Aluška.org: Věděním ke svobodě

Mnoho lidí má zážitky, které se vymykají běžnému chápání reality. Pro většinu lidí je často takový zážitek natolik nepřijatelný, že ho ze své mysli vytěsní, aby se chránili před nutností změnit svůj pohled na svět. Pak jsou ale jedinci s otevřenou myslí, kteří podivné shody okolností dokážou přijmout a také se o ně umí podělit. Zde jsou některé z nich.

Časová smyčka?
Tohle se stalo v Anglii. Pamatuju si, že když mi bylo 9 nebo 10 let, šla jsem zrovna po parkovišti před hospodou. Poblíž stál dům a v jeho okně jsem někoho uviděla, náctiletou dívku.
Dívala se přes okno na parkoviště, mávala na mě a já jsem u toho měla pocit, že ji nějak znám. Zamávala jsem zpátky.
Rodiče se mě zeptali, na koho mávám, a já jsem jim řekla, že to je jen nějaká slečna támhle v okně. Moc jsem nad tím nepřemýšlela.
A teď se posunu o 10 let později. Byla jsem v nově koupeném domě své babičky. Pamatuji si, jak jsem vešla do jejího pokoje a šla jsem k oknu.
Najednou jsem si uvědomila, že jsem ve stejném domě, dívám se na to stejné parkoviště a vzpomněla jsem si i na tu interakci před lety.
Koukám ven a najednou na mě z parkoviště zamávala dívka, která měla asi 9 nebo 10 let, a já jsem jí zamávala zpátky. Měla jsem u toho pocit, že ji znám. To mě fakt vyděsilo.
Nedokážu si to vysvětlit a nikdy jsem o tom nikomu neřekla.

Záhadné figurky
Asi před pěti lety jsme v listopadu přišli o našeho psa. Měl rakovinu. Byla to fenka, se kterou vyrůstaly moje děti a všichni jsme ji moc milovali.
O rok později o Vánocích, když jsem uklízela po oslavě a nadělování dárků, jsem na krbové římse našla malou cínovou figurku psa. Zeptala jsem se všech, kteří ten den byli v domě, jestli je jejich. Nebyla nikoho z nás.
Dobře. Tohle bylo fakt divné, ale přijala jsem to jako dobré znamení. Když se potom můj nejstarší syn na konci vánočních prázdnin vracel na vysokou školu, zeptal se mě, jestli by si mohl vzít tu malou figurku, protože mu připomínala jeho ztracenou fenku a chtěl na ni mít památku. Samozřejmě jsem řekla, ať si ji vezme.
O týden nebo dva později, když jsme měli další rodinnou sešlost, byla figurka znovu na tom samém místě!
Zavolala jsem svému synovi na mobil a řekla jsem mu: „Zapomněl sis vzít tu figurku psa!“
Řekl: „Ne, ne, stojí tady přímo přede mnou na mém stole!“
Takže jsem objevila druhou figurku!! A opět nikdo nevěděl, kde se tam vzala. Netuším, jak je to možné. Ale obě ty figurky mám dodnes vystavené na poličce.

Andělská kočka
Když jsem byl v pubertě, jsem měl kočku Milly, kteoru moje rodina zachránila z útulku. Milly předtím prožila hodně těžký život a měla nějaké poškození mozku, takže potřebovala neustálý dozor, i když si hrála venku.
Jednoho dne jsem ji u domu sledoval, jak si hraje. Ona si pak přišla sednout za mnou. Usadila se na opěrce lavičky vedle mě a chvíli se slunila. Začalo se stmívat, tak jsem vstal a řekl Milly, aby šla se mnou dovnitř.
Když vstala, uviděl jsem malou kovovou věc, na které seděla. Podíval jsem se pořádně a byl to malý stříbrný talisman s obrázkem anděla.
Říkal jsem si, že by měl patřit jí, když ho našla, tak jsem jí ho připevnil na obojek.
Toho anděla nosila, dokud minulý rok neumřela. Chvíli poté, co Milly umřela, chtěla moje máma adoptovat další kočku a procházela staré dokumenty z předchozích adopcí. Našla tam i Millyinu složku. V horní části stránky byly všechny její údaje, vzhled, datum narození, zdravotní stav a její předchozí jméno: „Angel“. (Anděl)
Samozřejmě jsme si to spojili dohromady. Ten andělský amulet, který Milly záhadně našla a pak nosila, nepatřil mně ani nikomu, koho jsme znali. Prostě se objevil pod Milly v naší uzavřené oplocené zahradě.
Na Milly bylo zajímavé i to, že obzvláště nenáviděla Buddhu. Vyhledávala sochy s jeho podobou a zvracela na ně, nebo pokud měla možnost, shazovala je ze schodů a rozbíjela je.

Objevující se obraz
Nejšílenější chyba v matrixu, kterou jsem zažil, byla, když jsem při pozdním večerním úklidu sundal obraz ze zdi, odložil jsem ho a pak jsem se vrátil zpět ke zdi, abych na tom stejném místě uviděl další obraz. Nikdy předtím jsem ho neviděl a měl i jiný motiv. Z toho mi fakt běhal mráz po zádech.
Bylo to v bytě, ve kterém jsem bydlel dlouho, po nějaké době jsem ho zdědil a po několika letech od zdědění jsem se pustil do většího úklidu. Ten obraz, co se objevil jako druhý, byl z viktoriánského polního pikniku, byly na něm různé postavy a žádná z nich se nedívala přímo na diváka.

Změna osudu
Když jsem byl náctiletý, tak se mi opakovaně po celé měsíce zdával jeden sen pořád dokola.
V tom snu jsem seděl u stolu na terase restaurace. Byl jsem tam sám a čekal jsem na jídlo. Na druhou stranu terasy přichází bezdomovec a žádá, jestli by mu někdo dal drobné.
Hrabu se v peněžence, hledám mince a pak slyším skřípění pneumatik. Vzhlédnu a vidím bouračku na křižovatce u restaurace. Vyběhnu se tam podívat, abych zjistil, jestli můžu nějak pomoct, ale když vyběhnu na tu silnici, srazí mě další auto a probudím se ve chvíli srážky.
Po nějaké době ten sen přestal a já jsem ho vypustil z hlavy.

A teď se posunu o pár let. Bylo mi v té době 28 a seděl jsem na terase restaurace. Čekám na objednané jídlo. Kolem restaurace jde bezdomovec, ale nezastaví se, ani nikoho nepožádá o drobné.
Nutí mě to přemýšlet o tom snu co se mi kdysi zdával a začínám se cítit nesvůj. Krátce poté slyším skřípění pneumatik a vidím, že na křižovatce u restaurace došlo k autonehodě.
Vstávám, vybíhám směrem k nehodě, ale zastavuju se na chodníku a rozhlédnu se na silnici. Směrem ke mně v tu chvíli přijíždělo SUV, které vůbec nezpomalovalo. Řídila ho žena, která se místo řízení víc věnovala svému telefonu. Proletěla tou křižovatkou, aniž by si všimla, co se na ní právě stalo.
Přiběhl jsem tam a zkontroloval jsem všechny lidi. Byli v pořádku.

© aluska.org 2023