Aluška.org: Věděním ke svobodě

Na vrchol hory vede mnoho cest, ale výhled z ní je vždy stejný. Jak zjistit, po které cestě se máme vydat? Odpověď a řešení představuje vaše intuice. Kompas ukazující správnou cestu je ve vás a je vaším suverénním právem vzít si to, co s vámi rezonuje, a zbytek nechat být.

Rozdíl mezi spiritualitou a náboženstvím je zásadní
Spiritualita je spojení s Božstvím prostřednictvím vaší vlastní osobní zkušenosti. Primárně se zabývá hledáním, prožíváním a ztělesňováním vlastní duchovní podstaty.
Náboženství je o spojení s Božstvím prostřednictvím zkušenosti a vedení někoho jiného. Primárně se týká víry, následování a poslušnosti k pravidlům.

Historik a filozof Yuval Noah Harari vysvětluje kontrast mezi spiritualitou a náboženstvím takto: „Náboženství je dohoda, zatímco spiritualita je cesta. Náboženství poskytuje úplný popis světa a nabízí nám dobře definovanou smlouvu s předem stanovenými cíli. ‚Bůh existuje. Řekl nám, abychom se chovali určitým způsobem. Pokud budeš poslouchat Boha, budeš přijat do nebe. Pokud Ho neposlechnete, shoříte v pekle.‘ Samotná jasnost této dohody umožňuje společnosti definovat společné normy a hodnoty, které regulují lidské chování.
Duchovní cesta nic takového neobsahuje. Obvykle vede lidi tajemným způsobem do neznámých destinací. Hledání obvykle začíná nějakou velkou otázkou, například: „Kdo jsem? Jaký je smysl života? Co je dobré?“ Zatímco mnoho lidí pouze přijímá hotové odpovědi poskytované mocnostmi, duchovní hledající nejsou tak snadno uspokojitelní. Jsou odhodláni následovat velkou otázku, ať už vede kamkoli, a nejen na místa, která dobře znáte, nebo chcete navštívit.“

Rozdíly mezi spiritualitou a náboženstvím přehledně

Jste více duchovní, nebo věřící? Je možné být velmi duchovní, a přitom ne náboženský. Je také možné být náboženský, ale ne duchovní, nebo trochu z obojího. Je však užitečné chápat, ke které straně se přikláníte více. Pomůže vám to činit jasnější životní rozhodnutí, která jsou v souladu s vašimi skutečnými potřebami, hodnotami a touhami.

Rozdíl mezi spiritualitou a spiritualismem 
Tyto dva pojmy znějí podobně a lze je snadno vzájemně zaměnit. Spiritualita je způsob života, ve kterém se člověk snaží napojit na Božství, nebo na svou pravou přirozenost. Spiritualismus je hnutí založené na víře, že se můžeme spojit s dušemi zesnulých. Spiritualisté se primárně snaží navázat kontakt s mrtvými, a tak získat znalosti, vhled a dokonce i uzdravení prostřednictvím takové metody.
Mohou být spiritualisté duchovně založení a mohou být duchovní hledači spiritualisté? Ano, rozhodně mohou, ale není to totéž.

Mnoho lidí těží z víry, že mohou získat pomoc od duchů. Pro některé je přímá komunikace s dušemi zesnulých důležitou součástí jejich životní cesty. Jiným lidem poskytl spiritualismus nepřímo naději, emocionální úlevu, přijetí života a smrti a další hluboké vnitřní výhody tam, kde nic jiného nemohlo. Buďte však opatrní, protože spiritualismus může být velice nebezpečný v rukou amatérů a tento článek nepředstavuje návod ani doporučení k pokusům tohoto typu.

K úspěšnému kráčení po své duchovní cestě není nutné mít zájem o paranormální schopnosti a děje, jako je jasnovidectví, jasnoslyšení a jiné. V některých případech se spiritualismus může stát pouhým rozptýlením. Nekonečně vzrušující králičí norou, ve které se můžete ztratit a která vás ve skutečnosti vzdaluje od skutečné spirituality, neboli sjednocení se svou Pravou přirozeností.
Když hledáme duchovní vedení mimo sebe (ve formě médií, duchů atd.), může se to stát překážkou, zvláště pokud je duchovní osvobození cílem našeho života.

Existuje jediná pravá duchovní cesta?
Spiritualita je nesmírně osobní a pro každého člověka znamená něco jiného. Proto neexistuje žádná „pravá“ duchovní cesta. Pokud se někdo pokouší tvrdit, že jeho duchovní cesta je „jediná pravá cesta“, osvojuje si náboženské smýšlení, nikoli duchovní smýšlení.
Náboženství je totiž založeno na dogmatu, zatímco spiritualita je založena na osobní zkušenosti. Na rozdíl od náboženství, je vaše duchovní cesta přizpůsobena výhradně vašim emocionálním, mentálním a duchovním potřebám. To znamená, že vaše duchovní cesta se bude během vašeho života mnohokrát posouvat, měnit, morfovat a vyvíjet se spolu s vámi.
Je proto v pořádku a je dokonce i žádoucí, abyste v průběhu času změnili názor, obor, pohled na věc, nebo techniku. Je to součást vašeho přirozeného vývoje.

Transcendentní vs. Imanentní spiritualita
Duchovní cesta může být transcendentní nebo imanentní (a v některých případech obojí naráz).
Transcendentní spiritualita vidí božství jako větší než my, které je mimo tento svět a je to něco, čeho dosáhneme, nebo co si uvědomíme.
Imanentní spiritualita vnímá božství jako žijící mezi námi, které je velmi zjevné v tomto fyzickém světě a je to něco, co ztělesňujeme.

Ani jeden pohled není špatně. To, zda upřednostňujete transcendentní nebo imanentní spiritualitu, závisí na naší jedinečné perspektivě. Jedním z příkladů transcendentní cesty je Neo-Advaita, zatímco animismus je odrazem imanentní spirituality. Příkladem cesty, která spojuje jak transcendentní, tak imanentní spiritualitu, je panenteismus.

5 Hlavních duchovních cest
Existuje nekonečné množství různých cest a metod. Důležité je, abyste si vybrali to, co je vám blízké a co vám připadá správné. Pamatujte, že to, co se vám líbí a co potřebujete nyní, se u vás pravděpodobně v budoucnu vyvine v něco dalšího a lepšího. Nebojte se proto do něčeho fušovat a poté se tomu hluboce oddat, pokud se v tom vidíte.
Ačkoli existuje tolik odstínů duchovna kolik je na světě duchovních lidí, lze je zhruba rozdělit do pěti kategorií pro zjednodušení:

Spiritualita orientovaná na Zemi
Spojení se zemí, nebo hmotnou říší, jako brána k Božství. Příklady tohoto druhu duchovní cesty zahrnují: Přírodní mystiku, Rituály, Šamanismus, Rostlinná medicínoa, Krystaly, Bylinné léčení.

Metafyzická spiritualita
Spojení s nehmotnou říší jako brána k Božství. Příklady tohoto druhu duchovní cesty zahrnují: Energetické léčení, Esoterika, Okultismus, Duchovní průvodci, Kontakt s božstvím, Věštění (tarotové karty, proutkaření, kyvadlo), Magie, Channeling, Astrologie, Mysticismus, Vyvolávání duchů.

Spiritualita založená na těle
Tělo jako brána k Božství. Příklady tohoto druhu duchovní cesty zahrnují: Jóga, Tai Chi, Qi Gong, Dýchací cvičení, Tantra, Zpěv a mantry, Tanec.

Spiritualita založená na srdci
Použití svého srdce jako brány k Božství. Příklady tohoto druhu duchovní cesty zahrnují: Oddanost, Modlitbu, Vděčnost, Odpuštění, Bezpodmínečnou lásku, Pěstování soucitu, Hledání smyslu života, Duchovní vztahy, Filantropie/služba druhým, Naslouchání, Rozvíjení intuice.

Duchovnost založená na mysli
Použití své mysli jako brány k Božství. Příklady tohoto druhu duchovní cesty zahrnují: Nedualitu, Rozjímání, Všímavost, Vizualizaci, Autohypnózu, Změnu myšlení, Transcendentální stavy vědomí, Zákon přitažlivosti, Samotu.

Spiritualita je podobná stromu. Některé jmenované cesty a praktiky jsou blíže centrálnímu kmeni, který je konečným cílem spirituality (což je probuzení, jednota a osvobození se od utrpení). Jiné cesty a praktiky na druhé straně tvoří okrajové větvičky. Je na vás, abyste zjistili, jaké praktiky vám pomohou se tam dostat.

Když se spiritualita překrývá s psychologií
Psychospiritualita představuje integrativní, vyvážený přístup k životu, který je na těchto webových stránkách dlouhodobě prezentován… Ale proč vlastně potřebujeme vnášet psychologii do spirituality?
Spiritualita bez psychologie je totiž vágní, nepodložená a odpojená od každodenního praktického života. Spiritualita sama o sobě obvykle neřeší naše mentální a emocionální problémy. Pokud se soustředíme pouze na spiritualitu, máme tendenci upadnout do pasti duchovních výmluv, což je používání spirituality k tomu, abychom se vyhnuli řešení svých problémů, což způsobuje velkou škodu nám i druhým.

Psychologie bez spirituality je zase suchá, přehnaně teoretická, odpojená od osvěžujícího vánku duchovního vhledu. Práce na sobě a svých problémech je důležitá, ale pokud je to jediné, na co se soustředíme, je to nuda a křeč. Důrazně proto doporučuji, začlenit do své duchovní praxe i prvky psychologie. Může to být terapeut, nebo dobrá kniha. Některé věci zvládnete sami. Mezi běžné psycho-duchovní vnitřní pracovní postupy patří například: Vedení deníku, Automatické psaní, Umělecké vyjádření, Práce se sny, Naučit se mít rád sám sebe (sebeláska), Práce s vnitřním dítětem, Práce se stíny, Archetypy, Astrální cestování, Hypnoterapie, Práce s traumatem (somatické prožívání, všímavost zaměřená na tělo). O mnohých uvedených tématech najdete na tomto webu zdarma články.

Proces duchovního probuzení
Většina lidí, kteří se začnou zajímat o spiritualitu, prošla nebo prochází určitým procesem duchovního probuzení.
Duchovní probuzení je zkušenost vstupu do duchovního hledání. K duchovním probuzením často dochází v důsledku nemoci, ztráty zaměstnání, traumatických životních zkušeností a velkých životních změn, jako je svatba nebo narození dítěte. Najednou starý, materialistický způsob života už člověka neuspokojuje a začne toužit po něčem víc. A tak začíná jeho duchovní hledání.
Pokud jste zažili duchovní probuzení, prohlédli jste lži a iluze tohoto světa. Hluboko ve své duši si uvědomujete, že nic vnějšího vám nikdy nepřineslo a nikdy nemůže přinést skutečné štěstí a naplnění. Toto hluboké uvědomění ve vás zanechá touhu po něčem bohatším, naplňujícím a po něčem, díky čemu se budete znovu cítit celiství.

Součástí duchovního probuzení je také bolestivý stav, který známe pod jménem Temná noc duše. Tento termín původně vymyslel španělský mnich v 16. století, svatý Jan od Kříže. Je odvozen ze stejnojmenné básně „Noche Oscura“, která popisovala jeho vlastní bolestnou zkušenost.
Temná noc duše je zážitek pocitu naprostého odpojení od Božství. Tento těžký pocit izolace a duchovní opuštěnosti může doprovázet duchovní probuzení, nebo se také může objevit přirozeně jako výsledek traumatické životní zkušenosti.
Temná noc duše je obdobím naprosté duchovní zpustošenosti, odpojení a prázdnoty, ve kterém se člověk cítí zcela oddělen od Božství. Ti, kteří zažijí Temnou noc, se cítí úplně ztracení, beznadějní a pohlcení melancholií. Temnou noc duše lze přirovnat k těžké duchovní depresi.

I když tato Temná noc zní nepopiratelně děsivě, je také důležitou součástí duchovní cesty, která nás motivuje k prioritnímu prozkoumání své spirituality. Bez smrti nemůže přijít znovuzrození. A bez rozpuštění starého nemůže být transformace do nového.
Takže pokud toto čtete a cítíte se zaseknutí, ztracení nebo beznadějní, berte to jako znamení, že jste na duchovní cestě. Věřte, že pro vás existuje naděje a to, co zažíváte, má smysl a účel.

Jak začít svou duchovní cestu
Duchovní život je hluboký a transcendentní. Vy si ve skutečnosti nevybíráte, vaše duchovní cesta si vybírá vás. To znamená, že hluboko uvnitř vaše srdce, duše, duch, ať už to chcete nazvat jakkoli, ví, co nejvíce potřebuje k vývoji, zrání, léčení a transformaci.
Abyste to ale měli jednodušší, zde je několik kroků, které můžete aktivně podniknout. To, co s vámi rezonuje, si vezměte a zbytek klidně zahoďte.

Definujte si, co pro vás vlastně spiritualita znamená
Toto je váš život a vaše cesta. Nemusíte kupovat cizí definici spirituality, která s vámi na základní úrovni nerezonuje. Vaše definice spirituality musí být pravdivá a vnitřně skutečná – a pokud není, zahoďte ji a jděte dál.
Musíte být schopni skutečně cítit, co je spiritualita, ve vašich kostech. Tak najdete skutečnou duchovní cestu, která vám opravdu pomůže.

Pro mě je například spiritualita přímou zkušeností. Není to víra, je to něco, co aktivně žíju a prožívám v každodenním životě. Je to sjednocující síla přítomného okamžiku. Jde o to zjistit, kdo opravdu jsem a tímto směrem se rozvíjet a růst. Přijmout se a být v jednotě. Je to o neustálém vývoji, zrání, léčení a ztělesňování Božství, jehož jsem neoddělitelnou součástí.

Promyslete si, nebo si napište své myšlenky. Málokdo si jasně definuje, co je pro něj spiritualita a to má za následek spoustu osobních zmatků, frustrace a deziluze. Je snadné hledat odpovědi u ostatních lidí, ale nikdo nežije váš život za vás kromě vás a musíte si definovat, co pro vás spiritualita znamená, abyste mohli autenticky kráčet svou duchovní cestou. Dokud se budete na všechno ptát jiných lidí, pak to není vaše vlastní cesta, protože ji vnitřně necítíte.

Přemýšlejte, co opravdu chcete a proč to chcete
Proč chcete mít vlastní duchovní cestu? Jak moc oddaní tomu chcete být? Jaké jsou vaše skutečné potřeby, motivace a touhy? Když si položíte tyto tři otázky, vyřešíte si tím obrovské množství zmatku a frustrace do budoucna. Kladením správných otázek si dáváte nejlepší šanci růst, transformovat se a léčit se.

Pěkně o tom píše psychoterapeutka a učitelka jógy Mariana Caplanová: „Položte si otázku: „Jsem tomu oddaný, nebo jsem v tom jen zapojený?“ Upřímná odpověď nám pomůže udělat inteligentní rozhodnutí o tom, které cesty a praktiky jsou nejvhodnější pro duchovní rozvoj, o který usilujeme.
Problém totiž nastává, když jednu věc vyznáváme a jinou žijeme, protože si pleteme sebe a druhé a omezujeme svůj růst. Kdybychom mohli upřímně a bez ostychu říci: „Věnuji se duchovnosti jako koníčku“, nebo „Chci duchovní praxi, která mi dá klid, ale bez jakéhokoli závazku nebo disciplíny,“ nebo „Rád bych, aby byla spiritualita jako moje milenka, ale chci si zachovat si své pohodlí a bezpečí,“ nebo „Chci být vnímán jako duchovní muž nebo žena, protože to mě udělá více sexy.“
… Není špatné mít takový přístup k duchovnímu rozvoji. Rosteme z místa, kde jsme, a pokud předstíráme, že jsme někde, kde nejsme, a snažíme se jít vpřed, pravděpodobně budeme cestovat ve velmi pokřivené linii a budeme zmatenější, než je nutné.“

Vyberte si několik duchovních cest a držte se jich
Vyberte si třeba jednu až pět oblastí duchovního rozvoje, které vás zajímají nejvíce. Zkuste si vybrat metody, ke kterým cítíte skutečnou blízkost a upřímný zájem. Nechte své srdce vést vaši cestu.

Mysl má totiž tendenci nás klamat. Věříme, že se nám to „musí“ líbit, nebo „měli bychom“ praktikovat tohle, protože… V důsledku toho se snažíme žít podle mentálního ideálu, který navenek vypadá přitažlivě, ale vnitřně nám nic moc neříká. A proto se pak nikam nedostaneme a přestane nás to bavit.
Řiďte se tedy svými instinkty a následujte své vášně. To je nejlepší způsob, jak zajistit, že zůstanete motivovaní.

Zařaďte psycho-duchovní praxi
Jak už jsem psala předtím, bez psychologie může být spiritualita neuzemněná, odpojená od každodenního života a může být použita k obcházení našich vnitřních stínů, traumat a problémů z dětství. Chcete-li ze své duchovní cesty skutečně vytěžit maximum, musíte se také uzdravit a dozrát na osobní úrovni. Tomuto procesu se říká individuace. Pro úspěšný duchovní rozvoj je nezbytně nutné, aby člověk byl sám sobě i tak trošku psychologem a koučem, aby se měl na pozoru před rozlítanými teoriemi vytrženými z reality. Tak zajistí, že půjde správně a bude volit rozumně.

Vytvářejte svou jedinečnou cestu
Zpočátku si možná budete muset každý den formálně vyčlenit určité množství času, abyste se mohli věnovat své duchovní cestě. Stačí i 15 minut denně, pokud však máte chuť od začátku věnovat své duchovní cestě více času, jděte do toho. Toto je vaše cesta, dělejte si ji podle svého.
Na základě dlouhodobé praxe postupně zjistíte, v čem se cítíte dobře, co vám vyhovuje, co má potenciál stát se přirozenou složkou vašeho bytí a vašeho dne. Z experimentů se pak stane vaše individuální metoda. Buďte především věrní sami sobě. Pokud do toho nemůžete dát své srdce, vyjměte se z toho.

© aluska.org 2024