Aluška.org: Věděním ke svobodě

„Silnější než vůle zvítězit, je odvaha začít.“
V poslední době jsem mluvil s řadou lidí, kteří dělají něco, co jim v životě „prostě vyhovuje“, ale ve skutečnosti by chtěli dělat něco jiného. Cítí naléhavou potřebu osvobodit se a jít za tím, i když „to“ nemají definované. Myslím, že spousta lidí, pokud tam zrovna nejsou, to chápe. Je v naší přirozenosti směřovat k většímu vyjádření. Když se nepohybujeme směrem vpřed, zpochybňujeme sami sebe a přemýšlíme, co děláme se svým životem – a na co čekáme. A přesto se nic nemění.

Část problému spočívá v tom, že nevíme, kde začít. Druhou částí je strach z neznámého. Obojí vám může bránit v odhodlání. Podstata závazku spočívá v tom, že člověk zůstává na cestě, překonává vzdálenost, padá a zase vstává, pokračuje dál.
Otázka zní: K čemu jste se zavázali? Někdy se mylně zavazujeme k výsledku, aniž bychom se nejprve zavázali k procesu.

Znám například člověka, který mluví o knize, která ale zatím existuje jenom v jeho hlavě. Bude to bestseller. Bude podle toho natočený film a vydělá mu miliony dolarů. Ale on ještě nenapsal ani první kapitolu. Dříve než se věnuje procesu, věnuje se výsledku. Proces by se měl objevit na stránce. To je ten závazek.

Výsledek je o „jak se tam dostat“. Je to založeno na egu. Jde o získání ceny. Získání uznání. Přijetí pochvaly.
Ale proces je především o „být tady“. Je pokorný, nízký a děsivý. Ale pouze oddáním se procesu můžeme dospět k výsledku. V tom spočívá závazek.

Otázka tedy zní: K čemu jste se zavázali? Chceme z toho udělat větší otázku, než jakou je, ale někdy je závazkem prostě jen to, že se ukážeme. Měl jsem učitele, který mi říkával: „Ukaž se, abys dosáhl svého úspěchu.“ To je pravda. A to bylo jeho poselství pro mě. Pořád dokola. Když jsem se ukázal, splnil jsem svůj závazek.

Pro většinu z nás platí, že když se nějakým způsobem neposouváme vpřed nebo nevyužíváme svůj plný potenciál, cítíme stagnaci, jako bychom se pohybovali zpět, což je velmi proti naší přirozenosti. Uzavřeli jsme sami se sebou dohodu, že jsme tu proto, abychom se posouvali vpřed. Vyjádřit se. Prožívat. Rozvíjet se.
Když se tak neděje, máme pocit, že nějakým způsobem neplníme závazek, který jsme si dali.

Ale když nevíte, k čemu jste se zavázali, nemůžete se posunout dál. Skvělým začátkem je položit si otázku: „Jaká věc by mě rozrušila, kdybych se o ni do konce svého života nepokusil, neudělal ji, nebo bych ji nedokončil?“
Pokud na ni máte okamžitou odpověď, musíte se na to zaměřit. Pokud okamžitá odpověď neexistuje, možná cítíte tlak k vytvoření velkého mistrovského díla, i když ve skutečnosti stačí začít čmáráním. Je potřeba nechat váš cíl, aby se zformoval, nabral na obrátkách a přetvořil se v úžasný výtvor, o kterém jste netušili, že jste ho schopni. Jediné, co je k tomu potřeba, je odhodlání.

Nebudete odpalovat homerun pokaždé, když se zvednete k odpalování, ale jen tak si můžete vytvořit možnost odpalování. A to i v případě, že se netrefíte. Vaším závazkem je projít celým procesem, ne pokaždé dosáhnout dokonalého výsledku. Dříve nebo později se vám dokonalý míč povede. Dostaňte se za první metu. A přidejte se k týmu, který vám pomůže projít celou cestu. To vše jen proto, že jste se postavili na pálku a chopili se pálky.

Otázka zní: Jste ochotni vstoupit do hry? I když je to ponižující? I když se budete muset učit? I když neexistuje žádná záruka úspěchu? I když se bojíte? I když se vám jednotlivé kroky zdají bezvýznamné? I když nevíte, co děláte? Jste přesto ochotni se ukázat? Jste stále ochotni jít kupředu? Jste přesto ochotni to udělat?
Protože to je závazek. To je cena za vstup. To je to, co je potřeba k tomu, aby se něco stalo.

Musíte se ukázat. Ve skutečnosti je vaším jediným úkolem ukázat se a pokračovat v tom. Dávejte jednu nohu před druhou a držte směr. I když nevíte, jestli to děláte správně. I když nevíte, jestli se vám to někdy podaří. I když nevíte, kam to povede. Nejdůležitější je, že jste ochotni to zjistit.

překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje