Aluška.org: Věděním ke svobodě

Nekonečný příběh

Německo, 1984

Oficiální popis filmu

,,Pohádkovou fantazii pro malé i velké diváky natočil režisér Wolfgang Petersen v roce 1984, tehdy se značnými finančními náklady kolem 27 milionů dolarů. Film vznikal v mnichovských ateliérech a podílela se na něm spousta trikových profesionálů. Jde o příběh malého chlapce Bastiena, kterému se v antikvariátě dostane do rukou kouzelná knížka. Chlapec se tam schová před svými pronásledovateli a stařičký majitel si brzy všimne chlapcova zájmu o knihu. Při jejím čtení se Bastien stane součástí Nekonečného příběhu. Příběh apeluje na potřebu porozumění, lidských citů a imaginace, bez nichž není možná existence říše Fantazie, jež je součástí každého z nás. Úspěšný film se dočkal dalších dvou pokračování, jejichž hrdinou je opět dorůstající Bastien.„

To jsem takhle jedno odpoledne otevřela youtube a úplnou náhodou na mě vyskočil film Nekonečný příběh. Někdo to tam v prosinci nahrál! – Okamžitě jsem si ho pustila s tím, že jenom nakouknu, ale hned když zazněla první znělka, věděla jsem, že už zůstanu nalepená na obrazovce do konce.

Film Nekonečný příběh mě nějakou formou doprovází celý život a dlouho jsem úplně přesně nevěděla, co mě na něm tak magicky přitahuje, co se mnou tak rezonuje, že se k němu neustále nějakým způsobem vracím.

Například, když jsem byla úplně malinká, měla jsem plyšáčka mývala, který vypadal podobně jako Falco létající rychlodrak (spíš je to létající pes) a taky jsem mu Falco říkala. Byl to můj nejmilejší plyšák ze všech, tahala jsem ho často s sebou, mluvila jsem k němu když mi bylo smutno a hlavně jsem odmalička snila o tom, že jednou budu mít také bílého chlupatého létajícího psa, a že na něm budu létat jako Atrej ve filmu. A určitě jsem nebyla jediná, kdo o tom snil, poté co film viděl.

Vždycky když jsem měla funkční mp3, byly v něm soundtracky z Nekonečného příběhu, někdy jsem u nich plakala, jak mi přišly krásné a dodneška ty soundtracky mám, vždycky je jenom přenesu do dalšího zařízení, nebo programu. Soundtrack z Nekonečného příběhu jsem dokonce použila pro prezentaci své knihy. Knižní Anděl strážný dokonce dostal jméno po Atrejovi z Nekonečného příběhu… ano, přiznávám se bez mučení, je to podle této předlohy a byl to můj záměr. Atrej byl přece zachránce říše Fantazie s ryzím srdcem, který prošel všechny zkoušky, které měly prověřit jeho charakter.

Zkrátka v tom filmu je něco speciálního, na co se nedalo zapomenout a co se člověku pořád vrací zpátky…

Neverending story theme

https://www.youtube.com/watch?v=mLcmC69-LDQ

Jak postupně děj filmu ubíhal, uvědomila jsem si, jak jsem byla dřív slepá. Nekonečný příběh byl vždycky moje srdcovka, ale až teď jsem si konečně uvědomila, co mě na něm tak přitahuje. Nekonečný příběh totiž není normální pohádka, je to film plný symboliky, velmi důležitých poselství a vidím v něm dokonce přesah do svého reálného života. Tak mi konečně po dvaceti letech došlo, co na tom filmu mám a proč mě pořád doprovází a dost se divím, že ho doposud nemám v rubrice doporučených filmů.

Zajímavý je samotný symbol Auryn, což jsou dva hadi spletení do sebe. Údajně v knižní předloze to nebyli propletení hadi, ale byl to klasický Ouroboros, tedy nekonečný had, co se kouše do vlastního ocasu. Symbolizuje koloběh života, kdy bytosti umírají a znova se rodí. Ve filmu hady propletli, asi aby symbol působil i lépe na oko a uprostřed symbolu tím vznikla ležatá osmička, nekonečno. Možná nám tím tvůrci filmu chtěli ukázat, že kdo nechce pouze procházet koloběhem Ouroborose, ale chce se stát věčnou bytostí, která již není svázaná hmotou, která se dostane do vyšších dimenzí (ležatá osmička), musí dávat veliký pozor. Protože ve filmu je k tomu vodítko, ale vše je hlídáno hadem, který si takový přechod nepřeje.

Když přichází Atrej do slonovinové věže, je odmítán vyslancem královny, který lpí na svém konstruktu a nechce Atreje chlapce, ale Atreje bojovníka. To má dvě roviny. Kdo se chce dostat dál, musí být bojovník, hrdý a silný. Ta cesta není pro slabé a ustrašené. Druhá rovina výkladu je, nesuď druhé podle jejich fyzického věku. Věk je číslo a nijak nevypovídá o hodnotě daného jedince.

Atrej se vydává na cestu s bílým koněm. Bílý kůň je také zajímavý symbol, v klipu The Different Story měl svůj význam a roli, byl tu o něm nedávno rozbor.

Bažina byla další zkouška Atrejovy vůle, protože kdo propadal smutku, propadal se také do bažiny. Takto Atrej přišel o svého bílého koně a zůstal na svůj úkol dočasně sám. Co s lidmi dělá chronický smutek a pesimismus, nemusím vysvětlovat, to všichni moc dobře víte a kolem sebe to vidíte. A jistě mi dáte za pravdu, že ta symbolika je do očí bijící. Kdo rezignuje, ten skončil.

Atrej se však nevzdal a pokračoval ve svém úkolu dál. Byl zachráněn Falcem. Když je pak ve filmu jejich rozhovor, Falco říká velmi zajímavé věci. Kdo má Falca, ten nejefektivněji cestuje – vodítko, že Falco také zastupuje určitý archetyp – ,,Měl jsi štěstí… Nikdy se nevzdávej a štěstí si tě samo vyhledá.“

Falco ve filmu zastupuje ochranu a vedení Konstruktivní síly Vesmíru, napojení na vlastní Zdroj. Když Atrej sedí na Falcovi a letí s ním oblohou, je to symbolické spojení této síly s vědomým člověkem, kdy ho tato síla vede a chrání. Ta symbolika vůbec není náhodná, kdo jste četli knihu Anděl strážný, vzpomeňte si na obrázek s oblohou a příběh, který se k ní váže. I vy, pokud toto spojení máte, symbolicky na něčem podobném letíte životem. Když nemáte, spadli jste z Falca a ztratili jste svoji cestu.

Poté film nabízí velmi těžkou symboliku. Do Sandonorika, místa kde lze najít odpověď na vše, vedou dvě brány. První brána má podobu dvou sfing s odhalenými prsy, které nepropustí žádného člověka, který ,,nezná svou cenu“. Jestli vám někdy přišlo divné, že v pohádce a ještě takto staré klidně udělají oběma sfingám odhalená ňadra, můžete si být jistí tím, že jde o symboliku a není to žádný ,,easter egg pro dospělé“. Téměř nikdo touto duální branou neprojde, protože o sobě zapochybuje, nebo doopravdy neví, kdo ve skutečnosti je a proč sem přišel. Téměř nikdo cíle nedosáhne.

Druhá brána je o poznání sebe sama.

,,Příští brána je kouzelné zrcadlo! Atrej se musí podívat sám do sebe!“

,,No a co. To pro něho nebude těžké.“

,,Ale ale ale to si přece myslí každý!! Ale i hodní lidé najednou vidí že jsou krutí, stateční objeví že jsou zbabělci. Když se musí podívat do sebe samých, většina lidí před sebou s křikem uteče!“

Když to dědoušek vědec prohlásil, úplně mi jel mráz po zádech. Vzpomněla jsem si totiž na několik svých nedávných rozhovorů s lidmi, které považuji za své přátele a myslím si o nich vesměs samé dobré věci. Stalo se mi několikrát, že jsme se bavili o průchodu takovou bránou. Ne přímo o filmovém Nekonečném příběhu, ale existují i na tomto světě místa, kde musíte splňovat prakticky obojí z toho co je ukázáno v pohádce Nekonečný příběh, jinak nejste vpuštěni branou a na místě zemřete, či se zdematerializujete. Vztahuje se to i na minulost bytosti v aktuálním životě (zpětné nejsou brány v úvahu), člověk nesměl nikdy hrubě porušit Zákony vesmíru, to znamená, nesmí mít na svědomí zločin, nesmí mít na svědomí zabití (počítá se i zvíře) a nesměl nikomu vědomě se zlým záměrem ubližovat. Jinak nepatří dál a neprojde branou, i kdyby se dneska poučil a byl stokrát jako milius.

S hrůzou jsem zjistila, že lidé sami o sobě řeknou, že ví, že nemají čisté myšlení, že se kolikrát děsí na jaké odpornosti myslí a že by danou bránou neprošli, protože jejich charakter není dostatečně ryzí.

Šokovalo mě to ne proto že bych byla naivní a myslela si že na světě nejsou žádní křiváci, ale šokovalo mě to proto, že takové věci říkají i lidé, které považuji za konstruktivní výkvět populace. Ty, kteří opravdu co slíbí to dodrží, když pro ně něco udělám jsou od srdce vděční, když je poprosím o pomoc, nenechají mě na holičkách, ale udělají si čas a pomůžou mi v rámci svých možností, jak nejlépe mohou…. A když od takového člověka uslyšíte, že ví že uvnitř vlastně není úplně dobrý a nemohl by se o to co dokázal Atrej ani pokusit, celkem mi to vzalo vítr z plachet.

,,Jak jen můžeš pochybovat o své dobrotě?!“ ptala jsem se. ,,Protože vidím, co se děje v mém nitru. Navenek to možná není vidět, ale je to tam.“

Nekonečný příběh jsem naposledy viděla jako malá, ještě v době kdy byla doma televize a tehdy jsem si kladla otázku, jestli bych já sama prošla první branou. A říkala jsem si, že určitě ne… protože jsem si nevěřila. Tehdy jsem ještě neznala svou cenu a nevěděla jsem kdo jsem a co tady dělám. Dneska jsem si však jistá tím, že bych prošla a myslela jsem si, že by prošla i většina mých přátel, ale věci vypadají navenek jinak, než uvnitř. Zaručit se člověk může jen sám za sebe, za nikoho jiného nemůže. Každý kdo se chce dostat dál, musí zkouškou sfingy i zrcadla projít sám. A přesně jak řekl dědoušek vědec, i dobří lidé se kolikrát zděsí toho, co mají uvnitř sebe.

Závěr filmu je naprosto brutální. Když jsem byla malá, vždycky jsem se u této pohádky bála od začátku do konce, myslela jsem že to přejde, ale ve skutečnosti se u ní bojím pořád stejně a možná ještě víc, protože tam už vidím věci, které jsem předtím nechápala a neviděla. Film ve skryté symbolické rovině vypráví divákovi takové věci, až lapete po dechu.

Atrej v závěru filmu v bouři padá z Falca a objeví se na zpustošeném ostrově. Symbolicky ho čeká utkání s temnotou, kde musí obstát jen sám za sebe. Ještě než k tomu dojde, vidí ve skalách vyobrazený svůj příběh. Je mu tím ukázáno, že jeho příchod a osud byl předurčen, tak jako osud každého člověka. Je však na člověku samotném jakou cestou se vydá a jestli daný osud naplní.

Jako poslední kresba se ukáže černý vlkodlak, Atrej dostává předem znamení, s kým dalším se musí utkat. Objevuje se Gmork a Atrej s ním uskuteční snad nejdůležitější rozhovor z celého filmu. Gmork mě od pohledu děsí i namalovaný na obrázku a patří mezi TOP děsivé příšery ze starých filmů obecně. Všechny děti z něj mají naděláno v gatích dodneška. Vždycky mě děsil, ale až s odstupem času mi došlo, proč vlastně tak moc. Je to služebník temnoty a jeho jméno také není náhodné, písmeno G je symbol pro genocidu.

Vlkodlaka Gmorka znám osobně ze svých snů. Když jsem byla malá a všechna důležitá rozhodnutí o naplnění svého osudu byla ještě přede mnou, zdál se mi pořád dokola jeden sen. Zhruba jednou za dva měsíce se mi zdál pořád stejný a se stejným dějem, ať jsem dělala cokoliv, i když jsem dopředu už znala další momenty které přijdou, vždycky to proběhlo i skončilo úplně stejně.

Sen byl o tom, že jsem byla doma a všichni členové rodiny dostali postupně nemoc červených očí. Ztratili sami sebe, zrudly jim oči, začali chodit jako zombíci a sápali se po mě, aby mě taky nakazili. Ta nemoc nakazila dokonce i domácí zvířata. Utíkala jsem pryč z domu a koho jsem potkala mimo dům, měl také rudé oči. V hrůze jsem zjistila, že jsou všichni ztracení, nikomu nedokážu pomoct a musím zachránit jenom sama sebe. A tak jsem vzlétla do vzduchu. Už jako malá jsem se učila ve snech cíleně létat, měla jsem nacvičené a odzkoušené pohyby i pozice, zejména fungovalo začít z vyvýšeného místa.

Tady jsem vždy startovala od země a vždy se ke mně připletl jeden člověk, který ještě rudé oči neměl, chtěla jsem ho vzít s sebou. Ale on neuměl létat a byl na mě moc těžký, stahoval mě dolů a nedokázala jsem ho zachránit, takže jsem ho tam nakonec vždycky musela nechat. Nutno připomenout, že to byl můj dětský sen, bylo mi třeba 7, že neuzvednu další osobu, bylo tedy celkem logické.

Nakonec jsem úspěšně vzlétla vysoko a už už jsem viděla, jak se celé město vzdaluje a jak ty zombíky s rudýma očima nechávám za sebou. Najednou se ale zvedl velmi silný vítr a ten mě pokaždé odnesl zpátky a vždycky jsem přistála přesně na stejném místě. Na dlážděné cestě, která vedla k tomu. Chodila jsem po ní každý den po cestě ze školy do školy. Ta cesta byla symbol mého otrockého života a mého neštěstí. Přistála jsem tam, otočená s výhledem na dům, který byl jen přes silnici a přímo přede mnou stál Gmork. Obrovský černý vlkodlak. Na rozdíl od filmového měl rudé oči.

Vždycky před přistáním jsem viděla jak mě vítr k němu nese a jak na mě zírá, bála jsem se ho a bojovala proti větru, ale nakonec jsem vždycky přistála u něj. Cenil zuby, začal mě obcházet, vrčel, ale nikdy mě nezabil, spíš jakoby hlídal. Vždycky když už jsem si myslela, že po mě skočí, vzbudila jsem se. A tak to šlo pořád dokola a dokola, ať jsem udělala nebo řekla cokoliv. Gmork se mnou nikdy nemluvil, jen se tam zjevil v závěru, aby si mě obešel….

Ten sen se mi přestal zdát, až když mi bylo 16 a odešla jsem z domova. Byl to jasný symbol, který mi říkal, že tam nepatřím, který mi ukazoval co to je za místo. Vždycky jsem to věděla, ale dřív se s tím nedalo nic udělat.

Gmork tím zcela nezmizel a občas se ve snech zjevil. Nikdy mě ale nezabil. Až jednou, před pár lety, se mi ho podařilo porazit. Bylo mi cca 20. V tom snu jsem vedla skupinu asi patnácti lidí skrz nehostinnou krajinu, kde byla spousta nebezpečí, shodou okolností jsme překonávali i bažinu a jeden člověk mi tam bohužel zůstal. Já jsem ty lidi vedla, protože oni sami nevěděli co mají dělat. Ležela na mě tedy zodpovědnost za jejich bezpečí. V závěru snu jsme před blíže nespecifikovanými potvorami utekli do starého vagonu. Byl tam les, v lese mýtina a uprostřed té mýtiny stál jen tak starý vlakový vagon. Naběhli jsme dovnitř, protože uhlídat cca patnáct lidí, když nás honí nějaké potvory v nekrytém terénu, se prakticky nedá. Hlídala jsem u vchodu a čekala, co bude, jestli nějaká potvora vleze dovnitř. Ale žádná z těch potvor se tam neukázala, přišel někdo úplně jiný.

Tehdy jsem se znovu potkala s Gmorkem. Vrčel s vyceněnými zuby, nemluvil. Byl obrovský a strčil hlavu do vchodu vagonu. Chtěl jít dovnitř, a mně došlo, že když nic neudělám, všichni tam umřeme. V tu chvíli se ve mně něco pohnulo. Buď my, nebo on. Vrhla jsem se k němu, popadla ho holýma rukama za hlavu a začala páčit vší silou. Gmorkovi nechutně zapraskalo v krku a zemřel. Po chvíli jsem se probudila a ještě jsem cítila ten zatuchlý smrad z mokrého psa. Divila jsem se sama sobě, co jsem to právě provedla, kde se vzala tak obrovská síla…. Od té doby už se s ním nepotkávám.

Když ho pak vidím ve filmu, vidím v tom paralelu, kterou jsem jako malá nemohla chápat, i když jsem věděla že tenhle Gmork není jenom vymyšlená filmová potvora. Skutečně zastupuje reálnou sílu, která působí a která má tuto symboliku.

Gmorkova scéna

https://www.youtube.com/watch?v=LdvhYGoBuzY

Jestli se přiblížíš, roztrhám tě na kusy.

Kdo jsi?

Já jsem Gmork. A ty, ať už jsi kdokoliv, budeš ze všech mých obětí ta poslední.

Neumřu jen tak lehce, jsem bojovník.

Statečný bojovník? Tak bojuj s nicotou!

Ale jak? Nemůžu se dostat za hranice fantazie… Co je na tom k smíchu?

Fantazie vůbec žádné hranice nemá.

To není pravda, ty lžeš!

Bláhový chlapče, ty o fantazii vůbec nic nevíš! Je to svět lidské fantazie. Každá část naší říše, každá bytost, je částečkou snů a nadějí lidstva. Proto nemá žádné hranice.

Proč tedy fantazie umírá?

Protože lidé začali ztrácet své naděje, zapomínají na své sny. A proto je nicota stále silnější.

Co je to nicota?

Je to prázdnota, která jedině zbyde… Je to jako zoufalství, které ničí tento svět a já se tomu snažím pomáhat.

Ale proč??

Protože lidem, kteří nemají žádné naděje se lépe vládne a každý kdo je dokáže ovládat, má zároveň i moc!

Kdo ty jsi opravdu?

Já jsem služebník té moci, která využívá nicoty. Byl jsem vyslán zabít toho jediného, který může nicotu zastavit. Ale ztratil jsem ho v bažinách smutku. Jmenoval se Atrej!

Když už musím zemřít, zemřu v boji. Pojď si pro mne Gmorku, já jsem Atrej!

Poté Falco najde Auryn a vrátí se s ním k Atrejovi. Atrej odolal temnotě a je zpátky v sedle. Atrej přichází do slonovinové věže, kde se setkává s královnou říše fantazie. Je to dívenka, která potřebuje nové jméno a to jméno jí může dát pouze lidské dítě. I tento rozhovor je velmi důležitý.

K tomu, aby byla zachráněna říše nadějí a snů, si musí čtenář Bastien uvědomit, jak obrovskou cenu může mít jedno obyčejné lidské dítě. Že na jediném človíčku může záležet osud celého světa. A právě takový človíček musí procházet zkušebními branami, překonávat mnohé překážky a porazit Gmorka, aby se dostal dál… Většina lidí ani neuvěří že takovou možnost má a na tuto cestu se ani nevydá. Jsou odmalička zadupáváni do země systémem, ve kterém na jejich sny a naděje není místo.

Závěr (eng)

https://www.youtube.com/watch?v=wUttwzazq30

https://www.youtube.com/watch?v=3bzYc7FASoM

V české verzi má královna říše fantazie mnohem příjemnější dabing. Je zajímavé, že česká verze měla problém přeložit skutečné jméno, které dal Bastien královně. Zní ,,Moonchild“, ale české znění ho vyměnilo za ,,Maminku“. Asi aby vyšly slabiky v obrazu, těžko říct.

Nekonečný příběh byl velmi úspěšný a velmi drahý film. Během jeho tvorby, jelikož nic nešlo udělat počítačem ale maximálně loutkami a kaskadéry, došlo k úrazům i nehodám. Možná i to z něj dělá tak poutavý film. Každý jeho záběr je těžce vydřený a nebezpečné scény byly nebezpečné doopravdy i pro samotné herce.

Film je založený na knižní předloze a končí v polovině děje původní knihy. V dalším pokračování děje již není hlavní hrdina Atrej, ale chlapec Bastien a příběh nabírá zcela jiný rozměr. Vzhledem k tomu, že další pokračování nekonečného příběhu je filmová patlanina, pro ty kdo mají rádi věci dotažené do konce, by spíše bylo vhodné pořídit si knihu, či audioknihu.

Film je na youtube celý (dokud ho nesmažou, ale nemuseli by, vždyť je to klasika)…..

NEKONEČNÝ PŘÍBĚH online cz

https://www.youtube.com/watch?v=9lIO6iX26z8

© Alue K. Loskotová, www.Aluska.org

Líbí se vám tento článek? Napište mi svůj názor do diskuze a nezapomeňte ho sdílet se svými přáteli. Děkuji!