Aluška.org: Věděním ke svobodě

2. díl

Vyfotografování ducha, plazmy nebo podezřele tvarované mlhoviny, bývá už poněkud vzácnější, než klasické prasátko od sluníčka, nebo orb podezřelé velikosti a umístění. Takových fotografií vzniká už podstatně méně a je u nich menší výskyt omylů. I zde se ale můžeme seknout, když si nedáme pozor na místo a konkrétní podmínky, za jakých fotíme.

5. VŽDY držíme foťák ve stabilní poloze a snažíme se dělat snímky ostré a kvalitní.

Jeden z nejčastějších problémů a omylů bývají fotografie roztřesené, rozmazané, nebo jiným způsobem nekvalitní. Velmi těžko určíme co je na fotografii, když jsme u jejího focení nebyli, tedy neznáme podmínky za jakých vznikla a pouhý pohled na výsledek může být matoucí.

Mezi kazy které často dostávám, bývají fotografie rozmazané, nebo tak strašně nekvalitní, že snaha o přiblížení náhledu mi ukáže pouze rozpixelovaný obraz, či šum ze kterého nejde nic poznat. Nedávno mi například přišla fotografie s dotazem, co to je za letící objekt. A v dálce byla vidět malá tečka, na další fotce dokonce dvě. Po přiblížení mi jedna udělala naprostý šum, takže na ní nebylo vidět vůbec nic – objekt byl zkrátka až moc daleko nebo byl až moc malý, a na druhém tvaru jsem po přiblížení rozeznala křídla letadla. A to je další věc: Nezapomeňte si jakýkoliv úlovek co nejvíce přiblížit a pořádně prohlédnout zblízka. Aby se vám nestalo, že někomu pošlete letící letadlo.

O tom že mi běžně chodí fotografie, kdy při zmáčknutí spouště někdo jednoduše pohnul rukou a rozdvojil nebo rozmazal se obraz, snad moc podrobně psát nemusím. Zkrátka: Když máte rozmáznutou fotografii, nic záhadného na ní nehledejte. I kdyby tam náhodou něco bylo, stejně to v tom zmatku nejde rozeznat.

Tohle je typický příklad:

6. Focení duchů má svá specifika. Dejte si pozor na stíny. Duch samozřejmě může mít podobu stínu pokud je šedý, ale určitě rozumíte o čem je zde řeč:

7. Dejte si pozor, aby ve chvíli kdy fotíte, někdo neprošel před vaším foťákem. To vám vytvoří rozmazanou postavu. S trochou kritického pohledu určitě rozeznáte rozmazaného člověka co jenom prošel, od skutečného ducha a skutečného zjevení. Živá bytost co jen prošla je barevná, rozmazání má podobu jednotlivých linií, může být zdvojená nebo mít více vrstev, vrhá stín.

Skutečný duch není rozdvojený a nebývá barevný. Často jakoby pohlcuje světlo, jako nějaká díra. Do obrázku nezapadá, nevrhá stín. Musíte si být jistí, že tam fakt nikdo nešel ani nestál, když jste fotku dělali.

Toto je kuriozní úlovek čtenářky, o kterém byl na Aluška.org před časem článek. Určitě je vám jasné, že živý člověk nebude takto černý a že to určitě nebyl někdo, kdo jen šel kolem. Podezřelý je i temný tvar v levém rohu nahoře od jeho hlavy, který těžko vysvětlíme tím že měl klobouk nebo tykadla:

8. Duchové ne vždy nutně musí být průhlední, ale nemívají ostře ohraničené linie. V tom je jeden velký rozdíl mezi skutečným duchem a pouhým podvrhem. Pro srovnání ukážu příklad:

Tohle jsou podvody nebo umělecká ztvárnění, která se snaží napodobit fotografie duchů:

Většinou ,,duch“ působí jako poloprůhledná vrstva, uměle dodaná do fotografie. Chápu že je to trochu offtopic, protože mi fotomontáže nechodí, ale když už je o tom řeč…..

Naproti tomu skutečný duch je spíše mlhovina ve tvaru postavy. Většinou je průhledný, ale ne vždy. Někdy má průhledné jen nohy. Jindy vidíme jen tvář.

Duch v podzemní štole:

9. Mlhovina je častý způsob, jak se zjevují duchové. Většinou jsou nelidského původu, jak dobří tak i zlí. Pozor ale, abyste nefotili vodní páru a kouř!

Duchové se mohou projevovat i ve fyzickém kouři, to je pravda, ale rozhodně nebudeme fotit kouř vycházející z táboráku, nebo když pálíme mokrou trávu a vydávat to za duchy.

Když fotíme venku a je zima, nemůžeme vodní páru která nám (nebo našemu společníkovi) jde od úst, považovat za ducha. Pokud vyloženě jdete někam chytat duchy, nedělejte to v zimě a pokud roční dobu neovlivníte, nesmíte si před foťák funět.

A už vůbec se nebudeme pokoušet chytat nějaké duchy v místnosti, kde někdo kouří. I kdyby tam náhodou něco bylo, zakouřená místnost to stejně zahluší a překryje.

Toto nejsou duchové ani orby, ale umělecká fotka. Všimněte si, že orby nemají požadovaný tvar, ani vnitřní kresbu.

Skuteční duchové v podobě mlhoviny mají obvykle tuto formu: (Za předpokladu že jsme už spolehlivě vyloučili všechny předešlé rušivé vlivy.)

Zjevení ve starém domě

Tahle fotka je trošku vtipná, vyšla totiž v českém Blesku jako údajný snímek dvou duchů, co dělají misionáře. 😀 Duch to sice je, ale misionáře tam určitě nedělá.

Skutečný duch, tedy pravá mlhovina, většinou působí jakoby vystupoval z prostoru, ze země nebo ze zdí. (obrázek dole, les Bor.)

Opět les Bor a stejní autoři. Zde je vidět zlý duch, který v mlhovině ukazuje svůj obličej ve tvaru rozšklebené dračí hlavy. Tam určitě nechoďte na procházky. Případné problémy vám za to nestojí.

Pevně věřím, že teď už se lépe zorientujete ve svých úlovcích. Pokud jste došli až sem a jste si jistí že váš snímek rozhodně není žádný kaz od sluníčka ani vodní pára, určitě se s ním pochlubte a pošlete mi ho hrdě do mailu, možná právě váš snímek dostane prostor v některém z dalších článků na Aluška.org.

(konec série)