Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Ahojky Alue,

tvé stránky znám již dlouho, několikrát jsem se na tebe obrátila (stydím se, že si zatím neumím poradit sama). A k Vánocům mi Ježíšek donesl „Svět za oponou„. Bylo to úžasné, na chvíli zapomenout na šumění starostí kolem sebe a odletět s Lenkou do jiné říše. V ten okamžik, kdy mi poslední stránka splynula s myslí, se něco změnilo..

Nikdy jsem si nechtěla přiznat svůj problém s jídlem. Ale ano, asi nejspíš mám mentální anorexii. Nejím, potravin se bojím, vyhledávám pouze jogurty, výjimečně si dám trochu těstovin.. Trvá něco málo přes tři roky. Netrpím přespříliš nízkým sebevědomím, líbím se sama sobě, jenom se bojím přibírání. A také vím, co by můj strach mohl zavinit, i kdybych zkrátka pozvolna umírala bez živin. Tělo by se proměnilo v nehezky tlusté..

Odmítání jídla bylo mým příjemným rituálem. Pravidelným. Něco se však zvrtlo. V dobrém slova smyslu. Z čista jasna jsem začala jíst cukroví. Jenže se nepřestávám klepat kvůli touze po hubenosti..

Vážně netuším, co mám dělat, jak se dostat pryč ze začarovaného kruhu. Lira (můj andílek strážný) mi stále říká, že jsem krásná.. Nevím, proč si to nepřiznám. V zrcadle vidím milou, bledou tvář s hlubokými kruhy pod očima, kouzelně jahodové rty, vyzáblá ramena..

Prosím, jak mám moc své pevné vůle upnout na nějaký cíl, který mi zajistí život a ne blízkou smrt?

Děkuju moc, Aluško! 🙂

S přáním hezkého usínání

Bezejmená 🙂

Odpověď:

Ahoj,
Takže máš ráda sama sebe, jen se bojíš přibírání? – Tvůj problém je tedy jenom v mozku, v nesprávném přesvědčení.
Správnou váhu určuje hodnota BMI a každý člověk by měl mít na těle nějaký tuk a svalovou hmotu. Tak je nejkrásnější.
Jestli máš pocit, že vychrtlé tělo, ze kterého koukají kosti je krásné, nebo že se klukům nejvíc líbí, není to pravda. Muži mají rádi ženy středně štíhlé. To jsou ty které nejsou tlusté, ale nějaký tuk na nich je. Protože ten vytváří ty správné ,,sexy křivky“ těla, které jsou krásné.
Pokud chceš mít někdy děti, pozor na tento problém. – Příliš hubené ženy, které se navíc omezují v jídle jako ty, mohou mít narušenou schopnost reprodukce. Tělo, kterému příliš dlouho chybí živiny, nemusí pak být schopno otěhotnět a vyživit plod.

Máš rozumné rodiče? – Je možné si o tom promluvit s tvojí mámou?
Bylo by potřeba, aby někdo důvěryhodný věděl co se děje a mohl ti pomoct se zavedením normálního režimu. Nesmí to být někdo, kdo se na tebe oboří a kdo ti vynadá, jakmile mu to povíš. To není řešení… Jestli je tvoje máma impulsivní a při problémech na tebe křičí, nech to raději být. – Křik nepotřebuješ, nic nevyřeší.
Jestli je ale rozumná a chápavá, určitě jí to řekni. – Jestli tě umí pochopit a podržet v těžkých chvílích, svěř se jí.

Tvůj strach nevyřeší logické argumenty a nevyřeší to ani řev, nebo nucení do jídla. – Tvým úkolem je UVĚDOMIT SI V HLAVĚ, že TUK NA TĚLE NENÍ OŠKLIVÝ, ANI ŠKODLIVÝ, ALE ŽE JE KRÁSNÝ. Musíš sama sebe přesvědčit o opaku.

Anorexie má duchovní význam. Ukazuje, že máš problém přijmout sebe samu jako ženu, že jsi nepřijala přechod z dětství do dospělého života. Ženu dělají prsa, boky, křivky, menstruace. Pokud se dívka schválně ,,ztenčuje“, symbolicky se snaží být dítětem, vypadat jako dítě. Její tělo je kostnaté, hranaté a menstruační cyklus je narušen, nebo mizí.
Také je tady velký konflikt mezi polaritami. Jakoby si člověk s anorexií nedokázal vybrat jaký chce být a to co přijde, nechce přijímat. Pořád chodí po hraně tenkého nože a nejde ani na tu stranu, ani na tu druhou.
,,Už nejsem dítě, ale bojím se být ženou.“ – To je ta hrana nože.

Není to o tom, že by se člověk s anorexií neměl rád, ale je to o strachu z dospělosti, sexuality a je to o konfliktu mezi polaritami. Anorexie je nevědomý odboj proti ženství.

Zavzpomínej, jestli jsi zažila někdy v minulosti nebo v dětství trauma, které souviselo s ženským principem… Pořádně popřemýšlej nad svojí mámou: Můžeš mít totiž nějaký životní vzor od dětství, který tě tomu konfliktu mohl nevědomky naučit a ty jsi ho přebrala. Zkus se třeba své maminky zeptat, jestli je ráda ženou.

Jaký je tvůj vztah k ženám obecně? – Jaký je tvůj vztah k menstruaci? – Co si myslíš o sexu? – Jak jsi vnímala svoji pubertu? – Je něco ženského, čeho víš, že se bojíš? – Vyskytuje se někdo ve tvé blízkosti, kdo ti mohl v minulosti vštípit strach z ženství a z dospívání? Zastrašoval tě někdo v tomto ohledu?

Jestli něco ve své minulosti najdeš a trkne tě, že je to možné, už máš původce celého problému. – Jakmile budeš vědět kde problém začal, můžeš svůj strach bagatelizovat.
Říkat sama sobě, že: ,,Tvůj strach z přibrání je strach z toho že budeš vypadat jako žena. Být ženou je to nejkránější, co tě kdy v životě mohlo potkat a ten strach je proto naprosto neopodstatněný. Přeměnit se z dítěte v ženu je krásný a posvátný proces.“

Případně ještě obměna: Hledej ve vzpomínkách, jestli se ti někdo také neposmíval, že jsi nebo budeš tlustá… Koho jsi viděla, že se posmíval jiným lidem kvůli tukům? – Jak vidí tvoje rodina otázku váhy? – Vykládal ti někdo také něco v tom smyslu, ať se nepřejídáš, abys nebyla tlustá? – To jsou všechno způsoby, jak v tobě zakořenil strach z přibírání.

Začátek celého problému potřebuješ najít, aby sis mohla UVĚDOMIT, že ten strach který máš, je UMĚLE navozený nějakou ŠPATNOU zkušeností. Jde tedy o nepřirozený a škodlivý program. Ten program musíš přesně identifikovat: ,,Ano, dělo se to tehdy a tehdy, ovlivnilo mne to tak a tak… ano, mám problém v tomto a tomto aspektu, je to škodlivé a už to nechci.“

Jakmile to budeš mít, začni přecházet pomaličku na normální režim a každý den si neustále opakuj věty, které tě budou přesvědčovat o opaku toho, co ti říká tvůj strach.
Čili pokud máš strach z dospívání a ženství, můžeš si neustále říkat: ,,Být ženou je krásné a posvátné poslání.“
Nebo pokud je to úplně čistě jen o tucích, můžeš si říkat, že nejkrásnější postava je střední postava.. ne vyzáblá.

Potřebuješ afirmace, abys překodovala svůj mozek a tím se zbavila programu. Koukni na tento film:
http://www.youtube.com/watch?v=-eGE77NeggQ
Vypráví o tom, jakou sílu mají afirmace, kolikrát denně je potřeba je říkat a jak je skládat. Určitě tam najdeš vhodnou inspiraci pro tebe. Je to velmi moudrý a mírumilovný film. Rozhodně stojí za shlédnutí.

Ještě k tomu jídlu: Snaž se nazačátku zobat často, po malých dávkách a pestře. Snaž se jíst dohromady s ostatními lidmi.
Jestli se při jídle schováváš a nechceš ani, aby tě u něj někdo viděl, sleduj jiné lidi jak jedí a říkej si: ,,Je to normální, je to přirozené, je to v pořádku.“ V začátku své puberty jsem měla podobné projevy, hlavně v tom, že jsem měla strach jíst před jinými lidmi. Přišlo mi to hnusné, nenormální a jako něco, za co se mám stydět.
Vyřešila jsem to tak, že jsem samu sebe přesvědčila o tom, že jídlo a jedení je v pořádku a normální. Dnes je ze mne gurmán, jídlo si umím vychutnat a ráda jím s ostatními. Jen mi z té doby zůstalo takové velmi zajímavé kultivované jedení, kdy si každé sousto přesně meřím, aby v ústech dokonale chutnalo. – Přesně velké rajčátko, přesně velkou bramboru, přesně velký kousek masa. Když toho na talířku už moc není, přesně si očima meřím kde a jak to ukrojím, aby všechna sousta až do toho posledního, byla perfektně vyrovnaná. – Ale pocit zhnusení a strachu je dokonale pryč a jíst kultivovaně je přece dobré. – Vítězství!

Přesně tak to dělej i ty: Když zjistíš problém, buď pozorná a říkej si, jak je to normální, v pořádku, krásné, atd. Říkej si to neustále, tak dlouho, až tomu nakonec uvěříš.
Říkej si klidně, že ,,kdybys přibrala, byla bys mnohem krásnější a určitě by zmizely i ty kruhy pod očima.“ – Teď si to určitě nemyslíš, ale zkus si to říkat. Pořád dokola, kdykoliv se uvidíš v zrcadle, kdykoliv si vzpomeneš. Neustále si to opakuj a pak najednou začneš mít pocit: ,,No jo, ale vždyť je to pravda, já přece chci přibrat!“ – V tu chvíli vítězíš a jedení půjde jako po másle. Mnohem lépe.

Přesvědčuj se nahlas, v duchu, ráno po probuzení, večer před spaním. – Kdykoliv a jakkoliv je to možné.

Hodně štěstí 🙂

Alue

Reakce:

Ahoj Aluško,

chtěla bych ti moc poděkovat za odpověď a za tolik větviček, kterých se můžu chytit. Vím o svém strachu vyrůst. Vím, kdo ho způsobil, ale stále se snažím vynořit se nad hladinu všech starostí a zhluboka se nadechnout volnosti. Zatím pouze plavu v oceánovém nekonečnu.

Proto ti však nepíši.

Vážně mě mrzí, že jsem ti „ukradla“ čas. A teď to dělám znovu, tentokrát kvůli něčemu jinému, něčemu, co mě na srdíčku hřeje už pár měsíců a konečně přicházejí slova, která by veškerou tu záři dokázala zrcadlit. Nemusíš ani číst dál..

V mých očích jsi jako jablůňka. Svými kořínky prorůstáš hluboko do srdce země, kterou každým pohlazením necháváš rozkvétat. Kdykoliv se zatoulám do tvé říše za oponou písmen, cítím tam cosi zvláštního, nejspíš mateřského. Vnímám lásku, stejně jako kdykoliv opatrně objímám kmen jabloně uprostřed mechové mýtinky. Bezpečí, podobné skrývání se pod andělskými křídly před celou zlou mocí světa. Volnost, jako kdybych se třísnila s vlnkami vodopádu a celá noc mě starostlivě hlídala. Tvá duše musí být kouzelná, zrozená z polibků dne a noci.

Kéž bych měla takovou starší ségru 🙂

Už nechci příliš zdržovat. Věřím ve tvé poslání, věřím v tebe a moc děkuju za tvou oázu klidu!:)

S přáním nerušeného proplouvání přístavem snů

Bezejména 🙂

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Poradna: Zdraví“ pro další otázky a odpovědi – ZDE

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE