Aluška.org: Věděním ke svobodě

Možná jste si někdy všimli, že novorozené miminko reaguje na určité podněty způsobem, který nedokáže vědomě ovlivnit. Když se lekne, rozhodí ruce. Když se dotknete jeho dlaně, pevně sevře prsty. Když otočí hlavu na jednu stranu, jeho tělo automaticky změní napětí.

Tyto reakce nejsou náhodné. Jedná se o primární reflexy. Jsou to automatické pohybové reakce, se kterými se člověk už rodí a které mají důležitou úlohu v prvních měsících života. Jak ale dítě roste a jeho nervový systém dozrává, většina těchto reflexů by měla postupně ustoupit. Jejich místo přebírá vědomější řízení pohybu a takzvané posturální reakce.

Co se ale stane, když některý z těchto reflexů nezmizí? Tehdy se začíná mluvit o přetrvávajících, neintegrovaných nebo lidově „nevyhaslých“ primárních reflexech.

A i když o nich mnoho rodičů neslyšelo, mohou být zajímavým tématem zejména tehdy, pokud má dítě dlouhodobé potíže s pohybem, koordinací, učením nebo zpracováním některých podnětů.

Co jsou primární reflexy

Je to automatická reakce nervového systému na určitý podnět. Miminko se nemusí rozhodnout, že se lekne, prostě se rovnou lekne. Nemusí přemýšlet nad tím, že sevře prst vložený do dlaně, jeho nervový systém tuto reakci automaticky spustí sám.

Tyto reflexy mají v raném období života svůj význam. Pomáhají dítěti reagovat na okolní svět ještě v době, kdy nemá vyvinutou vědomou kontrolu pohybu. S postupným vývojem mozku by však měly být některé z těchto automatických reakcí postupně utlumeny nebo překryty zralejšími mechanismy nervového systému.

Každý reflex má vlastní vývojovou časovou osu. Některé reflexy mizí během prvních měsíců života, jiné přetrvávají déle. Některé reflexní reakce naopak zůstávají člověku po celý život. Důležité je především to, o jaký reflex jde a zda je přítomen v období, kdy už by za normálních okolností neměl výrazně ovlivňovat pohyb a chování dítěte.

Proč primární reflexy někdy nevyhasnou

Abychom pochopili, proč některé primární reflexy přetrvávají déle, než by měly, musíme se nejprve podívat na to, jak se vyvíjí lidský mozek.

Primární reflexy jsou řízeny především nižšími částmi centrální nervové soustavy, zejména mozkovým kmenem a souvisejícími nervovými drahami. U novorozence ještě nejsou vyšší mozková centra dostatečně zralá na to, aby všechny pohyby a reakce dokázala vědomě regulovat. Proto mají automatické reflexy v tomto období tak důležitou úlohu.

Jak dítě roste, postupně dozrávají další části nervové soustavy. Rozvíjejí se nervová spojení mezi jednotlivými oblastmi mozku, nervová vlákna se obalují myelinem, který umožňuje rychlejší a efektivnější přenos nervových signálů, a zlepšuje se komunikace mezi mozkovým kmenem, mozečkem a mozkovou kůrou.

Důležitou roli přitom hraje takzvaná inhibice, tedy schopnost nervové soustavy tlumit nebo regulovat určité automatické reakce. Vyšší mozková centra postupně získávají větší kontrolu nad pohybem a dokážou potlačit některé dřívější reflexní mechanismy. Dítě tak přestává reagovat pouze automaticky a začíná stále lépe ovládat své tělo vlastní vůlí.

Nejde přitom o to, že by původní reflexní nervové dráhy úplně zmizely. Spíše se mění způsob, jakým nervová soustava jejich činnost reguluje. Automatické reakce ustupují do pozadí a jejich místo přebírají složitější vědomé pohybové mechanismy.

Co se ale stane, když tento vývoj neprobíhá obvyklým způsobem?

Jednou z možností je, že nervová soustava ještě nedozrála natolik, aby dokázala určitou reflexní reakci dostatečně utlumit. Jindy může být problém spojený s narušením nervových drah nebo s neurologickým onemocněním, které ovlivňuje řízení pohybu.

Přetrvávání primárních reflexů se častěji popisuje například u dětí s dětskou mozkovou obrnou, u některých vývojových poruch nebo po poškození mozku v období před narozením či kolem porodu. Roli mohou hrát také komplikace spojené s nezralostí nervové soustavy, například u některých předčasně narozených dětí.

U starších dětí bez diagnostikovaného neurologického onemocnění se někdy objevují mírnější přetrvávající reflexní projevy. Jejich příčina nemusí být jednoznačná. Může jít o individuální odlišnosti ve vývoji nervové soustavy, případně o méně zralou regulaci některých pohybových reakcí. Zatím ale nemáme dostatek důkazů, abychom u každého takového dítěte dokázali určit konkrétní příčinu.

Je také důležité rozlišovat mezi výrazným přetrváváním reflexu, které může být neurologickým příznakem, a mírnou reflexní reakcí zachytitelnou při specializovaném testování. Ne každá taková reakce znamená, že má dítě poruchu vývoje. Vývoj nervové soustavy je totiž velmi individuální a neprobíhá u všech dětí úplně stejným tempem.

Může mít vliv také nedostatečná stimulace dítěte?

Vývoj nervové soustavy není ovlivněn pouze biologickým dozráváním mozku. Velkou roli hrají také pohybové a smyslové zkušenosti, které dítě získává prostřednictvím kontaktu s okolním světem.

Miminko potřebuje prostor k volnému pohybu, možnost měnit polohy, pozorovat okolí, sahat po předmětech a postupně objevovat, co všechno jeho tělo dokáže. Důležitý je také přirozený kontakt s rodiči, nošení, mazlení, mluvení a reagování na potřeby dítěte.

Pokud dítě tráví většinu bdělého času v omezeném prostoru, například v lehátku, autosedačce nebo postýlce, přichází o část příležitostí k přirozenému pohybu a procvičování motorických dovedností. Výzkumy skutečně ukazují, že pohybové zkušenosti a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, mohou ovlivňovat rychlost a kvalitu jeho motorického vývoje.

Zda však nedostatek stimulace může přímo způsobit přetrvávání primárních reflexů, zatím není dostatečně vědecky prokázáno. Je proto důležité nezaměňovat souvislost s prokázanou příčinou. Jisté však je, že přirozený pohyb, pestré smyslové podněty a bezpečné prostředí pro objevování světa jsou pro zdravý vývoj dítěte důležité. Nejde o to dítě neustále zaměstnávat nebo stimulovat, ale dopřát mu dostatek prostoru, kontaktu a příležitostí k přirozenému vývoji.

Moroův úlekový reflex

Jedním z nejznámějších primitivních reflexů je Moroův reflex, někdy označovaný také jako úlekový reflex. Možná jste ho viděli u malého miminka. Dítě například zaslechne hlasitý zvuk, zažije náhlou změnu polohy nebo jiný nečekaný podnět. Typicky prudce rozhodí ruce do stran, roztáhne prsty a následně ruce opět přitáhne k tělu. Tato reakce je v prvních měsících života normální.

Moroův reflex se obvykle postupně vytrácí přibližně mezi čtvrtým až šestým měsícem života. Jeho přetrvávání po šestém měsíci je považováno za situaci, která může vyžadovat další posouzení. A právě tady začíná být celé téma hodně zajímavé.

Pokud nervový systém nadále reaguje na určité podněty velmi primitivním úlekovým mechanismem, může to teoreticky ovlivňovat způsob, jakým dítě reaguje na překvapení, hluk nebo jiné nečekané změny.

V odborných přehledech se přetrvávající Moroův reflex spojuje například s hypervigilancí, obtížemi se zpracováním senzorických podnětů, úzkostností nebo horší regulací impulzů. Zároveň je ale potřeba říct, že samotný výskyt těchto potíží neznamená automaticky, že jejich příčinou je právě Moroův reflex.

Sada primárních reflexů

Primitivních reflexů je více a každý z nich souvisí s jiným typem pohybové reakce. Mezi často zmiňované patří například Asymetrický tonický šíjový reflex. Pokud dítě otočí hlavu na jednu stranu, končetiny na této straně mají tendenci se natahovat, zatímco na druhé straně se ohýbají. Tento reflex hraje roli v raném vývoji, ale pokud přetrvává déle, může být spojován například s obtížemi v koordinaci pravé a levé strany těla. Některé výzkumy a klinické přehledy ho dávají do souvislosti také s problémy při činnostech, které vyžadují spolupráci obou rukou, například při psaní, stříhání nebo chytání míče.

Symetrický tonický šíjový reflex zase souvisí především s pohybem hlavy a změnou napětí horní a dolní poloviny těla. Má význam v období, kdy se dítě připravuje na lezení. Pokud přetrvává déle, může být spojován s obtížemi při koordinaci, držení těla nebo při činnostech, které vyžadují stabilní polohu v sedě.

Tonický labyrintový reflex souvisí s polohou hlavy vůči gravitaci. Jeho přetrvávání může ovlivňovat rovnováhu, svalové napětí a orientaci těla v prostoru.

Dlaňový úchopový reflex se spustí, když se dotknete dlaně novorozeného dítěte. Automaticky ji sevře. Tato reakce je u malého miminka normální, později by však měla ustoupit vědomému ovládání ruky. Pokud primitivní úchopové mechanismy přetrvávají, mohou teoreticky ovlivňovat jemnou motoriku a práci rukou.

Jak mohou přetrvávající reflexy ovlivnit dítě

Současný výzkum ukazuje, že přetrvávající primitivní reflexy mohou souviset s určitými motorickými a kognitivními obtížemi. V praxi se proto může objevit například horší koordinace, potíže s rovnováhou, neobratnost, obtíže s jemnou motorikou, problémy s koordinací obou stran těla, potíže při psaní, některé obtíže při čtení nebo učení, citlivost na určité podněty, problémy s regulací reakcí.

Ale pozor, žádný z těchto příznaků sám o sobě přímo nedokazuje přítomnost nevyhaslého reflexu. Dítě může mít problém s psaním z deseti různých důvodů. Může mít úzkosti z mnoha různých důvodů. A dítě, které je citlivé na hluk, nemusí mít automaticky přetrvávající Moroův reflex. Právě proto má smysl dívat se na dítě komplexně a vyšetření na přítomnost nevyhaslých reflexů svěřit do rukou odborníka.

Úzkosti, noční děsy a kinetóza

V některých terapeutických programech zaměřených na integraci reflexů se uvádí, že přetrvávající reflexy mohou souviset také se zvýšenou úlekovou reakcí, přecitlivělostí na hluk, úzkostí, obtížemi s emoční regulací, problémy se spánkem, strachy, nočními můrami, nočními děsy a kinetózou.

U některých souvislostí však zatím nemáme silné vědecké důkazy. Například u přetrvávajícího Moroova reflexu existují odborné zdroje, které popisují souvislost s hypervigilancí, úzkostí a obtížemi se senzorickým zpracováním. U konkrétních problémů, jako jsou noční děsy nebo kinetóza, je však vědecká opora pro jednoduché tvrzení typu „způsobuje to nevyhaslý reflex“ mnohem slabší, nebo nejasná. Neznamená to, že by to byl úplný nesmysl, spíš je potřeba nedělat unáhlené závěry a pokládat si další otázky.

Jak zjistit, zda má dítě nevyhaslý reflex

Jednotlivé primitivní reflexy lze testovat pomocí konkrétních poloh a pohybů. Záleží na přesném provedení, poloze dítěte, způsobu stimulace i interpretaci reakce. Nesprávná technika může vést k falešně pozitivním nebo falešně negativním výsledkům. Navíc zatím neexistuje jeden univerzálně uznávaný a široce standardizovaný screeningový nástroj pro hodnocení všech přetrvávajících primitivních reflexů u starších dětí.

Pokud máte podezření, že by potíže dítěte mohly souviset s jeho motorickým nebo neurologickým vývojem, je vhodné obrátit se na odborníka, který se vývojem dítěte zabývá. Podle konkrétního problému to může být pediatr, dětský neurolog, fyzioterapeut, ergoterapeut, odborník na vývojovou rehabilitaci a klinický psycholog.

Jak s nevyhaslými reflexy pracovat

Pokud je u dítěte přítomná motorická obtíž nebo nezralost určité oblasti vývoje, nemusí to automaticky znamenat, že s tím nelze nic dělat. Existují různé formy pohybových programů a terapeutických intervencí, které pracují s motorickým vývojem, koordinací, rovnováhou a senzorickým zpracováním. V oblasti přetrvávajících primitivních reflexů existují také programy označované jako Reflexní integrace, které používají opakované pohyby a specifická cvičení.

Pohybové programy zaměřené na přetrvávající reflexy vedou často ke zlepšení některých vývojových potíží.

Některé školy nabízejí cvičení na integraci nevyhaslých reflexů a zařazují před výukou krátké pohybové programy. Děti lezou, válí sudy, dělají křížové pohyby, balanční cvičení nebo jiné koordinované pohyby. Ne vždy se přitom přímo jedná o vyloženou „léčbu nevyhaslých reflexů“, ale taková cvičení mohou obecně podporovat motoriku, koordinaci, orientaci v prostoru a připravenost k pohybu. Pohyb je pro vyvíjející se dětský nervový systém důležitý sám o sobě.

Znamená nevyhaslý reflex neurologickou poruchu?

Ne nutně. Výskyt určitých přetrvávajících reflexních reakcí byl popsán i u jinak zdravých předškolních dětí. Vyšší intenzita těchto reflexů ale souvisí s horší motorickou výkonností.

Ale výrazně přetrvávající primitivní reflexy mohou být důležitým signálem, zejména pokud se objevují společně s dalšími vývojovými obtížemi. V neurologii může přetrvávání některých reflexů po období, kdy by už měly ustoupit, souviset například s vývojovým opožděním nebo určitými neurologickými poruchami. Proto není dobré všechno řešit pouze domácím cvičením a návody z internetu. Pokud má dítě výrazné obtíže, ztrácí již získané dovednosti, výrazně zaostává v motorickém vývoji nebo máte jako rodič pocit, že „něco není v pořádku“, je vhodné se objednat na vyšetření.

Zbývá otázka, co přesně znamenají drobné přetrvávající reflexní projevy u starších, jinak zdravých dětí. Výzkum ukazuje, že zde mohou existovat souvislosti s motorickými a některými kognitivními obtížemi. Zároveň ale stále nemáme dostatek kvalitních důkazů, abychom mohli každou školní obtíž, úzkost nebo problém se spánkem vysvětlit nevyhaslým reflexem.

Dětský mozek se vyvíjí prostřednictvím pohybu

Dítě se neučí pouze hlavou, učí se celým tělem. Leze, padá, přetáčí se, skáče, balancuje, točí se, chytá věci, přelézá překážky. Učí se, kde končí jeho tělo a kde začíná svět kolem něj. Pohyb je jedním ze základních jazyků, kterým se vyvíjející nervový systém učí fungovat.