V Malajsii se pihám říká andělské polibky. Taoisté nepřičítají andělům žádné oficiální místo, jak to činíme my, pokud se však andělem míní služebný duch, duchovní bytost, která provází a uctívá nejvyšší božstvo, pak patří andělé také do čínských a japonských náboženství. Jsou to nesmrtelné, původně lidské bytosti, které dosáhly takové úrovně duchovní čistoty, že nikdy nezemřou. Jsou klasifikováni jako „bohové“ (čínsky šen), jsou jim podřízeny, ale mají úzký vztah ke světu lidí. Stejně jako andělé mohou létat, pohybovat se mezi oběma světy, konat zázraky, uzdravovat, zahánět zlé duchy a vyučovat. Podobně jako andělé se zjevují v lidské nebo zvířecí podobě, pomáhají a radí, jsou sami poselstvím. Všechny tyto věci však konají i světci.
Čím více se vzdalujeme na východ od Persie, tím nejasnější jsou naše představy o tom, co jsou andělé. Bódhisattvové, svatí jakoby – buddhové, se také podobají andělům, a stejně jako nesmrtelní jsou vyvoleni, aby byli sesláni dolů a vedli nás k osvícení. V každém jejich těle však dlí energie boží, která se nazývá dakíní neboli anděl a odpovídá hinsuistickému šakti. Mezi buddhistickými bódhisattvy a taoistickými nesmrtelnými je drobný rozdíl. Taoističtí nesmrtelní existují fyzicky, tělo neumírá, přičemž pro tyto bytosti je celý katalog jmen, který, proložen šamanskými a buddhistickými tradicemi, vytváří zmatenou směs legend a folklóru.
Buddhističtí bódhisattvové jsou naopak vznešené bytosti, které, jestliže dosáhly spásy (tj. byla jim dána příležitost vystoupit z kola převtělených životů), byly vybrány, aby se vrátili na zemi a učily i vedly nás smrtelné.
Bódhisattvové se milují a radují se z požitků duchovního světa. Jsou však také zástupci božími. Konají nejen to, co andělé – uzdravují, provázejí, odměňují a trestají lidské bytosti – , ale také vedou duše umírajících na příslušné místo jejich smrti. Zatím nemají nárok na fyzickou nesmrtelnost jako taoističtí nesmrtelní, proto když jejich čas uplyne, umírají tak, jako zemřel Buddha. Umírají svatou smrtí, v pokročilém věku, klidně jako žili, nerušeni násilím, nikdy jako mučedníci ani trpící pro svého boha (jak je tomu v dějinách křesťanství). Jejich těla nikdy nezpráchnivějí.
Ti, kteří spatřili živého Buddhu v Číně nebo v Tibetu, popisují, že byl obdařen aurou klidu a energie, tepla a lásky. Někteří lidé viděli, jak mu zářila pleť.
________________________________________________
Z Knihy andělů od Sophy Burnhamové
Poslední komentáře
-***** Právě, že tomu rozuměli velice dobře. Když to…
-armag Vidím, že máš velký zájem o můj osobní…
-Alue K. Loskotová armag: Tí, ktorí to zbortili, nepochopili význam posolstva,…
-dodo Děkuji za ucelený a moudrý přehled tématu :-).…
-Jirka