Aluška.org: Věděním ke svobodě

K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný dotaz přijatý do poradny, kdy zjevně mimosmyslově nadaný chlapec řešil potíže se zlými duchy. Když jsem četla o jeho trápeních a co s nimi zažívá, vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem byla v podobné situaci a řešila jsem stejný problém… Jak na obtížné duchy, kteří za vámi lezou a vy nevíte, jak jejich návštěvy omezit. A co dělat v případě, kdy tito duchové na základě obtěžování naberou sílu, začnou dělat binec a situace se ošklivě vyhrotí?

Odmalička jsem duchy vnímala, dobré i špatné a brala jsem je jako součást tohoto světa. Byla jsem se svými paranormálními dary relativně izolovaná, co se týče možnosti jejich objasnění. Děla se mi spousta věcí, kterým jsem nerozuměla a až postupem času jsem díky literatuře, webům a kontaktům s dalšími senzibily a jasnovidci přišla na to, co vnímám, proč to vnímám, jak to funguje, co s tím mám dělat a že to nemá každý, jak jsem si původně myslela.
Nemůžu ale říct, že by v mém okolí nebyl nikdo, kdo by nevnímal duchy a energie, protože jsem z rodu, kde se tyto vlohy z matčiny strany dědily a přenášely. Předchůdkyně z mého rodu se svými dary ale naložily každá jinak a velký vliv na ně mělo i to, že jejich doba rozvoji těchto duchovních darů nepřála, že nebylo dobré společenské klima.
Taky tam byl problém, že se nepředávala rodinná tradice, byla to spíš taková ruleta. U jedné ženy se to spustilo, u ostatních ne. Existují rody čarodějnické, rody kartářů, rody bylinkářek… my jsme rod jasnovidců, ale zplanělý. Takže když jsem projevila vlohy, rodina mi nedokázala poradit a navíc byla překvapená intenzitou a vervou, s jakou jsem se do toho dala. Sdílely se mnou jejich zážitky, popisovaly co se jim stalo a jak to chápou, ale skutečná systematická výuka byla na mě, stejně tak i výzkum.

Sice jsem tedy mohla o svých darech mluvit, jenomže pouze do určité míry. Jakmile jsem toho řekla moc, ukázalo se, že moje vlohy jsou mnohem intenzivnější, než co se v rodě vyskytovalo doposud a tudíž mi předešlé generace nedokázaly na moje otázky odpovědět a nedokázaly mi moje zážitky vysvětlit. Mnohé z nich navíc nechápaly. Nemám jim to za zlé, sama si neumím představit svůj rozvoj paranormálních schopností v době hluboké totality, nebo v době, kdy jediné dostupné duchovno byl kostel. Možná měl rod kdysi nějakou tradici, ale asi zanikla nepříznivou dobou.
V tomto jsem byla izolovaná a v tom byla má situace těžká. Protože čím hlouběji jsem se do toho dostávala, tím méně to ostatní stíhali pobírat. Ale nelituji této životní zkušenosti, protože byla do života cenná, naučila mě spoléhat na sebe, svůj úsudek, své životní zkušenosti a jít zejména cestou empirickou, než se řídit názorem druhých lidí – protože mi většinu mého života byl názor cizích lidí buď k ničemu, nebo mi naopak škodil – až na pár výjimek. To bylo v době, kdy jsem našla sobě rovné, se kterými jsem mohla začít své zážitky diskutovat obšírněji.

Moc dobře tedy vím, že když se potýkáte se svými paranormálními schopnostmi a situace se nevyvíjí hladce, být na to sám, je hrozné. Zejména pokud se bavíme o destruktivních energiích, toxických lidech kterých se nemůžete kvůli složité životní situaci úplně zbavit, nebo pokud bojujete se zlými duchy a nevíte jak na ně. V dnešní době to naštěstí není tak zlé, máme mnoho kvalitní literatury a jsou dohledatelní lidé, se kterými je možné se o tom poradit, i pokud ve vašem přímém okolí nikdo vám rovný zrovna není.

Pamatuji se ale, že když se mi blížila puberta, všechny dary se výrazně zostřily a já jsem díky tomu měla plné ruce práce. Hodně jsem chodila do přírody, kde jsem měla klid a soukromí, abych se tam s nimi učila pracovat. Strávila jsem celé roky meditacemi pod stromy, jejich objímáním a rozhovory s nimi, ale moje cesta nebyla bez překážek a samozřejmě jsem se i já na své cestě dopustila několika omylů. To bylo zejména tehdy, kdy jsem z tísně začala hledat odpovědi na internetu a i když tam byly všehovšudy asi tři weby, kde bylo informací velmi málo, snažila jsem se rady uplatnit. Většinou však šlo bohužel o informace zavádějící, nepřesné, nebo vyloženě škodlivé. Kolem roku 2000 například každý článek o AC, který jste našli, tvrdil, že je to nebezpečné a že u toho můžete umřít, protože všichni jen opisovali z jednoho neozdrojovaného místa, kde to bylo napsané blbě, bez vlastní zkušenosti. To ve mně zbytečně vyvolalo strach, protože jsem v noci z těla spontánně vystupovala a dokud jsem se nenaučila příslušné techniky, neuměla jsem to ovládat.

Další chyba, kterou jsem na internetu vyčetla, bylo posílání světla a energie lásky, pokud vás obtěžují zlí duchové
A tím se dostávám k pointě článku. Když mi začínala puberta, začala jsem se intenzivně potýkat s obtížnými duchy. Možná šlo o kombinaci faktorů, kdy člověk dospíváním zraje, více si uvědomuje co se mu děje a tím to vystoupí do popředí a získá na intenzitě, ale možná jsem si to částečně zavinila sama, protože jsem si chtěla povídat s dobrými duchy, ale tím jsem se zároveň stala přístupnější i pro ty zlé, kteří toho zkoušeli zneužívat. Protože jsem si tyto rozhovory zapisovala, mám dodnes archivované zápisy, ze kterých můžu zpětně vidět, že těch otrapů bylo celkem dost. Nikdy jsem nedávala na internet nic z toho, zejména pokud mi to přišlo podezřelé, pouze jsem si to zaznamenala s myšlenkou „toto mi nesedí, třeba později zjistím, jestli byla zpráva přijata dobře, nebo nebyla“.
V této době se mi stávalo, že za mnou začali duchové chodit a chtěli po mě různé věci, většinou si chtěli povídat, chtěli pozornost a chtěli vyprávět svůj příběh. Bylo mi to nepříjemné a obtěžovalo mě to. Později začali být dotěrní. Vzbuzovali ve mě pocity strachu tím, že si stoupali za moje záda, když jsem byla zrovna sama doma a tímto znervózňováním ze mě sáli energii. Nepřítel chodí zezadu… Díky tomuto odčerpávání energie skrze strach, tito duchové sílili.
Snažila jsem se tomu bránit. Například jsem se odnaučila strachu ze tmy tím, že jsem si v noci sedla v pyžamu doprostřed svého pokoje, když bylo zhasnuto a zavřela jsem oči. Takto jsem svému strachu čelila a za týden jsem donutila své podvědomí pochopit, že ve tmě žádné nebezpečí nečíhá a tím jsem oslabila jejich moc nade mnou. Tak jsem se zbavila dětského strachu z bubáků, to mi bylo asi 11.

Ale stejně za mnou chodili. V době, kdy mi stoupávali za záda, jsem právě vyhledala radu, abych zlé duchy rozpouštěla energií lásky, světlem. Že prý jsou destruktivní, nesnáší to a odejdou. Začala jsem to na nich praktikovat. Zajímavé je, že to na jednu stranu chvilkově funguje, takže máte pocit, že jste udělali správně a že je metoda funkční, ale z dlouhodobého hlediska to váš problém naopak zhorší a prohloubí. Proč?

Ducha jsem zacílila, poslala na něj růžové světlo a vizualizovala jsem si, jak se postupně rozpouští na loužičku, která zmizne. Fungovalo to. Duch vždy zmizel, já měla klid a myslela jsem si, že tato rada je dobrá. Přece jsem s ní měla dobré zkušenosti. Navíc to v té době byla jediná rada, kterou jsem sehnala. Nebylo se o co opřít, neměla jsem pomůcky, nebylo se absolutně koho zeptat, ani na internetu nikdo znalý nebyl. Maminka byla v této věci zcela bezradná a nevěděla, co mi má poradit, protože se jí to nestalo. To nebylo jako dneska, že někomu napíšete mail a on vám poradí co máte dělat… A kdyby mi v té době někdo řekl, že to jednou budu učit, asi bych tomu ani nevěřila. Bylo to velmi neprobádané území. U nás v domě na půdě strašilo a všichni jsme to brali jako normální součást života, věděli jsme že tam jsou duchové, ale nikomu se nestalo, že by se na něj nějaký duch cíleně zaměřil. Vlastně jsme ani nevěděli, proč je na té půdě máme.

Když jsem pak ale četla v poradně zprávu od chlapce, který přesně tuto stejnou radu někde našel a také ji praktikuje, všimla jsem si podobností mezi námi dvěma. Chlapec má s duchy potíže, rozpustí je v energii lásky, duchové pak odejdou, nebo mu dají na chvilku pokoj, ale pak se zase vrací. Navíc z něj získali už hodně energie, protože nabírají na síle a dle jeho slov, ho koušou, nachází na těle stopy.
Vzpomněla jsem si, že v době, kdy jsem já řešila problém stejným postupem, se to i u mne zhoršilo. Nechtěný duch sice odešel, ale za pár dnů byl zpátky a byl horší. Tehdy jsem si neuvědomovala, že toto jsou parazité, kteří žijí a sílí z něčí energie a naše pozornost je energetický kanál.
Když zaměříme svoji pozornost na zlého ducha, který nás obtěžuje, krmíme ho energií. To znamená, že důvod, proč se problém postupem času zhoršuje je, že posíláním energie lásky a světla, tohoto ducha posilujeme.
Proč nám dá pokoj a na pár dnů odejde? – Protože jsme ho nakrmili! Dali jsme mu to, co chtěl! A pak se vrátí, protože ví, že mu dáme znova. Protože si myslíme, že posíláním růžového světla a energie lásky, se ho zbavujeme… místo toho si z nás ten duch dělá farmu a dobrý den.

Můj problém v té době vyvrcholil výskytem poltergeista, který mě tři dny doma terorizoval a kterého jsem nakonec vyhnala tím, že jsem překonala svůj strach a v obrovském vzteku jsem ho vykázala z domu. Dodneška si živě pamatuji, jak ustal vítr a jak mě tento duch oběhl a těžkými dupavými kroky utekl po schodech nahoru na půdu. Kam šel dál nevím, ale nadobro odešel a už mě nikdy znova neobtěžoval. Byl to jeden z nejhorších a nejintenzivnějších zážitků se zlým duchem, ale bohužel nebyl poslední, později v životě jsem prožila spoustu těžkých situací a každou zkušenost z předchozího nepříjemného setkání jsem tam patřičně zúročila.

Co dělat se zlým duchem, abyste se ho zbavili doopravdy a ne jenom na oko?
Nezazlívám těm, kteří tuto radu šíří, nebo kteří ji praktikují, že to dělají. Protože z krátkodobého hlediska to působí, jakože to funguje. Skutečnost se ukáže až s časem a s přibývajícími zkušenostmi. Ale pokud tohle víte, nemusíte si zbytečně na ta horká kamna sáhnout, tak jako jsem si sáhla já, nebo pisatel z mé poradny. Vy můžete rovnou začít dělat to, co funguje doopravdy.

Vykuřování. To je nejlevnější a nejúčinnější metoda, jak ducha z domu dostat. Vyhnala jsem tím i velkého černého anděla, který se u mě doma uvolnil ze zavlečeného prokletého předmětu. Byl opravdu otřesný a za ten jeden den, co mě tyranizoval, se stihl i zjevit dvěma návštěvám, které ho viděly. Co jsem si zažila tu jednu noc, co u mě byl, to tu ani nebudu popisovat. Bylo by to dlouhé povídání, ale trpěla jsem hrozně. Tehdy jsem na každé patro domu dala pořádně rozhulit kadidelnice, na uhlíky jsem dala Sál až bylo v domě nedýchatelno a pak jsem větrala. Podrobný návod jak vykuřovat domov proti zlým duchům najdete TADY.
Vykuřování je levné, jednoduché, skoro se na tom nedá nic skazit, kromě manipulace s ohněm a funguje i na silné potvory. Vykuřuju dům pravidelně. Skoro každý den zapálím alespoň jednu vonnou tyčinku v pracovně a větrám.

Je potřeba pochopit, že pokud jste jasnovidní a hypersenzitivní, tak se s duchy musíte naučit žít, nikdy se jich úplně nezbavíte, protože duchové jsou všude. Přebývají v astrální dimenzi, která protíná tu naši a je otázka času, než nějakého znovu potkáte. S tím je potřeba se smířit a zbytečně z toho nebýt moc emoční. Ale pokud vás nějaký začne obtěžovat, emocím se nevyhnete, hlavně pokud vás začne otravovat před spaním, když vás začne lekat.
Rozhodně mu neposílejte žádnou svoji energii. Ani lásku, ani světlo, ani na něj nezaměřujte pozornost. Když ho potkáte, snažte se na něj pokud možno ani moc nemyslet. Kdybyste to udělali, dali byste mu energii, po které tento parazit prahne, on by se z toho nacucal a pak by přišel znova o to silnější.
Místo toho se snažte zcela nevzrušeně celý dům pořádně vykouřit, požádejte konstruktivní sílu Vesmíru o ochranu a aby z vašeho domu i života odvedla všechny špatné energie i duchy.
Pokud vás duch obtěžuje akutně a vy reagovat potřebujete, místo posílání lásky mu vynadejte a rázně, autoritativně, ho vykažte pryč z vašeho domu. Funguje formulace, že toto je vaše teritorium, ne jeho a že má vypadnout. Ale nesmíte se u toho bát a skutečně to tak musíte cítit, protože síla vaší vůle a vaše naštvanost je to, co ho vytlačí pryč. Pouhá slova, pronesená bez vnitřního zápalu, jsou jen prázdným gestem bez efektu. Když umíte projevit dostatečně silnou vůli, duch této energii nedokáže vzdorovat a odejde. To ale ne každý člověk umí… a pro tyto případy máme levné odzkoušené vykuřování.

Samozřejmě je potřeba vzít v úvahu další faktory, jako důvod proč duchy v domě máte, jestli je tam něco nefixuje, jestli vám je tam někdo nenosí, jestli je na sobě nemáte napojené jako batohy a proč.

Určitě si s duchy nepovídejte, neptejte se jich proč přišli, protože tím je opět posilujete a budou se za vámi vracet. A když byste jim začali věřit, udělají si z vás poskoka, kterého začnou farmit. Takových nešťastníků je spousta a o tom by se taky dal udělat výživný článek. Chápejte je jako toulavé hladové psy. Když je budete krmit, budou se vracet. Když je krmit nebudete, tak zůstane u jednoho nahodilého setkání, vy dům vykouříte, je to vynese ven z domu a máte pokoj.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022