Aluška.org: Věděním ke svobodě

Existuje mnoho starých příběhů a legend o tom, jak poznat kdo je čarodějka a kdo ne. Čarodějka byla v minulosti tou, která stojí někde mezi říší lidí a říší duchů. Čarodějky byly po celém světě vnímány jako údajné inkarnované božské bytosti, než z nich církev udělala satanovo plémě, které bylo nutné vyhubit. Jejich obrovská moudrost a jejich schopnosti zkrátka ohrožovaly dlouhodobý globální plán církve a proto měly zmizet z povrchu zemského. Většinou byly tyto čarodějky od narození označeny čarodějným znamením a to je moc zajímavé téma, které si dnes popíšeme podrobněji.

Termín ,,čarodějné znamení“ (nebo ,,čarodějnická značka“) je dodnes celkem citlivý, protože stále připomíná období historie čarodějek, kdy bylo zavražděno mnoho nevinných žen, dětí i mužů. Historicky výskyt čarodějných znamení koreluje s lovem čarodějnic, kdy podle dochovaných záznamů byly tyto značky důkazem toho, že žena byla opravdu čarodějnice. V té době byla čarodějnice synonymum pro ďáblova služebníka.
Z dob honů na čarodějnice se dochovaly tři strašidelné názvy pro tato znamení: Čarodějnická značka, ďábelská značka a Kainova značka. Jsou to všechno pojmy vztahující se k tomu samému.
Podle inkvizitorů byla „ďábelská značka“ považována za trvalé označení od ďábla, které přenesl na své zasvěcence, aby zapečetil společnou smlouvu, tedy jejich poslušnost a věčnou službu jemu. Ďábel prý takto označil čarodějnici na konci temných nočních iniciačních rituálů.

Čarodějnickými procesy se rozumí světské a církevní trestní jednání proti čarodějnicím a čarodějům. Jedná se o historický jev, který trval od 15. do 18. století, prováděný jak katolickými, tak protestantskými vrchnostmi.

Čarodějnická bradavka
Tohle bude trochu nechutné, ale historie se o tom zkrátka zmiňuje a tak to patří k tématu… Předpokládalo se, že další podoba čarodějnické značky připomíná bradavku. Říkalo se tomu ,,čarodějnické struky“. Věřilo se, že jejich společník, což byl maskovaný imp (pekelný skřet), lezl na čarodějnické tělo a vysával z ní krev (jasný vampirický akt, ve skutečnosti to nemá nic společného se skutečnými čarodějkami). Tento vztah dal impovi sílu, kterou později použila čarodějnice při svých temných kouzlech.
,,Byla čarodějnicí po deset let a pak odhalila svá prsa, černý jí dal dvě malé věci podobné malým kočkám a ona je dala na svá prsa a kojila je. Neměly srst a měly uši jako člověk,“ píše Bernard Rosenthal v knize Records of the Salem Witch Hunt, Cambridge University Press (2009).

Čarodějky byly kněžky a kněží , kteří střežili dávnou moudrost a vyznávali stará náboženství. S ďáblem neměli nic společného a pravděpodobně ani nevěděli kdo to je.

Pravda je samozřejmě úplně jiná, než co kázali zvrhlí inkvizitoři (Co to muselo být za prasáka, který byl schopen vymyslet takový hrozný příběh o impovi?). Většina čarodějek neměla nic společného s ďáblem, nebo jakýmkoli jiným démonem (I když existovali a dodnes existují černí mágové, kteří takový pakt skutečně uzavřeli. Ti nejhorší dnes sedí pod Vatikánem.). Čarodějky byly kněžky a kněží, kteří střežili dávnou moudrost, vyznávali stará pohanská náboženství a božstva. S ďáblem neměli nic společného a pravděpodobně ani nevěděli kdo to je.

Jste čaroděj(ka)?
Čarodějná značka byla pro zasvěcence a starší něco velice důležitého. V dávných tradičních covenech, když byla čarodějka připravena přijmout a naučit se své schopnosti, údajně došlo k její iniciaci a proběhl obřad. Na konci tohoto ritu byla označena společným posvátným symbolem svého covenu (nebo náboženství). Dělalo se to škrábnutím, říznutím, kousnutím, nebo tetováním… To je původ moderních tetování. Tetování kdysi sloužila k duchovním a magickým účelům.

Rituální označení
Toto označení byla malá oběť, která identifikovala čarodějku jako součást určité skupiny. Během těchto rituálů se jednotlivec spojoval s božstvy jako byla například měsíční bohyně Diana (Artemis). Když se čarodějka stala jedním s bohyní, překračovala čas i prostor, a mohla doufat, že Diana bude vždycky na její straně. Nejen po dobu jednoho života, ale i déle. Na tomto stojí legenda o tom, že se čarodějná značka může přenést i do další inkarnace a dá se na těle najít. (Teď jste určitě začali prohledávat svou kůži, že jo? :D)

Podle legend ten, který byl kdysi zasvěcen do starověkých tajemství, by se mohl narodit i v dnešní době a nese nějaké tajemné znamení, nebo mateřské znaménko. Například slavná čarodějnice Sybila Leek této legendě věřila a říkala, že ona i další členové její rodiny takové značky mají.

Sibyla Leek rozená Fawcett. Narozena 22. února 1917, zemřela 26. října 1982. Byla anglická čarodějka, senzibilka, astroložka a okultní autorka. Napsala mnoho knih o okultních a esoterických vědách.

O jakém druhu mateřských znamének a značek je řeč?

Druhy čarodějných znamení:
modré a červené tečky
skvrny v barvě portského vína
pigmentové skvrny
bradavice
jizvy a škrábance

Tyto značky mohou na vaší kůži vytvářet formaci, nebo obrázek. Prozkoumejte tedy své tělo. Značka může vypadat například takto:

Může to být zvláštní uskupení menších znamének. Znám i značku, která je bílá a vypadá jako hvězdička, ale nemám ji vyfocenou… Značka by měla být vrozená, nebo se objeví samovolně v brzkém věku. Jizvy a škrábance získané později během života při různých úrazech a nehodách se nepočítají.

Našli jste něco?
Pokud ano, může to znamenat, že jste reinkarnovaná dávná čarodějka, nebo (pokud nejste příznivec reinkarnací a dědictví napříč životy) zkrátka máte vrozené nadsmyslové schopnosti. Podle mých zkušeností se to jeví tak, že mimosmyslově nadaní lidé, nebo minimálně ti kteří mají cit pro duchovno i okultismus, nějakou zvláštní značku nebo vystouplou bradavici od narození mají. Bez ohledu na to, jestli jsou tu inkarnovaní poprvé, jestli byli na zemi už mockrát, nebo přišli odkudsi z hvězd. Tyto značky se většinou objevily u všech které jsem poznala s tímto druhem nadání nebo citu a to bez ohledu na to, jestli dotyční své schopnosti využívají k dobru, nebo ke zlu.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020