Aluška.org: Věděním ke svobodě

Znáte tento druh vnitřního monologu? „Co je to se mnou? Zbláznil jsem se? Jsem snad nějaký vadný? Bude mě někdo někdy opravdu milovat? Proč vždycky všechno podělám? Proč jsem takový outsider/ztroskotanec? Co je to se mnou sakra?“
Pokud se poznáváte, tento článek je věnovaný právě vám. Věřte tomu nebo ne, ve skutečnosti s vámi není nic špatně. Ano, možná žijete ve fázi nevyřešeného traumatu, nevyléčeného hlubokého psychického zranění, ale to z vás nedělá vadného člověka.

V dnešním pojednání se dozvíte, proč vlastně máte pocit, že s vámi není něco v pořádku, a co s těmito mizernými pocity dělat. Článek je sepsán speciálně pro ty, kteří na emocionální úrovni cítí, že s nimi není něco v pořádku. Ale pokud trpíte fyzickým problémem, jděte prosím k lékaři, a pokud trpíte extrémními psychickými poruchami, jako jsou halucinace nebo sebevražedné myšlenky, tento článek vás nebude schopen dostatečně silně podpořit, proto prosím navštivte odborníka a neperte se s tím sami.

Co je se mnou špatně?
Jsou známy čtyři časté důvody, proč se takto můžete cítit. Prvním je náboženské podmínění, které vás může přímo nebo nepřímo ovlivnit. Druhým a nejčastějším je trauma z dětství, to znamená být vychován v prostředí, kde jste se chronicky cítili nehodní, nemilovaní, neviditelní, oškliví, nechtění atd. Třetím důvodem může být útlak, například kvůli rase, sexualitě, pohlaví, fyzickým odlišnostem atd. Čtvrtý častý důvod je mediální marketing, například neustálé vystavování se nerealisticky krásným, úspěšným a šťastným lidem na sociálních sítích, v reklamách a dalších mediálních zdrojích.

Většina z nás se setkala s alespoň jednou (nebo se všemi) z těchto variant a všechny čtyři přispívají k pocitu nízké sebehodnoty a ke ztrátě sebeúcty.
Otázka „Co je se mnou špatně?“  je povrchní v tom smyslu, že je neužitečná a nejde hluboko do problematiky.
Například zjistíme, že si neumíme udržet vztah, a tak okamžitě předpokládáme, že s námi něco není v pořádku. Cítíme úzkost ve skupině lidí, a tak se považujeme za vadné, nebo své symptomy označujeme jako patologické. Takže přeskakujeme k rychlému závěru: „Jsem prostě vadnej“.

Místo toho, abyste se ptali „Co je se mnou špatně?“, vám doporučuji položit si jemnější otázku zaměřenou na vaše trauma, ze kterého daný pocit pramení: „Co se mi stalo?“ A také: „Jak jsem to přežil?“

Víra, že je s vámi něco špatně, je zakořeněná v traumatu
Způsob, jakým žijete svůj život právě teď, je zakořeněn ve zkušenostech, které jste zažili v době svého vyrůstání, a v nevyřešených traumatech uložených ve vašem těle, srdci a mysli. Díky traumatu nyní projevujete stresové a maladaptivní chování, nebo chronicky žijete v mechanismu snahy o základní přežití, které vaše vnitřní biologie a psychologie vyvinula, aby vás chránila před nebezpečím z minulosti. Zároveň to však udržuje i v přítomnosti, protože jste z daného vzorce nevystoupili a žijete v něm dál.

Jak to souvisí s přesvědčením, že jsme zmatení nebo zlomení? Odpověď je, že s vámi není nic zásadně špatně, ale žijete s nevyřešeným traumatem.
Slovy specialisty na traumata Bessela Van Der Kolka: „Být traumatizován znamená pokračovat v organizování svého života, jako by trauma stále probíhalo – nevybité a neměnné – protože každé nové setkání nebo událost je kontaminována minulostí. Po traumatu člověk prožívá svět s jiným nervovým systémem. Energie přeživšího se nyní soustředí na potlačení vnitřního chaosu na úkor spontánního zapojení se do svého života.“

Věřit, že s vámi není něco „v pořádku“, je pochopitelné, ale zároveň také krátkozraké. Jakákoli bolest, kterou zažíváte, má kořeny v hlubších nevyřešených traumatech a v přesvědčeních, které řídí vaše činy a vnímání. Toto nevyřešené trauma není vůbec vaší vinou. Ale je vaší odpovědností (pokud si zvolíte tuto cestu), abyste se přes něj propracovali k většímu pochopení.

Jak se osvobodit od přesvědčení, že nejste v pořádku
Pokud si neustále kladete otázku „Co je se mnou špatně?“, pravděpodobně zaznamenáváte alespoň jeden z následujících příznaků: Sebepohrdání, Pocit vnitřní prázdnoty, Cítíte se sami a nemilovaní, Máte pocit ztracenosti v životě, Trápí vás existenciální deprese nebo existenční krize.

1. Veďte si deník o třech otázkách
Do deníku sepište libovolně dlouhou odpověď na otázku: „Co se mi stalo?“
To znamená, jaké trauma jste zažili v dětství a v dospělosti? Např. náboženské podmínění, trauma z dětství, útlak, toxický mediální marketing…

Druhá otázka, na kterou si odpovězte, je: „Jak jsem to přežil?“
Jaká byla reakce na toto vaše trauma, jaké chování jste si vědomě nebo nevědomě osvojili, abyste svou bolest otupili, vyhnuli se jí, nebo ji potlačili?

Třetí otázka: „Jak toto změněné vnímání a chování mění můj pohled na sebe sama?“
Byli byste překvapeni, jaké druhy neočekávaných poznatků a průlomů se mohou objevit po prozkoumání těchto tří otázek.

2. Pěstujte sebesoucit
Naučit se pěstovat v sobě sebeúctu a sebelásku je významná součást boje proti přesvědčení, že je s vámi něco zásadně špatně.

Jednoduchá technika, jak posílit svou sebelásku, je dělat každý den jednominutové cvičení se zrcadlem, kdy si člověk povídá sám se sebou za pomoci podpůrných afirmací, jako „Jsem cenný“, nebo se jednoduše spojí se svým srdcem a řekne si něco hezkého.
Přestože práce se zrcadlem může být zpočátku obtížná a nepohodlná, postupem času je snazší.

3. Uvolněte ze sebe uložené trauma na fyzické úrovni
Náš nervový systém řídí celou naši bytost. Přečtěte si tu větu znovu.
Pokud váš nervový systém uvízne v režimu boje, útěku nebo strnutí, nikdy se nebudete moci cítit skutečně uvolněně, uzemněně nebo ve spojení se světem.

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se necítíte lépe  i přes cvičení, zdravou životosprávu, psychoterapii, nebo meditaci? Odpověď je, že jste s největší pravděpodobností zapomněli na důležitost svého léčení na úrovni somatického (nebo fyzického) nervového systému. Knihy, které vám poradí jak na to, jsou:

Když tělo řekne NE, Gabor Maté
Tělo sčítá rány, Bessel van der Kolk
Zraněné dětství, Robin Karr-Morse

Můžete také prozkoumat YouTube a vyhledat přednášky o léčení a regulaci nervového systému.  Zkoumejte somatické léčebné praktiky, informujte se o traumatu, nebo vyhledejte terapeuta, který s traumaty pracuje.

4. Duchovní hledání
Kořenem utrpení, který vytváří traumata, je lidské ego. Ego vyvolává pocit oddělenosti sebe sama, a způsobuje, že se cítíme osamělí, izolovaní a opuštění. Když jsme zaměření na své ego, žijeme život, který má tendenci na určité úrovni vyvolávat pocity bezvýznamnosti, bezcílnosti nebo prázdnoty.
Tím, že se vydáme na cestu duchovně hledajícícho člověka, vydáme se na cestu za nalezením vlastní hlubší cesty v životě. Díky tomu také postupně zjistíme, že s námi vlastně není nic v nepořádku, věří tomu pouze naše bolavé a zraněné ego.

© aluska.org 2024