Čeho se vyvarovat při duchovním rozvoji

24.5.2023 v Spiritualita 14

Na své duchovní cestě můžete (a zákonitě budete) dělat chyby, které vás budou brzdit v pokroku a bránit vám plně prožít bohatství a hloubku duchovní cesty. Tyto chyby, od nestanovení si jasných záměrů přes ignorování svého fyzického a duševního zdraví až po přílišné soustředění se na cíl a nedostatečné soustředění se na cestu, vám nakonec přinesou cenné lekce a pomohou vám stát se vědomějšími a pozornějšími lidmi.

V dnešním článku si popíšeme chyby, kterých se na své duchovní cestě můžete dopustit, a cenné lekce, které si z nich můžete odnést.

Nestanovení si jasných záměrů
Bez jasné představy o tom, čeho vlastně chcete na své duchovní cestě dosáhnout, můžete skončit u klouzání po povrchu a nikam se nedostat.

Ignorování svého fyzického a duševního zdraví
Zanedbávat svou fyzickou a duševní pohodu by mělo zhoubný dopad i na váš duchovní pokrok.

Přílišné soustředění se na cíl
Není dobré se příliš upnout na svůj cíl, jinak si zapomenete užívat cestu a přítomný okamžik.

Srovnávání se s ostatními
Neustále porovnávat svůj duchovní pokrok s pokrokem ostatních povede k pocitům nedostatečnosti a nespokojenosti.

Udržování destruktivních myšlenek a emocí
Nevěnovat čas zpracování a uvolnění destruktivních myšlenek a emocí by bránilo vašemu duchovnímu růstu.

Nulové vedení
Nemít žádného mentora ani zkušenějšího kolegu na kterého se můžete obrátit v případě potřeby může velmi zpomalit váš pokrok. Dávejte si ale pozor na nepravé učitele, je jich víc než těch skutečných.

Přílišná strnulost ve starých přesvědčeních
Myslet příliš rigidně může bránit v otevřenosti novým myšlenkám a perspektivám. Snažte se sbírat vědomosti tak, aby vás neuzavíraly, ale naopak otevíraly novým nápadům.

Neprovádění pravidelných duchovních cvičení
Absence každodenní rutiny může ztížit pokrok, protože tím ztrácíte vlnu. Co to bude, záleží na vás a na tom co potřebujete.

Zaměřenost na vnější potvrzení a schválení druhými
Hledat potvrzení a uznání svého duchovního pokroku u druhých, místo abyste ho našli sami v sobě, vám způsobí stres, vnitřní zmatek a bude bránit ve vašem souvislém pokračování, protože vám každý člověk řekne jiný názor. Musíte mít svůj vlastní.

Nebýt upřímný sám k sobě
Vyhýbat se (zejména té nepříjemné) pravdě o sobě a svých činech, zastaví skutečný pokrok na vaší duchovní cestě.

Nebýt vděčný
Věnujte čas přemýšlení a vděčnosti za požehnání ve vašem životě.

Propadnout do zoufalství po chybě
Zůstat optimista i poté, co jste na své duchovní cestě udělali větší chybu, může být dost náročné, ale je to nezbytná součást vašeho osobního růstu a pokroku. Jedním ze způsobů, jak to ustát, je připomenout si, že dělání chyb je přirozenou součástí procesu učení. Místo toho, abyste se zabývali chybou, soustřeďte se na to, co se z ní můžete naučit a jak z ní můžete vyrůst.
Také soucit se sebou samým a odpuštění mohou být nápomocné při odpuštění si své chyby a posunu vpřed. Je důležité si připomínat, že jste lidé a že je normální, že děláte chyby. Je také dobré vyhledat vedení a podporu mentora, nebo vaší skupiny a získat zde podporu.

Pamatujte, že vaše duchovní cesta je celoživotní proces. Nezdary a chyby jsou příležitostí k učení a růstu. Pokud neděláte chyby, tak se ve skutečnosti nesnažíte, neučíte se a nerostete.

Komentáře

Standa 2023-05-24 13:11:03 Odpovědět

Tohle pojednání hodnotím vysoko, neboť je vstupní bránou na cestě ke 4D, resp. 5D. Zkrátka, je to bezva, protože zase zářím jak anděl.

zuzi 2023-05-24 13:19:47

Taky mi tyhle články dělají dobře.

Koblih 2023-05-24 13:23:28 Odpovědět

Já bych tam připsal i ztráta kontaktu s fyzickou realitou. Takovýto já už jsem osvícenej, už nic nebudu, nebudu se snažit, nebudu dělat pro systém, teď chci být šťastnej… a ve výsledku skončit jako nezaměstnaný u maminky nebo pod mostem. Nebo přestat platit zdravotní protože se o nás bůh postará. Potkal jsem takový případy. Prakticky svoje problémy nedostatky nebo lenost svedli na duchono a používali ho jako výmluvu proč nic nedělat a proč na to kašlat. A to taky není dobře.

Standa 2023-05-24 13:55:53

A což takhle dát si špenát a použít rozlišovací schopnost.

Fialka 2023-05-24 13:23:50 Odpovědět

děkuji 🙂

Petra N. 2023-05-24 20:57:49 Odpovědět

No, tak jsem se blokla hned na tom prvním bodu, protože jak si má člověk kurnik stanovit jasně čeho chce dosáhnout, když ještě není duchovně vyvinutej a tím pádem nemůže vědět co to konkrétně to „duchovní vyvinutí“ je a kam ho to teda vlastně zavede 😀 Já třeba o sobě téměř neustále pochybuji, a z těch pochyb se právě rodí chuť něco pěkného vytvořit (většinou se to týká designu – konkrétně zahrada, byt – obecně se jedná o práci s prostorem, kdy ho vnímám a prožívám různými způsoby a hledám jak ten prožitek obohatit, zdokonalit a především harmonizovat). Jestli je to ta správná cesta, tak to těžko tušit… Teoreticky by mě to mělo dovést ke komplexnějšímu prožívání reality skrze hledání stále nových a nových způsobů jak se cítím v prostoru který mne aktuálně obklopuje. Ale třeba už vůbec neřeším interakce s jinými osobami, potažmo bytostmi. A teď když se k tomu přidá nějaká ta dynamika… člověk je rád, že má nakonec chvilku, aby si řádně schrupnul a od všeho toho mumraje a pachtění se nočním odpočinkem očistil, aby ráno moh začít nanovo. Tož, Dobrou Noc ! 😉

Alue K. Loskotová 2023-05-24 21:04:31

Tak třeba mojí prvotní a hlavní motivací je snaha pochopit kdo jsem, pochopit tento svět a pochopit vesmír. Od začátku jsem šla po odpovědích na moje otázky. Protože mi od začátku základní verze reality připadala naprosto osekaná, neúplná, primitivní, nedomyšlená a v zásadě na hlavu postavená. A čím dýl tu jsem, tím větší bordel tady vidím. Myslím si, že snaha najít pravdu o sobě a o světě je spojující motiv nás všech lidí, kteří jdeme společným směrem ke svobodě a u toho se pokoušíme si navzájem pomáhat a zlepšovat se. Všechno ostatní jsou doprovodné projevy základního motivu. Myslím si, že je to velmi dobrý motiv, ale toto si každý určuje sám tím po čem touží. To se asi nedá nikomu natlačit, pokud to sám takto nevnímá. Někdo chce být slavnej, někdo bohatej, někdo chce 5 dětí.. a mě prostě zajímá pravda.

Reny 2023-05-25 07:56:43

Petra N Pro mě je duchovní rozvoj najít sama sebe, vědět, kdo vlastně jsem, kde jsem se tu vzala a odkud, jaké je mé poslání a… co bude dál, až fyzické tělo bude znavené natolik, že se vypne. Tedy – podstata bytí. To, že nás všechny obklopující systém je zrůdný a zrádný, že to pro některé lidské bytosti není to správné, vnímám od mala. To jen rodiče mi částečně dali noty, jak v něm žít a nějak přežít, snažili se mě „zabavit“ a „zaměstnat“ tak, abych se podle nich takovými blbostmi nezabývala. Ale stejně už od doby, kdy jsem jako dítě začala vnímat, cítím, že se sem asi nehodím, jsem vyloženě antisystémový člověk. Je mi odporné být v těch každodenních vynucených lžích a přetvářkách, protože vím, že bych vše udělala jinak – kdybych mohla a nebyla vyloženě sebevrah. A když „růžky“ někdy vystrčím a projevím se po svém – v tu ránu by mě ta sběř okolo nejradši ukamenovala a zašlapala. Je pro mě čím dál těžší v nastaveném systému vydržet, pro mě je to všechno hnus. Tak jsem si vytvořila svůj mikrosvět, prostor k bytí, zahradu obehnanou 2 m betonovým plotem a chráním si ostražitě své místo, v kterém – dokud do něj škůdcovská lidská noha nešlápne je klid, pohoda a mír. Zjistila jsem ale, že čím víc člověk dává najevo, že o ten venkovní svět nestojí, tím víc přitahuje pozornost a tím víc různí škůdci řádí. Je to tedy i o hledání vlastního klidu, vlastní vnitřní harmonie s cílem nenechat se rozhodit a nenechat se spláchnout do té špinavé stoky. Vlastně je to neustálý balanc na špičce jehly.

Alue K. Loskotová 2023-05-25 09:56:29

Je to přesně tak jak píšeš.

Petra N. 2023-05-25 17:13:48

odpověď pro Reny: Aha, tak to „najít sebe sama“ má asi každý, i já. Nejintenzivnější to bylo na druhém stupni ZŠ a na gymnáziu, kdy jsem přestávala postupně číst pohádky (jsem silně pohádková doteď!) a přecházela přes Shakespeara a biochemii na hledání v molekulárně biologické podstatě bytí. Z toho co píšeš, je krásně vidět jak se lidé mezi sebou liší, já mám tu cestu nějak z druhé strany. Začínala jsem od až autistického uzavření do sebe sama (několik let jsem vůbec nemluvila, proč, to si nepamatuji, a nemám pocit že mi rodiče říkají pravdu), kdy jsem ty zdi ne fyzicky, ale pomyslně kolem sebe měla přímo železobetonové. A postupně se snažím naopak otevřít a propojit se světem – rozšiřovat se, růst, kvést. Nemám vůbec pocit, že kolem sebe vidím hnus a necítím nějaké výrazné znechucení, to jsem právě cítila jako předškolák na začátku a to mě paralyzovalo. Lidem důvěřuji, abych umožnila spolupráci. Posledních minimálně 30 let se tedy z toho mikrosvěta napojuji. Ostražitost jsem úplně vypla, protože věřím, že „kdyby něco“, tak mě můj šestý smysl včas zarazí dříve než si vůbec stihnu uvědomit. V tom mám fakt štěstí. To hlídání mě předtím dost vysilovalo. Nevidím už kolem sebe špinavou stoku a nebojím se přirozeně projevit. Nemám pocit, že je systém prohnilý – krásy a hnus systému jsou dvě strany téže mince. Snažím se pochopit aktuální autentické fungování společnosti v kontextu s historií (zabývám se sestavováním rodokmenů), a ono to podle mého názoru není tak strašné jak si část společnosti sugeruje, resp. si plně uvědomuji, že by to mohlo být horší. A jsem doslova vděčná za to, co tu máme. A ne, nejsem věřící, ale necítím se ohrožená, protože nevnímám že bych byla nějak výjimečná a někdo by měl potřebu se zaměřit zrovna na mě a za mé upřímné projevy kamenovat nebo mi škodit. Tak nějak se postupně osvobozuji a rozplývám. Ale teda fyzické tělo mi to neunavuje. Zjistila jsem, že je mnohem silnější než by se zdálo. Moje zahrada je prostředkem k propojení s okolním světem, to už je makrosvět, který nikde nekončí. Možná jsem se zbláznila, ale někdy mám pocit, že ať udělám co udělám, tak je to správně 🙂 Resp. není tam žádný zlom, který by nenávratně něco pokazil. Celé je to o vnímání hranic. Chtěla bych se naučit komunikovat s lidmi, kteří jsou mi prožíváním pokud možno co nejvíce vzdálení, poznat jejich výrazové prostředky, aniž bych se tím vystavila pomyslnému „nebezpečí“. ALE POŘÁD NĚJAK NEZNÁM CÍL MÉ DUCHOVNÍ CESTY … Možná nějaké „hledání“, … ale čeho ? Neumím to pojmenovat a když to neumím pojmenovat, jak to teda ale sákryš najít ? Prostě jsem zaseklá na prvním bodě 😀 Jestli ono už to se mnou nebude marný…

lenka f 2023-05-25 00:32:03 Odpovědět

Já bych také řekla, že v duchovním rozvoji je důležité zaměřit se mimo jiné i na znalost vlastních emocí. Spousta lidí nezná do hloubky svoje emoce, já taky ne. To pak také souvisí i s tím, jak se člověk dokáže k něčemu motivovat. Já vím, že se mám ve svém duchovním rozvoji soustředit v následujícím období na co nejlepší rozvoj páté čakry a opravdu bych chtěla v sobě objevit to, co o sobě ještě nevím. Cítím, že tam mám rezervy.

mikulas gera 2023-05-25 07:44:00 Odpovědět

Ku komentáru Alue K. Loskotová 2023-05-24 21:04:31

U mňa je to takmer úplne rovnako …..

Ďakujem ….

Vivien 2023-05-28 20:25:28 Odpovědět

Ahoj Aluško, včera jsem byla na jednom duchovním festivalu a vystupovala tam Soňa Sirotková, která napsala knihy Říkali mi Sisi a Sisi rodokmen duše. Na konci přednášky jsem se jí zeptala kde vzala informace o Sisi do jejích knih a ona řekla, že jí někdo dělal regresi a že se sama autorka knihy v minulém životě bývala Sisi. A taky říkala, že má důkazy o tom, že její známá bývala dříve Kleopatra. Co si o tom myslíš?

Alue K. Loskotová 2023-05-29 09:07:35

Blbost.. to je jediné slovo, které mě při čtení tohoto dotazu napadlo. Ale jestli jí to vyhovuje, tak bych jí to nebrala, asi v tom má/chce žít.

Nový komentář Zrušit odpověď na komentář

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek

Aluška.org: Věděním ke svobodě

Aktuálně

Poslední komentáře

Archiv