Aluška.org: Věděním ke svobodě

Už jste také někdy slyšeli tvrzení, že čím vyšší má dívka podpatky, tím nešťastnější je její osobní život, zato dívka ve vyšlápnutých keckách a rozevláté košili je v pohodě – rozuměj: v osobním životě vše OK? My jsme si na tuto odvážnou teorii vzpomněli, když jsme se nedávno seznámili se zajímavou zprávou OSN.

Čím šťastněji lidé žijí, tím prostší je způsob, kterým se oblékají. Tak by se také dala shrnout každoroční zpráva OSN o úrovni štěstí v jednotlivých státech světa.

Výzkum světového štěstí je prováděn každoročně od roku 2011. Je to zcela seriózní záležitost. Vědečtí odborníci vypracovali příslušnou technologii a nyní se podle ní v jednotlivých zemích měří úroveň objektivního štěstí jejich obyvatel. Zkoumá se rovněž jejich vlastní subjektivní hodnocení toho, nakolik šťastný je jejich život. Ukazatele se pak porovnávají a podle úrovně štěstí obyvatel je sestaven rating jednotlivých zemí.

V roce 2017 vypadala první desítka šťastných zemí takto:

1. Norsko
2. Dánsko
3. Island
4. Švýcarsko
5. Finsko
6. Holandsko
7. Kanada
8. Nový Zéland
9. Austrálie
10. Švédsko

Stejné země byly v první desítce i v minulých letech, jenom si různě prohazovaly pořadí.

Víte, co tyhle země spojuje kromě velmi vysoké životní úrovně a skvělých sociálních standardů? Z pohledu módního blogera mají všechny společný především mimořádně jednoduchý, prostý a nerafinovaný přístup místních obyvatel k oblékání.

Takže země, určující světovou módu a styl; země, na jejichž ulicích street-styloví fotografové pořizují jeden za druhým ideální módní záběry; země, ve kterých každá druhá studentka vypadá jako ikona stylu, se potácejí někde ve čtvrté desítce světového ratingu štěstí.

Francie na 32. místě, Španělsko na 37. a Itálie, kde každý kojenec už od narození ví, jak si správně ohrnovat nohavice, dokonce na místě 50. ze 157 sledovaných zemí!!! Takže téměř ve třetině zemí světa žijí lidé šťastněji než Italové!

A jak je tomu ve šťastných zemích?

Tam si jednoduše nikdo nedělá starosti s tím, o kolik centimetrů si má ohrnout nohavice podle posledních pravidel časopisu VOGUE. Lidé nosí to, v čem se cítí pohodlně a nijak zvlášť si nelámou hlavu, jestli je to stylové nebo není. Džínsy/trička, kecky/tenisky, košile a parky. V takovém Dánsku nebo Holandsku jde před vámi dvojice a nemůžete si být zcela jisti, kdo je kdo podle pohlaví, nakolik podobně, ne-li stejně jsou oblečení.

Někteří muži by nejspíš prohlásili: «Není, na co se kouknout». Ovšem to by měli smůlu.

Ženy v první desítce šťastných zemí nejspíš nestrádají tím, že každé ráno nevyrážejí do práce v upnutých úzkých sukních na deseticentimetrových podpatcích, dokonale načesány a nalíčeny. A zdá se, že ani jejich mužské protějšky nechřadnou nedostatkem štěstí, že ženy nevyhlížejí jako exponáty na výstavě úspěchů světové „fashion-industry“.

Zdá se, že ke štěstí vůbec není tak nezbytné pilně sledovat módní trendy a pečlivě vybírat sukni, aby obtahovala vše, co má. Možná, že člověk opravdu může být šťastný v tričku, džínsách a teniskách. Možná, že když se člověk cítí šťastný, v bezpečí a míru, když nemusí každý den někomu dokazovat a ze všech sil demonstrovat svůj sociální status – ostatně často jen vybájený – je pro něj dokonce přirozené být šťastný v keckách. Ale možná je to jen unáhlený závěr blogera přes módu…

Pozn. Alue: Něco na tom asi bude, opakovaně jsem četla o podobném jevu, který podle účesu popisoval jak se pozná hysterka. Prý podle toho jak má složitý účes. Čím komplikovanější a naskládanější má drdoly, tím má v hlavě větší chaos a tím to má v hlavě složitější. (Jestli vás to zajímá, nejlíp vycházel volně spletený cop, takoví lidé jsou prý uvnitř v míru a velmi dbají na blaho ostatních. Volně rozpuštěné uvedeny nebyly, neboť fakticky to není účes, člověk je nemusí do ničeho tvarovat.)

Lidé kteří se necítí uvnitř dobře, to možná snahou o dokonalý vzhled kamuflují, protože se domnívají, že když budou dokonale vypadat, nikdo na nich jejich neštěstí nepozná.

A shoduje se to i s ještě jedním poznatkem, obvykle ti kteří nejvíce usilují o dokonalost, mají veliké komplexy méněcennosti, protože se strašně bojí udělat něco blbě nebo nepatřičně, aby neztratili hodnotu i v očích těch ostatních lidí… Tahle vnitřní nejistota se ukazuje na oblečení, účesu, chování, nebo dokonce plastikách ve velmi nízkém věku.

Tím vás však nenavádím, abyste chodili nemytí v triku jako by bylo právě vytažené krávě z úst, abyste se báli nosit šatičky, nebo abyste se báli vyzkoušet nějaký zajímavý účes. Všeho s mírou. 🙂 Hlavní pointa je asi o tom, umět se cítit dobře, bezpečně a plnohodnotně, ať už je člověk vyfešákovaný i nahastrošený halabala.

zdroj: https://www.pronaladu.cz/jak-spolu-souviseji-index-stesti-a-zpusob-oblekani/