Epidemie deprese
Každý druhý člověk trpí někdy během svého života závažnými duševními problémy. Podle celosvětových statistik se mezi deseti nejčastějšími zdravotními příčinami invalidity vyskytuje pět z oblasti psychiatrie. A na prvním místě mezi nimi stojí poruchy nálady, zejména deprese.
Způsobuje ji mnoho příčin, například významně stresující životní události, ztráta blízkého člověka či sociálních jistot, tělesné onemocnění, ale i genetické faktory či biochemické změny v mozku.Deprese postihuje lidi z nejrůznějších oblastí života. Mezi slavné lidi trpící depresí patřili i Cézanne, Modigliani, van Gogh, ale i Churchil, Hemingway, Dostojevskij, Kafka či filozofové jako Nietzche či Marx.Není tedy divu, že vědci na celém světě se snaží nalézt takové léky, které by odstranily, nebo alespoň zmírnily symptomy deprese doprovázené úzkostí.
Nejčastější psychická nemoc
Jde o depresi, či jak se také říká „stín na duši“ nebo „chmury“. Je to stav mysli, který již překračuje rámec ještě normální skleslé nálady. Postižený působí povadle, nepociťuje radost z věcí ani činností, které ho dříve bavily. Ztrácí zájem o své okolí. Současně může klesat i jeho schopnost soustředění, myšlení bývá pomalejší a obtížnější. V hlavě mu utkví pesimistické představy, kolem nichž se potom jeho myšlenky točí stále dokola.Čím silnější je deprese, tím méně postižený vnímá dění ve svém okolí. Hovoříme o emočním útlumu, jakémsi znecitlivění. Objevují se i myšlenky na sebevraždu, které by blízcí nemocného měli v každém případě brát velice vážně.
Deprese je vidět
Duševní skleslost se často odráží i v pacientově vzhledu. Člověk trpící depresí působí obvykle starším dojmem, jeho mimika a gestikulace je totiž omezená, držení těla bývá nachýlené a chůze ztrácí pružnost.Dost často se objevuje i zanedbaný zevnějšek nemocného. Jeho hlas zní obvykle velmi plačtivě.Deprese se však nemusí vždy projevit v duševním stavu postiženého. V některých případech dochází také, nebo dokonce zcela výlučně, k tělesným obtížím, které dávají pacientovi notně „zabrat“. Říká se tomu maskovaná nebo skrytá deprese. K typickým obtížím patří tupá nebo bodavá bolest hlavy, poruchy spánku a obtížné usínání, poruchy trávení, dušnost atd.
Jaké jsou příčiny onemocnění?
Přesné příčiny tohoto duševního onemocnění nejsou zatím zcela známé, ale lékaři předpokládají, že se jedná o dědičnou poruchu látkové přeměny v mozku. Deprese však může být ale vyvolána i některými vnějšími faktory, nebo dokonce může vzniknout takříkajíc sama od sebe, bez jakýchkoli patrných příčin.Jakou úlohu hrají při vzniku deprese dědičné dispozice nebo naopak zase vnější okolnosti je u každého člověka rozdílné. Většinou se však jedná o smíšenou formu, to znamená, že vinu na onemocnění nesou oba faktory.A podle příčin vzniku, případně původců nemoci dělíme toto časté duševní onemocnění do tří základních skupin: psychogenní, endogenní a somatogenní deprese.
Psychogenní deprese
Bývají způsobeny v první řadě vnějšími faktory, zkušenostmi a zážitky. Příčiny lze tedy nalézt v samotném životě pacienta.Ke krizovým situacím, které mohou vyvolat deprese patří např. ztráta milovaného člověka (životního partnera, dětí nebo rodičů), ale také období přechodu u žen, změna životních okolností (odchod do důchodu či dlouhodobá nezaměstnanost), problémy provázející stáří (nemoc či osamělost) či stresující zážitky z dětství, které ani v dospělosti není schopen člověk zpracovat.Psychogenní deprese mohou být následkem i dlouhodobého tělesného a duševního přetěžování organismu. Ovšem vyvolávajícím okamžikem se může stát i uvolnění po takovéto zátěži.
Somatogenní deprese
Tento typ deprese se objevuje pouze v souvislosti s tělesnými chorobami postiženého pacienta, například onemocněním mozku.Počítáme sem i poměrně časté poporodní deprese u mladých rodiček, k nimž dochází díky velkým hormonálním změnám v průběhu celého těhotenství.Je nutno si uvědomit, že deprese je nemoc, kterou lze léčit. Nezlomíme jí však vůlí. Je nutné se poradit s lékařem a důvěřovat všem jeho pokynům. V žádném případě není vhodné nechávat takto nemocného samotného i když to často bývá jeho vlastní přání. Kontakt s blízkými, kteří pacienta chápou a snaží se jej v jeho léčbě podporovat, přispívá společně s léky k rychlejšímu uzdravení.
Léčba deprese
Deprese zůstává bohužel často nediagnostikovaná (lékaři pátrají více po tělesných chorobách) a nebo je léčená nesprávně (např. nesprávnými léky, nedostatečnými dávkami léků nebo je léčba předčasně ukončena). Optimální léčba deprese se v současné době skládá z kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Farmakoterapie Díky objevu antidepresiv, je možné deprese velmi úspěšně léčit. Antidepresiva zvyšují koncentrace neurotransmiterů (zejména serotoninu a noradrenalinu) mezi neurony a tak normalizují patologický stav, který je při depresi přítomen. Užívají-li se tak, jak jsou předepsána, k prvnímu zlepšení příznaků deprese může dojít už za 2 – 3 týdny od začátku podávání (právě tyto první 2-3 týdny jsou nejkritičtější z hlediska spolupráce pacienta, protože v tomto období se ještě většinou nedostaví účinek antidepresiv, naopak se ale mohou objevit případné nežádoucí účinky léků). K úplnému vymizení příznaků dojde obvykle za 6 – 12 týdnů od zahájení léčby. K zabránění návratu deprese je ale nutné antidepresiva užívat ještě po dobu dalších 4 – 9 měsíců, i když se pacient již cítí zdráv. U určitých forem depresivních onemocnění, především u periodicky se opakujících depresí, se mohou antidepresiva podávat i delší dobu. Antidepresiva mohou předepisovat i praktičtí lékaři a léčba tohoto onemocnění už není dávno „výsadou“ psychiatrů. Psychiatři jsou pochopitelně zapotřebí tam, kde standardní terapie selže.
Dnes se při léčbě deprese používají antidepresiva tzv. vyšších generací (zejména léčiva označovaná jako SSRI – selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Tato léčiva jsou bezpečnější než antidepresiva první generace, která se užívala zhruba od 60. let (tzv. tricyklická antidepresiva).
Psychoterapie Léčbu antidepresivy je účelné doplnit psychoterapií. Dnes se velmi často používá tzv. kognitivně- behaviorální terapie. Tato terapie kombinuje dva postupy – kognitivní (poznávací) terapie se zaměřuje na myšlení pacientů a „opravuje“ jejich negativní myšlenky, terapie behaviorální se pak zaměřuje na depresivní jednání pacienta, které se rovněž snaží omezit.
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****