Aluška.org: Věděním ke svobodě

Prastaří mudrcové odnepaměti věděli, že existuje člověk viditelný a neviditelný, který žije ve schránce viditelného (přesněji řečeno proniká do každé lidské buňky fyzického těla). Materialistická věda dlouhou dobu vnímala učení o jem­nohmotných tělech člověka jako bludy, pověry a nesmysly, čas však nakonec ukázal, jak tomu ve skutečnosti bylo.

Přibližně před sto lety pracoval v Rusku Nardkjevic Jod­ko, jenž objevil, že přiblížením libovolného předmětu k Ruhmkorffově indukční cívce nebo generátoru značky Tesla kolem něj vzniká modravá záře, aura (chvění). Takto svítily mince, listy stromů, vzorky rud, a dokonce i části lidského těla.
Nejenže mohli lidé namodralou auru sami pozorovat, ale také ji bylo možno vyfotografovat, a to bez použití fotoaparátu. Tyto snímky ukázaly, že rozměr a ostrost záření lid­ského těla se mění v závislosti na náladě a celkovém psychickém stavu daného jedince.

Výzkum na sebe nenechal dlouho čekat, výsledků se s nadšením chopili lékaři, teozo­fové, okultisti a spiritisté. Významný ruský časopis Niva otiskl dlouhou stať věnovanou právě tomuto světlu a zdálo se, že metodu čeká zářná budoucnost, avšak vypukla první světová válka, potom revoluce a pak už nebylo možné pus­tit se do podobných mystických jevů.

Ruský vědec A. G. Gurvič v roce 1923 učinil objev, kte­rý byl považován za nejlepší počin v oblasti biologie, zaznamenal totiž energetické vyzařování lidských buněk a po­prvé zformuloval koncepci biologického pole neboli biopo­le.
Ukázalo se, že se jedná o genetický obal, který obsahuje informace o živé bytosti, a proto jej Gurvič pojmenoval mitogenetické pole. Badatelé tak došli k závěru, že buňky vy­zařují informace, kódované elektromagnetické signály v ul­trafialovém spektru.

O existenci zvláštního energetického a informačního pole kolem každého objektu, které kopíruje formu daného předmětu a nese v sobě jeho základní vlastnosti, ve své době hovořil také V. I. Vernadskij, který rozpracoval myšlenku noosféry.

Gurvič dokázal, že se v jakémkoliv organizmu nachází energetická (polární) nebo informační „kostra“ a že k formování fyzického těla dochází právě po vzoru tohoto „skeletu“ neboli biopole, které tudíž představuje specifický zá­kladní plán nebo záměr, podle nějž se uskutečňuje vytvoře­ní a vývoj lidského jedince.

V současnosti, kdy už badatelé objevili a prozkoumali páté základní vzájemné působení, tedy informační souvztažnost, bylo zjištěno, že vlastnosti torzních polí, nositelů informací, se obdivuhodným způsobem shodují se specifiky buněčných polí, které objevil A. Gurvič. Vědcům se již po­dařilo zformulovat jednoduchý torzní model buňky.

Další důležitý krok ve výzkumu záření, které je pro lid­ské oko neviditelné, učinil ruský biolog Lepeškin. Když zjišťoval podrobnosti o okamžiku smrti, udělal na počátku třicátých let minulého století velmi závažný objev, při­čemž vycházel z Gurvičovy práce.
Lepeškin vyzkoumal, že v momentu smrti vzniká mocný výboj záření, které do té doby věda neznala. Zdálo se, že ve fyzickém těle žije jakási energetická bytost, která se od něj začne v daném momentě oddělovat (vytrhne se z buněk) a opouští pozemský obal. Biolog označil toto silné posmrtné záření jako nekrobiotic­ké záření.

Pokusy ruských badatelů A. F. Ochatrina a V. N. Sočevano­va o něco později prokázaly, že pokud není energetická struktu­ra člověka (nazývali ji kvantovými obaly) napájena a doplňová­na, rozpadá se. Poločas rozpadu činí devět dní a úplného rozpa­du pak čtyřicet dnů.
Jak je zřejmé, tyto lhůty korespondují s tradičním západním pojetím tryzen za zemřelé. Právě v těchto dnech dochází k energetickému dobíjení kvantových obalů myšlenkami i emocemi příbuzenstva a přátel.

Nemalou zásluhu na výzkumu uvedených problémů má doktor technických věd G. A. Sergejev, který rozpracoval nové metody a sestrojil přístroje k registraci takzvaného stresového záření člověka. Podobné záření předchází také klinic­ké (vratné) a nevratné smrti.
Sergejevova aparatura byla jednou umístěna i na motorovém člunu a během plavby za­znamenala dva signály na místě, kde předchozího večera utonuli dva lidé. Z toho vyplývá, že energie vyzařovaná člověkem (v té době již mrtvým) se určitým způsobem za­chycuje v prostoru.

Sám G. A. Sergejev to vysvětluje takto: „Objevili jsme, že se v libovolném objektu, který byl vystaven působení stresového záření, prudce mění mikromagnetické vlastnosti na spinové úrovni. Tuto anomálii excitace spinů lze dálkově zaznamenat za pomoci snímače s tekutými krystaly. Od­chylka vzniká v místě, na němž došlo ke tragédii související se zničením živé bílkoviny. V rovině mikromagnetických anomálií lze tento účinek na vlastnosti vody v krajním pří­padě zaznamenat i po 300 letech.“

V současnosti se těmto odchylkám říká fantom. K obdobnému závěru dospěli výzkumníci Oddělení teo­retických problémů Akademie věd SSSR pod vedením aka­demika P. P. Garjajeva.
Tito badatelé prováděli experi­menty s preparáty, jež byIy získány z buněčných jader kuře­cích embryí. Zjistili, že při násilné smrti dochází v jádrech k energetické a informační explozi, výbuch vytváří vlnový shluk energie, torzní pole. Spiny vakua v okolním prostoru se orientují podle spinů tohoto silného pole, jež vytvořila umírající jádra, a kopírují jeho strukturu. Tímto způsobem vzniká fantom, který tam zůstává dostatečně dlouho, a jak se zdá, je spojen s místem smrti.
Podobné fantomy lze obje­vit i při násilné smrti lidského jedince, byla to totiž právě přítomnost fantomů utonulých lidí, které přístroje G. A. Sergejeva zaznamenaly.

Výsledky intenzivních výzkumů člověka a dalších bio­systémů, které byly zveřejněny ve Věstníku Akademie věd SSSR ukazují, že se kolem libovolného biologického objektu díky jeho energetické aktivitě vytváří složitý obraz fyzikálních polí, jež nesou informace o tomto bio­systému.

Vědci rozlišili následujících osm typů:
– tepelné záření v infračerveném spektru elektromagne­tických vln
– tepelně radiové záření, které nese informace o teplotě a vnitřních hodinách orgánů
– nízkofrekvenční elektrická pole o frekvencích od nuly po tisíc kmitů za sekundu, které se silně projevují v lidských tkáních
– magnetická pole o stejné frekvenci, která se využívají k výzkumu mozku
– akustické signály, které vznikají při činnosti vnitřních orgánů, svalstva a podobně ve spektru infrazvuku, mimo práh dosahu lidského sluchu
– vysokofrekvenční akustické signály, jež mají charakter šumu a jsou spojeny s možnými zdroji na molekulární a buněčné úrovni
– bioluminiscenční signály, jež jsou blízké infračervené­mu a ultrafialovému rozsahu optického spektra elektromagnetických vln, podmíněných biochemickými reakcemi v or­ganizmu
– změny stavu a fyzikálně-chemických vlastností pro­středí kolem člověka, které způsobuje látková výměna mezi okolím a organizmem při pohybu lidského jedince

Superpozice (skládání) těchto fyzikálních polí vytváří takzvanou fyzickou auru. Výzkumy, které však proběhly mnohem později, prokázaly, že ve vnějším poli člověka na­lezneme ještě „něco“, co má na rozdíl od elektromagnetic­kého záření jinou podstatu.
„Všechny dosud shromážděné údaje umožňují zformulovat postulát, že souběžně s fyzikálním polem má biologický objekt také pole vyšší roviny skutečnosti ,neboli informační pole.“
Soubor informačních polí vytváří informační auru člo­věka, která je spojená se strukturou ještě vyšší úrovně a mění se v závislosti na chování těchto soustav.

Člověk představuje korpuskulární vlnovou bytost, která se skládá jednak z obyčejného, viditelného a hmatatelného fyzického těla, a jednak z neviditelného, nehmatatelného elektromagnetického a informačního pole, jež je diferencováno na nejrůznější části (kvantové obaly).

V deníku lzvestija z 26. února roku 1997 se objevil člá­nek S. Leskova s názvem „Záhada duše rozluštěna“, v němž se obje­vily informace o činnosti supertajné výzkumné laboratoře Všeruského vědecko-výzkumného ústavu Binar, jenž je součástí Ruské akademie lékařských a technických věd.
Vědcům ukrytým v tajných laboratořích už dávno skončila doba bezstarostnosti. V tržní ekonomice si na sebe věda musí umět vydělat, a proto výzkumný ústav Binar musel veřejnosti odhalit přibližně dvacet procent vlastních výzkumných projektů.
V rámci Všeruského vědecko-výzkumného ústavu Binar funguje lékařské a rehabilitační středisko Biokristall XXI, o jehož aktivitách píše laureát Státní ceny, člen Ruské akade­mie lékařských a technických věd, doktor technických věd O. A. Maškov ve sborníku Binar Aura Z č. 3 z roku 1997.
Praktikující lékař B. Bleskin vypráví, že s pomocí speciální aparatury provádějí „korekci pacientovy aury“.

Vědci mimo jiné předvedli aparaturu Aura 015, což je přístroj, který nahrazuje senzibila:
„Naleštěná polosférická zrcadla, neviditelné vodiče, lehátko, jehož konstrukce bere ohled na čakry a akupunkturní body a které pomalu klouže k tajemnému zámotku, fázovému invertoru…“
Kovový ro­bot-senzibil, je umístěn ve vedlejší místnosti, jejíž stěny jsou pobity stříbřitým plechem. Skupinu pacientů Binaru tvoří lidé, jež jsou zaměstnáni na rizikových pracovištích. V poslední době k nim zamířili dokonce i američtí kosmo­nauti.
Celá věda přitom spočívá v tom, že naše fyzické tělo se sklá­dá z elementárních částic, které představují malinké rotující víry, jež vytvářejí torzní pole různých orgánů. Jakákoliv změna na subbuněčné úrovni způsobí změnu v soustavě polí. Pokud badatelé tyto změny zachytí včas a budou působit speciálně generovanými poli na auru daného jedince, mohou dát poškozený orgán do pořádku.
Tradiční medicína dosud nedokáže zachytit chorobu ve fázi, která ještě není patologická. Biopole je však už poru­šené, robot se nemýlí.
Léčba probíhá individuálně; přístroje nejprve zaznamenají informace z biorezonančního obalu člověka a poté je upravují na potřebné parametry.

Supermoderní zařízení Radij 001 dokáže při vyšetření bi­opole člověka diagnostikovat jeho organizmus, odhalit patologické procesy a ohniska pět až sedm let před jejich klinic­kým projevem.

Generální ředitel Všeruského vědecko-výzkumnélho ústa­vu Binar, E. Krjuk, laureát Ceny Alexandra Čiževského, člen Ruské akademie lékařských a technických věd, doktor tech­nických věd a doktor energoinformačních věd, oznámil, že byla nakonec nalezena odpověď na jednu z nejmučivějších otázek vědy: „Biopole skutečně existuje a měřením bylo pro­kázáno, že jeho rozsah činí 7-8 milimetrů (myšleno samo­zřejmě v radiových frekvencích). Vědci dále zjistili, že každý člověk vytváří otevřený rezonanční obvod a jeho akupunk­turní body představují jakousi vlnovou diodu, přičemž celý světový éter je naplněn virtuálními fotony, které nejsou ome­zeny žádnými hranicemi.“

Současná věda prokázala, že kromě fyzického těla disponuje člověk biopolem, které obsahuje veškeré informace, jež jsou nezbytné pro rozvoj daného organizmu od okamžiku jeho početí.
Pokud z jakékoliv příčiny došlo k oddělení nějaké části fyzického těla (například amputace nohy nebo ruky), potom biopole jako takové zůstává beze změn. Nemění své rozmě­ry ani v závislosti na růstu fyzického těla (od kojeneckého věku až do dospělosti), je totiž od okamžiku početí, tedy už od samého počátku, „dospělé“.
Veškeré fungování organiz­mu je určováno jeho biopolem. Jakákoliv jeho deformace se musí projevit na fungování orgánů a orgánových soustav, na činnosti jeho buněk, a dokonce i na stavu molekul.
Biopo­le tak představuje „zpravodajskou službu“, která získává in­formace zvnějšku a řídí život daného organizmu.

V roce 1996 se v Moskvě konala konference nazvaná „Nové vědecké postupy na prahu 21. století“, kde se setkali vědci a inženýři z různých ruských měst i ze zahraničí a dospěli k násle­dujícímu společnému rozhodnutí: „Další rozvoj vědy není mož­ný bez toho, aniž bychom brali v potaz fenomén, jejž označuje­me jako biopole, neboli energetické a informační pole.“

© aluska.org 2024