Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jak se můžeme vypořádat s obrovskou bestií, kterou je kolektivní stín? Zaprvé je třeba si uvědomit, že cokoli, co jsme si internalizovali, je velmi prastaré. Nikdy to všechno úplně nezrušíme, nebo nevyčistíme. Kolektivní stín je souhrnem veškeré temnoty a všech zvěrstev, která kdy lidstvo zažilo a spáchalo. To znamená, že není zcela iluzorní, vznikl na dávných událostech a je jakýmsi genetickým dědictvím toho, co zažili naši předkové. Přesto bychom si tu práci měli dát a pracovat na tématech, která odbourat jde a která již nejsou pro moderního člověka přínosná, ani aktuální.

Přínosů je mnoho, vykonávání této práce nás udržuje pokornými, otevřenými a ochotnými učit se a růst. Když věříme, že jsme nějak „dokonalí“, nebo nepotřebujeme dělat tuto práci, pak nastává stagnace a egoismus, ve kterých se vnitřní temnota posiluje.

Jak začít začleňovat kolektivní stínovou práci do vaší duchovní praxe:

Naslouchejte lidem, kteří vedou jiné životy a mají jiný kontext než vy
Rozšiřte si rozhled, naučte se naslouchat a přesuňte svou pozornost na to, jak se cítí ostatní lidé. Nesoustřeďte vše jen kolem sebe a buďte vnímaví. Poslechněte si příběhy černochů, domorodých lidí, lidí z rozvojových zemí o tom, jak se jim žije a jakým výzvám jsou vystavení. Naslouchejte lidem, kteří trpěli v důsledku jejich odlišné sexuality. Naslouchejte lidem s postižením. Poslouchejte a vnímejte. Zkuste se na svět podívat jejich očima.
Youtube je dobré místo, kde tyto příběhy, zpovědi a dokumenty najdete. Můžete poslouchat podcasty, nebo pořídit knihy. Máte-li příležitost, navažte rozhovor s někým, kdo vede jiný život, než vy.
Pokud toto budete dělat, obohatíte vaši mysl o nové obzory, váš pohled na věc přestane být černobílý a otevře se tím i vaše srdce vůči odlišnostem. Přestanete-li pak být agresivní, nenávistní a podráždění při otevření určitých témat která vás předtím dráždila, pak jste úspěšně vyřešili tento stín.

Pozorujte své zakořeněné předsudky
Jakými způsoby v sobě udržujete staré a nezdravé myšlenky a přesvědčení? Podívejte se na lidi, které posloucháte a sledujete, na produkty, které kupujete, na lidi, které finančně podporujete, na přátele, které máte, na city, které chováte k určitým skupinám. Sledujte vaše motivy a co se uvnitř vás odehrává.
Tímto pozorováním můžete jednak zjistit jaké stíny nad vámi mají moc, druhak se můžete přistihnout, že vlastně jedete v programu, který není podložený žádnou událostí kterou byste zažili a že vám to možná neslouží, nebo nedává smysl. Pouhým uvědoměním si tohoto chování můžete docílit toho, že nad vámi tento stín ztratí moc.

Příklad:
První práci se stíny jsem učinila spontánně, když jsem byla dítě a všimla jsem si, že kdykoli je řeč o Německu a Němcích, zvedá se ve mně jakási nekonkrétní nenávistná emoce, jakoby to byli moji nepřátelé. Tato emoce mě zarazila a překvapila. Místo abych s tímto programem žila, začala jsem zkoumat, kde se tento pocit bere. Uvědomila jsem si, že možná může souviset s událostmi druhé světové války a že to můžu mít naprogramované z televize, která opakovaně německý národ vyobrazovala v pozici zloduchů, když otevřela toto téma. Uvědomila jsem si, že mi žádný Němec nic neudělal, dnešní mladí Němci za nic z toho, co se kdysi stalo, nemůžou a nemůžu je tudíž z ničeho vinit, ani je nemůžu nenávidět, byla by to hloupost a omezenost. Uvědomila jsem si, že se v mé mysli vyskytuje program nenávisti, který nepotřebuju a nechci mít. Tímto kolektivní stín zmizel.
O více než 20 let později jsem při rozhovorech s babičkou zjistila, že se mohlo jednat také o genetické dědictví po předcích. Babička mi vyprávěla, že zažila, jak Češi po válce v nenávisti naházeli několik Němců do staré studny a takto je zavraždili. Šlo o katarzi vzájemných sporů, které konkrétněji nepopsala, ale člověk si to může domyslet i sám. Studna je dodnes na náměstí v daném městě, ale je zamřížovaná a nepoužívá se, přestože v ní je voda. Toto zjištění mě šokovalo. Pamatuji si, jak jsem kdysi tuto starou studnu poprvé uviděla a nahlédla jsem dovnitř. Šla z ní nepochopitelná tajemná hrůza a nikdo mi na otázku, proč je studna zamřížovaná a nesmí se používat, konkrétně neodpověděl, místo toho mě hned táhli pryč… Tehdy mi došlo, že to nebyla jen televize. Že jsem výsledkem předlouhého řetězce činnosti mnoha lidí, kteří tu byli přede mnou a jejichž životy a zkušenosti mě sem dostaly a také se do mě podvědomě otiskly. A mají na mě vliv, ať už si to uvědomuji, nebo ne.

Je velmi užitečné vést si deník, když děláte jakoukoli práci se stíny – a zejména kolektivní práci se stíny. Když si budete vést deník, budete se moci vracet k okamžikům, kdy jste pozorovali, jak se ve vašem myšlení nebo chování objevuje kolektivní stín. To vám pomůže učit se a růst.

Zeptejte se sami sebe, jakým způsobem komunikujete s touto osobou nebo skupinou lidí
Máte nepřátelský postoj k určité skupině lidí a zamysleli jste se někdy nad tím, z čeho toto vaše chování pramení?
V sociologii je znám jev, kdy člověk zachází s jinou osobou, nebo skupinou, jako s cizí a redukuje ji na společensky nižší, než on sám. Toto odcizení je v podstatě o vytvoření vlastní skupiny, jíž jsme součástí a skupiny tamtěch cizích, jejíž součástí jsou oni cizí/horší lidé/skupiny. Toto chování často zahrnuje i promítání ošklivých vlastností na onu cizí skupinu lidí.
Například jedna země si může promítnout vlastnosti divokosti, podvodu a zla na jinou zemi, a tak tyto dvě země nakonec půjdou do války.
Problém je, že toto jednání vychází z pozice čistého ega. Je to způsob, jak rozdělit svět. Sebe povýšit a ostatní lidi zmenšit. Způsobuje to, že se odpojujeme od našich srdcí a špatně zacházíme s druhými, kteří se nám vnitřně odcizují, protože podvědomě věříme, že si to v podstatě něčím „zaslouží“.

Přijměte odpovědnost a cvičte se v pokoře
Když děláme jakoukoli formu Kolektivní stínové práce – to znamená, že zkoumáme, jak jsme nevědomě internalizovali části Kolektivního stínu – musíme si být vědomi toho, že něco zpackáme. Budeme prostě dělat chyby. Můžeme někoho urazit, nebo být neoblíbení. A to je v pořádku, být nedokonalý je v pořádku.
Důležité ale je, co uděláte poté, co zjistíte, že jste udělali chybu. Úplně se vypnete a přestanete dělat tuto životně důležitou práci? Reagujete naštvaně a jste agresivní? Nebo praktikujete pokoru, omlouváte se a děláte upřímné kroky, abyste ještě více otevřeli své srdce a mysl?
Převzetí osobní odpovědnosti je zásadní. Je snadné ukázat prstem na ostatní. Ale je mnohem těžší postavit zrcadlo před sebe. Pamatujte, že všechny změny, ať už osobní nebo kolektivní, začínají zevnitř.

Spojte se se svým srdcem a buďte aktivní
Když děláme stínovou práci z pozice srdce, tehdy je to nejpůsobivější. Tehdy můžeme být nejaktivnější. Co ale aktivita vlastně znamená? Potřebujete jít na každé protestní shromáždění? Ne, ne nutně. Vaše kolektivní stínové já a práce s ním, může znamenat mnoho různých věcí. Můžete být aktivní konstruktivně pouze ve svém okruhu. Můžete například učinit svou firmu přístupnější pro lidi s postižením. Můžete darovat peníze potřebným. Můžete se věnovat osvětové práci a seznámit lidi okolo sebe s existencí kolektivních a soukromých stínů. Pouhé nasdílení nějakého materiálu někam, s úmyslem někomu otevřít obzory, je aktivní krok.

Aktivita zahrnuje také vědomé rozhodnutí nenásledovat nějaký destrukční nenávistný proud, do kterého naskakují lidé okolo vás. Než proti někomu, nebo nějaké skupině budete brojit, nenávidět ho a poštvávat proti němu další lidi, zastavte se a zamyslete se nad svými stíny. Položte si otázku, jestli se do něj/nich náhodou neprojektujete. Problém totiž možná není v tom člověku/skupině, může být i ve vás.

„Každý den je po celém světě nepochopitelné násilí. Jak vydržet bolest světa ve svém křehkém srdci? Ignorovat to? Odmítnout to? Vydávat to za „pouhou iluzi“? Říct si: „Je to jejich problém, ne můj“? Označit ostatní jako „zlé“ a oddělit se od nich? Uzavřít své srdce ještě víc? Ale nebyla to na prvním místě právě uzavřená srdce a rychlé soudy?
Když vidíte každodenní „realitu“ této planety, můžete být v pokušení se úplně vzdát. Vzdát se léčení, vzdát se změny, vzdát se samotného lidstva. Jaký to má smysl? Je tam prostě příliš mnoho nenávisti. Příliš mnoho nevědomosti. Příliš mnoho zla. Dá se říct, že jsme překročili bod, odkud není návratu. Spravedlivý závěr. Je tedy lepší postavit naše zdi ještě výš. A ještě. A ještě.
Mnozí utrpěli ty nejodpornější křivdy a pokračovali. Mnozí pokračovali a rostli, uzdravili se, transformovali a přinesli svou proměnu ostatním. Zbořili zdi. Existují srdceryvné příběhy o bezpodmínečné lásce zářící i v těch nejneproniknutelnějších oblastech temnoty.
Zaměřte se na to, co je ve světě „špatné“, a můžete z toho být vystrašení, paralyzovaní, bezmocní, plní vzteku. Zaměřte se na to, co je se světem „správné“, a možná jen strkáte hlavu do písku. Za správným a špatným je pole nepopsatelného světla. Soustřeďte se na pole. Soustřeďte se na světlo… I malá svíčka může začít osvětlovat rozlehlou jeskyni.“ – Jeff Foster

© aluska.org 2023