způsoby, jakými vás televize manipuluje, abyste vnímali svět žádoucím úhlem pohledu

2.7.2023 v Psychologie 5

Média jako televize, rozhlas a mainstreamové webové stránky, lžou. Nejenže vám lžou, ale také vás dlouhodobě hypnotizují. Dělají to už od doby, kdy vznikla. V mnoha zemích proto roste skepse vůči tradičním médiím a veřejnost se více obrací na nezávislé zdroje. Dobrá zpráva je, že se mainstreamové manipulaci můžete vyhnout a bránit.



Proces, kterým lidstvo postupuje, je nezvratný. Hlavní média ztrácí moc a dříve nebo později ji ztratí úplně. Dosud tradiční média procházejí mučivým a žalostným bojem o udržení svého vlivu. Před veřejností klečí na kolenou a žadoní o pozornost a důvěryhodnost. Ty však již nemají a zpět je nezískají. Kdo jednou otevře oči, už je nezavře. Gen poslušnosti se ve světové populaci pomalu ale nezadržitelně deaktivuje.

I když jsou ti, kdo znají a vyznávají pravdu, veřejně pomlouváni, odsuzováni a souzeni, pravda zůstane pravdou a jednou ji budou mít všichni před očima.

Možná právě teď pociťujete úzkost z toho, že čtete článek, v němž se píše „Televize lže“, a už si připravujete argumenty na obhajobu toho, co už považujete za samozřejmé a nezpochybnitelné: Televize přece říká pravdu. Vyzývám vás, abyste analyzovali, hledali další zdroje, ověřovali a porovnávali. Televize vám svým lhaním spíš dává šanci se probrat a přestat být manipulováni. Nespokojte se s tím, co se píše v tomto článku. Jste-li ochotni použít svou osobní sílu a zbavit se té své posvátné modly – své Televize – , čtěte dál.

Jak vás kultivují:

Rozděl a panuj
Generace lidí narozených od 60. let minulého století jsou manipulovány tak, aby co, se řekne v TV, považovali za posvátnou pravdu. To zaručuje, že v nich program setrvá a pak jsou sami sobě policisty. Jsou jako samopasoucí se ovce, které nepotřebují pastýře, ale zůstávají se stádem a každý je zároveň pastýřem i policistou ostatních.

Zamyslete se nad těmito, pro část veřejnosti posvátnými*, otázkami: Být či nebýt pravičákem či levičákem (či jejich variantami), být katolíkem či evangelíkem, být či nebýt feministou, být či nebýt tolerantní vůči menšinám, být či nebýt stoupencem či kritikem určité veřejné osobnosti… být či nebýt.
A teď se zamyslete nad tím, zda některá z těchto frakcí nemá stejné rysy jako jakýkoli náboženský fundamentalismus, jehož příznivec svou identitu zuřivě hájí.

*Posvátné: Něco, o čem nelze pochybovat, ani se tomu vysmívat.

Principy každého ze jmenovaných směrů jsou jejich stoupenci posvěceny a hájeny, bez ohledu na cokoli. Jejich odlišnosti a důsledky, například protesty a pobuřující události, jsou pak využívány madmédii (MSM) k zachování rozdělení a následně i nadvlády. Používají je jako materiál k další radikalizaci a poštvávání lidí proti sobě.

Vzdělávací systém a jeho spojení se zábavním průmyslem
Zábavný znamená odvádějící pozornost. Zatímco vzdělání se z filozofického principu snaží vychovat svobodné a nezotročitelné občany, zábava se snaží, aby nebyli vzdělaní a jen plýtvali časem na nesmysly. Vzdělávací systém v mnoha zemích během jedné či dvou generací přešel od četby a kultury k pokrokovému boji za práva menšin a individualizaci. Prioritou není to, aby děti znaly pravdivé dějiny, myslely střízlivě a byly samostatné, ale hlavně aby měly ty správné názory.
Zní to urážlivě? Pokud ano, zeptejte se sami sebe, co považujete za posvátné a kdo nebo co vás přimělo považovat takovou věc za posvátnou.

Prvky hypnózy používané televizí
Průměrný občan žije permanentně vystaven televizi, ať už z vlastní vůle, nebo z vnucování. Televizorů je pravděpodobně tolik, kolik je obyvatel. Televize je prostě všudypřítomná. Jejímu působení podléhá každý průměrný člověk s intuicí vykastrovanou vzděláním a životem v sociálních kruzích s již dříve indoktrinovanými jedinci, kteří pomáhají jeho stav udržovat a případně ho vrátí zpátky, kdyby se náhodu začal cukat.

Než začneme pojmenovávat principy indoktrinace, které televize používá, poznamenejme, že televize sama o sobě, je pro naprostou většinu populace, bohužel, skutečně něčím posvátným. Umožnilo to průměrné vzdělání, které před lety ignorovalo čtení knih a zakotvilo životní styl poznamenaný trendy, které lidi zaměstnávají a/nebo baví. Tvrdit, že televize lže, je jako tvrdit, že Bůh neexistuje. Všichni přijdou s holemi a kameny, ale to proto, že sama televize se dokázala postavit do pozice svatého, aniž by to veřejnost věděla, a paradoxně i proto, že to veřejnost dovolila.
V roce 2020 spáchala média nejzuřivější útok na mysl a psychiku globálního lidstva, jehož důsledky vedly ke vzniku naprosto neuvěřitelného světa. Vyšlo jim to, také se velmi dlouho připravovali. Na tuto epizodu se jednou bude vzpomínat s velkou hořkostí.

Repetice
Profesionální komunikátoři tomu říkají „kontinuita“, což je eufemismus pro indoktrinaci opakováním. Když chcete něco prodat jako dobré nebo špatné, musí toto „něco“ zaplavit všechny aspekty života kupujícího. Kupující by měl toto „něco“ vidět i na dně talíře, když dojí polívku. A nejlépe by měl to „něco“ vidět, jak v polévce plave, když ji teprve jí.
Dokázali to s feminismem, s inkluzí, tolerancí, znečištěním plasty, válkou proti kuřákům, změnou klimatu… to všechno jsou posvátné trendy. A to, co dokázali s novochřipkou, bylo vskutku fascinující.

Opakování způsobuje, že se daný pojem vryje do paměti. Něco se nenaučíte dělat, když to uděláte jednou nebo dvakrát. Pokud to však děláte každý den, naučíte se to, i kdybyste nechtěli. A pokud to děláte celý den, rychle se stanete expertem.
Co když vám nějaký stroj celý den opakuje nějaké věty a ukazuje vám každý den to samé? – Tohle je princip indoktrinace.
Co vám nyní zaručuje, že vás televize chce informovat, vzdělat nebo chránit? Sama skutečnost, že to ta televize o sobě říká? A věříte tomu i  přesto, že je ve skutečnosti zaplavena zhovadilými reklamami a dementními pořady?
Televize vás nechce chránit ani informovat, chce vás mít pod kontrolou. Už jste slyšeli větu „Pravda vás osvobodí“? Proto ji televize neříká. Kdyby ji řekla, ztratila by moc, kterou nad vámi má.

Statistiky
Používání čísel ve zprávách má obrovskou sílu prodávat lidem myšlenky. Od nynějška při sledování televize nehodnoťte čísla, ale použití čísel. Uvidíte, že je to přehnané. Cílem je psychologické působení, protože pro emocionální část mysli člověka, která čísla nepoužívá, má jejich používání a opakování dramatický účinek na věrohodnost. Když je to spočítané a je na to statistika, působí to jako fakt = rozhodně je to pravda = v televizi říkají pravdu.
Z tohoto důvodu kladou novináři na čísla takový důraz, i když nejsou pro zprávu relevantní. Projděte si všechny zprávy, na které si vzpomenete, a přesvědčte se o tom sami. Například když se stane neštěstí a převrátí se stavební stroj na školní autobus, potěšením tisku je počet mrtvých, hmotnost stroje a množství podobných nehod za rok.
Pokud zprávy neposkytují čísla fyzikálních veličin, používají statistiku. „Je to pátá nehoda za měsíc, do které se dostala matka samoživitelka/ nezletilý/ osoba s postižením/ zranitelná menšina…“ atd.

Čísla nemluví sama za sebe, ale za ty, kteří je sestavili.

Strach
Čísla (ideálně zvyšující se každý den, abyste viděli jak moc zlé to je) nejsou jediným způsobem, jak vyvolat strach v lidech. Strach je nejlepším katalyzátorem, který vyvolává změny v chování komunity nebo populace.
Pomocí strachu ze změny klimatu vás nutí kupovat výrobky „bezpečné pro životní prostředí“ a sledovat politické programy. Strachem z plastů vás nutí kupovat výrobky, které plasty neobsahují, které tvrdí, že jich mají méně, nebo které slibují, že přispějí prostředky na boj proti nim, nebo které se v přírodě samy rychle a bezpečně zkompostují.
Ale každý padesátník si pamatuje boom plastů a to, že plasty byly mnohem hygieničtější a levnější. Aniž bychom si toho všimli, přesouvají nás z jednoho normálu do nového, jak se jim to hodí.
Se strachem z terorismu zmizelo i právo na soukromí.

Poslechněte si reklamy, které postupně programují lidi k používání virtuální měny a používají i další prodejní strategie, aby normalizovaly svět bez hotovosti. Kopou tím do občanské svobody.

Pokud stále věříte, že změny jsou pro naši bezpečnost, přehodnoťte prosím, co je vám svaté. Podívejte se na libovolný reklamní sestřih na jakémkoli kanálu (všechna média mají stejného majitele a stejné záměry), sundejte si pásku z očí a uvidíte, kolik strachu se vám snaží vštípit. Rozmělňují vás strachem.

Vina
Stejně jako všechna náboženství, používá také MSM vinu jako prostředek indoktrinace. Pokud mají čísla dramatický účinek na důvěru diváka a strach je sám o sobě katalyzátorem sociálního inženýrství, je vina dobrým nástrojem sochařství.
Podívejte se na emocionální reakci diváka, pokud je vystaven sloganům typu: „Víte, kolik žen je při čtení tohoto článku bito?“ Záměrně takto spojují v mysli diváka dvě věci: Bitou ženu a vás, kteří s tím nic neděláte.

Následující slogany dělají totéž:
Víte, kolik litrů vody bylo spotřebováno, abyste mohli sníst ten hamburger?
Víte, kolik hektarů džungle se ztratilo, když spolu mluvíme?
Víte, kolik stromů bylo zničeno pro váš papír?
Víte, díky komu žena dnes může jít k volbám?
Víte, kde jsou právě teď vaše děti?

Situace = vaše vina, nebo vaše chyba. Následný efekt pocitu viny za to, že se máte dobře a nic neděláte se všemi těmi problémy, ovlivňuje vaše chování. Hádejte, co to je. Indoktrinace.

Například: Nošení roušky je pro dobro všech. Pokud ji nepoužíváte, to, co se stane, je vaše chyba. Takže jste nezodpovědný bezohledný vrah imunitně slabších babiček a zasloužíte pokutu. Pokud ji nepoužijete, jste špatný občan a sobecký prasák… Toto naprogramování v České republice vedlo k velké agresi a nenávisti, dokonce k napadením osob, které se provinily tím, že prostě šly po ulici a hleděly si svého. Pokud si myslíte, že to s médii není tak zlé a že nemají až takovou ultimátní moc, zavzpomínejte, do jak šílených situací nás psychická masírka dostala. Média dokážou vytvořit svým psychologickým programováním úplně nový svět, úplně nový normál. Všichni jsme to viděli.

Vytvoření specializovaných hnutí
Věda by nemohla existovat bez matematiky a bez souboru odborných slov, která tvoří její oblast poznání a slouží k tomu, aby se daná věda mohla sdělovat, aplikovat a učit. To je smysl existence odborných knih. A platí to nejen pro vědu, ale i pro umění, kulturu a všechny oblasti vědění. Abyste však mohli udržet vymyšlený příběh, musíte k němu vytvořit celý vesmír.
Existuje několik géniů literatury, kteří vytvářejí fantastické světy tak ucelené a složité, že se zdají být skutečné. Jsme jimi nadšeni a chtěli bychom v nich žít. Ale existují i jiné typy vymyšlených příběhů. Ty, kterými se MSM snaží formovat veřejnost. I tyto příběhy vyžadují celý základní hodnotový systém a podpůrnou vědu, i když jsou také vymyšlené.
Cílem je, aby si veřejnost osvojila určité pojmy, používala a aplikovala je, jako by studovala nějakou vědu. Využívá se tak potřeby lidí patřit do nějaké skupiny. Touto skupinou jsou lidé, kteří jsou „v obraze“ a používají pojmy propagované televizí. Takto z trendu klimatických změn vycházejí z ničeho nic zelené strany (nebo kandidáti) a zelené výrobky. Z feminismu přichází z ničeho nic empowerment. Z individualizace je znovuobjevování.
Než se začnete rozčilovat, položte si otázku, zda to fakt nejsou hesla, která lidé slyší stokrát denně a nakonec je také stokrát denně opakují. Je to školení.

Společenské chování
Termíny fake news, dezinformace a hoax se staly natolik komerčními, že se z nich stala nálepka, kterou se MSM snaží vyhradit údajnou pravdu jenom pro sebe.
Smyslem je opět psychologické působení na veřejnost: Říkáme vám, co je nepravdivé, takže vám zaručeně říkáme pravdu.

Proto je důležité, abyste ničemu nevěřili, ale hledali vlastní zdroje informací a sami si je ověřovali, případně sledovali zprávy očima neindoktrinovaných a mysleli u toho. Ne, abyste něčemu jenom tak věřili. To dělá televize a rozhlas.
Již několik let se objevuje mnoho reklam, které se honosí termínem „fake news“ a nabádají veřejnost, aby se před nimi měla na pozoru. Tím média sebe sama označují za nositele pravdy. To je však omyl.

Představte si dva muže vedle sebe, z nichž jeden říká „musíte mi věřit“ a druhý říká „máte svobodu se rozhodnout“. Ten první vám svobodu nedává, chce vás mít ve svých rukou. A co víc, televize ani neříká „musíte mi věřit“, ale spíše „věřte mi, nebo si ponesete následky“.
Za něco se zasazuje s takovým důrazem, že hrozbu je třeba brát vážně, a zesměšňuje nebo dokonce kriminalizuje ty, kteří tak nečiní. Cílem je, aby si veřejnost zvnitřnila předpokládané případy, kdy někdo neposlušný ponese následky. Tato zpráva se stává virální a představuje tréninkové ohnisko, protože divák se začne ze strachu, že bude zesměšněn nebo jakkoli označen černou nálepkou vymyšlenou médii, vyhýbat tomu, aby se podřídil prodanému modelu chování.

Vzdušné zámky
MSM nejen lže, ale skrývá pravdu, a to tak, že na určitý příběh použije výše uvedené mechanismy s jediným cílem, abyste uvěřili, že takový příběh je důležitý a transformační. Tyto příběhy mohou být skutečné a následně zveličené, nebo v horším případě záměrně zinscenované. Obecně platí, že když je nějaký příběh přehnaný (emočně vyhrocený nebo tlačí na pocit viny), je na čase položit si otázku, proč. Jaký je záměr.
Stačí nahlédnout do zdrojů mimo MSM a zjistíte to. Existují globální a lokální kouřové clony. MSM nezávislé zdroje označují za dezinformační, protože se strašně bojí ztráty publika a své moci. Protože by pak nemohla veřejností manipulovat podle své momentální potřeby… a od toho přece MSM existují.

Řešení problému
Zrušte v obýváku televizní oltář. Prostě se přestaňte dívat. Připravte se na to, že váš mozek projde detoxem a až z něj vyjdete, uvidíte, jak moc jste byli zmanipulovaní a znormalizovaní jenom tím, že jste se neustále dívali na ty samé pořady a reklamy, jako všichni ostatní.
Televize vás najednou přestane zajímat, bude vás naopak urážet, protože uvidíte, jak moc stupidní je a jak moc předpokládá a spoléhá na to, že se na ni dívá nekritický idiot.
Televize lže. Spoléhejte se na vlastní oči, ne na ty televizní.

© aluska.org 2023

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Pavel 2023-07-02 07:51:07 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji.Nádherný článek.

Ikona diskutujiciho Danny 2023-07-02 07:52:54 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mně dřív vadilo ve filmech/seriálech stereotypní vyobrazení některých postav. Introvert, co se dobře učil, byl vzorný, pokaždé šprt bez kamarádů, co nosil brýle a trávil volný čas doma nebo věnování se něčemu vysoce vědeckému, zatímco na druhé straně byli ty populární děcka, co tajně pořádaly mejdany, byly věčně s kamarádama, neposlouchaly rodiče ani učitele, ale byly ti „správní“. Ale jakmile jim ve škole hořelo u zadku, přilezly k tomu šprtovy, kterému se do teď smály, aby jim pomohl se známkama.
Nedávno jsem zas poslouchala na YT úvahu o tom, proč má klasická hudba u některých lidí takovou blbou pověst. Dotyčný povídal, že v dost filmech je záporák vyobrazený jako elegán, který je hodně sofistikovaný, vzdělaný a má právě rád vážnou hudbu, operu, ale je to prostě bezcitný zloduch. Zatímco kladní hrdinové jsou zobrazovaní jako obyčejní lidi, se zájmem v rockové/popové hudbě, kteří se radši jdou bavit na fotbal než do opery. Nevím, jaký postoj ke klasické hudbě má většina lidí, ale je to zajímavá úvaha.
Je taky vtipné, že některé postavy jsou psané většinou jak karikatury – viz ti šprti. Ale na druhé straně jsou postavy, u kterých je ten stereotyp porušený – např. potetovaný zarostlý motorkář, u kterého divák čeká, že bude hrát spíš záporáka, má naopak srdce ze zlata.

Ikona diskutujiciho Jirka 2023-07-02 15:13:31 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherným článkem to nenazvu, na to je téma moc smutné samo o sobě. Ale dík, že jsi to dala tak srozumitelně a přehledně dohromady. Tv jsem řadu let vůbec neměl, teď sice mám, ale jen na občasné přehrání filmu či hudby. Mě jsi ničím nepřekvapila, ale záporný postoj k médiím se špatně vysvětluje, tak díky moc za práci, kterou sis s tím dala, mám pohromadě argumenty.

Ikona diskutujiciho Reny 2023-07-02 15:20:58 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Už dávno jsem si zjistila kdo MSM ovládá, kdo jsou jejich vlastníci, komu a čemu slouží a z jakého důvodu. To nebudu nikdy podporovat, takže u mě velké STOP. TV bedna takových cca 10 let odpojena od sítě a rádio si u mě taky ani nevrzne. S notnou dávkou nostalgie vzpomínám aspoň na časy, kdy jsem jako malá ve společnosti babičky poslouchala u ní dráťák. Dopolední koncerty vážné hudby, literární koutky, knihovnička, chvilky poezie, tehdejší popík – Kája, Helenka, Venda, Judita Čeřovská aj., v poledne Alžbětínská serenáda, linoucí se okny ven do pražských ulic, dávající všemu slavnostní ráz.., jen při dechovce jsem za zacpávala uši a prosila babičku, ať to vypne. Jenže ta si zpívala taky, očička jí radostně svítila, tak jsem se musela podvolit, po obědě nějaká dramatická pohádka, odpoledne dobrodružné povídky pro mládež, vyprávění herců – ale opravdových herců, ne toho, čím jsme oblažováni dnes… škoda, že se ty časy už nikdy nevrátí. Zbyla ale aspoň vzpomínka a také možnost srovnání s tím odporným hnusem, kterým jsou lidé, bohužel, zamořováni jak jedovatým plynem, dnes.

Ikona diskutujiciho Petra 2023-07-09 17:41:04 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nevím, proč se v článku uvádí, že to o televizi platí pro lidi narozené po 60. letech minulého století. Znám seniory narozené dříve, kteří mají televizi neustále zapnutou (internet nemají) a i když se na ni nedívají, mají ji jako „nezbytnou“ kulisu. Moje prababička (1888), děda (1907) a jeho bratr (1911) stejným způsobem zase používali rádio. Televizi nikdy neměli, ale to rádio tam jelo furt, poslouchali ho večer před spaním, ráno hned jak vstali ho zapli, poslouchali ho u oběda… furt to tam hrálo. Měli dokonce nějaké staré speciální, které chytalo i nějaké zahraniční rozhlasy, které byly za socialismu pak už zakázané a běžně prodávaná rádia (novější) to neuměla chytit. Před rozhlasem tímto způsobem zřejmě působily noviny, pamflety a letáky… a předtím nevím – možná kostel/farář ? protože lidé neuměli většinou ani číst. Co řekl farář/učitel to byla pravda. Osobně nemám televizi od roku 1993 a vůbec mi nechybí, ale nemyslím si že bych tím pádem nebyla manipulovaná/indoktrinovaná… ono se to stejně nějak ke člověku nejspíše dostane (třeba přes lidi, kterým věříme). A co mě štve, v nejbližší době zřejmě se změní pravidla a budu muset za tu televizi, kterou NEMÁM, stejně platit koncesionářský poplatek, jelikož elektřinu samozřejmě mám a tu vypínat/rušit nehodlám. Dnes jsem po dlouhé době jela busem (z vesnice do města) a na informačním panelu nad řidičem se animovala reklama jako kráva, kde stálo, že při platbě bankovní kartou je na jízdenku sleva. A fakt – při použití hotovosti bych platila 52,- Kč a kartou jsem platila 40,- Kč. Kdybych použila mobilní apku, tak dokonce 38,50 Kč. Tou kartou jsem se samozřejmě „podepsala“ kdo jsem a v kolik hodin odkud kam se přesunuji. Tož tak. A předminulý týden mi přišel email od Hornbachu, že jsem si u nich v uplynulém měsíci koupila zboží, kterému od července klesá cena, takže mi posílají kupon na 72,- Kč a tu částku mi při příštím nákupu z celkové ceny odečtou. Já totiž mám ten Hornbach asi 3/4 hodiny cesty busem a nakupuji tam relativně často tím způsobem, že si něco objednám k vyzvednutí, zaplatím Paypalem a pak si přijedu busem na otočku, čímž ušetřím čas, protože tam nemusím trajdat mezi regálama a složitě hledat každou položku nákupu. Už mě to čeká za pokladnami pěkně připravené a jen si to převezmu a tím pádem mohu hned jet busem zpět. Kdybych si zaplatila dovoz – tak k nám ten Hornbach zaváží za 1800,- Kč, což je taky docela pálka. Jak z toho ven ? Upřímně, netuším. Instagramy, twittery apod. sice nepoužívám, ale přes mobil a platební kartu si myslím, že jsem trasovatelná úplně krásně, protože pokud nejsem doma, tak samozřejmě je to proto, že jedu něco někam zařizovat anebo kupovat. Online objednáním se tomu člověk taky nevyhne. A když jsem si vybrala hotovost z bankomatu, tak mi v internetovém bankovnictví vyskočila hláška, že po mně chtějí, abych jim uvedla za co jsem ty peníze utratila. (Protože oni tam mají „pro lidi“ takový jakože přehled, kde je rozškatulkováno kolik padne na energie, kolik za nájem, kolik za jídlo… no a teď si ten bankovní klient, potvora (!) klidně dovolí každý měsíc vybírat cca 15-20 litrů, což je dost velká část výplaty, a oni chudáci NEVĚDÍ CO S TĚMA PENĚZMA DĚLÁ !!! 😀 😀 ) Samozřejmě, že jsem na tu výzvu nereagovala. Já přeci vím naprosto přesně kolik za co utrácím a jejich statistiky a doporučení nepotřebuji. Zase takové miliardy nemám, abych si v tom nedokázala sama udělat přehled. Timothy Leary věděl co nás čeká už před pár desítkami let. Když jsem v devadesátkách listovala jeho Infopsychologií, tak jsem jenom kroutila hlavou, co je to za blázna, a přišlo mi to jako úplně zcestné nesmysly ujetého experimentátora s halucinogeny. Dnes bych se mu měla omluvit, a možná si to i znova a pořádně přečíst, protože je to tam rozpracované i do vzdálenější budoucnosti.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek