Moje vzpomínky na střelce z Dražůvek: Proč zpanikařil a zabíjel?

30.10.2026 v Psychologie 0

Poslední dobou se mi vrací vzpomínky na Ondru, co už je dlouho po smrti… Proč vlastně? Možná proto, že mě těhotenství vede k vnitřnímu bilancování. Hodně se teď vracím do minulosti. Hodnotím tehdejší události, lidi i skryté mechanismy a přehodnocuju je nejen z pohledu duchovního léčitele, ale také z pohledu matky. Někoho, kdo dává nový život a uvažuje o tom, jak chránit jeho kvalitu a bezpečí. Proto se mě teď tragické vzpomínky dotýkají více.

Narovinu se přiznávám, že Ondru jsem neměla ráda a tento článek ho rozhodně nebude oslavovat. Spíš mám potřebu tuto starou vzpomínku projít a pojmenovat věci pravými jmény. Ondra totiž v roce 2019 tragicky ukončil svůj život vlastní rukou a psaly o něm snad všechny noviny, protože případ byl neskutečně bizarní.

Ondru jsem potkala úplnou náhodou na jednom setkání, když jsem byla ještě náctiletá. Byla to skupina lidí, které zajímala alternativa, esoterika, konspirace a Ondra se tam tiše zjevil. Byl tichý, blond a vůbec se neusmíval. Zpátky jsme jeli v jednom autě a byla už noc, takže jsme zastavili na benzince.

Všichni si dali kafe, trochu jídla a byli rádi, že je pauza a můžou si protáhnout nohy. Ale Ondřej se vztekal, že „se vyhazují peníze za krávoviny které nikdo nepotřebuje“ (jako za kafe z automatu aby řidič po cestě neusnul) a zbytečně se ztrácí čas. Pak mlel cosi ve smyslu že jsou lidi zhýčkaní a blbí… Tehdy mi došlo, že je mimo, ale neříkala jsem nic, když mi do něho vlastně nic nebylo.

Na vraha nevypadal. Byl jenom divnej.

Od té doby jsem ho potkala jenom párkrát a pokaždé na mě udělal horší a horší dojem, i když jsem se s ním nebavila. Stárneme všichni, to je pravda, ale podepisoval se na něm život v izolaci, který se nikam neposouval, nevyvíjel, kde zřejmě chyběl smysl.

Ondra hodně hltal konspirační weby. O tom jak moc hluboce v tom jel podrobněji poreferovat nemůžu, protože jsem se ho na to nikdy nezeptala, ale dodneška si pamatuju jeho přezdívku „OK Ondra“, pod kterou psával komentáře po internetu a když jsem projížděla svůj mail, našla jsem pouze dvě zprávy.

Jednu přeposlanou, kde se Ondřej hádá s tehdejším autorem dezinformačního webu ohledně fiktivních zákonů OPPT, se kterým si vyřizoval nějaký osobní spor a další zprávu z roku 2015, kde ho narovinu posílám kam slunce nesvítí.

Pro ty, kteří netuší, co je OPPT, jenom krátce shrnu, protože je to v rámci tohoto zamyšlení relevantní. Jde o jednu z nejhlubších a nejtoxičtějších králičích nor v konspiračním repertoáru. Je to teorie postavená na pseudoprávních bludech, která tvrdí, že státy, vlády, soudy a policie jsou ve skutečnosti jen soukromé korporace, které nad vámi nemají žádnou moc. Podle této ideologie stačí poslat úřadům speciální „prohlášení“ nebo právní formuli, čímž se stanete „živým člověkem“ nepodléhajícím zákonům, a rázem nemusíte platit daně, dluhy ani respektovat žádná nařízení…

Jo, vím, zní to naprosto šíleně i jenom takto napsané, ale ono se to bohužel fakt dělo v ČR. Reálně jsem znala lidi, co to zkoušeli a všichni do jednoho byli vyvalení jak žaludi, když veškeré instituce jejich nesmyslné papíry zcela ignorovaly. Když jsem komukoli říkala „nedělej to, nebuď blbej, takto svět nefunguje, úřad se ti vysměje nebo to hodí do koše,“ byla jsem za blbku já.

Přej že „tomu nerozumím a ať se do toho nemotám…“ Inu, nemotala jsem se tedy a dál si v pohodě chodila na poštu s občankou, platila pojištění, daně a sledovala, jak se celá slavná teorie o OPPT všem těm chytrolínům hroutí pod tíhou reality.
Nemělo smysl někomu něco vysvětlovat, nebo ho varovat.

Nejvíc se toho chytali lidé s velkými dluhy, protože v tom viděli způsob, jak utéct před těžkými následky a povinnostmi. A zoufalý člověk udělá cokoli. I když to nedává smysl.

V reálném světě je to samozřejmě naprostá právní fikce, která v praxi nikdy nikomu nepomohla. A to neříkám jako teoretik od počítače, to říkám jako člověk, který ty lidi a jejich pokusy v praxi viděl a pleskal se do čela, koho to má sakra v bublině.

Pro psychicky labilního člověka v izolaci je tohle dokonalá past a živná půda na popohnání jeho psycha. Dá mu to falešný pocit, že prohlédl systém, že stojí nad zákonem a že všichni kolem něj jsou jen figurky v nelegitimním spiknutí. Když pak takový člověk narazí na tvrdou realitu běžného života, jeho hlava to často neunese a začne blbnout.

A když se vrátím k tomu hejtu co mi zůstal ve schránce bez odpovědi, tak tehdy jsem Ondru viděla úplně naposledy. Prostě najednou zazvonil zvonek, vstanu od práce, otevírám a tam Ondřej, který bohužel věděl, kde bydlím… Řekl, že je s někým na něčem domluvený a i přes můj nesouhlas mi vešel do domu, po kterém se pohyboval dle své libosti a měla jsem problém ho vyhodit. Měl problém pochopit, že není vítán a že má odejít. Místo toho byl arogantní, ignoroval mě, sahal na moje věci a narušoval moje soukromí. Pokoušel se mě ignorovat, jako kdyby nebyl u mě, ale u sebe doma. Nehorázně mě tím tehdy urazil a nesla jsem to dost špatně.

Na mou zprávu, kde mu píšu, že je „asociál, ať už ke mně neleze a jestli ho ještě jednou uvidím, tak ho poženu“, mi nikdy neodepsal. Nemohl, protože je vedený v blokovaných kontaktech… Zřejmě mi tedy lezl na nervy už dávno před touto událostí. Už jsem ho pak nikdy znovu neviděla a byla jsem za to upřímně ráda.

Normální problém, nenormální přístup.

Velice mě překvapilo, když pak o čtyři roky později noviny psaly o střelbě v Dražůvkách a když mi společní známí poreferovali, že tím střelcem byl Ondřej!

V květnu 2019 Ondřej neustál banální sousedský spor o studnu a zdroj vody. Šlo o to, že Ondra bydlel s mámou v rodinném domě, který vždycky bral vodu ze společné studny. Jenomže pak došel soused a řekl že studna Ondrovi nepatří a že si má vytáhnout čerpadlo, že už odtud brát vodu nemůže. Takto to tehdy Ondra popisoval známým.

A Ondra měl problém: Přípojka na vodovod by určitě udělat šla, ale on na ni teď hned neměl peníze a bez vody bydlet nemohl.

Hypoteticky je i možné, že to na něho bylo moc narychlo a navíc je taky teoreticky možné, že mohla být zhoršená jeho schopnost problém vyřešit. Buď kvůli své problémové povaze, nebo hypoteticky i proto, že mohl v rámci OPPT fanatismu odevzdat občanku, což v té době někteří stoupenci teorie skutečně dělali. Ostatně jak problém popsala jeho máma, se můžeme taky dočíst.

Ať už to bylo jak to bylo, Ondra v podstatě nedokázal dost rychle vyřešit problém, který je vlastně za normálních okolností banální a řešení má, i když je to dost nepříjemné a stojí to peníze… místo toho sáhl po zbrani.

První prý chodil po ulici s kanystry od benzínu a vyhrožoval, že pokud se spor o studnu nevyřeší po jeho, něco zapálí… Ať to bylo v detailech jakkoli, úmysl vyřešit to destruktivně, zřejmě dal najevo dostatečně jasně.

Soused pochopil, že končí normální domluva a kontaktoval policii. Jenomže na tohle už Ondra neměl vybavenou nervovou soustavu. Ondra měl odvahu dělat ramena tak maximálně na ženu které leze do baráku, ale když viděl policisty a místostarostu, kteří si s ním přišli promluvit o řešení nastalého problému, veškeré hrdinství vzalo za své a nastoupil zkrat.

Vzal nelegálně drženou zbraň (kde ji sehnal opravdu netuším, s tím se nikomu nepochlubil), bez varování přes okno zastřelil místostarostu obce a následně otočil hlaveň proti sobě. Pro normálního člověka nepochopitelné jednání.

Jenže když si to poskládáte dohromady s tím, v čem léta žil a jaké materiály hltal na internetu, dává to vlastně smysl. Červené prapory mávaly už roky předtím, jenomže to nikdo neřešil. Hlavně to ale neřešil sám Ondra, který místo aby včas vyhledal pomoc psychologa a začal se svým psychickým stavem pracovat, hltal konspirační weby, izoloval se a nesnášel lidstvo.

Ve zprávách se také píše, že jeho dům prohledávali specialisté, kteří se obávali, jestli náhodou nevyráběl nějaké zakázané věci, jelikož se o něm vědělo, že ve velkém nakupoval pryskyřici… Ale ne. Ondra byl zřejmě paranoidní když se nelegálně ozbrojoval, ale nebyl žádný terorista. Ondřeje totiž živila výroba orgonitů.

Člověk izolovaný od reality, který místo řešení vlastních psychických problémů a sociální neobratnosti raději hltal bludy o tom, že stát neexistuje, úřady jsou nelegitimní korporace a všichni kolem něj jsou nepřátelské figurky v obřím spiknutí, měl hypoteticky masivní důvod, proč se chovat zkratkovitě a zajít do extrému.

V jeho paranoidní hlavě mohl obyčejný problém s vodou v kombinaci s bezmocí nabrat rozměry osobní války. Skončilo to zmařeným životem nevinného člověka, který jen dělal svou práci pro obec.

Za tohle jsem na Ondru naštvaná nejvíc. To, že se choval jako asociál a neřešil svůj vlastní psychický stav, byla jeho věc. To, že se mi v podstatě „vloupal“ do domu a nešel vyhodit, bylo sice trapné, ale neubylo mě a nic mi neukradl… ale proč zavraždil někoho, s kým měl podle slov sousedů dobré vztahy, kdo mu šel pomoct, opravdu nechápu a chápat to nechci.

Nemůžu s jistotou říct, co přesně se Ondrovi odehrávalo v hlavě a co ho nakonec přivedlo k tomuto extrémnímu rozhodnutí. Znala jsem ho jen z několika setkání a část informací o posledních událostech mám z doslechu. Když si ale vybavím jeho chování, jeho zájem o konspirační prostředí a to, co se následně stalo, nedokážu tyto souvislosti úplně ignorovat. Neberu je jako důkaz jediné příčiny, ale jako varování před tím, kam až může člověka zavést dlouhodobé odtržení od reality.

Hodně věcí člověku začne docházet, až když si zažije svoje. Pak pochopí, že tohle fakt není neškodná zábava a že to není jedno.

Paranoia není sranda

Ještě rozhrábnu důvod, proč to sem vlastně píšu. Některým lidem je trnem v oku, že píšu o konspiracích, vysvětluju je a apeluju na psychické zdraví. Jak už jsem psala, z pozice duchovního léčitele nemůžu na jednu stranu dělat duchovní práci a zároveň neřešit nebo mlčením podporovat problémové směry, o kterých vím že jsou tady, že jsou nebezpečné a že ohrožují lidi, kteří hledají svoje místo na světě.

Je to právě alternativní prostředí, kde se dá narazit na filozofii typu: Lidstvo je zkažené, život nemá smysl, jsme ve vězení, vody otrávené, vzduch toxický, spike proteiny všude, žít se tu nedá, čekejte na spásu z vesmíru“ a právě v tomto prostředí se lidé radikalizují. Propadají do depresí, do bludů, začínají se otáčet proti svým blízkým a nakonec i sami proti sobě. A pak vznikají velmi nebezpečné situace.

Proto je potřeba o tom mluvit a je potřeba připomínat, o čem to hledání vlastně je a proč vlastně alternativa existuje. Že to není soutěž o to vymyslet co největší šílenost, ale má to být cesta k nalezení sebe sama a vnitřního míru. Bohužel konspirátor Ondrova typu se k tomu nepřiblíží za celé roky ani o milimetr, protože hledá na špatném místě.

Konspirace pravděpodobně nebyly prvotní příčinou jeho problémů. Byly spíš projevem komplexního problému, který už tam byl chronicky dávno předtím. Mohly být způsobem, jakým se ty problémy projevovaly, případně prostředím, které je dál prohlubovalo. Člověk může mít už předtím potíže se sociálním fungováním, zvládáním konfliktů, frustrací nebo vyhodnocováním situací. A když se k tomu přidá uzavírání se do vlastního světa, nedůvěra k institucím a přesvědčení, že člověk prohlédl nějakou skrytou pravdu, může se mu postupně zužovat prostor pro normální řešení problémů.

Dostávám kritiku, když na svém webu vyvracím dezinformace a dávám je zpátky na zem. Jenomže proč „nežeru“ chemtrails, tajné elity, spiknutí vlád a podobně? … Protože mám životní zkušenosti. Protože vím, kam tyhle věci vedou. Protože vím, že se těm problémům dalo ve většině případů zabránit.

Prostě jsem to prostředí viděla zevnitř. Úplnou náhodou jsem poznala vraha mnoho let předtím, než se jím stal. Na rozdíl od mnoha diskuzních kritiků-teoretiků, kterým se nelíbí že jim beru jejich konspirační teorie, jsem osobně znala tohoto člověka, kterého podobné králičí nory dovedly až k tomu, že si prohnal hlavu kulkou a bezdůvodně zavraždil tátu od rodiny.

Myslete na to, až vás bude lákat kliknout na další zaručenou teorii, co vám bude namlouvat, že „svět hoří v plamenech, elity jsou masově zatýkány, bude restart měny, a všichni neprobuzení jsou koupení a proti vám…“ Dostáváte se tím do nebezpečí.

Osobně věřím, že nastala vhodná doba, abychom se podobných destruktivních narativů postupně zbavili. Ničemu dobrému to nikdy neposloužilo. Místo toho se raději ptejte sami sebe: Co mi to dává? Jsem šťastnější? Je můj život lepší?

Alue K. Pavlíčková je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org.

Chcete být v kontaktu i mimo články? Sledujte mě také na
Instagramu ◉ Threads ◉ Facebooku

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek