Aluška.org: Věděním ke svobodě

(Dotaz)

Milá Aluenko,

zase se na Tebe obracím s žádostí o pomoc. Tvoje rady jsou k nezaplacení :).. takové, že je dokážu přijmout a pochopit. Přirozené a když si čtu Tvoje články (ať už tady nebo na stránkách) přijde mi, jakoby procházeli celou podstatou člověka.. Od srdíčka do srdíčka :).
(zkráceno)
Chtěla jsem se Tě Alue zeptat.. na světě je pár otázek, které cítím, že prostě nedokážu cítit správně. Nemůžu si sama najít cestu, jak to vidět správně..jak je přijmout. Nevim, jestli jsi mě teďka pochopila :). Ale myslela jsem tomu tak, že jim zkrátka nerozumím.
Když jsem byla maličká, byla jsem hodně sebedestruktivní (nebo já nevim jak to nazvat lépe – ubližovala jsem si a toužila zemřít a pořád jsem se na to maminky ptala, kdy už konečně umřu). Cítila jsem, jakoby jsem se narodila špatně. (snažím se co nejkratší, tak to nebudu dál rozepisovat) – Ale od té doby jsem začla vnímat lidi, jako mě nadřazené. Vím, že nejde, aby někdo byl nadřazený nebo ne, nerozlišuji to,.. ale u sebe cítím, jakoby jsem byla níž. Jsem malá vzrůstově a drobná a kdokoliv se ke mě postaví, okamžitě má převahu po fyzické stránce a převažuje to u mě i do té psychické. A já nevim, jak si s tím mám poradit. Není to proto, že jsem malá, ale že jsem jako malá to tak začla vnímat – protože jsem cítila, že nemám právo tady být a ani tady být nechci? Já nevím..
Děkuji Ti za jakoukoliv odpověď, ale do ničeho Tě tlačit nechci :).

A druhá myšlenka.. (kdykoliv to můžeš přestat číst, Alue)

Bojím se lidí, co miluji.. Já se lidí bojím a nemám potřebu se s nimi příliš přátelíčkovat, i když jakoby asi chci mít přátelé..ale..
 Myslim si, že to znáš – když jsem mezi hodně lidma, nemůžu tam vydržet, jsem naprosto zoufalá, všechno na mě z nich padá, je to hrozný hlukot, stísněný pocit.. Jako malá jsem milovala zvířata a lidi přímo nesnášela. Byla jsem pořád v lese (ještě před dvěmi lety), nebo sama s jemnohmotnými, ale nikde víc. A pak jsem se zamilovala a začla jsem být závislá na někom koho jsem milovala a mohl si semnou dělat co chce, ale hrozně moc závislá. A netuším, jak se té závislosti zbavit, nemáš nějakou radu? Ať je to mamka nebo taťka – miluji je, ale hrozně se jich bojím. A já mám jít v září do školy – intr.. A ještě ke všemu město, nevim jak tam mám vydržet. Zdi, auta, hlukot, stres.. jako žížalka ve skleničce. Alue, jak se mám naučit žít ve měste? Bojím se toho..nevydržím to tam.

Budu moc ráda, za jakoukoliv radu, protože na tohle nemám odpověď a jsou to – ačkoliv drobné nebo zbytečné otázky – mě hodně moc ovlivňují život. Pokud jsi vydržela číst až sem, děkuji Ti. Kdyby jsem Ti měla co nabídnout, tak už to dávno nabízím.. ale asi nemám co by bylo pro Tebe užitečné. Ale kdyby Tě něco napadlo, tak určitě řekni 🙂

Měj dny i noci plné lásky 🙂

(Odpověď)

Ahoj,

Pocit ,,chci umřít, nechci tu být, nezasloužím si tu být“ často způsobuje špatná výchova. Děti se učí, napodobují a přebírají to, co jim vštípí rodiče.
Na to pomáhá vědomé prožívání života a uvědomění.
Co by sis například měla uvědomit jsou tyto naprosto zásadní věci:
1. Kdyby ses sem neměla narodit, kdyby to nemělo smysl, tak se sem nenarodíš. Máš tady nějaký úkol a ten máš splnit. Všichni sem patříme a stáli jsme obrovskou frontu na to, abychom se sem mohli narodit.
2. Nikdy tě nikdo nemůže ponížit, pokud se nenecháš. Uvědom si, že tu má každý své místo a nikdo nemá menší právo na život, než kdokoliv druhý.
3. Uvědom si, že jsi z nejlepšího rodu v celém Vesmíru. – Jsi člověk, máš svobodnou volbu rozhodnutí, tvá bytost kmitá na všech úrovních stvoření a je neomezená. Taková bytost je Božská jen samotnou svou existencí.

Nauč se milovat život a sebe samu. To ti dá chuť ho žít. Jez jídlo, které máš ráda, choď oblečená v tom co máš ráda, dělej to co máš ráda a měj ráda své tělo, které ti zprostředkovává tvůj život na planetě zemi a díky kterému tu můžeš být. Je to chrám tvojí duše, dobře se o něj starej.

Ač se to může zdát bláznivé, příroda, láska a Vesmírná síla může být i v betonovém městě. Ve městech rostou také stromy, všude poletují holubi, kteří čekají na drobky, všude chodí lidi a každý z nich má své touhy, přání a lásky. Město je přívětivé, nebo nepřívětivé jen podle toho, jak se na něj podíváš. Zamrač se na město a bude odporné. Usměj se na město a bude tě hýčkat. Opravdu to funguje. Uvědom si, že i ty betonové domy jsou z energie, která vnímá tvé myšlenky a odráží tvé pocity. Tramvaj, která tě někam veze, může být pro tebe hnusný hlučný stroj, nebo vozidlo tvořené energií, které tě s láskou odveze kam potřebuješ.
Své místo ve škole nebo pokoj na koleji si můžeš přece také upravit k obrazu svému. Obklop se květinami, i ve škole je najdeš na okně a když budeš mít ráda své spolužáky, budou mít rádi i oni tebe. Buď přátelská a budou přátelští i oni. Není nic snažšího, chovej se ke světu tak, jak chceš, aby se svět chovat k tobě a všechno půjde líp.
Pro ustrašeného člověka je svět hrozivý, ale když se člověk na svět usměje, všechno se promění. Mysli na to, že andělé a dobré bytosti tě vidí a jsou s tebou i mimo přírodu, protože nejsou omezení prostorem. Tak se můžeš cítit dobře kdekoliv.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Další obrázky Andělů – ZDE