Aluška.org: Věděním ke svobodě

Potřebovala jsem nutně koupelnovou skříňku, abych si měla kam ukládat ručníky a pečovátka a nemusela je schovávat v ložnici, nebo ve stole a na různých ,,nouzových dočasných“ lokacích.

Tak jsem zapátrala pořádně na internetu a zamilovala se do krásné vysoké koupelnové skříňky s názvem Tulip. (na obrázku vlevo) Přišlo mi šílené, jak moc dneska stojí koupelnový nábytek, v IKEA bylo všechno nejméně za 3500-5000kč nahoru… Ani to nebylo bůhvíjak pěkné a celkem šmejdy.

Cynicky jsem se zasmála, opustila předražený obchodní dům a objednala si Tulip na internetu, vyšla mě i s dodáním na cca 2000 kč, což se mi zdá velmi dobré, na tak moc pěknou skříňku. A ještě v porovnání s konkurencí je to úplně za pusu.

Dodání jim trvalo asi dva týdny, těšila jsem se moc až přijde, ale tušila jsem, že smontování bude jako vždy šílený porod. – A taky že byl.

Po rozbalení kartonu jsem zjistila, že ačkoliv Tulip má mít boční strany CELÉ, e-shop mi dodal boky rozdělené… Takže místo dvou dlouhých fošen byly najednou 4. – aj aj aj !

… Zbytečně jsem se neplašila a vzala do ruky návod, abych zjistila, kde je vlastně zakopaný pes. Návod však nebyl pro skříňku Tulip, přestože byl přibalen UVNITŘ v krabici, tedy záměna po cestě není možná.

Vyjeveně hledím na montážní verzi skříňky pod názvem NANCY a zjišťuji, že ani NANCY nemá boční díly přepůlené, ale celé… Tedy návod na skříňku NANCY počítal se dvěmi dlouhými fošnami také.

… Studuji dál návod a zjišťuji, že v návodu nikde není napsané, čím se ony 4 boční díly vlastně mají pospojovat, návod jednoduše začíná dvěmi dlouhými fošnami.

Očistila jsem všechna prkna, natahala si je do koupelny a tam čekaly 12 dní… 12 dní neustálého shánění někoho pomoc s montáží, jelikož skříňka Tulip, nejenže neměla vlastní návod, ale dokonce je k montáži zapotřebí vrtačka !! … Takže montování poslepu, navíc ještě v duchu ,,díry si dodělej sám“.

12. den mi však už došla trpělivost, nakrkla jsem se, že zaplatím za skříňku 2000 a pak kolem ní chodím a můžu se na ni jenom koukat! Ani nevím, jestli je to dílo vůbec nějak smontovatelné a použitelné! … Návod jsem samozřejmě dostala s popisky v německém jazyce… Asi ve skladu tušili, komu to vezou.

Hned ráno jsem znovu začala studovat návod a zjistila jsem, že abych vůbec mohla spojit základní 4 díly, udělat z nich 2 a pak postupovat orientačně zhruba podle návodu, který jakštakš víceméně místy odpovídal i skříňce Tulip, musím první vynaložit značný důvtip a identifikovat komponenty, kterými se vlastně ony 4 díly spojují.

Šla jsem na to od lesa. Sleduji návod a postupně z hromádky ubírám věci, které jsou v návodu aplikované a popsané, až se postupně propracuji ke čtyřem hodně dlouhým hmoždinkám a dvěma hodně velkým přitahovacím šroubům. Ani jedna z těchto věcí nebyla uvedena v návodu, nebyla nijak popsána, tudíž zcela logicky to mohly být ony díly. Také tomu odpovídaly díry, které jsem nalezla na potřebných místech. Ale bez předchozích zkušeností, které mám s montováním nábytku, bych neměla šanci se dopídit, protože poznat jaký díl pravděpodobě do jaké díry půjde, jsem se naučila až za pochodu za předchozí roky a nakupování nábytku.

Mám dar od Boha a to je částečně chlapský mozek, který rozumí nákresům, návodům a umí si představit i domýšlet ve spleti čar a kouzel na papíře s názvem NANCY. Nemám bohužel chlapskou sílu, ale mám ženskou trpělivost a ta je svatá… Taky se umím při práci pořádně naštvat a pak ,,přemluvím“ i to, co nejde.

Základní pomůcku na montování nábytku jsem neměla, a to je kladívko… Inu, vzala jsem v kumbálu moji starou dobrou sekeru. Moje sekera, to byl dáreček za všechny prachy. Přijala jsem ji ve svých 13ti letech s rozpaky, původně to byl vtip a pak jsem skutečně dostala k narozeninám sekeru…

Dneska jsem šťastná, že ji mám. Zatloukám s ní hřebíky, rozbíjím dřevo, montuju nábytek, beru ji při obchůzce v noci, když se v domě ozývají divné zvuky…. Zkrátka všestranný pomocník v domácnosti, a ideální dárek k narozeninám pro mladou křehnou něžnou slečnu, jako jsem já 😀 !! Tak ani to kladívko nakonec nepotřebuju, navíc se svou sekerou jsem se nikdy do ruky neklepla, protože má širší hlavu a je poměrně těžká, takže na to nemusím tlačit, ale klepu lehce a všechno zajíždí samo, jako do másla.

Montáž skříňky mi zabrala asi 6 hodin. Od počátečního optimismu ,,přeberu si šroubky, namyslím si to a ono to nějak půjde“, jsem absolvovala několik zajímavých fází, které následovaly po sobě v onom časovém intervalu: ,,Nic tady není jak má být! – nic tady nesedí! – a toto jaký idiot vymyslel? – ono to nejde – grrr! – no však sakra říkám, nejde to!! – to tam prostě nedám! Nejsem Herkules… – to jako skončím potupně hned na začátku? Nejsem lempl, ne? – Tak jak nedám?! tak nedám?! – No to se krucinál ještě uvidí!! – Ale však já tě přinutím ty potvoro!! – no, vidíš že to jde sakra… – tak a teď když jsem dala tohle, tak už to tady dodělám – jo ty nepůjdeš? – tak tě vezmu sekerou. – zajeď do té díry!! – grrrr!!!! (skáče na nábytek, rudne, zatěžuje celou váhou těla.. když to nejde, mlátí do toho sekerou přes starou učebnici němčiny) – a k čemu je sakra tohle? to v návodu namalovaný není! – jakže packy namontovat na dvířka? To je úplně jinej díl! – Mají to být čtyři dvojice a ne čtyří díly dohromady! – Tak to si budu muset vymyslet vlastní postup. (zahazuje návod) – COOOŽE?! Takové obrovské hnusné šrouby dozadu? Vždyť to se takhle vůbec nedělá! Navíc jich má být sakra 16 a ne 7!! – Já to prdím, namlátim tam hřebíky z Bauhausu, výrobce musel být pod parou, když si tam vymyslel blbý šrouby… – No já už toho smontovala hafo, tak přece vím jak to má vypadat, ne? – Dám jich tam od oka. – No podivej se na sebe, jaká ty seš dobrá, už to začíná mít onen požadovaný tvar! – Kurnik valí mi červená. – Kurnik bolej mě záda – Kam jsem dala ten hřebík? – Zalez… TAK HOTOVO. A teď už můžu klidně umřít….“

Chápu to typické chlapské uspokojení, když něco dokutí a sami zvládnou. Stojíte hrdě, že jste pokořili tu skříňku. Všechno vás bolí, celý den je v tahu, ale dokázali jste to a teď si užíváte to slastné opojení ze svého úspěchu.

Ona montáž se totiž postupně zvrhla v lítý a brutální souboj kdo z koho… To nebyla žena montující nábytek, to byl Tarzan peroucí se s anakondou. Boj na život a na smrt… Boj plný nadávek, potu a tupých úderů.

Když opominu těch 7 šroubů, co jsem nakonec ani nepoužila (a mělo jich být 16!), tak v návodu nebylo zakresleno poměrně dost věcí, které mi poslali v jednom velkém uzavíratelném sáčku. Nejenže ty věci nebyly v návodu – to nebylo víc věcí, že? – ale ani jsem neobjevila žádné využití a žádný otvor, kam by se to mělo hodit.

Zbyly mi jakési tři plíšky s dírkou uprostřed (to kdyby bylo dozadu jak se zasunuje dvojitá deska, tak to by i šlo použít, ale ty šrouby co byly zakreslené v návodu, do toho otvoru stejně velikostně nejdou!) Pak nějaké plastové plošky bez dírek, absolutně mě nenapadá, na co to je, nikdy jsem takovou věc u nábytku neobjevila, to asi poletí rovnou do koše.

Přitom podložka na spodek skříně namontovaná je (tedy nabitá sekerou), všechny výztuhy co byly zadané, jsou na svém místě, drží to dobře…

Ale teda spodek skříňky byl asi nejhorší… Nikde žádná předchystaná díra, takže jak dát správně výztuhy jsem si musela vymyslet, pak jsem si musela díry naznačit, pak doma sehnat menší skobu, tu nabít do každé značky a udělat si menší díru a pak do toho částečně nabíjet krátké šrouby, aby se trochu zakously do dřeva a daly se našroubovat… a když se konečně správně zakously (třeba na pátý pokus a montovala jsem jich takhle 8!), tak zase vykroutit, nandat výztuhu a tu až zašroubovat. A to všechno v krkolomné pozici, zkroucená jako paragraf, nebo hlavou dolů…. Gymnastika hadr.

Tedy mám právo podezřívat výrobce, že mi ke skříňce Tulip nejenže dodal jiný návod, nejenže podle fotografií jsou boky klamně z jednoho dílu ale dodávají se dvojice… Ale ještě má tu drzost, dodat mi jiný balík se šrouby a hmoždinkami, než jaký k Tulipu má být.

A to jsem ještě v jedné z fází zjistila, že mi návod špatně zakreslil umístění hmoždinek, takže ve chvíli kdy jsem si uvědomila, že musím poličky zase vymontovat, šrouby uvolnit a celé to otočit, jsem byla šťastná alespoň za hasák, co mám v kuchyni… Neptejte se mě, proč mám v šuplíku v kuchyni hasák, ale zkrátka tam je… Starý, červený, véééliký.

Tak jsem s ním vytahovala ještě i hmoždinky. Prostě já nemám ani kombinačky! … Budu si muset nakoupit nářadí, teď když jsem očividně kutil Tim a všechno si musím dělat sama, už prostě vlastní nářadí očividně potřebuju.

Dělala jsem skříně, stoly, postele, šuplíky… Jo, pokaždé je to porod, dneska to bylo o to horší že jsem byla sama, na druhou stranu jednodušší, že nemusím nikomu nic vysvětlovat a přít se s ním co do které díry půjde (pokud protistrana pomalu chápe a nerozumí nákresům), ale rovnou si to udělám… A když chci něco podržet, tak si to jenom převrátím a podložím…. ALE návod jsem předtím vždy dostala správný a počty šroubů vždycky seděly jak mají. – Tohle se mi ještě v životě nestalo.

Dále je mi záhadou, proč výrobce na pravou vnitřní stranu předvrtal 4 dírky na uchycení dvířek, když dvířka jsou uchycená vlevo a i tam byly předvrtané dírky. – To byl takový problém zadat mašině, aby nedělala díry navíc?

To ty pitomé 4 díry mi spíš měli dodělat v předním dílu šuplíku a v dolní skříňce. Z nějakého záhadného důvodu, jsem si mohla madlo v klidu našroubovat jenom na horšní skříňku, neboť tam byly správně nachystané dírky… Avšak v šuplíku a dolní skříňce už mi je musel na další den vyvrtat někdo jiný (chápete, oni navrtají první polovinu dírky a zbytek nechají, takže tu díru si musíte dodělat sami. WTF?!?), protože já se do toho nedostala asi se skobou a šroubem…

… Ale ano, jinak je to krásná skříňka, prostorná, velmi vkusná… Udělala jsem ji dobře, všechno doléhá jak má. Výrobce by však zasloužil za ten zmatlaný návod buď kulkou mezi lopatky, nebo ještě lépe lopatkou mezi kulky. Protože to je skoro jako pomsta zákazníkovi za to, že u něj něco koupil. Ale cožpak výrobce, ještě větší průšvih je, když český e-shop není schopný dodat český návod, případně si ohlídat, aby kartony obsahovaly správné návody, skutečně k tomu, co si zákazník koupil. Důvěřuj, ale prověřuj… Takhle to jenom překupují, ale asi vůbec nevědí, co prodávané zboží doopravdy obsahuje. A v dnešní době, kdy všechno dělají automatické mašiny, mi připadá nepředstavitelné, že dostanu špatný počet šroubů, nebo zboží s nedodělanou dírkou.

Mám pocit, že to absolvování této skříňky už mě nic nepřekvapí.. Opravdu nic.

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue