Aluška.org: Věděním ke svobodě

Abych byla zcela upřímná, server Centrum.cz nesleduji a nechodím na něj. Ale jednou jsem trochu surfovala po internetu a zkusila se podívat, co zrovna mají na titulce. Zaujal mne tam nadpis: ,,Pamatuji si na život v děloze! Je to vůbec možné? Ano!“

Říkám si: ,,Paráda, to bude určitě zajímavý článek, třeba se i něco nového dozvím.“

Rozkliknu to a najednou vidím, že ten článek je o mně, složený z toho co jsem napsala před delší dobou a v podstatě jenom okomentovaný. Docela ve mně hrklo. Jednak překvapením, zadruhé i radostí, protože článek není nijak špinivý, je vlastně napsaný velice hezky, nic neodsuzuje, ba právě naopak.

Když jsem si navíc článek přečetla celý, cítila jsem další vděčnost, protože k mé zkušenosti je připojeno obecné vědění o vývoji dítěte, které mne podporuje.

Ačkoliv se mi nikdo z jejich redakce ohledně tohoto článku neozval, narazila jsem na něj skutečně náhodou, je to pro mne příjemné zjištění a pokud se k tomuto někdy někdo dostane, uctivě děkuji Centrumu.cz za hezký respektující článek a reklamu zdarma. Vážím si toho.

,,Pamatuji si na život v děloze! Je to vůbec možné? Ano!

Miminko v mámině bříšku se usmívá, mračí, mrká. Dokáže tedy myslet, snít, pociťovat emoce? A pokud ano, může si je zapamatovat?

Esoterička Karolína zvaná Alue je přesvědčená, že ano. Vlastní prenatální život detailně popisuje na svém blogu. Jsou to opravdové vzpomínky, nebo jen krásné fantazie? Posuďte sami…

Plavu v červeném jezeře

„Člověk se narodí ve chvíli, kdy duše stoupí do těla a uvědomí si to. Kdy přesně jsem si to uvědomila já, mohu jen odhadovat – pravděpodobně až v pokročilejším stadiu těhotenství, někdy v šestém, sedmém měsíci,“ říká Karolína.

Doporučujeme: Odkdy má miminko v bříšku duši?

„Na počátku nebylo nic, jen tma. To je krátký okamžik těsně před uvědoměním. Do svého těla jsem vešla, když už oči byly vyvinuté a mohly vnímat světlo, protože místo tmy bylo náhle všechno červené. Když jsem snila, zdálo se mi, že plavu ve velikém červeném jezeře, nad kterým je červené nebe a to vše je schované ve velké červené kouli,“ vzpomíná.

Kde jsem? Kdo jsem?

Když duše přejde z jednoho prostředí do druhého, paměť se podle Karolíny částečně vymaže a zbytek zamlží. Jako nenarozená nevěděla, že se nachází v děloze a že má tělo. Byla zmatená, ale schopná klást si otázky: „Kde jsem? Kdo jsem? Co je to, co vidím? Kde jsem byla předtím, než jsem byla tady? Takové jsou moje první vzpomínky. Provází je zamlžené vědomí, že jsem odněkud přišla. Pamatuji si také tlukot mamčina srdce, křik, kterého jsem se bála, a sny, kterým jsem nerozuměla,“ vypráví.

Čtěte také: Miminko v bříšku se směje, zívá a pláče

„V tomto období bylo mé vědomí propojeno hlavně s rukama. Sahala jsem, kam dosáhly, ale nenapadlo mě osahat sebe samu. Dítě prostě neví, že má zbytek těla. Později jsem se začala nudit, a tak jsem si vynucovala zábavu. Zkoušela jsem natahovat ruce a kopat nohama, občas jsem měla pocit, že se mě přes tu stěnu někdo dotýká. Zbytek těla jsem si začala uvědomovat až těsně před porodem. I porod si pamatuji, ale hodně zamlženě. Vím jen, že to bylo nepříjemné a že se mi nikam nechtělo. Nechápala jsem, proč to najednou okolo tak moc tlačí a proč mě to strká pryč,“ popisuje Karolína svůj život v mámině lůně.

Vývoj plodu ve třetím trimestru

Poutavé líčení, viďte? Položili jsme si otázku, jak je na tom plod ve skutečnosti: Umí miminko v děloze všechno, co Karolína popisuje? Umí!

• 23. – 26. týden: Dítě začíná rozlišovat mámin hlas od ostatních zvuků. Dítě umí mrkat a vypadá to, že pláče. Může také dostat škytavku, jak se učí dýchat. A směje se.
• 27. týden: Plod měří plod zhruba 37 cm a váží asi 880 g. Vyvíjí se hlavně mozek a plíce.
• 28. – 30. týden: Mozková kůra se začíná vrásnit. Rostou řasy a vlasy, viditelné je obočí. Zrak se zlepšuje, dítě rozlišuje světlo a tmu.
• 31. – 33. týden: Plod rychle nabývá na váze. Obaluje se tukem a hodně se hýbe.
• 34. – 36 týden: Ledviny a játra jsou plně funkční, pokračuje vývoj plic a nervové soustavy.
• 37. – 40. týden: Plíce umožňují samostatné dýchání po porodu. Už jen přibude pár centimetrů a pár gramů na průměrnou porodní váhu 51 cm a hmotnost 3 500 g.

Vědomí, nebo reflexy?

Většina činností plodu je reflexivní: Miminka v děloze si strkají palec do pusinky a sají, provádějí dýchací pohyby, i když tam není vzduch, a mrkají, přestože tam není světlo. „Zdá se, že se takto připravují na život po narození,“ konstatuje známý londýnský porodník Stuart Campbell.

Jedinou výjimkou, která možná prozrazuje vlastní uvědomování plodu, je podle něj smích. Donedávna převládal názor, že dítě se učí smíchu napodobováním matky. Ale nejmodernější 4D ultrazvuk ukázal, že se dítě usmívá už v jejím břiše. „Co se skrývá za úsměvem, vědět nemohu, ale koutky úst se zvedají a tváře vyboulují. Může jít o příznak spokojenosti,“ soudí porodník.

Jestliže má Stuart Campbell pravdu a úsměv prozrazuje, že plod prožívá emoce už v děloze, znamená to, že si alespoň částečně uvědomuje sám sebe. Jsou tedy Karolíniny vzpomínky skutečné a zdají se zvláštní jen proto, že si pamatuje víc než my? Co myslíte?“

Článek najdete zde: http://zena.centrum.cz/deti/tehotenstvi-a-miminko/clanek.phtml?id=797622

Už jsem o tom slyšela, že na rozdíl od Seznamu.cz, kde můžete vidět hlavně vyvalená prsa celebrit, na Centrumu se občas objeví něco alternativního a zajímavého. Jsou zkrátka více otevření různým směrům a nebojí se občas trošku psát mimo mainstream. Možná stojí za to tam občas mrknout, možná se najdu ve vícero článcích. 🙂

Ještě jednou děkuji za tuto veselou událost.

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Média“

• Rádi byste na své stránky také umístili rozhovor? ► Napište mi ◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/