Aluška.org: Věděním ke svobodě

Staří taoisté se domnívali, že lidské tělo je řízeno spíše dvěma mozky, než jen jedním. Kromě nám známého mozku, umístěného v dutině lebeční, existoval pro ně ještě jeden „mozek”, umístěný v krajině břišní. Tam je nervový uzel, který řídí činnost celého těla. A když se hovoří o nervech, myslí se při tom na jejich propojení s mozkem. Avšak taoisté spojovali nervový systém s jiným „mozkem” a tvrdili, že tento další mozek, umístěný v břišní krajině, je neméně důležitý než mozek v dutině lebeční. Dnes říkáme nervovému centru v břišní krajině vědecky plexus Solaris (česky také solární pleteň).

Plexus Solaris je umístěný uprostřed prsou, pod srdcem a vzadu za žaludkem. Je složen z významné sítě nervových buněk. Vzhledem k tomu, že nervy spjaté se solární pletení mají k orgánům krajiny břišní blíž než mozek, jejich činnost je orientována na tuto část lidského organismu. Je dokonce možno říci, že spojení mezi solární pletení a orgány krajiny břišní je přímější a těsnější, než spojení mozku s těmito orgány. Proto staří taoisté říkali solární pleteni „břišní mozek”.

Plexus solaris řídí a udržuje v rovnováze činnost vnitřních orgánů. Člověk si uvědomí jeho existenci, když se ho zmocní hněv, radost, bolest, pocit neskonalé lásky či nenávisti nebo jakákoli jiná emoce vyvěrající z vnitřních orgánů.

Emoce se rodí tehdy, kdy je činnost některého orgánu narušena, pociťujeme je v solární pleteni a druhotně ve svých fyziologických reakcích. Zmocní-li se nás emoce, plexus Solaris musí znovu nastolit rovnováhu mezi jednotlivými orgány a zkorigovat dysfunkce, a to je vnitřní souboj, který bolestivě pociťujeme v oblasti solární pleteně. Podle taoistického učení je zrod citů a jejich uvědomování spíše funkcí situovanou do krajiny břišní, než činností mozku. Mozek je jakási „knihovna”, v níž se ukládají všechny údaje (životní zkušenosti, vědomosti, podněty nabyté vzděláním atd.). V moderní době bychom mozek přirovnali k centrálnímu počítači.

Funkce solární pleteně postihují nějakým způsobem všechny orgány situované v krajině břišní. Podle taoistického učení je vzrušení záležitostí srdce, hněv záležitostí jater, neklid záležitostí sleziny a slinivky břišní, zármutek záležitostí plic a strach záležitostí ledvin.

Podle teorie pěti elementů nepřiměřené vzrušení škodí tenkému střevu, pohlavním orgánům, srdci a cévám, hněv nervovému systému, játrům a žlučníku, neklid či nepřiměřená starost svalovému tonu, žaludku, slezině a slinivce břišní, přílišný zármutek působí na plíce, tlusté střevo, pokožku a vlasy, přílišný strach na kosti, ledviny a močový měchýř. To všechno ale neznamená, že emoce obecně škodí tělesným orgánům. Jsou spíš prostředky, jimiž tělo upravuje činnost solární pleteně. Solární pleteň je prvním článkem v řetězci činitelů ovlivňujících jednotlivé orgány. Takže budou-li naše vnitřní orgány zdravé a jejich činnost vyrovnaná, budou také přiměřené naše emoce. Vnitřní klid nemůže být vnucován myšlením či obecně mozkovými pochody. Je dán vnitřní silou, která je na myšlení nezávislá.

Funguje-li dobře solární pleteň, naše orgány se rychle dostávají ze stresu a napětí a vrací se jim normální funkce. Avšak tehdy, kdy je tato rovnováha narušena, dostaví se následující potíže: nespavost, vysoký tlak, kardiovaskulární choroby, srdeční slabost a srdeční příhody, infarkt, chronická bronchitida, infekce dvanáctníku, vředová choroba, gastritida, gastroenteritida, zácpa, průjem, absorpční nedostatečnost (u tenkého střeva), křeče při menstruaci a další problémy spojené s menstruací, impotence atp.

Jak se naruší rovnováha solární pleteně?

Podle taoistického učení o dvou mozcích, má normální novorozenec více mozkových funkcí v břišní krajině, než v samotném mozku. Mozek novorozence je nepopsaná tabule, je to hmota, do níž ještě není zapsána žádná z těch informací, jež dospělí považují za nezbytné k přežití. A přesto novorozeně netrpí žádnou z těch chorob, jež dospělého jedince mohou zabít. Díky výchově a postupnému hromadění životních zkušeností, se mozek pomalu vyvíjí. Některé kultury nepřikládají důležitost memorování velkého počtu údajů a spíš kladou důraz na rozvoj mozkových (mentálních) schopností než na vnitřní rozvoj (citový rozvoj), což s sebou přináší potlačování funkcí břišního mozku, a na tyto funkce se později zcela zapomíná.

Mozek se stává rozsáhlou knihovnou, do níž se ukládají data (stává se stále objemnějším). Z toho pak pramení celá dlouhá řada fyzických i mentálních neduhů, poruch, jimž se říká ,,nemoci moderní doby“.

Tím, že popírají a potlačují své skutečné emoce, lidé narušují fungování solární pleteně, což způsobuje špatnou funkci orgánů a zkracuje život. Známkou atrofie solární pleteně a existence poruch, které z ní vyplývají, je především vystouplé břicho. Hromadění mrtvých buněk, zplodin metabolického procesu a tuků signalizuje více či méně pokročilou atrofíi solární pleteně. Vystouplé břicho a všechny zdravotní potíže, jež skrývá, nikdy nenajdeme u zdravých dětí. Opravdové emoce jsou situovány spíše v oblasti solární pleteně, než v mozku. Mozek pouze zaznamenává reflexy emocí. Jsme nabádáni – naprosto nevhodně – abychom používali rozum k potlačování svých emocí. Jenže tím rušíme normální funkci solární pleteně.

Podle fyzikálních zákonů je riziko exploze tím větší, čím větší je tlak. Potlačujeme-li emoce, připravujeme půdu pro to, aby se za čas objevily fyzické a psychické potíže, a pak se ovšem zhroutí i to, co jsme si budovali chladným rozumem. Když přestávají normálně fungovat orgány, které udržují celý organismus při životě, pak také informace proudící do mozku jsou zmatené a zatemňují opravdovou moudrost a inteligenci. Stačí pozorovat dnešní společnost, aby si člověk uvědomil, že užívat rozum k potlačování emocí je nezdravé. Tento postup vedl ve skutečnosti k tomu, že se dnes vyskytuje nebývalý počet fyzicky či psychicky nemocných lidí.

Celiac nerve plexus je solární pleteň umístěná za žaludkem.
Už je vám jasné, proč se vám při strachu a leknutí sevře žaludek?

Taoismus učí, že používat rozum k potlačování emocí nevede ke kýženému výsledku. Lao-C´ říká v 55. kapitole Tao-Te Ťingu: „Chce-li si člověk zachovat zdraví a žít dlouho, musí se naučit vracet až do útlého dětství.”

To znamená znovu objevit sílu břišního mozku. Vývoj obou mozků musí přinejmenším postupovat rovnoměrně. Abychom toho dosáhli, musíme dodržet tyto etapy:

1. Vyrovnat funkci orgánů podle teorie pěti elementů.

2. Rozvíjet sílu břišního mozku takovou měrou, aby zvládal intenzivnější emoce.

To může někomu připadat jako úplný opak toho, co hlásá pedagogika a náboženství, ale přesto je právě v tom jedno z největších tajemství taoismu. Většina náboženství a výchovných institucí nás učí potlačovat emoce rozumem. Na první pohled nám bude rozumová úvaha připadat logická, objektivní, navíc je snadné si takové úvahy v mozku naprogramovat. Objeví-li se však komplikovaný problém, ukáže se rozumová úvaha jako nepřiměřená v konfrontaci se subjektivní situací. Mozek si náhle neví rady, propadáme frustraci a zmatku. Právě proto si lidé tak často stěžují, že jim rozum velí jedno a srdce druhé.

Máme-li si v takové situaci vědět rady, musíme se naučit pohroužit do sebe a odhalit své skutečné emoce. Podle taoistického učení vyplývají skutečné, opravdové emoce, to jest emoce nepřesahující běžnou míru, ze zdravé a vyrovnané funkce vnitřních orgánů. V případě nepřiměřené aktivity některého z orgánů si těžko zachováváme přiměřenost emocí a těžko je kontrolujeme. Řada cvičení, popsaných v této publikaci, představuje mechanismy posilující a vyrovnávající funkci vnitřních orgánů, a tudíž funkci obou mozků. Avšak Jeřábí cvik a řada jeho variací mají přímo za účel dosáhnout právě tohoto cíle.

Někteří učitelé meditace hlásají teorii, že je třeba zvolnit aktivitu mozku, chceme-li redukovat stres a napětí. Meditace má za následek dočasné zastavení aktivity mozku. Není tomu tak dávno, co různé odborné organizace uznaly, že stres a napětí jsou pro organismus velkým nebezpečím, a doporučily meditaci jako prostředek k jejich překonání. Avšak mnoho lidí prostě podléhá svým povinnostem i tužbám, jimž podřizují činnost svého mozku, a jsou pak neschopni ji byť jen zpomalit. Pokusit se je za těchto okolností donutit k tomu meditací, by mělo zhoubné následky.

Nutíme-li mozek k tomu, aby si osvojil nový způsob myšlení, přidáme jen ke svým stresům o jeden víc. To pak může v nejkrajnějším případě vést až ke schizofrenii.

Ale i když budeme meditovat správným způsobem za účelem snížení napětí a stresu, nedosáhneme zároveň posílení solární pleteně. Takže nedosáhneme rovnováhy mezi oběma „mozky”. Cvik pro procvičení solární pleteně je tedy jedinou metodou, která nepřináší žádné vedlejší účinky, posiluje plexus Solaris a přitom přirozeným způsobem snižuje napětí a stres (aniž však zároveň zpomaluje mozkovou činnost) a vyrovnává činnost obou mozků.

Jméno, které dali taoisté cviku, jímž se procvičuje plexus, bychom mohli přeložit doslova takto: „Oheň spalující kolo.” Ohněm se myslí emoce a kolem je míněn plexus Solaris. Podle dávných mudrců posiluje tento cvik pravé emoce v dutině břišní. „Rozdmýcháváním ohně”dokážeme spálit všechny neduhy, jež jsou nějak spjaty s touto částí těla, to jsou např. průjmy, zácpy, nadýmání, divertikulitidu, rakovinu a řadu dalších. Chcete-li se vyhnout přetěžování mozku, naučte se včas rozeznat tyto varovné signály: bolest hlavy, torticolis (krutihlav), bolest v ramenou, vnitřní zmatek, přeludy, zapomnětlivost, roztěkanost. Bolesti hlavy jsou symptomem přetížení mozku a signalizují nerovnováhu v činnosti obou mozků. Bolesti šíje a v ramenou znamenají, že nervy, jež jsou mozku nejblíže, jsou tímto přetížením namáhány. Pocítíte-li tyto symptomy, provádějte cvik, který v této kapitole popisujeme. Pomůže vám jak od předchozích potíží, tak také od jejich chronických příčin, vyplývajících z nerovnováhy mezi mozkovým a břišním centrem.

Následující cvik je možno provádět kdekoliv a kdykoliv.

1. Vsedě či vestoje si položte obě ruce na žaludek. Dívejte se přímo před sebe a nadechněte se. Uvědomte si, jak vzduch tlačí na váš žaludek.

2. Vydechněte. Přitom tlačte oběma rukama na žaludek, zatlačujte ho dovnitř a nahoru. Zároveň pomalu stáčejte horní půlku těla, hlavu i pohled co nejvíce doleva a pánev doprava.

3. Nadechněte se a vraťte se do výchozí polohy. Zvolna uvolňujte tlak rukou na žaludek, dokud nebudou jen tak volně a lehce ležet na kůži.

4. Znovu vydechněte a přitom stáčejte zvolna trup, hlavu i pohled doprava a pánev doleva. Tlačte přitom znovu na žaludek.

5. Při vdechování se vracejte zvolna do výchozí pozice. To celé opakujte čtyřikrát až šestatřicetkrát.

POZNÁMKA A: Stav vaší šíje a ramenou je rozhodující pro počet cviků, jež si budete moci dovolit. Budete-li mít při cvičení bolesti v ramenou, postačí cvik opakovat čtyřikrát či pětkrát. Později je možno postupně počet cviků zvyšovat.

POZNÁMKA B: Při cvičení soustřeďte svou pozornost na plexus solaris, který se nachází na úrovni žaludku. Pro dosahované výsledky je rozhodující stupeň vaší koncentrace. V soustředění vám pomohou právě ruce položené na žaludek a otáčení hlavy uvolní nervy v oblasti šíje, ramen i mozku. Jak vidíte, je tento cvik složen z úkonů, přispívajících k vyrovnávání funkcí obou mozků.

Zde jsou ukázky cviků pro harmonizaci solární pleteně. Je to anglicky, ale nemusíte perfektně rozumět výkladu, stačí okoukat a zopakovat předváděná dechová cvičení, která vůbec nejsou složitá. Stačí každý cvik udělat jen 5x.

Kdysi za mnou přišel do mé pracovny prorektor jedné dosti slavné univerzity. Stěžoval si na klasické příznaky přílišného zatěžování mozku a trpěl téměř všemi shora vyjmenovanými neduhy. Podrobil se několika chirurgickým zákrokům, ve snaze vyřešit zdravotní problémy různých orgánů situovaných v břišní krajině a jeho játra už naplno nefungovala. Žil vlastně jen díky uklidňujícím práškům, a když k tomu přičteme všechny léky, jež užíval proti vysokému krevnímu tlaku, infarktu a nespavosti, bylo s podivem, že ještě vůbec žil. Přiznal se mi, že se cítí fyzicky i duševně vyčerpán.

Doporučil jsem mu cvik k posílení solární pleteně. Přišel znovu za týden a svěřil se mi, že zpočátku nedůvěřoval účinnosti cviku pro jeho velikou jednoduchost. Ale protože svůj špatný stav snášel už mnoho let a pociťoval jen neustálé zhoršování každým dalším týdnem, bylo cvičení jeho jedinou nadějí. Když pak zmizelo padesát procent příznaků jeho chorob, začal být přesvědčen o jeho účinnosti, přestože jeho lékař nepřikládal váhu jeho subjektivním pocitům. Za pár dnů mi pak zavolal jeho lékař a ptal se, jakých jsem užil léků či injekcí k tomu, abych u tohoto pacienta dosáhl takových výsledků. Když jsem mu popsal, v čem spočívá moje metoda, řekl mi zdvořile: „Promiňte, ale tomu opravdu těžko uvěřím”. Po dalších dvou měsících jsem se dozvěděl, že se můj pacient se dostal do takové kondice, jakou měl v mládí, a že dokonce hrál se studenty fotbal. Na oslavu svého „nového života” uspořádal večírek, na kterém mě hostům představil jako svého zachránce. A po dalších sedmi letech byl, jak jsem viděl, stále ještě ve formě, aniž by za celou tu dobu potřeboval třeba jen jednu jedinou pilulku.

Z knihy VNITŘNÍ CVIKY PRO ZDRAVÍ  Dr. Stephen T. Chang