Pacienti z hospiců se svěřují: Koho vidíme předtím, než zemřeme?

25.5.2019 v Paranormální jevy 10

Je to jedna z našich největších otázek: Co přesně se stane, když zemřeme? Smrt je jedna veliká záhada života. Někteří lidé ji nazývají naším ,,dalším velkým dobrodružstvím“.

Pacienti z newyorského hospicu prozrazují některé neuvěřitelně zasvěcené znalosti o svém pomalém procesu umírání.
Doktor Christopher Kerr se svým týmem už léta pozorují a dokumentují sny a vize svých pacientů. Bylo jim umožněno zjistit, že tyto sny a vize jsou pro většinu obyvatel hospiců uklidňující, že se díky nim méně bojí smrti a neznáma.

Ve všech těchto zdokumentovaných snech viděli mnozí zmínění pacienti ty, kteří jim nejvíce chyběli.

Mnohé rozhovory s těmito pacienty byly také zaznamenány. V jednom z nich muž jménem Horace vysvětloval jeden ze svých snů: ,,Znenadání se objevila moje žena.“

Žena jménem Jeanne popisovala, jak byla její zjevení živá: „Viděla jsem každý detail jejich tváří. Vím, že tam byla moje máma, táta, strýc a švagr. Měla jsem z nich dobrý pocit,“ pokračovala. ,,Cítila jsem se dobře. Bylo příjemné znovu vidět všechny tyto lidi. “

Pacientce Maggie se zdálo o její sestře, která zemřela dříve, než ona. Když uviděla svou sestru, řekla: ,,Beth, musíš zůstat se mnou.“ Ale sestra odpověděla: ,,Nemohu. Ne teď. “

Když Dr. Kerr na své pozici v hospicu v Buffalo začínal, nebyl si vědom toho, že pacienti mají sny nebo vize. Jeho mysl nikdy nebyla takové možnosti otevřená: ,,Lékaři se neučí, aby se zabývali těmito sny.“ Byl proto skeptický. Pak se však znovu přesvědčil, že se mýlí, znovu a znovu. Začal proto sny zkoumat, a uvědomil si, že pro pacienty jsou léčivé.

Za 10 let působení v hospicu v Buffalo s pomocí svého týmu, zdokumentoval přes 14 000 případů. Tyto sny byly pociťovány jako skutečnější a úplně jiné, než typický sen.

V jednom rozhovoru Doktor Kerr mluvil s pacientem jménem Gregg Liebler, který popisoval, koho vídá ve svých vizích.

Liebler: ,,Moje babička a dědeček jsou již oba mrtví.“

Dr. Kerr: ,,Zdá se vám o nich někdy?“

Liebler: ,,Ano. Vídám je často. “

Zdá se, že ve snech se k nim dost často vrací ten člověk, kterého velmi milovali a kdo se o ně staral.

V rozhovoru se Dr. Kerr zeptal, zda to byl dobrý sen.

,,Rozhodně ano,“ odpověděl Liebler.

jen tři týdny po tomto rozhovoru, Liebler bohužel zemřel. Podle Dr. Kerra se tyto sny objevují častěji s blížící se smrtí a jde o obvyklá témata, jako například nastávající cesta.

,,Po fyzické stránce sice upadáte, ale uvnitř jste čilí a plní života,“ řekl Dr. Kerr. Někdy také sny umožní lidem zaměřit se na neřešené problémy.

Pacientka Patricia pocítila úlevu po předání odkazu svému zesnulému manželovi: ,,Řekla jsem mu, měl ses o tohle postarat a chci, abys věděl, že se opravdu zlobím, že jsi to neudělal, a on se usmál.“

Když umírají děti, často neznají žádné své zesnulé příbuzné, proto se jim zdá o uhynulých domácích mazlíčcích.

Své sny vysvětluje holčička Jessica: „Zdá se mi o mém bývalém psovi Shadow, který zemřel.“

„Pacienti po probuzení z těchto zážitků říkají, že se tam chtějí vrátit,“ řekl Dr. Kerr.

Dr. Kerr neumí vysvětlit, co tyto sny způsobuje. Věda nezná jejich duchovní, náboženský, ani vědecký význam. Pro mnohé lidi je to zcela nepochopitelné. Pochopit tyto vize však není hlavní účel. Kerrovým cílem je pouze zaznamenávat, co se děje a není si jist tím, zda je vůbec nějaké oficiální vysvětlení potřebné.

„Když se probouzejí s pláčem, protože je něco hluboce dojalo,mělo by se to jednoduše respektovat. A tečka. “ Rekl Dr. Kerr.

zdroj: https://pittsburgh.cbslocal.com/2019/02/25/hospice-buffalo-death-dreams-study/
do češtiny Aluška.org 2019

Komentáře

Nirvana 2019-05-25 02:09:24 Odpovědět

To je krásný článek, děkuji 🙂

Já tuhle taky měla zajímavý sen. Pořád truchlím kvůli mému pejskovi a jen tak to nepřejde, chybí mi. Tu noc jsem spala hodně hluboce a bylo to jako kdybych fakt opustila tělo. Stála jsem v tom snu v bytě, kde momentálně přebývám, v uličce v obýváku kde stával můj pejsek a vždycky na mě koukal a čekal co bude dál nebo prostě jen tak překážel 😄 No a stála jsem kousek od té uličky mezi gaučem a křeslem a měla divné tušení nebo spíš jistý pocit, že je můj pes u mě. Doslova jsem věděla, že je u mých nohou, jen není vidět; byla to energie. A pak se objevil v té uličce, koukal na mě a vrtěl ocasem, viděl jsem mu do očí a byl to fakt on ve své podobě. No, nejdřív jsem se trochu lekla, ale pak mi tak nějak došlo, že je to snová realita a může tu být. Tak jsem z něj měla pochopitelně hroznou radost, on ze mě taky, vrtěl ocasem a já ho objímala a drbala na hrudníku jako jsem to vždycky dělávala. Sedli jsme si spolu a já byla tak ráda… Zase to byla ta samá energie, on. Lepila jsem se na něj a sledovala každý jeho pohyb, ale bohužel to byla jen chvilička. Byl šťastný, že je se mnou, ale zároveň jako kdyby přišel jen na chvilku; pořád se rozhlížel kamsi okolo do dáli a byl takový roztěkaný, cosi očekával. A pak jsme se objevili v přírodě a on se vydal někam dlouhou klikatou cestou, odešel pryč kamsi daleko do té přírody ani se neotočil, prostě běžel protože to tak mělo být a asi musel. Já nechápala chvíli kam zmizel, tak jsem probíhala kolem a hledala ho… On věděl kam má jít, kam se vrátit, to jen já byla zmatená. A pak jsem potkala nějakého pána s krysaříkem, který když jsem se ho zeptala, tak se svěřil, že ho viděl. Tak jsem kývla „aha, tak to jo“ a věděla jsem, že teď, v tuhle chvíli, už znovu nepřijde. Tak mi připadá, že mě přišel navštívit. Vypadal šťastně… Snad mi odpustil. Vypadal, že mě má pořád stejně rád a rád mě vidí. Bylo krásné být zase na chvíli s ním. Ale nejsme oddělení navždy.

armag 2019-05-25 10:39:04 Odpovědět

Jen mě napadlo, koho asi viděl Rockefeller?, když raději nechal zemřít sedm lidí, aby mu mohlo být provedeno 7 transplantací srdce.
Jen mě někdy zaráží, když se říká, že je reinkarnace, tak jak je možné, že se zjevují mrtví, vždyť by se přece měli reinkarnovat někde jinde.

Alue K. Loskotová 2019-05-25 11:48:31

V jiných dimenzích není čas, ten vnímáš jenom tady. Lineární logický čas ,,v této době má být v jiném těle, tak se nemůže zjevit“ – nikdo neví kdy a kam se duše narodí. Naše omezenost nám v mnohém nedovoluje přesně chápat kompletní principy, protože si sotva vidíme na špičku nosu. A mnoho duší také uvízne a další život nedostane.

Evita 2019-05-25 12:16:32 Odpovědět

Ahoj Aluško,
před devíti lety jsem se dostala do situace přímého ohrožení života. Vlastně jsem přesvědčená o tom, že jsem byla chvíli mrtvá a ne jenom v bezvědomí. Paradox je, že mi to ve svém důsledku život zachránilo. Při přechodu jsem spatřila a cítila přibližující se duše zemřelých předků, vypadali jako zhuštěná mlha ale přesto bylo pocitově jasně poznat kdo je kdo. Pak jsem se dostala na jiné místo s pomoci svojí skutečné rodiny a ti mě po poměrně dlouhém přesvědčování poslali zpátky sem. Od té doby mám pocit, jako bych byla stále jednou nohou tam a jednou nohou zde. A důkaz, že to nebyl sen nebo jenom práce mozku? Byl mi ukázán portrét někoho, kvůli komu jsem zpátky. Tento portrét vznikl ale až v roce 2017, tedy 7 let po výše uvedené události. Nemusím se rozepisovat o tom, jaký to byl pro mě šok. Tohle se prostě logicky vysvětlit nedá. Společnost, ve které vyrůstáme nastavila systém „výuky“ prostřednictvím škol a masových médií. Tento systém ale ani trochu nekoresponduje se skutečnou realitou, pokud lze v metrixovém světě o nějaké relitě vůbec mluvit. Fyzickou smrtí totiž nic nekončí, tedy pro toho, kdo má duši. Duše je energie a energie nezaniká, pouze se proměňuje. Teď je hodně duší uvězněných, ale to se brzy změní, protože věřím na osud a osud se změnit nedá, dá se pouze oddálit nebo urychlit. Kdo chce znát pravdu, ať studuje mýty a báje, je v nich mnohem více pravdy, než v učebnicích dějepisu.

Alue K. Loskotová 2019-05-25 21:16:52

Evito, to vypadá jako velice silný životní příběh, po kdybys to sepsala? Určitě by nejenom mě zajímaly všechny podrobnosti! 🙂

Kateřina 2019-05-25 22:23:42

Souhlasím, tenhle příběh mi mě opravdu hodně zajímal!

Jirka 2019-05-27 02:01:38

Musím říct že mě ten tvůj životní příběh taky velice dostal zaujal a dokonce mi pomohl potvrdit i moje teorie o prožitku blízké smrti. Taky se svěřím s tím že když jsem byl ještě malé batole tak mojí vlastní vinnou a malé pozorností mé mámy jsem přebíhal silnici a srazilo mě auto. Dále co si pak mlhavě pamatuji je že mě nesli na nemocničním lůžku v nemocniční chodbě a že jsem to celé viděl jako duch nad svým tělem a nebyl jsem schopen vydat ani hlas a neslyšel jsem vůbec zádný ruch ani žádný hluk a zvuk, bylo to absolutně tiché a já byl velice zmatený a ztracený, pak mě to házelo do jiné sféry a dimenze a měl jsem pocit jako kdybych tam strávil celý svůj život něco jako alternativní život než se proberu z komatu a co si pamatuji probíral jsem se a pak zase upadl a byl zase v jiných sférách a dimenzích a je i možné že díky tomu nejenom astralně cestuji ale je i velice možné že jsem navštívil takzvaný Limbus tedy kopii našého světa v jiné a temější dimenzi a pak se to stávalo něco podobného i při spaní apod. než jsem se s tím nevědomky vyrovnával a zažíval jsem i noční můry které se běžně objevují v horrororech a viděl jsem dokonce i jednu věc kterou jsem pak v realu viděl až v roce 2005 v jedné počítačové horrorové hře a bylo to identické do nejmenšího detailu, konkrétně to byl barák pod rouškou temné noci a na obloze tam svítil červený démonický odporný ksicht. Takže je i možné že mi to ukazovalo i věci které v realu dříve nebo později prožiju ať už v počítačové hře nebo ve filmu případně i ve skutečnosti, vzpoměl jsem si na to vlastně díky zmíňce o tvém portrétu. I dodnes se mi stává deja-vu momenty a pocity že jsem už tohle někdy kdysi zažil i když se tato situace stala až v roce 2018 na místě které bylo v tomto roce postaveno a dříve toto místo neexistovalo. Takže po smrti opravdu něco musí být a poslední dobou mi to začíná dávat i logičtější smysl protože život nemohl vzniknout jen tak z ničeho nic a je i možné že při prožitku blízké smrti mi byli zopakovány mé duševní úkoly a z nějakého důvodu mi byla dána druhá šance.

Peetteer 2019-11-20 20:05:30

Veľmi zaujímavý zážitok, pocity a aj miesto kde si strávila istý čas. Nemalo to na teba aj iný vpliv to čo si zažila? Nebola tam ešte jedna entita? Známa entita ktorú si najskôr videla prvý raz no pritom si vedela že sa stretávate pravidelne , raz za istý čas. Daná entita by sa dala označiť aj ak Smrť no je skôr sprievodca ako nikto čo to končí. Nezmenilo ťa to tak že teraz v podstate ju cítiš ak je blízko?

Tereza 2019-05-26 00:02:00 Odpovědět

Miluju tyhle sny 🙂 Chodil za mnou králíček. Brzy po jeho smrti každou noc a to nejen do snů, ale chodil i jako hmatatelná energie. Skákal mi na postel jako dřív, i se často pohnula peřina. Nic vsugerovaného. Zpočátku jsem tomu nevěřila, ale když jsem byla rozespalá, zase přišel, skočil nahoru na peřinu a já mu uhýbala. Jenže „on“ tu peřinu zatížil a bylo cítit, jak se nemůžu odkulit úplně lehce, protože něco tu peřinu „přiťáplo“. Byl to on, vím to, pak jsme tam leželi spolu – a nikdo mi to nevymluví 🙂 Vzpomínám na to moc ráda, strašně mi to pomohlo vyrovnat se s jeho odchodem. Byli jsme na sebe napojení, rozuměli jsme si beze slov.
Postupně chodit přestával a teď už dlouho nepřišel. Možná šel dál, moc bych mu to přála. Je zvláštní, že to byl „jen králík“, ale takovéhle napojení, city a lásku jsem zatím cítila jen ke 2 duším – k němu a k mamince. Ostatní mám ráda nebo miluju taky, ale chybí tomu to něco, čemu rozumíme jenom my… ❤️ Jsou to zvláštní, krásné a nepřenosné zážitky.

pavel-))) 2019-05-26 22:54:23 Odpovědět

lidi kteří se proberou s klinické smrti popisují věci že vidí přibuzné nebo jiné putujicí duše někdo bílé světlo je toho opravdu mnoho ale všimnite si rozdílů čím sou způsobeny
když duše zemře jeho duše putuje do astrálu a každý člověk má jiné myšlenky ohledně smrti v astrálu se myšlenky stávají realitou a to okamžitě každý člověk totiž věří že uvidí své příbuzné a když umře začne si je představovat a najednou tam sou ale nejedná se o duše ale o výtvor vaší myšlenky v astrálu -))) křestani vídí třeba zástupy duší jak jsou v řadě za sebou a dou k nebezký bráně všecho je jen dílo myšlenky jednoduché vysvětlení-))

Tereza vám umřel králíček a pak říkate že vás chodil navštěvovat ale byla to skutečně duše toho králička hodně jste na králíčka myslela a síla vašich myšlenek stvořila entitu síla duše většinou hned odchazejí když vidí světlo zaplní je láska a vyjmečné pocity a hned půjdou zatím později jste přestávala na svého králička myslet pak ubývalo návštěv protože entita byla živena vaší energii tím jak ste na něj přestávala myslet entita se rozplynula

Nový komentář Zrušit odpověď na komentář

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek

Aluška.org: Věděním ke svobodě

Aktuálně

Poslední komentáře

Archiv