Aluška.org: Věděním ke svobodě

Základy „asertivního tréninku“ popsal v roce 1949 Andrew Salter. Jeho cílem bylo naučit své žáky (klienty) přiměřenému projevování emocí, umění dát najevo svá přání, oprávněné požadavky. Člověk se nemá bát oponovat, říci ne – a to jak za použití argumentů, tak i pouhým setrváváním na svém. Má být schopen „druhým ukázat sám sebe“ – takový jaký je, bez příkras. Ovšem tak, aby nebyla dotčena práva ostatních. Člověk se má dále naučit umění vyrovnávat se s (oprávněnou i neoprávněnou) kritikou i s vlastními chybami. Má se naučit požádat druhého o laskavost bez pocitů trapnosti, má ovládnout umění přistoupit na kompromis, má se naučit bránit se, když s ním chtějí druzí manipulovat.

V naší kultuře se od děstství setkáváme s tvrzením typu:
„Snaž se, když to takhle s tebou půjde dál, nic z tebe nebude“.
„Co by tomu řekli lidé“.

Působí tak na nás rodiče i učitelé (většinou mají dobrý úmysl). Působení této výchovy může dokonat ještě životní partner, který je podstatně náročnější na druhé než na sebe. Výsledkem těchto „výchovných“ snah je, že v podvědomí máme pocit, že jsme zklamali rodiče, že jsme v mnoha ohledech neschopní (budižkničemu).

Po výcviku asertivity bychom si měli uvědomit, že:

a) nejsme ideální lidé (Ale kdo je bez chyby! Hodnocení vždy záleží na tom, kdo nás srovnává a s kým.)
b) nejsme budižkničemu (Množí jsou na tom hůř. Navíc nás asertivní výcvik zbaví úzkostí a strachu a vše nám půjde lépe.)
Asertivitu nesmíme chápat jako nácvik pouhých taktických manévrů k dosažení cíle. Není to cesta k vítězství, ale ke kooperaci, k nácviku optimální sociální komunikace, k řešení problémových a konfliktních situací. Asertivita musí respektovat morální zásady. Co je nemorální, nemůže být asertivní. Asertivní výcvik by měl pomoci zejména méně průbojným osobám ke zdravému sebeprosazování.

Využití asertivního výcviku v klinické psychologii

– u neurotických pacientů jsou velmi dobré výsledky (Spíše jde asertivitě naučit člověka podřídivého než agresivního)
– u schizofreniků, lidí závislých na alkoholu aj. drogách
– u pacientů s psychosomatickými a onkologickými chorobami
– u lidí po úrazech, po deformujících operacích
Kontraindikací je psychopatie, zvláště její agresivnější formy.

v pedagogicko-psychologickém poradenství

– lepší začlenění, zejména pasivních dětí do kolektivu
– zaujetí adekvátních postojů k některým negativním jevův – šikana, nevhodná solidarita
– užití v jednání s učitelů s žáky a rodiči a naopak

v defektologii
– u mentálně postižených vedení k tomu, aby ve správnou chvíli označili svůj nedostatek a informovali o něm své okolí
např. sdělení: „Špatně chápu, nerozumím vám, můžete mi to vysvětlit ještě jednou?“
– podobně lze pracovat s lidmi s poruchou řeči, zraku, sluchu, tělesným postižením

v manželském poradenství
– u všech typů klientů – u snoubenců, u osob bez partnerských vztahů, u konfliktních manželských párů
– u osvojitelů dítěte – sdělení pravdy o původu dítěte
– výchova k manželství, rodičovství, sexuální výchově

Je nezbytné naučit se rozlišovat tři základní typy sociálního jednání:

A) Typy sociálního jednání a postojů jedince

a) pasivní jednání
– člověk nedovede prosadit své požadavky. Za každou cenu se snaží vyhnout konfliktu. Proto nedokáže odmítnout požadavky druhých, i když jsou pro něho nepřijatelné. Chybí mu sebejistota. Pasivita je zjevná z jeho vystupování, paralingvistických a neverbálních projevů. Člověk mluví potichu, váhavě, vyhýbá se očnímu kontaktu (pohled dolů nebo stranou). Držení těla je „schlíplé“, mimika křečovitá. Jakoby provinilé vystupování přechází v pokusy o vlastní obhajobu, i když takový postup není žádán. Někdy může sklouznout k agresi, je-li výše postaveným napomenut, stáhne se.

b) agresivní jednání
– člověk jedná na úkor druhých, manipuluje s nimi. Je nezdrženlivý, ponižuje a zesměšňuje druhé, nezvládá emoce. I když prosazuje sociálně kladné cíle, jedná netakticky. Hlas je silný, „rozhodný“, přikazující, podbarvený sarkasmem nebo podřážděnou blahosklonností, mluva je rychlá, gesta rázná, mnohdy s projevy brachiální agrese (zaťatá pěst, ruce v bok, dupnutí). Pohled do očí je dlouhý, ale upřený a chladný. Je vnímán jako provokující, výsměšný, dráždivý, drzý, v druhých lidech často vyvolává úzkost a nepřátelství.

c) asertivní jednání
– člověk dokáže sdělovat, co si myslí, jak situaci vidí, cítí. Umí požádat o laskavost a sám jí umí poskytnout. Umí prosadit své požadavky, ale také říci ne, když je pro něho požadavek nepřijatelný. Respektuje partnera, neponižuje ho, ctí důstojnost druhých. Umí naslouchat, zvažuje informace. Je ochoten přistoupit na kompromis. Vystupuje klidně, mluví přiměřeně hlasitě, hlas je dobře modulovaný, tempo řeči rovnoměrné. Dívá se do očí, postoj bez napětí, gesta uvolněná, myšlenky jsou vyjadřovány jasně. Respektuje práva svá i druhých, nemanipuluje.

d) manipulativní jednání
– vnucuje pocit zodpovědnosti za něco, pocit viny, tlačí nás, kam nechceme.

K tomu, aby se člověk naučil sociálně přijatelné manévry v asertivní komunikaci, má si osvojit:

ASERTIVNÍ LIDSKÁ PRÁVA

Tato práva jsou popřením často se vyskytujících stereotypů v naší kulturní oblasti, které se předávají z generace na generaci. Lidé je necítí jako příliš životné, ale když je poruší, „rodič“ či „učitel“ v nich zvedá varovný prst. Výcvik asertivity by měl snížit pocity úzkosti a viny, pokud si troufneme jednat proti stereotypu. S asertivními právy je nutno pracovat ve výcviku obezřetně, každý člověk má jinou míru slušnosti. Asertivních práv by měli využívat zejména lidé až moc slušní a lidé se sklonem k pasivitě!!!

První asertivní právo
Člověk má právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně zodpovědný.
Manipulační pověra: „Neměl bys nezávisle posuzovat sám sebe a své akce, musíš být posuzován vnějšími pravidly a autoritou, která je moudřejší, než jsi ty sám.“
Jenže jde o tvůj život, a to co se v něm stane, záleží na tobě a nikom jiném. Mnoho lidí popírá, že by byli soudci svého vlastního chování, příkladem mohou být výpovědi obviněných v Norimberku, kteří tvrdili: „Já jsem jen poslouchal rozkazy.“
Všechna asertivní práva se odvozují od tohoto práva základního, dovolujícím být svým vlastním konečným rozhodčím (a nést si zodpovědnost).

Druhé asertivní právo
Člověk má právo nenabízet žádné omlouvy a výmluvy, ospravedlňující jeho chování.
Manipulační pověra: „Za své chování jsi zodpovědný druhým lidem a měl bys proto to, co děláš vždy zdůvodnit a ospravedlnit.“

Třetí asertivní právo
Člověk má právo posoudit nakolik a jak je zodpovědný za řešení problémů druhých lidí.
Manipulační pověra: „Vůči některým institucím a věcem máš větší závazky než vůči sobě samému. Měl bys obětovat svoje vlastní hodnoty, abys udržel tyto systémy v chodu. Jestliže nepracují efektivně, musíš se přizpůsobit ty, nikoliv ony.“
Příklad a) manipulativní manžel říká: „Jestli mě nepřestaneš rozčilovat, budeme se muset rozvést.“
Tento výrok navozuje pocit viny a naznačuje, že manželství je důležitější než individuální potřeby jednoho partnera.
Příklad b) Chcete si v obchodě stěžovat na vadný výrobek, a zatímco svoji stížnost pronášíte, prodavač řekne: „Zdržujete frontu. Podívejte, co je za vámi lidí.“
Asertivní reakce: „To je pravda, opravdu zdržuji frontu. Navrhuji, abyste rychle vyřídil mojí stížnost, jinak ti lidé budou muset čekat ještě déle.“

Čtvrté asertivní právo
Člověk má právo změnit svůj názor.
Manipulační pověra: „Názor, ke kterému ses jednou přiklonil, bys neměl nikdy měnit. Musel bys ospravedlnit svůj nový výběr nebo přiznat, že ses mýlil. Pokud ses mýlil, znamená to, že jsi nezodpovědný, že se budeš asi mýlit znovu, že prostě nejsi schopen rozhodovat.“
Příklad: viz nákup barev.

Páte asertivní právo
Člověk má právo říci „já nevím“.
Manipulační pověra: Měl bys znát odpovědi na všechny dotazy, týkající se možných důsledků tvého chování, protože když tyto odpovědi neznáš, nejsi si vědom problémů, které působíš ostatním lidem, nejsi zodpovědný a měl bys být kontrolován.“
Příklad: „Co si myslíš, že by se stalo, kdyby se každý rozhodl být svým vlastním soudcem?“
Manipulační manžel chtěl, aby se jeho žena, která prošla asertivním výcvikem, cítila jako ignorant. Žena správně odpověděla: „Já nevím, co by se stalo.“
Manipulační otázky často začínají frázemi jako::
– Jak by ses cítil, kdyby…?
– Co by to bylo za přítele, syna, dceru, matku, která by…?
Při zvládání této manipulace nemusíte znát odpověď. Jestliže chce manipulátor o odpovědi spekulovat, klidně ho nechte.

Šesté asertivní právo
Člověk má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
Manipulační pověra: „Lidé, se kterými přicházíš do styku, k tobě musí mít kladný vztah. Potřebuješ kooperaci druhých, abys přežil. Je velmi důležité, aby tě lidé měli rádi.“
Většina lidí je citlivá na poznámky typu:
– Tohle si budeš pamatovat!
– Toho budeš litovat!
Jestliže jako dospělý člověk sami rozhodujete o tom, zda vám záleží na dobré vůli toho nebo onoho člověka, můžete asertivně odpovědět: „Nechápu, proč by sis to měl pamatovat“ nebo „Já ti nerozumím, zní to jako že už mě nebudeš mít rád?“
Právě v této pověře je důvod, proč má tolik lidí problémy s jednoduchou odpovědí: „Ne“.
Příklad: Na pozvání k nějakému výletu od přátel jen málokdo dokáže odpovědět otevřeně: „Ne, tento víkend se mi nechce, snad někdy jindy.“
Místo toho si vymýšlíme výmluvy, které by se našeho partnera co nejméně dotkly.

Sedmé asertivní právo
Člověk má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
Manipulační pověra: „Nesmíš dělat chyby. Pokud je děláš, musíš mít pocit viny. Ostatní lidé by v takovém případě měli své chování rozhodně kontrolovat.“
Na partnerovu výtku jen asertivně odpovídáme:
– Máš pravdu, přišel jsem pozdě.
– Máš pravdu, neudělal jsem…
Jde o to naučit se zvládat své vlastní chyby bez emocí a asertivně, pro možnost dalšího konstruktivního jednání.

Osmé asertivní právo
Člověk má právo dělat nelogická rozhodnutí.
Manipulační pověra: „Naši bližní často dokážou logicky racionalizovat nejrůznější požadavky, které na nás mají a důvody, pro které bychom neměli dělat to a ono a měli dělat to nebo něco jiného.“

Deváté asertivní právo
Člověk má právo říci „Já ti nerozumím.“
Manipulační pověra: „Musíš být senzitivní a umět předvídat postřehy svých bližních. Musíš chápat, co potřebují, aniž by to jasně řekli. Jestliže nechápeš, co druzí chtějí, ačkoliv to vysloveně neřekli, nejsi schopen žít s nimi v harmonii a jsi necitlivý ignorant.“
Často na nás někdo hledí dotčeně, uraženě, zlostně, aniž víme proč. Tito lidé, místo aby nám asertivně oznámili, oč jde, a pokusili se získat alespoň část z toho, co chtějí, pomoci rozumného kompromisu, rozhodují za vás o tom, že:
1. Nemáte pravdu
2. Měl byste chápat, proč jsou s vaším chováním nespokojeni.
3. Měl byste automaticky rozumět, co chtějí
4. Měl byste své chování změnit, aby oni přestali být dotčeni.
Takovou manipulaci si nemusíte nechat líbit. Není vaší povninností být takto chápavý a rozumějící.

Desáté asertivní právo
Člověk má právo říci: „Je mi to jedno.“
Manipulační pověra: „Musíš se snažit být lepší a lepší, dokud nebudeš ve všech ohledech perfektní. Asi se ti to nepovede, ale musíš se o to snažit. Jestliže ti někdo naznačí, jak by ses mohl vylepšit, máš povinnost tento pokyn následovat. Když to neuděláš, jsi líný, degenerovaný, bezcenný a nezasloužíš si respekt od nikoho, ani od sebe.“
Člověk má asertivni právo nedbat na to, aby byl perfektní podle definic někoho jiného, protože co je perfektní pro jednoho, může být pro druhého perverzní.
Příklad: Žena říká manželovi: „Proč necháváš oblečení válet na židli? Copak se nikdy nenaučíš být pořádný?“
Jestliže sami asertivně posoudíte, zda se v tomto chcete polepšit, můžete odpovědět: „Uvědomuji si, že bych měl chtít mít své věci v pořádku, ale snad bychom se mohli dohodnout na nějakém kompromisu. Když mě přestaneš mentorovat, když udělám něco, co se ti nelíbí, zkusím se chovat stejně, jako když mě s něčím naštveš ty. Když udělám něco, co ti vadí, prostě mi to klidně oznam, já to budu dělat také tak.“

zdroj: http://www.chovani.eu/asertivni-vycvik/c227