Aluška.org: Věděním ke svobodě

Určitě to zažil skoro každý z nás, kdo měl pod svojí postelí v dětství volný prostor. Možná že někteří z vás dodnes tohle prožívají, nebo s tím za vámi chodí vaše děti, nebo si to alespoň pamatujete.

,,Běž spát prosím tě, to se ti jenom zdálo.“ – Mno, zas tak moc pravdy na té klasické větě není.

Když jsem byla úplně prťavá, spávala jsem na staré dřevěné posteli na matracích. Ne, moc pohodlná postel to mimochodem nebyla, spíš je zajímavé, že jakmile se setmělo, skákala jsem do své postele z několika metrů, protože jsem měla strašnou hrůzu z toho, že mě mrtvolná černá ruka chytne za nohy, stáhne pod postel a sežere. ( Možná proto jsem nyní přebornice ve skoku vysokém i dalekém, nacvičila jsem si to při hrůze z bubáka? )

Někdy ale černá ruka vylézala zpod postele, když už jsem měla po obrovském skoku a ležela jsem na posteli v bezpečí schovaná pod peřinou. Jé jak mě polívalo horko, měla jsem takový strach, že jsem se ani nepohnula.

Někdy místo černé mrtvolné ruky byl pod postelí hnusnej krokodýl.

Když jsem byla trošku starší, spávala jsem na dvoupatrovce se svojí sestrou. Když jsem byla dole, nebylo to špatné, protože pode mnou byl veliký šuplík plný peřin a mě bylo jasné, že se do toho šuplíku bubák nevejde. Takže bylo po starostech.

Občas jsme se ale se sestrou prostřídaly, jako správné spravedlivé sestry. To už bylo horší, protože jakmile sestra usnula (což bylo zpravidla do pěti až deseti minut), odkudsi zespoda vylezla zase ta černá mrtvolná ruka, ovšem s tím rozdílem, že to už nebyla jenom ruka, ale celá ohořená lidská vychrtlina, která na mě šahala. Fuj. – Možná z toho důvodu jsem sestře přenechala podle jejího názoru lepší horní místečko a já spávala dole.

A teď se podržte, když jsem před nějakou dobou měla tu možnost s pár lidmi o těchto ,,postelových bubácích“ mluvit, úplně nás kolikrát zamrazilo, protože jsme zjistili, že naše příšery vypadaly vesměs stejně!!!!

A jak je možné, že zrovna ta proklatá postel vždycky je hlavní strašidelnost v pokojíku? Proč ne skříň?

Jak je proboha možné, že malé děti mívají úplně stejné bubáky pod postelí? Přece se mezi sebou nemohly domluvit, co je bude strašit!

Mám teorii.

Démonů jsem už viděla hodně, ale většinou se sobě navzájem detailně nepodobají.

Viděla jsem úplně černé šupinaté draky s rohama a rudě svítícíma očima, viděla jsem různé vychrtlé zubaté příšery… ale černou ohořelou mrtvolu, ,,krokodýla“ apod. jsem zažila jen když jsem byla malý prcek.

Možná je to dobře, mít pod postelí černýho draka s rudýma očima, asi bych na tu postel ani neskákala, radši bych šla spát ke psovi do boudy, pokud by mi z toho pohledu nehráblo.

Je docela možné, že existují démoni speciálně pod dětské postýlky. Stejně tak jako jsou démoni silnější a slabší, někteří se projevují ve hmotě, jiní umí posednout, mohou být i démoni, kteří se schovávají pod postelí malých dětí. Proč?

Už jsem o tom mnohokrát mluvila, že démon je stvořený energií hrůzy a strachu. Je to služebník šesti černých andělů a jeho úkolem je šířit temnotu a získávat z lidí energii tím, že v nich vyvolají strach. Tuto energii potom použijí pro temné machinace tohoto světa na různé účely.

Tím chci říct, že ty příšery, kterých se malé děti bojí jsou skutečné, není to žádný výmysl. Dětská duše je mnohem citlivější a vnímavější, než jejich pařezovití rodiče.

Rozhodně tedy malé děti nikdy nenechte koukat na nějaké humusárny a rozhodně je nikdy nestrašte tím, že když budou zlobit, přijde si pro ně ta a ta příšera.

Vaše dítě má co dělat s bubákem pod svou postelí a vy jim ještě přidáváte tím, že v nich zaséváte další strach, který přivolá další příšery, které se začnou podobat tomu, co si děti představují pod vašimi strašidelnými řečmi a na světě máme malého neurotika.

Proti příšerám, které zneužívají volný prostor pod postelí vašich dětí se dá něco dělat. Rozhodně to ale berte vážně, když za vámi přijdou a budou mrčet, že se bojí že mají něco pod postelí.

Za A, Neříkejte jim, že to co tam vidí nebo cítí je skutečné, akorát je to ještě víc vyděsí.

Za B Jděte a něčím ten volný prostor pod postelí vyplňte. Přikrýt ho látkou nepomůže, je potřeba tam něco dát, tak aby se spolehlivě pod postel nic nevešlo. Démoni jsou sice nehmotní, ale když bude vaše dítě vědět, že pod postelí není volný prostor a nikdo se tam nemůže schovat, bude v klidu a bubák odejde strašit někam jinam.

Můžete dětem říct, že jim věříte, ale dál ve výkladu nepokračujte, protože dalším popisem vaše děti neusnou ani když vyplníte volný prostor pod postelí.

Úplně ideální je vůbec neukládat děti na postel, pod kterou se něco vleze. Nejlepší je tam mít šuplík nebo desku a hotovo.

Pamatujte, malé děti jsou velice tvořivé a mají bujnou fantazii. Toho nezneužívají jen starší sourozenci, aby jim ublížili, ale i démoni, kteří v nich schválně vyvolávají obrazy a představy.

Spíš než o příšerách jim povídejte o tom že každý z nás má svého andílka, který umí zlé bubáky zahnat, naučte je postupy a podobné věci.

Rozhodně neberte představivost malých dětí na lehkou váhu.