Aluška.org: Věděním ke svobodě

Astrea Taylor je publicistka, která se hlásí k pohanské víře a hodně se zajímá o magii. Taková moderní čarodějnice by se dalo říct, ale netají se tím, že ji přitahuje temnota a tak s ní má své zkušenosti. Napsala velice zajímavý článek, kde popisuje své zážitky s nadpřirozenými silami a temnými bohy. Z jejího článku vyplývá jednoznačné ponaučení: Tyto síly rozhodně není vhodné brát na lehkou váhu, nemělo by se o nich vtipkovat a neměli bychom si s nimi začínat, když vlastně pořádně nechápeme, co děláme.

Většina čarodějnic následuje krédo: ,,Když to nikomu neublíží, dělej jak chceš.“
Pravděpodobně jsem jedna z těch, kteří nejvíce působí ve jménu lásky a světla, ale navzdory svým nejlepším úmyslům jsem zažila pár zkušeností i s temnou stránkou zhoubných okultních sil. Tady je šest věcí, které jsem se naučila.

Astrea Taylor

1. Nedělejte si legraci o poškození druhé osoby, pokud to nemyslíte vážně
Poprvé, když jsem neúmyslně působila zhoubnou magií, to byla z mé strany naprostá nehoda. Na střední škole měl kluk, o kterého jsem se zajímala (říkejme mu Tony), basketbalového soka. Když mě Tony požádal, abych zlomila nohu jeho soupeři nějakým svým „kouzlem“, zasmála jsem se. Myslel si o mně, že jsem tak trochu čarodějka, i když jsem si tím v té době sama nebyla moc jistá. Byla jsem více na meditace a afirmace.

Ale usmála jsem se a začervenala. ,,Dobře, jasně.“
Naše konverzace se pak změnila na něco normálnějšího a já jsem o tom už potom nepřemýšlela.

Další den si Tonyho soupeř zlomil nohu, když proti němu hrál basketbal. Stáhla jsem se do sebe a strach mě úplně paralyzoval. Tony se mě snažil ujistit, že to nebyla moje chyba, ale já jsem se moc bála. Musel jít do nemocnice. I když jsem si myslela, že bych svou energii nikdy nedala do něčeho zlého, tak jsem žertem souhlasila s jeho zraněním! Byla to taková souhra okolností, že jsem to nemohla ignorovat.

Díky této zkušenosti jsem si uvědomila velikost síly, kterou v sobě mám. Tato moc v sobě nese i důsledky a odpovědnost. Věděla jsem, že nikdy nechci ublížit ostatním, a tak jsem se naučila lépe řídit své záměry.

2. Buďte konkrétní, když někoho pozvete do svého kruhu
Kdysi jsem bydlela se spoustou bláznivých umělců ve skladu. Jednoho dne jsem přišla a přistihla je při spirituálním zpěvu. Zeptala jsem se, co dělají.

„Vítáme duchy do našeho skladu,“ řekl jeden z nich.
Zamračila jsem se. ,,Duchové? A kteří?“
,,Všichni!“ Zněla odpověď.

Pokrčila jsem rameny a prostě odešla. Hádali jsme se o hloupých věcech, jako třeba že odmítali kupovat kočičí jídlo a toaletní papír. Při pohledu zpět ale vidím, že jsem jim měla něco říct.

To, co se stalo v příštích několika týdnech, bylo nad moje chápání. Energie ve skladu se změnila. Z ničeho nic tu neustále foukal vítr z jiných dimenzí a stíny vypadaly zlověstně, jakoby měly drápy, které se natahovaly k chycení mých ramen. Jeden z mých přátel, který ty duchy vyvolal, se doslova zbláznil. Vzlykal téměř neustále a nemohl opustit sklad a jít do práce.

Vyvolávali totiž duchy chaosu, nebyli tam hodní duchové.
Dozvěděla jsem se tak, že musíte být konkrétní v tom, které duchy uvítáte ve svém kruhu. Všichni nejsou dobří.

3. Nedrážděte okultní bohy a nic jim nepřikazujte
To se nestalo přímo mně, ale stalo se to mému blízkému příteli Mikovi. Byl na západním pobřeží, vysoko na skalnatém útesu a sledoval, jak se o něj rozlévají vlny oceánu. V poslední době jsme často mluvili o irských a keltských božstvech, a myslím, že měl pro ně trochu slabost.

Mike se náhle otočil k oceánu, zvedl ruce vysoko nad hlavu a zvolal: ,,Pojď sem, Manannán mac Lir! Ukaž mi, co pro mě máš! “

Z oceánu se náhle zvedla vlna a srazila ho dolů. Mike se udeřil hlavou do skály a potom ho voda začala táhnout do oceánu.
Mike se chytil skály vší silou. Když vlna nakonec odešla zpět do moře, byl namočený a krvácel z velkého osmicentimetrového řezu na hlavě. Museli mu to zašít v nemocnici.

Mike si tehdy uvědomil, že byl dost hloupý, pokoušet pradávného boha moře. Z toho jsem se naučila, že nikdy nemám o nic žádat podobné starodávné a okultní bohy, ani si z nich nesmím dělat legraci. Nikdy totiž nevíte, jak to vezmou a je nejlepší je nepokoušet.

Manannán mac Lir je irský bůh moře. Je často vzýván jako bůh podsvětí, převozník. Jakožto temná, záhadná postava převážející duše do zásvětí je jaksi bezčasým božstvem. Bývá vzýván jako strážce bran, a vnímán především jako strážce bran podsvětí.

4. Ale ani temné bohy neignorujte
(Pozn. Alue – Zde by bylo spíše vhodné zvolit jiný nadpis, spíš něco ve stylu ,,nepřitahujte na sebe pozornost temných duchů a ďáblů, jinak vás začnou vyhledávat oni sami, ale Astrea to nepochopila a je posedlá temnými duchy které očividně dál vyhledává, takže svou zkušenost uvádí jako ,,doporučení je neignorovat“. Proto její nadpis neměním, ale upozorňuji, že je potřeba nad textem přemýšlet v širším kontextu. Její zkušenost je i tak velmi poučná. Ukazuje, s čím si nemáme hrát.)

Když jsem žila v chrámu Vodou na Haiti, byla jsem přitahována Papa Legbou, okultním temným bohem. Dává to smysl, vezmeme-li v úvahu moji vášeň pro temné bohyně, zejména Hekaté. Snažila jsem se však respektovat Papa Legbu a chrámový prostor. Měla jsem o něm sen, ale necítila jsem se na to, že bych s ním mohla v pohodě komunikovat. Cítila jsem, že je na to příliš brzy. Ještě jsem tam moc dlouho nesloužila.

Jednoho dne, když jsem něco zrovna psala uvnitř chrámu, moje oblíbené pero přestalo psát. Olízla jsem jeho špičku a snažila jsem se z něj dostat zbylý inkoust, aby tekl více. Byl to přesně ten okamžik, kdy se pero zlomilo a do mých úst vyslalo hromadu inkoustu. Plivla jsem ho ven a ohromeně zírala na kaluž inkoustu na stránce mého deníku.
Můj přítel, který tam byl zasvěcený, se zasmál mému černému jazyku a šedým zubům a pravil: ,,Papa Legba tě má rád.“

Papa Legba se ke mně chtěl dostat celé týdny, ale já jsem tomu nevěnovala pozornost. Viděla jsem to jako jeho velmi přímý způsob, jak upoutat mou pozornost, zejména se svým blízkým přítelem Voudou nablízku, který to dokázal interpretovat. Temní bohové nechtějí být ignorováni.

Papa Legba je loa ve woodoo, mistr lingvista, šprýmař, válečník a osobní posel osudu. V haitském Voodoo je Legba zprostředkovatel mezi loa a lidstvem. Stojí na duchovních křižovatkách a dává (nebo zamítá) povolení mluvit s duchy. Je vždy prvním a poslední duchem vyvolávaným při obřadu, protože jeho povolení je třeba pro jakoukoliv komunikaci mezi smrtelníky a loa – on otevírá a zavírá bránu. Legba se obvykle objevuje jako starý muž o berlích nebo s hůlkou, na hlavě má široký slamák a kouří dýmku, nebo kropí vodu. V Beninu a Nigérii je Legba znám jako mladý a virilní, má rohatou a falickou podobu.

5. Vždy stanovte hranice, když pracujete s duchy
Jednou, když jsem se přestěhovala do nového domu, šla jsem na svůj místní hřbitov a představila se tam. Řekla jsem duchům mrtvých, že někdy vidím a slyším duchy a že je znovu navštívím.

O dva týdny později jsem ležela v posteli a nemohla jsem spát. Cítila jsem se, jako bych byla někým sledována. Když jsem se převalila, viděla jsem ducha starého muže. Jeho éterický obrys se hrbil u mé postele. Jeho ústa se pohybovala, jako by se pokoušel mluvit, ale nic jsem neslyšela.

Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Sílou své vůle jsem ho vytlačila ven z mého domu. Vyhnala jsem ho dále ze svého dvora a až zpět na hřbitov.

,,Nepozvala jsem tě do svého domu,“ zašeptala jsem skrz zaťaté zuby.

Od té doby se starý muž držel dál od mého domova. Myslím, že chápe, že mám své hranice. Mohu znovu navštívit jeho hřbitov, až to bude správné, ale právě teď cítím potřebu prodloužit svou nepřítomnost kvůli jeho přestupku.

Naučila jsem se, že je dobré mít hranice, když pracuji s duchy. Ne všichni se řídí běžnými zdvořilostmi.
(Pozn. Alue: Budu ostrá, ale toto je typická debilita nezkušené moderní čarodějnice s přebujelým egem a malým mozkem, která vleze na hřbitov, osloví mrtvé a pak se diví a hodně civí, když za ní začnou chodit 🙂 Přece má co chtěla, tak na co si stěžuje? – Přesně z tohoto důvodu pořád píšu, abyste určitě nikdy na hrbitovy nechodili. Že tam nemáte mluvit s žádnými duchy, to ať vás proboha ani nenapadne… Stačí, že tam leze Astrea.)

6. Moudrá čarodějnice neprokleje ostatní lidi, aniž by si byla vědoma všech možných důsledků
Moje kamarádka, která byla nová v čarodějnických věcech, se rozhodla, že prokleje svého expřítele, aniž by se mě na to zeptala. Byla na něj naštvaná, protože když se rozešli, začal téměř okamžitě chodit s nějakou jinou a byl s ní šťastný.
Vrhala na něj jednu kletbu za druhou, a nemohla se přes to dostat. Nakonec se ho opakovaně snažila dostat do postele, přestože se od něj chtěla držet co nejdál.

Poté co mi řekla, že ho proklela, jsem ji vzala stranou. Navrhla jsem jí, aby přerušila jejich pouto s láskou, nebo zaujala neutrální postoj a upustila od škodlivých záměrů a přestala se mu mstít.
Nakonec to fungovalo. Otočila svou energii dovnitř a soustředila se na sebe. To jí posloužilo lépe, než nějaká pomsta. Nakonec o něj ztratila zájem a šla dál.

Mám podezření, že se zlá magie obrací zpět i proti kouzelníkovi. Je to opravdu ironické, protože je to to poslední, co by dotyčný kouzelník chtěl.

Prokletí černou magií je osobní volba čarodějnice. Je možné, že někdy dostaneme pocit, že je prokletí správná volba, zejména v momentech kdy jsme ve velké nevýhodě, nebo se děje velká nespravedlnost. Měli bychom však být opatrní, když naše myšlenky jdou tímto směrem. Je to kluzký svah a můžete toho litovat.

Jeden krok špatným směrem není jen krok. Je to spíš jako padesát tisíc kroků zpět.
Pokud jde o mě, postupuji ve své práci vpřed s dobrými úmysly. To dělá můj svět jiným, a to je svět, ve kterém ráda žiji.

připravila aluška.org © 2019