Aluška.org: Věděním ke svobodě

Začátkem září jsem dostala spolu s novým bydlením do opatrovnictvím speciální druh dracény. Byla mi představena jako ,,africká“, ale když jsem ji googlila, tak jsem nic o afrických dracénách nenašla. Buď jsem jelito co neumí hledat, nebo to zkrátka africká dracéna vůbec není.

Než jsem ji dostala do péče, žila nebohá rostlina na svůj střední vzrůst v neúměrně velikém hranatém květináči hned u okna na balkon, do kterého se celé léto opírá slunce vší silou.

(Hm… To mi připomíná ten vtip: ,,Víš, jak se udrží veš na pleši? – Vši silou!“)

Takže měla spálené zkroucené hnědé listy, byla celá vysušená, strašlivě špinavá a napadená mixem různých parazitů.

Když jsem to dílo zkázy viděla, měla jsem chuť nad ní sprásknout ruce, ale přesto jsem odkývala, že si tady rostlinku ponechám a budu se starat. (Upřímně, napadlo mě totiž že s takovou by zdechla, ale se mnou má šanci, protože kytky mě mají celkem rády a už jsem probrala k životu i horší případy.)

Jako první jsem ,,údajně africkou dracénu“- což je spíše přezdívka než název – přesadila do květináče, který odpovídal její velikosti. Aby nešla jenom do kořenů a začala co nejdřív dělat nové listy. Dala jsem ji pryč ze slunce a otrhala jí zespoda ty nejhorší listy, co byly popálené durchumdurch a zachraňovat na nich už nebylo co.

Dalším krokem bylo ,,umyt a odvšivit“. Jako první jsem vyhubila bilé potvory co po ní všude lezly (patrně molice). To nebylo moc těžké, stačilo rostlinu pořádně umýt a pak asi třikrát ob pár dnů každý jeden list po listu pečlivě utírat mokrým ubrouskem, abych z ní dostala všechno špínu a prach… Což ze zkroucených a spálených částí listů šlo celkem blbě.

Nějakou dobu byl klid, zálivka tak jak má dracéna dostávat… Původní doporučení bylo ,,dávejte jí jen maliličko semtam, dracény moc vody nepotřebují“ – No, já mám dracén hned několik a zalévám je každý týden vydatně a rostou mi všechny krásně, takže jsem dopřávala i téhle jak jsem zvyklá.

Ale ona se ani nehla.

Po nějaké době jsem zjistila, že podezřele žloutne – má ještě červené svilušky, a začíná se obalovat pavučinkami. S těmi už zkušenost naštěstí mám… Tak jsem ji znova umyla, naředila jar do vody a rozprašovačem ošetřovala list po listu včetně středové růžice, dokud všechny svilušky postupně nezhebly.

A zase se čekalo. Mezitím uběhl podzim, přišla zima a dracéna se nezmohla na nic. Vypadala fakt strašně, mezitím jsem jí otrhala dalších pár listů na které se nedalo koukat a koncem zimy jsem zjistila, že jí zaschla středová růžice, odkud normálně dracénám vyrůstají nové listy.

A ten den si pamatuji celkem živě, neboť v tu chvíli kdy jsem z jejího středu vylovila nešťastný seschlý patvar, mě polilo horko a hrůza při představě s názvem: ,,Co se asi stane, až to domácí zjistí“. Že mě asi uškrtí a nájemní smlouva, ve které je květina zapsaná, také…

Už na podzim se mi stalo, že jsem po stěhování onemocněla a nebyla vůbec k použití, tak jsem se vždycky jenom proploužila, udělala to nejnutnější typu ,,čaj“ a zase se odploužila. A tak samozřejmě nikdo nezalil oleandr, co mezitím na balkoně vesele schnul, až si pro něj domácí přišel a to bylo čoro moro. (Dneska oleandr vesele kvete a nic mu není, ale do zpěvu mi tehdy nebylo.)

Další čoro moro už jsem zažít nechtěla. – No jo, ale co teď s tím?

Obyčejně když vám začne chcípat kytka, která má tento tvar těla typu ,,hlavní kmen, nahoře růžice a z té lezou postupně listy“, tak jí prostě seříznete, necháte jenom kmen, ten se něčím vhodným zalepí a ta rostlina vám pak buď fakt chcípne (což se mi tedy ještě nikdy nestalo), nebo vyhodí nové růžice a roste hezky dál. Je to takové poslední SOS, když už nevíte co s tím dělat.

Jenomže seříznout růžici rostlině co už půl roku nevyplodila ani prd se mi zdálo jako hodně velký risk. Co když chcípne? – A co až to zjistí domácí? Nebo co když ji tak hezky potká uříznutou a bude čoro moro, že jsem mu zničila vzácný africký druh dracény, který ani google nezná! áá? – ÁÁÁ!

V dubnu mě zachránila spásná myšlenka z článku ,,Logicky uvažující stromy a žárlivé květiny“, který jsem také vydala na Aluška.org. A to je myšlenka, že rostliny mají rády Bachovu hudbu.

,,Další experimenty prokázaly, že rostliny dokonce slyší. Pokud se zemědělským kulturám pouštěla pravidelně hudba, úroda se zvýšila až o 60 procent. Rostliny jsou dost sentimentální, nejvíc se jim líbila indická hudba – během pokusu se stébla obilí natáčela vždy směrem k reproduktorům. Velmi oceňovaly i klasickou hudbu, zejména Bachova varhanní díla. Zato rocku a metalu nefandila ani jedna z nich, během pokusů se odkláněly od zdroje zvuku, vadly a vyžadovaly silnější zálivku.“

A tak jsem našla na Youtube kompilaci The Best of Bach, která má na délku téměř dvě hodiny. Tuto hudbu jsem strčila do iPodu a ten jsem napíchla na věž skoro každý den, když jsem šla vařit, nebo ohřívat co zbylo od včerejška. Vždy když jsem byla v kuchyni, poctivě jsem zapínala Bachovu hudbu, chodila za dracénou a říkala jí ,,Tu hraju pro tebe, tak pořádně poslouchej, nasaj noty…“

Mně klasická hudba nevadí, vlastně ji občas i poslouchám, takže to vaření bylo příjemné. Poslouchali jsme všichni…

https://www.youtube.com/watch?v=6JQm5aSjX6g

Za několik týdnů jsem si všimla, že už to není taková chuděra, protože dostala do zbytků opálených listů barvu a vlhkost. – První dobré znamení, že ožívá!

Asi za měsíc se jí udělala ve středu těla nová růžice, která začínala jako malá špička, kterou byla radost sledovat, jak hezky postupně roste a zvětšuje se.

A tak jsem dávkovala Bacha pořád dál, až bylo jasně vidět, že dracéna se dala dohromady. Když začala z výhonku vystrkovat první malé lístky, přestala jsem pravidelně dávkovat Bacha a sledovala, kam až to sama dotáhne. A nemůžu tomu uvěřit, k jak obrovskému pokroku došlo.

Když si to shrneme, na počátku byl chudák (fotku nemám) s opálenými listy, suchý, špinavý tak že nebylo poznat jakou má vlastně barvu, obalený parazity. A ten chudák až do dubna nerostl, naopak mu ještě zaschla růžice, takže kytka, kterou by asi normální příčetný člověk vyhodil (jenomže já nesmím :D).

Od září do dubna se ani nehla, to je 8! měsíců ani ťuk… A od dubna se jí začala pouštět Bachova hudba, to jsou 2-3 měsíce času, z toho poslední měsíc už jí ho ani nepouštím.

A za ty dva měsíce stihla vyrobit všechno to, co vidíte nahoře jako vítězoslavný červený prapor. To jsou nové listy, vyrůstající z nové růžice. A celé to dokázala opravdu jen Bachova hudba, možná ještě s troškou menstruační krve a doprošováním se, že mě jinak domácí zabije, když neporoste.

A zázraky se dějí…

Všimněte si, že nové listy mají jinou barvu a úplně jiné žíhání, než ty staré. Jakoby to už ani nebyla ta samá rostlina. Asi se při té hudbě úplně ,,odvibrovala stadeto“ a ,,přetransformovala“, jinak to nechápu o_O

Kam dál:

• Kontakt: [email protected]

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

http://www.kramky.cz/alue/