Aluška.org: Věděním ke svobodě

Je nezbytné čelit svým stínům, zkoumat zranění z dětství a rozplétat mezigenerační traumata, která jsme zdědili. Práce se stíny je mnohoúrovňový proces. Začíná u vás, ale nekončí u vás. Existuje rodinný, společenský, kulturní a globální stín. Abychom se mohli skutečně ponořit do hloubky, měli bychom pokračovat a odlupovat také vrstvy kolektivního  harampádí, které jsme nevědomky vstřebali.

Pokud máme zájem autenticky ztělesnit svou pravou přirozenost – své Srdce a Duši – musíme také prozkoumat, jak jsme si internalizovali společenská témata, například rasismus, sexismus, homofobii a další kolektivní stíny, které prostupují celou společností. A abychom toho dosáhli, musíme také odvážně a soucitně odbourat toxické duchovní ideologie.

Kolektivní stín: Naše největší slepá skvrna
Kolektivní stín je temná stránka lidstva. Je to souhrn minulých i současných zvěrstev, krutostí, tragédií a hrůz, které lidstvo spáchalo a které jsou uloženy na hluboké, nevědomé, buněčné úrovni. Tato temnota není vždy zjevná, protože je velmi stará a hluboce zakořeněná v naší společnosti. Objevuje se všude a ve všech skupinách lidí.
Příkladem Kolektivního stínu je náboženská diskriminace, rasismus, ageismus, ableismus (předsudky vůči osobám se zdravotním postižením), homofobie a vše, co odsuzuje, odmítá či ponižuje určité jedince a skupiny. Je to zkrátka nějaký myšlenkový koncept založený na nenávisti vůči některým lidem.

V určité fázi naší duchovní cesty se setkáme s myšlenkou práce se stíny. Existuje mnoho učitelů, mentorů a dalších duchovně zaměřených lidí, kteří vás povzbudí, abyste se na sebe dobře a důkladně podívali a zjistili, co se skrývá v hlubinách vašeho nevědomí. To je skvělé… Ale duchovní komunita přesto mlčí o významu kolektivní práce se společenskými stíny. Kolektivní mlčení je tichá pandemie pronikající do většiny duchovních, wellness a sebetransformačních kruhů. Nikdo nemluví o těchto palčivých otázkách.
Můžeme vidět spoustu feministických a bohyňských slezin, ale ty se obvykle soustředí na bohaté bílé ženy, které mají dost peněz a času na to, aby investovaly do drahých korálků, kurzů jógy a smoothie očist.

Nejenom že dochází k naprostému opomíjení zkoumání Kolektivního stínu, ale i k jeho naprostému popírání.

Jak moderní spiritualita popírá kolektivní stín
Může být těžké číst články jako je tento, protože nás vyzývají k hlubokým, niterným výletům, na kterých můžeme potkat něco, co nám není příjemné. Děláme to se soucitem. Je normální ucítit se zahanbeně, provinile, naštvaně sám na sebe, znechuceně, reaktivně a defenzivně, když se nám kopne do stínu. Takže si tyto tendence prostě uvědomte, spojte se znovu se svým srdcem a pokračujte dál. Nechte se jemným odevzdáním zbavit nánosů.

Konceptů, kterými moderní spiritualita popírá kolektivní stín a také ho posiluje, je hodně. Vypíchněme si pár obvyklých scénářů.

Soustřeďte se jen na to pozitivní
Problém této myšlenky je, že popírá realitu a zahanbuje lidi, kteří mají oprávněné problémy. Lidi, kteří potřebují na vyřešení těchto problémů prostor, pomoc a soucit.

Pouze dobré vibrace
Problém je, že to popírá důležitost všeho, co se kolem nás děje a je „nízkovibrační“. Vybízí nás to k úniku do duchovního světa iluzí.

Tuhle situaci jste si přitáhli sami svým myšlením/svými vibracemi
Problém s tímto přesvědčením je, že taková věta naznačuje, že lidé, kteří jsou například diskriminováni kvůli barvě pleti, sexualitě, věku, pohlaví, svým duševním a fyzickým schopnostem atd., si to zavinili sami. Uvědomte si, jak strašně sociopatické je říct tohle někomu, kdo opravdu trpí.

To je tvoje karma
To je jenom další způsob, jak zamést pod koberec a odmítnout něčí bolest s tím, že ji přiřadíme k nějaké odplatné vesmírné síle. Na tomto konstatování není nic dobrého. Trpící člověk si nevezme poučení, nedostane radu, nemá naději, neví co dělat. Než tohle, to raději neříkat nic.

Vytváříš si svou realitu
Takové vyjádření vlastně člověku oznamuje, že je škoda, že trpí, ale je to jeho vina, protože blbě myslí. To je viktimizace oběti.

Všechno je iluze
Problém s touto myšlenkou je, že na absolutní úrovni může být všechno jen iluze. Vlastně je to pravda, ale fungujeme také z lidské a subjektivní úrovně, kterou je třeba respektovat, uznat a žít. Tvrdit, že vše je iluze, znamená obcházet důležité věci a nečelit problémům, které se odehrávají v nás a ve společnosti.

Všechno je láska
Na absolutní úrovni to také může být pravda, ale z lidské úrovně musíme být opatrní, abychom nepodceňovali realitu a bolest nás, nebo lidí kolem.  To už není láska, ale duchovní obchvat.

Společnost je zlá a nevědomá
Jde o obvyklou filozofii, kterou zastává mnoho duchovních lidí, kteří ji ale paradoxně mohou používat jako výmluvu, aby uzavřeli svá srdce, ignorovali problémy kolem sebe a usnadnili si život tím, že se společnosti celkově vyhnou.

Jsem pracovník světla, nedělám XYZ (př. nesoudím, nekritizuju, nevztekám se, všechny miluju)
Tuto výmluvu a přesvědčení používají moderní duchovní hledači, kteří věří, že Práce se stíny nijak nezapadá do jejich poslání a že jde jen o šíření světla a lásky. Avšak tím, že popírají svůj vlastní stín, nebo ten kolektivní, paradoxně žijí v temnotě a udržují ji.

Spiritualita a celkové dění ve společnosti nejdou dohromady
Taková definice spirituality se zaměřuje na oddělování a povyšování spirituality nad každodenní život. K čemu je však spiritualita, když nám nepomáhá vyrovnat se s realitou světa, ve kterém žijeme? To je vyložené duchovní obcházení a duchovní eskapismus. Duchovnost je přirozenou potřebou a složkou života každého člověka.

Nikdo z nás nestojí mimo černý kolektivní stín lidstva. Neseme si ho všichni a je naší odpovědností ho postupně rozplést. Čím více jsme ztracení v samolibých duchovních nálepkách, filozofiích a bludech, tím spíše šíříme a posilujeme nejen osobní, ale i Kolektivní stín.

© aluska.org 2023