Aluška.org: Věděním ke svobodě

Mne sa v minulosti stalo po rozvode, som mala veľké problémy s výchovou dcéry. Mala náročnú pubertu a jej otec ju podporoval sposobom, že jej tvrdil aby si robila čo chce lebo v 14rokoch už je dospelá. Zaspavala som s pocitom že som v pekle a že tento život je peklo.S dcérou bola náročná komunikácia aj keď som sa všemožne snažila. A v noci mi prišiel zvláštny sen – tancovala som veľmi krásny tanec s neznámym mužom, veľmi jemný a nádherný. Nechcelo sa mi veriť , že sa musim prebudiť do tu do pekla.

Keď som raz išiel autobusom zo školy ( išiel som domov dlhšiou obklukou a bol som už velmi daleko od školy) stál som a pozeral z okna a zozadu na mňa skočil nejaký vysoký chalan akoby som bol nejaký jeho kamarát. Tak sme na seba pár sekúnd pozerali a potom sa bez slova rozišli. Velmi sa podobal na jedného spolužiaka vrátane výšky a bláznivej povahy, ale ten býva úplne v opačnom smere od školy a nemal tu čo robiť. Tak ak to nebol on tak mal dvojníka. Asi sa to nedá považovať za chybu v matrixe, dvojníci sú normálka ale aj tak zvláštna náhoda že on sa podobal na môjho spolužiaka a ja zase asi na niekoho koho poznal on.

Humatomova kopie
Chodila jsem dlouho s klukem, který se jmenoval Tomáš. Astrologické znamení Panna s ascendetem ve Vodnáři. Po něm jsem chodila s dalším Tomášem, který byl ve znamení Panny s ascendentem ve Vodnáři. Řekla jsem si, že s těma Tomášema to nikam nevede a chtěla jsem sbalit nějakého (=můj typ) vzhledově trošku podobného kluka z velké firmy, ve které jsem pracovala (pracoval úplně na jiném oddělení, takže jsem ho vůbec neznala jen jsme se párkrát míjeli na chodbě). Když byl firemní Vánoční večírek v tanečním klubu, tak jsem se pohybovala poblíž něj a tento mnou vyhlédnutý kluk z práce mě oslovil (pozval na drink). Jmenoval se samozřejmě taky Tomáš, tak jsem se ho zeptala na datum narození/astrologické znamení = panna. Svůj ascendent nevěděl, ale řekl mi něco trošku o sobě a já na to „já vím, protože oba mí bývalí Tomášové na to i na toto mají tento stejný názor“. Vysvětlila jsem mu tedy pak tuto storku o shodě jmen (a astrolog. znamení atd.). Všichni tři měli hodně podobnou barvu vlasů a stejný účes, jinak si ale moc podobní nebyli (nebyly to vzhledově nějaké kopie nebo tak, pouze vzhledově vcelku podobný typ). Měli i podobné postoje, ale třetího podobného jsem už nebrala – hlavně když jsem chtěla někoho nového=jiného (takže o tom posledním toho, kromě krátkého pokecu u baru, moc nevím)..
Ještě když jsem se rozešla s tím prvním ex Tomášem, tak jsem po čase šla na seznamku a tam jsem našla úplně stejného=identického dvojníka (podle fotek=pouze vzhledově byl úplně stejný, povahu měl jinou). Už si nepamatuju, jak se jmenoval (jestli taky Tomáš..). Myslela jsem si, že mému ex někdo ukradl fotky (nebo že to je přímo můj bývalý), ale byl to někdo jiný (dle tel. hovoru=měl jiný hlas) a ani jsme se nesešli (ale chtěl se sejít a fotky nikomu neukradl, prý byly přímo jeho – kdyby vypadal jinak než na fotkách, tak by se schůzkou asi váhal). Nesešli jsme se poté, co jsem mu sdělila, že vypadá úplně stejně jako můj ex (vzhledově je jeho dvojník) a on si myslel, že o něj mám tím pádem extrémní zájem, protože je pro mě (vzhledově) jedinečný (nikdo jiný na seznamce kromě něj nevypadal stejně jako můj ex) a chtěl toho využít = zjišťoval, na co všechno bych byla ochotná kvůli jeho pro mě jedinečnému vzhledu přistoupit, takže jsem ho poslala do.. Nevypadalo to, že by byl za profilem nějaký podvodník, protože měl mladý hlas a nikdy si v ničem neprotiřečil (bavila jsem se s ním myslím 14 dnů než jsem mu řekla že je vzhledovým dvojníkem, díky čemuž došlo k ukončení kontaktu = dokud nevěděl, že je dvojník, tak se choval normálně, ale poté, co se to dozvěděl..asi nikomu by se nelíbilo být „vzhledový dvojník“ ex svého nového partnera, takže chápu, že jeho zájem být mým novým partnerem ochladl, protože by nevěděl, jestli ho mám ráda kvůli němu a nebo chci stále ex, a proto jsem si ho podle vzhledu vybrala..ale že se toho snažil využít jako něčeho, díky čemu může mít nade mnou „navrch“, tak to jsem nepobírala). Pravda ale byla, že mě zaujal kvůli svému vzhledu, protože v té době se mi ještě stýskalo po bývalém, takže můj záměr v té interakci nebyl úplně čistý. Ex i mně v té době bylo 24 myslím a jemu bylo asi 19 a vzhledově vypadal přesně stejně jako tento můj ex vypadal v 19, to jsme spolu už byli, takže jsem si přesně pamatovala, jak vypadal (takže nevypadal stejně jako ex v té době, ale vypadal přesně stejně jako vypadal ex v minulosti = v jeho věku). Nechtěla jsem ani mladšího kluka, ale „musela“ jsem mu na seznamce napsat, abych se s ním mohla sejít a vidět dvojníka svého ex naživo (což se mi tedy nepodařilo). A aby to nebylo všechno, tak tento můj ex vypadal jako jeden slavný americký herec (ale pouze na jedné hercově fotce z určitého úhlu) = shoda vzhledu řekla bych 100%, jenom ruce měl ex míň chlupaté (a nebo si je možná holil). Na té fotce herci vykukuje (asi pod mikinou či co to měl na sobě) barevné tričko a tričko stejné barvy nosil ex skoro každý den. Americký herec, kluk ze seznamky i můj ex měli dokonce pihu na stejném místě na obličeji (ex si ji ale nechal po čase odstranit). Možná to byli tři kloni (i když americký herec vypadal běžně = z jiných úhlů jinak než ex a toho ze seznamky jsem naživo neviděla, třeba by taky naživo vypadal jinak než na fotkách).

Probuď se, Neo.
Byla jsem doma s bývalým a oba jsme byli na internetu (každý u svého pc). Přestal fungovat internet, ale já jsem o tom nevěděla = věřila jsem, že normálně stále funguje. Bývalý byl už víc jak 10 min bez internetu, tak mi řekl, že to nefunguje (mně se celou dobu stránky normálně načítaly). Zprvu jsem mu nevěřila, že nefunguje internet (když mi to jelo), a myslela jsem si, že má jen on něco s počítačem či kabelem. Jenže pak jsem viděla, že na modemu bliká porucha, a jakmile jsem si začala myslet, že by mi internet (také) neměl fungovat, tak i mě fungovat přestal. Do té doby mi stále = celkově cca 15 min od začátku výpadku fungoval. Internet byl vedený kabely z toho samého modemu (jedině, že by jeden kabel přestal fungovat dřív než jiný, ale vždy když vypadl internet, vypadl hromadně na všech kabelech najednou). Na wifi (např. doléhající k nám od sousedů) nikdo z nás připojený nebyl.

Jindy (po delším čase od té první události) jsem si věštila z kvantového počítače (=přes internet) a bývalý šel kolem a divil se, na co koukám (protože jsem se delší dobu zaujatě koukala do podle něj prázdné obrazovky a smála se u toho, jako bych se koukala na zábavný film). Tak říkám že jsem na internetu „jak může vidět“ a on „vždyť ten počítač je vypnutý, obrazovka je černá..“. Tady ale nevím, jestli si nevymýšlel (jako nějakou manipulaci = gaslighting). Tehdy jsem četla nějaké články dopředu (které byly reálně vydané až o měsíce později). Toto se stalo jenom jednou, že by viděl černou obrazovku a já zajímavý internet (ale tehdy mi ten počítač fakt skvěle věštil = ukazoval odpovědi na vše co mě zajímalo). Znovu se mi to už pak zprovoznit nepodařilo.

Zamrznutí v čase
Tohle jsem trénovala (taky i podle knihy od Castanedy) a stalo se, že jsem se dostala jakoby do jiné dimenze, kde bylo málo lidí (a když už tam někdo byl, stávalo se, že zamrzl na cca 10 vteřin někdy i déle a pak se zas rozeběhl). Myslela jsem si, že třeba jenom můj mozek zastaví jeho obraz (takže to může být něco jako optický klam = pouze já někoho vidím zaseknutého, ale ve skutečnosti se normálně hýbe), ale že potkávám v Praze tak málo lidí se mi zdálo v tu dobu divné. Sešla jsem se tedy s kamarádkou – normálně jsme se potkaly u jedné zastávky na druhém konci Prahy než kde jsem já bydlela (ona vybrala, kam půjdeme) a šly jsme směrem k hospodě. Já byla na tuto „dimenzi bez lidí“ zvyklá, ale ona ne. Začala se divit, že jsme za celou dobu, co jdeme kus pěšky Prahou, skoro nikoho nepotkaly? Navíc celá scéna začala vypadat poměrně apokalypticky (jako z nějakého filmu/horroru). Protože si vítr hodně zahrával se spadaným listím a sem tam se kutálela větrem nafouknutá igelitka či něco takového. Kamarádka říkala, že jí to připadá, že přijde v blízké době do pár let konec světa. Došly jsme do hospody, která byla plná jako obvykle (to jí uklidnilo), ale při zpáteční cestě na tramvaj raději zavolala svému příteli, ať pro nás přijede autem, protože tam opět nikdo nebyl (tentokrát ani noha). I on se tomu divil a potvrdil, že tato scéna opuštěné Prahy působí dost strašidelně (nezvykle). Nebyly jsme v centru Prahy (ale ani na úplném okraji/zapadákově, byli jsme tak nějak uprostřed mezi centem a okrajem), a na tomto místě se běžně pohybuje o dost víc lidí než tenkrát. S kamarádkou jsem nikoho zamrzlého neviděla (těch pár lidí co tam bylo se hýbalo normálně).
Vzala jsem ještě dva kamarády do jiné dimenze: s jedním kámošem klukem jsem byla na jeho oblíbeném místě v takovém parku/lese. On chtěl projít malým tunelem, který tam byl, že je to zkratka. Trochu jsem váhala (nebylo vidět na druhý konec=byl tmavý), ale pak mě napadlo, že tunel je podobný jako dveře = takže se budu soustředit na to, že za tím tunelem, až vyjdeme na druhé straně, přejdeme do jiné dimenze – a nic jsem mu o tom neřekla. Já to tam neznala, takže nevím, jak to mělo na druhé straně (nebo kdekoli jinde) vypadat. Vylezli jsme tedy z tunelu a on se za velice krátkou dobu začal nahlas divit „to je divné, vypadá to tu jinak“ a „tenhle kopec tady přeci nebyl“ (já mu odpověděla, že jsem tu poprvé takže nevím). Nakonec jsme našli opuštěné dětské hřiště, což byl pro něj objev, protože říkal, že to tam všude zná ale nikdy na toto nenarazil. Trochu jsme se pak oba báli, tak jsme šli raději zpátky kde to oba známe a realita už byla zase normální. No a jiné kamarádce jsem vyprávěla o těchto jiných realitách s tím, že jí to zkusím ukázat. Jely jsme na výlet, kde to ani jedna z nás neznala. Zkoušela jsem přejít do paralelní reality a vypadalo to, že se to začíná dařit, jenže jelikož jsme ani jedna to místo neznaly, tak jsme nevěděly, jak to tam má vypadat (tedy jestli je pokus úspěšný). Nakonec jsme se trochu ztratily, tak jsme hledaly podle mapy náš cíl (vodu na koupání), který jsme nakonec našly. Když jsme šly zpátky, opět jsme nemohly najít správnou cestu, a začaly jsme trochu zmatkovat. Šly jsme rovně, cesta zahýbala doleva (jiná odbočka tam nebyla), po zahnutí doleva jsme šly opět rovně. Jenže jsme byly zase ztracené (=nevěděly jsme, kde jsme/kudy podle mapy máme správně jít), a tak jsme se rozhodly otočit a vrátit se tou samou cestou, kterou jsme přišly (k vodě, odkud půjdeme hned podle mapy a ne „až teď,kdy nevíme, kde jsme podle mapy“ = protože se neumíme na mapu zařadit když už nevíme, kde nyní jsme). Otočily jsme se a šly jsme rovně nazpátek (tou samou cestou, kterou jsme právě přišly), jenže když jsme došly k té ostré 90 stupňové zatáčce, kudy by měla cesta zahýbat nyní z našeho pohledu tedy doprava, byl tam plot = zjistily jsme, že se nacházíme v „jednosměrce slepé uličce“ (která nyní končí a dál nikam nevede). Což nebylo možné, když jsme po této cestě přišly.. Hledaly jsme to tam (nějakou odbočku), ale cesta za námi se prostě musela změnit (jiné vysvětlení nebylo). Byly jsme docela vyděšené a rychle jsme během pokračovaly tedy jedinou cestou (zase zpátky) dopředu, kudy jsme se nakonec dostaly na hlavní silnici a po ní už jsme trefily (směrem na zastávku a dojet zpátky domů). Nejsem si jistá, jestli na tento příběh/zážitek ta kamarádka po čase zapomněla a nebo si na to stále pamatuje (a to samé i ten kamarád) = neptala jsem se jich na to. Ta kamarádka, se kterou jsme zažily apokalyptickou scénu, si na to pamatovala dlouho (nevím, jestli to nezapomněla třeba po letech, už jsem s ní dlouho nemluvila). V té době, kdy jsem chodila do paralelních realit, jsem se naučila přejít do astrálu za bdělého stavu (i s tělem = nebylo to že by tělo někde spalo). Pak jsem to ale dělat přestala a už to pravděpodobně ani neumím.

To s tím počítačem je fakt jak z filmu. 😅