Od počátku 40. let 20. století se vyvíjel skutečný mikrobiologický rámec pro pochopení síly sugesce, záměru a přesvědčení. Tento obor je široce známý jako epigenetika. Dnešní článek popisuje způsoby, jak můžeme využít epigenetiku k urychlení našeho vývoje a osobního růstu.
Naprostá většina známých dat obsažených v DNA, se nepoužívá při kódování proteinů a enzymů. To znamená, že je „nekódující“ a vědci tato data zpočátku nazývali „odpadní DNA“.
Nekódující DNA je DNA, která není přepisována v proteiny. Tvoří podstatný díl genomu, u člověka je to až 97 %. Nekódující DNA je i přesto pro správné fungování organismu velmi důležitá. Vzhledem k tomu, že není zodpovědná za konstrukci naší základní fyzické formy, její účel zůstával až donedávna záhadou. Nyní víme, že velká část této DNA je tvořena mobilními genetickými elementy (transpozony a retrotranspozony), nědy se jim říká i „skákající DNA“. Prostřednictvím principů epigenetiky mohou tyto mobilní prvky přepisovat a aktivovat – nebo deaktivovat – určité genetické kódy.
Skákající DNA údajně tvoří až polovinu celkových nukleotidů DNA. Další hlavní část nekódující části genomu se skládá z tandemově se opakujících sekvencí s proměnným počtem, známých také jako „satelitní DNA“.
Mikrobiolog William Brown věří, že prostřednictvím specifických konformačních uspořádání se satelitní DNA propojuje s takzvaným „morfickým polem“; různé konformace mají specifické rezonance s morfickým polem a mohou se proto naladit na různé informační programy. Vzhledem k tomu, že satelitní DNA je velmi specifická pro každého člověka, každý z nás se naladí na odlišný a jedinečný morfogenetický vzor.
Jak přeskakující DNA, tak i satelitní DNA se pravděpodobně propojují s morfickým polem, a tak reagují na změny stavu vědomí. Schopnost satelitní DNA rozšířit počet opakujících se sekvencí znamená zvýšení kapacity DNA přenášet informace.
Fraktální anténa DNA interaguje s éterem (sjednoceným polem) a přenáší energii nulového bodu, která interaguje s naším vědomím. Větší interakce mezi naší DNA a „potenciálními“ energiemi vakua by se mohla rovnat rozšířenému vědomí, zatímco menší interaktivita by vedla k poklesu úrovně lidského vědomí.
Určité modulární uspořádání DNA proto více napomáhá k vyššímu stupni uvědomění.
Epigenetika a lingvistické spojení se záhadnou nekódující DNA
V 90. letech 20. století tým ruských lingvistů pod vedením Dr. Petera Gariaeva zjistil, že genetický kód v nekódující části DNA se řídí jednotnými pravidly gramatiky a pravidly použití, které jsou prakticky totožné s pravidly lidského jazyka. Ukazuje se, že je tato část DNA nabitá nesmírnou inteligencí, vyšším účelem a smyslem (perspektiva, kterou fundamentalistický darwinismus odmítá).
Tento průlomový výzkum následoval po objevu Jeffa Delrowa v roce 1990, který zjistil, že čtyři nukleotidy (A, T, G a C) DNA ze své podstaty tvoří fraktální struktury, úzce související se vzorci lidské řeči. V nekódujících segmentech DNA našli vědci velké množství „nekonečně se opakujících sekvencí bez zjevného významu a dokonce i palindromy, což jsou slova nebo věty, které lze číst v obou směrech.“
V roce 2014 bylo veřejnosti oznámeno, že vědci z Wyoming Institute of Technology (WIT) ve spolupráci s lingvisty a filology z Univerzity Boba Jonese (BJU) v Jižní Karolíně učinili další přesvědčivé lingvistické průlomy.
Lingvističtí profesoři na BJU pracovali na překladu dekódovaných segmentů DNA, které poskytl WIT. Zjistili, že jazyk v nekódované DNA byl k nerozeznání od starověké aramejštiny a části písma, které obsahovala, byly někdy svým složením pozoruhodně blízké veršům nalezeným v bibli – a občas obsahovaly přímé biblické citace.
Lidský gen PYGB, Phosporomylase Glycogen, nekódující transposon, má lingvistickou sekvenci, která se překládá jako „O první přestávce dne stvořil Bůh nebe a zemi“.
To je velmi podobné části v Genesis 1:1, kde se píše: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“.
Gen Bmp3 má sekvenci Retrotransposon, která se překládá do známého úryvku z 1. knihy Korintským číslo 6:19: „Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě.“
Zdá se tedy, že se lidský jazyk vynořil z gramatických a syntaktických struktur obsažených v naší vlastní DNA. To znamená, že není vědecký podklad pro představu o našem přirozeném lineárním postupu od primitivní formy života s pre-lingvistickou komunikací a postupným rozvojem do lidského jazyka. Podle toho, co bylo nalezeno v DNA, to byl předprogramovaný kvantový skok, který byl obsažen už přímo v lidském genomu (evidentně s nějakou vnější „pomocí“).
Tyto lingvistické vazby nabízejí vzrušující nepřímý důkaz o tom, že můžeme slovy měnit svůj samotný genom, zejména hojné „skákací geny“, ať už pomocí mluveného slova, zpěvu, nebo tichého mentálního záměru. Souhrnně tento soubor výzkumu DNA odpovídá za sílu hypnózy a potenciálně většiny ostatních parapsychologických jevů, neboli „hyperkomunikace“.
Jedním ze základních předpokladů Gariaevova týmu je, že „genom má schopnost kvazivědomí, takže „slova“ DNA vytvářejí a pomáhají při rozpoznávání sémanticky smysluplných frází“.
Vzhledem k tomu, že struktury párů bází DNA a jazyka jsou tak podobné, můžeme změnit naši vlastní genetiku pouhým použitím slov a vět, jak bylo experimentálně prokázáno. Živá DNA bude vždy reagovat na jazykem modulované laserové paprsky a dokonce i na rádiové vlny, pokud jsou použity správné frekvence. To konečně a vědecky vysvětluje, proč afirmace, autogenní trénink, hypnóza a podobně, mohou mít tak silné účinky na lidi a jejich těla. A to je epigenetika.
Jeden z nejznámějších případů hypnoticky vyvolané genetické změny, byl zdokumentován v roce 1951 v Queen Victoria Hospital v západním Sussexu v Anglii. Jednalo se o vyléčení Brocqovy choroby u dospívajícího chlapce. Jeho kůže byla suchá, ztvrdlá a podobná plazí. Snadno praskala a krvácela.
Anesteziolog a hypnotizér Dr Albert A. Mason pomocí hypnotické sugesce tento stav vyléčil během několika týdnů. V té době to byl zázrak, protože Brocqova choroba je genetický problém, takže spuštění procesu samovolné léčby znamenalo, že Mason účinně přeprogramoval chlapcovy geny. Což bylo přece nemožné… Chlapcova ztvrdlá kůže odpadla a odhalila měkké, zdravé tkáně, které už mu zůstaly.
Dnes víme, že použitím správných světelných a zvukových frekvencí – stejně jako slov – můžeme aktivovat část naší mobilní DNA k překódování určitých částí genomu, a tím provést fyzickou transformaci na nejzákladnější biologické úrovni.
DNA, červí díry a torzní pole
V letech 1984–85 Gariaev učinil překvapivý objev. Zjistil, že vzorek DNA in vitro ve zkumavce měl schopnost přitahovat a využívat koherentní laserové světlo, což způsobilo, že se spirálovitě točilo podél šroubovice DNA. To samo o sobě byl nečekaný (a paradigma měnící) objev, ale to nebylo všechno.
Poté, co byl vzorek DNA a všechny přístroje odstraněny, fotony pokračovaly ve spirále, jako by tam DNA stále byla. Nazvali to „fantomový efekt DNA“ a znamenalo to, že nějaká „nová“ samoudržující struktura skalárního/torzního pole byla vybuzena z vakua/éteru a strhávala světlo i v nepřítomnosti DNA!
Bylo vypozorováno, že tento efekt trvá až měsíc, což znamená, že tato nová struktura pole má pozoruhodnou perzistenci a stabilitu.
I po odfouknutí fantomového efektu plynným dusíkem, se vrátil do 5–8 minut do původního stavu (o torzním poli je známo, že je stabilní a perzistentní).
Gariaev a kolektiv také poznamenali, že „zvukové vlny vyzařované molekulami DNA byly registrovány v těchto experimentech“, což ukazuje, že DNA nejen absorbuje a vyzařuje světlo, ale také rádiové frekvence a fonony.
Je málo známým faktem, že naše vlákna DNA mají vrozený mechanismus translace zvuk-světlo. Všichni jsme alchymisté na mikrobiologické úrovni, měníme zvuk ve světlo a naopak. Naše DNA využívá zvuk i světlo ve svých operacích každou chvíli, a kromě toho vytváří víry v časoprostoru, čímž otevírá okno do časové domény. Jinak řečeno, naše DNA vytváří „magnetické červí díry“ ve struktuře vesmíru. Tunelové spojení mezi zcela odlišnými oblastmi ve vesmíru, přes které lze přenášet informace mimo prostor a čas. DNA přitahuje tyto kousky informací a předává je našemu vědomí.
Většina z nás zná tento proces jako intuici, nebo psychický vhled.
Obyčejná lidská paměť také funguje na podobných principech, protože dostupné důkazy naznačují, že naše vzpomínky nejsou uloženy v našich mozcích, ale v éterických/implikovaných/časoprostorových strukturách pole, které obklopují a prostupují naše těla (aka „aurická pole“).
Různí výzkumníci teoretizovali, že energie zabírající časoprostor/éter, která je zodpovědná za tyto jevy, je spirálovitými víry „torzní energie“.
Výše zmíněné „magnetizované červí díry“ lze také popsat jako „torzní pole“, nebo „víry“. Torzní pole je samoudržující se vír v éteru/časoprostoru, který může produkovat měřitelné elektromagnetické efekty, jako je světlo. Otáčením může vír vybudit fotony, nebo virtuální fotony, ze struktury éteru a statické torzní (skalární) pole může využít a uchovat v sobě světlo (jak vidíme u fantomového efektu DNA).
Na popsaném principu staví také účinek Energetickým krystalů, které využívají právě tuto energii. Více podrobností o Energetických krystalech – zde.
Sol Luckman, vývojář metody léčení a transformace založené na zvuku, považuje qi/pránu/orgon za světelný efekt torzních polí. Popisuje torzní energii jako „univerzální kreativní vědomí nebo subprostorovou energii (éter) prožívající sebe sama v čase“. Torzní energie pak nabývá formu životní síly. Propojení a modifikace transpozonů Potenciální DNA je hnací silou evoluce lidského vědomí a fyziologie.
„Torze“ není v tomto kontextu ve skutečnosti vědecký termín a to, s čím se zde skutečně zabýváme, je implozivní fyzika konjugace vlnové fáze (definovaná φ, zlatým řezem).
První výzkum obecně připisovaný objevu této „páté síly“, takzvané torze, byl proveden koncem 19. století ruským profesorem N. P. Myshkinem. Einsteinův kolega Dr Elie Cartan poprvé vymyslel termín „torze“ v roce 1913 ve vztahu ke kroutivému pohybu této síly strukturou časoprostoru, ale jeho důležité dílo bylo prakticky pohřbeno nekontrolovatelným úspěchem a proslulostí Einsteinových teorií.
V 50. letech, ve stejném desetiletí, kdy Dr. James Watson a Francis Crick objevili šroubovicovou strukturu DNA, průkopnický ruský vědec Dr. Nikolaj A. Kozyrev (1908–1983) přesvědčivě dokázal existenci této energie a prokázal, že stejně jako čas (a DNA), proudí v posvátné geometrické spirále (definované φ).
Ruští vědci už v devadesátých letech údajně napsali tisíce odborných prací na toto téma a nedávno oceněný fyzik Nassim Haramein spolu se svou kolegyní doktorkou Elizabeth A. Rauscher přepracovali Einsteinovy rovnice pole se zařazením krouticího momentu a Coriolisova jevu.
© aluska.org 2024
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****