Aluška.org: Věděním ke svobodě

George Orwell 1984

Tuto knihu jsem nečetla ve fyzické formě, ale našla jsem ji jako audionahrávku na youtube. Už nějakou dobu jsem uvažovala nad tím že bych se s jejím obsahem mohla seznámit poněkud podrobněji, jelikož je to kniha o které se dlouhodobě všude mluví. Nejenom jako o povinné četbě studentů, ale zejména o jejím poselství. Čtená nahrávka zahrnuje 10 a půl hodiny a musím uznat, že pro mě byla záživná a hodnotná od začátku do konce.

Od Orwella mám přečtenou Farmu zvířat, která mě také hodně oslovila. Na tomto autorovi mě nejvíc fascinuje jeho bohatý vnitřní svět. Jak má své příběhy dobře do detailu systematicky promyšlené. Jak dokáže do fantazie proplést obrovská moudra a obrovské kusy pravdy. Dokáže výborně navnadit atmosféru a skvěle popisuje prostředí, místa i osoby, aniž by však tyto popisy byly moc zdlouhavé. Z každé stránky jde cítit obrovská inteligence a obrovská životní zkušenost autora. Vlastně se nedivím, že je kniha 1984 zařazená mezi povinnou četbou, ALE kdyby mě někdo přinutil tuto knihu číst na střední škole povinně, tak bych ho asi fakt nesnášela. Myslím si totiž, že pro literaturu tohoto druhu musí člověk jistým způsobem myšlenkově dozrát a měl by po ní sáhnout až ve chvíli, kdy cítí že by rád znal její obsah, že ho zajímá téma.

Popis knihy:

Život v permanentně válčící Oceánii je podřízen Velkému bratrovi. Sebemenší nesouhlas se Stranou nebo jen letmé zaváhání v každodenních projevech nenávisti vede přímo do osidel Ideopolicie. Nejdůležitější je pravověrnost. O tom, co je pravověrné rozhoduje Strana. Lidská individualita je zločinem. Kam až mohou dospět rebelové, kteří se odhodlají postavit totalitní moci? To zkoumá slavný román 1984 britského spisovatele George Orwella, který vyšel v roce 1949.

Hlavní hrdina románu Winston Smith se lopotí v oddělení záznamů na Ministerstvu pravdy, které se zabývá manipulováním minulosti. Trápí ho bércový vřed a znechucení nad vlastním životem utápí v odpudivě chutnajícím ginu Vítězství. Jednoho dne roku 1984 si mimo zorné pole vševidoucí obrazovky Velkého bratra začne vést deník a pomalu dochází k názoru, že je třeba postavit se systému na odpor v zájmu zachování zdravého rozumu. Jeho rozhodnutí ještě posílí nečekaný milostný vztah s nespoutanou Julií.

George Orwell

,,Inspirace ze španělské občanské války
Taková je v kostce zápletka znepokojující knihy, kterou časopis Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších románů vydaných po roce 1923. Orwell ji dokončil rok před svou smrtí. Původně zanícený socialista v ní zúročil své zkušenosti ze španělské občanské války, kam původně přijel jako válečný reportér a kde nakonec skončil jako voják bojující proti fašismu. Kromě hrůz války tam zažil hluboké rozčarování, když si uvědomil, že sovětští velitelé provádějí čistky i ve vlastních řadách a odstraňují každého, kdo nevyznává stalinistický komunismus.

Právě nechvalně známé praktiky stalinismu i dalších diktatur, počínaje likvidací odpůrců, posloužily Orwellovi jako předloha k literárnímu výletu do budoucnosti. V antiutopickém textu do krajnosti rozvedl potenciál totalitní moci manipulovat s lidskými bytostmi pomocí vyspělé techniky a nevědomosti.

Nevědomost je síla, zní jedno z hlavních hesel všemohoucí Strany. Válka je mír. Svoboda je otroctví, hlásají další dvě.

Vaporizace, doublethink, newspeak, udržovací válka
I románová Strana si dovede obratně poradit se svými odpůrci, když nepohodlné osoby prostě nechá vaporizovat (vymazat) z povrchu zemského i z paměti druhých jako by nikdy neexistovaly. Ke kontrole kolektivního myšlení užívá řadu propracovaných technik, například doublethink (dvojité myšlení). Ten předpokládá schopnost věřit dvěma zcela protikladným informacím.

Nástrojem k upevnění pravověrného myšlení je i takzvaný newspeak, který má zjednodušit jazyk natolik, aby ideologicky závadné myšlenky nebylo možné ani slovně vyjádřit. Světové mocnosti v Orwellově podání nevedou válku proto, aby vyhrály, ale aby obyvatelé nebohatli a neměli čas přemýšlet.

Protitotalitní poselství románu se přirozeně nelíbilo dotčeným soudruhům v Sovětském svazu ani Československu. Kniha se v komunistických zemích ocitla na indexu a čeští čtenáři si ji mohli poprvé oficiálně přečíst až v roce 1991. Předtím vyšla pouze samizdatově. Symbolicky v roce 1984 ji vydal Index v Kolíně nad Rýnem s doslovem Milana Šimečky.“ (zdroj)

Kniha mi na mnoha místech řekla to co už dávno vím, jindy mě pořádně šokovala. Svět ve kterém je nepohodlné mít jiný druh myšlení než požaduje proud, v takovém světě skutečně žijeme. Sice nás za to zatím nevaporizují, ale obrazná podobnost je zarážející. Svoboda slova zatím není zcela potlačená jako v románu 1984, ale je do jisté míry omezena o řadu témat, o kterých nesmíte nic psát nebo je zpochybnit, jinak skončíte před soudem, nebo ve vězení. George by asi celkem zíral, co je tady dneska za svět.

Svět, ve kterém se lidé zaměstnávají s nesmysly natolik, aby nemohli řešit větší problémy a otázky, než co bude zítra k obědu a jaký papír mám vyplnit, také skutečně máme. Stejně tak jako výcvik poslušného ovčana. V románu 1984 se rodiče bojí vlastních dětí, které jsou díky trvalému vymývání mozku tak zfanatizované, že udávají vlastní rodiče při podezření, že by mohli být nespokojení se systémem a v pokročilejší části knihy nastiňuje příslušník ideopolicie rozšíření plánu s dětmi, to je odebrání dítěte matce hned co porodí a vychovávat jej bude odmalička strana, aby z něj byl později perfektní řadový sluha.

Přestě takto jsem si připadala v době, kdy jsem musela chodit do školy. Střední nebo základka, to je jedno. Čím více jste měli normalizované myšlení a čím lépe jste opakovali předepsané poučky z knížek, tím jste byli lepší student, dostali jste papír a pak jste měli možnost se zařadit s tím pitomým papírem do systému mezi ostatní znormalizovaná kolečka. Jelikož máte certifikát na to, že jste si prošli tou bestií a natloukli si do hlavy všechno co se po vás chtělo.

Smysl tohoto systému je takový, aby natolik pokřivil svobodu člověka a aby ho natolik energeticky a duševně vysál, že už člověk po těch letech chození ze školy do školy a potom z práce do práce, nemá sílu řešit vyšší otázky. Jestli by věci šly dělat jinak, lépe, jestli existuje něco lepšího, vyššího. George to ve svém románu dohání do krajností, ale co já vím, jak bude vypadat svět za padesát, nebo za sto let. Nebo jestli se civilizace zhroutí a znova zformuje díky neschopnosti a benevolentnosti našich oligarchů – což je další systém a možný vývoj, který George v knize vysvětluje.

V knize 1984 měli lidé společné akce, dvě minuty nenávisti, odporný syntetický gin Vítězství a stále přítomnou obrazovku, která nešla vypnout, maximálně ztlumit a která je neustále sledovala, buzerovala a krmila propagandou. To samé má dnes každý obyčejný člověk doma. Nové chytré televize již sledují a odposlouchávají své majitele a krmí je tím, co tvůrci pořadu chtějí, aby lidé konzumovali. Zatím televize nebuzeruje nahlas, zatím poslouchá a sleduje. Ale bůhví, jak to bude pokračovat dál.

Osobně televizi nemám už 9 let a jsem bez ní naprosto spokojená. Kamery na počítačích mám zalepené od té doby, co jsem četla o případu, kdy člověk, kterému spoluobčan odcizil notebook, byl přes nějaký program schopen zapnout kameru a mohl tak i po měsíci nebo dvou vidět online, co dělá zloděj, jak kouká do obrazovky kradeného přístroje. To bylo mnoho let nazpátek, s tím jak jdou technologie dopředu, nejsem naivní abych si myslela, že se to neděje běžně.

Místy to prosákne ven i na internet, otevřená přiznání, že nové televize lidi šmírují, prý pro sběr dat o uživatelích, aby firma mohla lépe zaměřit reklamu nebo vylepšit své výrobky…

Bullshit. Naposledy jsem viděla video, kde borec z Ameriky natáčí důkaz o tom, že když máte na chytrém telefonu zapnutý FB, celou dobu vás odposlouchává a podle slov která říkáte vám okamžitě nabídne příslušnou reklamu. Aniž byste do toho mobilu něco naťukali, stačí ho mít zapnutý a mluvit… Děsí vás to? – Mě teda jo. Překvapuje vás to? – Mě ne.

Kromě obrazovky máme k vybití agrese a nespokojenosti také alkohol a různé agresivní hry. To vše má odvést naši pozornost. Jak řekl Morfeus Neovi ve filmu Matrix: ŽIJEŠ VE VĚZENÍ, KTERÉ UŽ ANI NEVNÍMÁŠ.

Podstatný šokový moment jsem prožila v závěru, kdy je Winston na ministerstvu Lásky mučen a kde je mu vymýván mozek po mnoho let. Jeden z konečných rozhovorů (ne že by jiné rozhovory nebyl silně výživé, ale pro účely článku vypíchnu jen nejvýraznější momenty), který Winston vede se svým trýznitelem, jež má zpracovat jeho myšlení a ,,vyléčit ho“ ze zdravého rozumu, obsahuje pravdu, kterou bych v díle takto starém nečekala.

Trýznitel mluví o tom, že pravda a realita jsou relativní. Že pravda bude taková, jakou elity určí a ovcím nezbude nic jiného, než ji slepě zkonzumovat a pokud nezkonzumují, jsou vadné a je třeba je napravit. Že země je stará jen jako člověk, protože realita existuje jen v mysli člověka, jež je subjektivní. Objektivní realita neexistuje, existuje jen to, čemu člověk věří. A čemu má věřit, to mu řekne velký bratr, či strana. (Pamatujete jak pořád píšu, že člověk vidí jen to, čemu věří? Hm…)

Winston se takovým výrokům samozřejmě brání a ptá se, jak to může říct, když jsou přece všude po světě rozesety kostry dinosaurů a jiných živočichů, kteří tu byli dávno před člověkem, vždyť přece jejich existenci nemůže popřít jenom proto, že je člověk neviděl zaživa a svým subjektivním myšlením neuznal jako reálné! A trýznitel se ptá: ,,A vidět jsi ty kosti, Winstone? … Je to jen nesmysl, který si vláda vymyslela v 19. století. Nic takového jako dinosauři neexistuje.“

Tak to mě dostalo. Že by si George tehdy omylem vymyslel pravdu a že by ji omylem napsal, aniž by věděl, že to tak je? Že by čtenáři nalhal pravdu? … Blbost. Musel to vědět. Nemohl si to ale napsat na stránky tak jako já můžu dnes, tak to schoval do knížky.

Hovor pokračuje diskuzí o oběžné dráze a planetách, kde jsou narážky na dutou zemi. Příslušník ideopolicie (Winstonův trýznitel a napravovač) vysvětluje, že vesmír bude vypadat tak, jak si vláda usmyslí. Že Země obíhá kolem slunce, či Země je střed Vesmíru a ne slunce, je to jedno, lidé budou věřit tomu co se jim předá. Protože jejich matematici nemají problém všechno udělat tak, aby to matematicky sedělo na obě varianty. Že je doslova možné vytvořit DUÁLNÍ VESMÍR, tedy teorii kde země obíhá slunce i tu, že je země střed vesmíru, oboje propočty budou sedět a nasadit se může ta varianta, která bude elitám více vyhovovat.

Dokonce i hvězdy mohou být velmi blízké, nebo miliony světelných let vzdálené, to přece není nic s čím by si jejich stranoví matematici neporadili… To už mi bylo hodně divně a začala jsem George podezřívat. Musel se za života dostat do nějakého elitářského spolku, jeho narážky jsou tak podezřele přesné, nevěřím tomu, že by si spontánně vymyslel pravdu.

Čekala jsem, že kniha skončí nuznou, brutální a odpornou smrtí hlavního hrdiny, poté co uzná lež pravdou a bude milosrdně odpraven ministerstvem Lásky, stejně jako jeho milovaná. Ale není to tak, hlavní hrdina v knize nezemře, maximálně se postupně utopí v ginu Vítězství, ale to si čtenář může domyslet…

To je mimochodem také vtipné. Ministerstvo lásky se zabývá mučením a popravováním lidí s odlišnou ideologií než je ta vyžadovaná a ministerstvo míru se zabývá válkou… Vidím tu shodu nejenom v aktuálních institucích, ale také v obyčejné lidské rovině. Kdo mluví stále o lásce, ten ji v srdci doopravdy nemá a kdo chce bojovat za mír, nikdy ho nevybojuje.

Knihu si můžete poslechnout zde:

George Orwell 1984

https://www.youtube.com/watch?v=wNYqUZrLFog