Aluška.org: Věděním ke svobodě

Většina zaznamenaných chyb v matrixu se odehraje pouze jednou a už nikdy více. Jsou ale známy i případy, kdy více svědků opakovaně nacházelo tu samou chybu po delší čas.  Některé chyby v systému jsou vázány na určité místo a mohou být vyvolány opakovaně za určitých okolností.
Jedním takovým místem je ulice v jihozápadní části Berlína, Orleansstraße. Je to slepá ulice, ve které se nachází jen několik domů na jedné straně a park na druhé. Toto malebné místo se starší zástavbou je však dosti neobvyklé.

Mnoho svědků popsalo, že když se zastavili na kraji parku a prohlíželi si naproti stojící domy, stalo se, že se najednou výhled změnil. Najednou pár domů zmizelo a ulice získala tu podobu, kterou měla kdysi dávno, když se tu teprve začínalo stavět.
Mezi jednotlivými budovami se objevily mezery, které tam dnes již nejsou. Jde o obraz minulosti, archivovaný nějakým tajuplným způsobem, který umožňuje jeho občasnou prezentaci?

Některým svědkům se ale ulička ukázala i jinak. Vypadala naopak velmi moderně a v řadě domů se vyjímala nová restaurace, která tu nikdy v minulosti nebyla a není tu dodnes. Jak si to má člověk vysvětlit? Jde snad o projekci z budoucnosti? Nebo o portál s náhledem do paralelního světa? Jednoznačná odpověď neexistuje.

Orleansstraße, Berlin

Svědkové popisují, že úkaz doprovází zvláštní zážitek absolutního zklidnění a ticha. Člověk má najednou pocit, jakoby byl na světě úplně sám. Toto ticho je jakoby neskutečné. Není v něm slyšet zpěv ptáků, ani vzdálený ruch města, ani štěkot psů. Zavládne absolutní ticho.
Když se změněný obraz zaostří, dotyčný člověk si uvykne na novou situaci a začne si pozorně prohlížet detaily jiné reality, náhle ho přepadne vnitřní neklid. A v tu chvíli obraz zmizí a dotyčný se opět nachází ve svém světě.

Tento pozoruhodný jev může mít dvě příčiny:
1.   My lidé v sobě máme zabudovaný mechanismus, který reaguje na chyby v matrixu (který těmito chybami prozrazuje svou existenci) nejistotou a neklidem. Koneckonců se jedná o zážitek, v jehož důsledku se boří naše realita a ztrácíme půdu pod nohama.
2. Když někdo takovou chybu objeví, matrix to zaregistruje a rychle zjedná nápravu.

Takových míst, kde se občas manifestuje jiná realita, je na světě hodně. Některé fenomény mají fyzikální nebo logické vysvětlení. Za určitých povětrnostních podmínek funguje atmosféra jako obrovské konkávní zrcadlo a promítá obraz určité krajiny nebo města na nějaké jiné, vzdálené místo. V pouštních oblastech je tento jev známý jako fata morgana. Ale nevyskytuje se to jen v horkých a suchých krajích. Dochází k tomu, i když velice vzácně, i v přesně opačných podmínkách. Jedním z takových případů je věčný led Antarktidy a případ tak zvaného „Silent City“ (Tichého města). Jestli v tomto případě také docházelo k zrcadlení vzduchu, nebo jde o obraz jiné reality, je dodnes předmětem diskuzí.

Slavný snímek Silent City (obr. nahoře)

Již od konce 19. stol. přinášeli indiáni i bílí osadníci zprávy o tom, že v oblasti ledovce Muir se pravidelně objevuje stále stejný obraz. Pohled na velkoměsto, kde šly rozeznat jednotlivé domy, parky, kostely… Docházelo k tomu pravidelně každý rok. Obraz se objevoval vždy během krátkého arktického léta, zpravidla mezi 20. červnem a 10. červencem.

Podivuhodný úkaz pozoroval také zlatokop a dobrodruh Richard G. Willoughby, po němž je dodnes pojmenován jeden ostrov u břehů Aljašky. Když o tom však vyprávěl lidem v Juneau, tehdejším zlatokopeckém městečku a dnešním hlavním městě unijního státu Aljaška, všichni se mu vysmáli.
To Richarda naštvalo tak, že si pořídil starší fotoaparát a koupil i několik fotografických desek a následujícího léta se opět vydal k ledovci Muir.
V roce 1885 se mu skutečně podařilo pořídit snímek, který je sice nekvalitní, ale jednoznačně ukazuje panoráma velkoměsta. Obraz vypadá, jakoby byl pořízen z kopce nad městem,
Od té doby už se mu nikdo nesmál, ale dodnes není jasné, co vlastně vyfotil. Že by mohlo jít o zrcadlení vzduchu je píše nepravděpodobné, protože v roce 1885 na Aljašce žádné takové velké město neexistovalo. I Juneau byla jenom malá díra.

Když se věc dostala do amerického tisku, jeden novinář přišel s nápadem, že je to Bristol, jenomže Bristol se nachází v Anglii, a je od Aljašky vzdálen několik tisíc kilometrů. Že by docházelo k zrcadlení vzduchu na takovou vzdálenost? Asi těžko. Navíc Richard pořídil snímek odpoledne, v době, kdy byla v Bristolu hluboká noc.
A je tu ještě další háček. Od roku 1901 už nikdo Silent City nespatřil. Proto už není možné jev prozkoumat moderními metodami.

Případ zůstal nevysvětlen a je horkým kandidátem na chybu v matrixu. Proč se ale zjevovala indiánům i návštěvníkům jen do roku 1901? Možná, že ji správci opravili.

© aluska.org 2022