Aluška.org: Věděním ke svobodě

Od pradávných dob býval dub symbolem síly a králem lesních stromů, proto jsou listy a žaludy dodnes odznakem lesníků. Býval to strom posvátný a u Slovanů i Germánů byl zasvěcen nejvyšším bohům.
Dlouhověkost dubů byla obdivována, což se projevovalo i ve starých bájích, pověstech a lidových písních.

dub

Duby jsou velice léčivé stromy a pomáhaly živit lidstvo v dobách hladomorů. Žaludy obsahují nejen výživné složky, ale i bioflavonoidy, které zvyšují kvalitu masa a zdraví prasat, které se jimi živí. Jejich svalovina pak obsahuje nejen flavonoidy, ale, vedle tuků nasycených, také polynenasycené.

Pro svoje silné vibrace byl dub uctíván už od doby předhistorické. Stačilo se o něj opřít, aby člověk do sebe načerpal jeho silnou energii. Magické rituály se proto obvykle konaly pod starými duby a tančívaly pod nimi čarodějnice. Náboženské modly se vyřezávaly z dubového dřeva.

Na jednom etruském zrcadle vidíme zpodobnění tří bohů se jmény Tinia, Turms a Apulu. „Podle Růžičkovy teorie jde o významná etruská božstva. Nejmocnější je Tinia v podobě kvetoucího jinocha, protože vévodí oběma vedlejším postavám. V levé ruce třímá žezlo se znamením hromu a v pravé berlu – odznaky nejvyššího božstva. Jeho hlava je ozdobena věncem z dubového listí, což je důležité si zapamatovat, poněvadž s dubem a věncem z jeho listí se ve slovanském bájesloví setkáváme dosti často. Dub byl opravdu posvátným stromem starých Slovanů, lípa přichází mnohem později

tis červený

V Anglii byl za pohanských dob tis posvátným stromem, u něj se konaly náboženské obřady. Staré tisy nacházíme v blízkosti dnešních kostelů, které byly většinou stavěny na místech pohanských posvátných hájů a rituálních míst.
Ještě i papež podepsal Magnu chartu (zákoník platný poprvé po celé zemi) pod tisem. Stáří nejstarších anglických tisů bylo koncem dvacátého století odhadnuto na 600 – 1200 let.

černý bez

O černém bezu existuje bezpočet pověstí a mýtů a má tedy svoji historii. Uctívání této rostliny má většinou náboženské
kořeny. Podivuhodné síly rostliny, které člověk nejdříve pozoroval u zvířat, byly spojovány s mystickými vlastnostmi.
A tak stromy a keře se také staly sídlem dobrých a zlých duchů; víly a skřítci si pak v přírodě dávali tajemné schůzky
a dostaveníčka.

Jedna dánská pověst říká, že ve stromě černého bezu bydlela jedna matka, která krutě pronásledovala každého, kdo se
odvážil utrhnout ze stromu co jen jednu větvičku. I staří Germáni uctívali černý bez. „Holda“ v germánské mytologii
označovala „Matku Boží“. V době pohanství byl tedy černý bez přiřazen severské bohyni plodnosti a lásky Freye, kterou
germáni uctívali například také jako Bohyni domácnosti. A ze jména Holda vznikl bez pochyb také název „Holunder“,
což v německém jazyce označuje černý bez.

S Bohyní Holdou je také spojena „Paní Holle“, pohádková bytost. Ve známých pohádkách bratří Grymmů protřepávala
tato paní své postele a tak na zemi posílala sníh. „Paní Holle“ bydlela také ve stromě černého bezu a byla považována
za symbol píle, domácnosti a čistoty.

Ve středověku byl černý bez dáván do souvislosti s čaroději a čarodějnicemi. Pověsti vyprávějí, že v nábytku ze dřeva
z černého bezu, byli ukryti čarodějové a ti pak v domě, kde byl nábytek umístěn, strašili.

V Irsku a Španělsku se černý bez většinou spojoval s ďáblem a byl také považován za ďábelský strom. Legendy vyprávějí,
že koště, na kterém čarodějnice létaly, bylo vyrobeno právě z bezového dřeva.

V Jižním Německu měl kočí svůj bič vyroben z bezového dřeva, aby se mu neplašili koně.

Z hlediska magie, psychologie a umění feng-shuej může být černý bez „ochranným stromem“, který roste v blízkosti
domu a „zachytává“ negativní vlivy. I s bezem si člověk může vytvořit přátelský vztah, vnitřně a jinak s ním komunikovat,
může dokonce dojít k určitému svázání. Takový ochranný nebo osobní strom citlivě ošetřujeme, neprovádíme příliš
radikální řez – při řezu se snažíme zachovat charakter a půvab rostliny, kterou můžeme vést jako keř nebo strom. Takovou
rostlinu není výhodné odstraňovat ani s úmrtím svázané osoby, protože nám může sprostředkovávat zástupné impulzy,
určité náhradní emocionální spojení s milovanou osobou. Běžné ovocné dřeviny zpravidla v pozdějším věku nejsou
tak zdravé, aby mohly bez rušivých vlivů na člověka plnit tuto pietní roli.

Je také mnohými nezávisle zaznamenán názor, že člověk může na rostlinu přenést část svého dušefluidu (astrálního těla) a poskytnout jí tak prostor pro přítomnost (své) duše. Vzniká tak druh nemateriální symbiózy, kdy rostlina žije na vyšší úrovni
a člověk získává harmonizující energoinformační podněty, duchovní impulzy. Člověk tyto podněty dostává i při letmém dotyku těla své duše s předměty, které zahrnuje láskou a pozorností nebo které potřebuje prozkoumat, ale trvalé spojení představuje vyšší kvalitu. Ne nadarmo se o některých manželích říká, že jsou jedno tělo a jedna duše.

Jasnovidka Vanga řešila kdysi případ Sovětského spisovatele, který znenadání ztratil chuť do života, literární inspiraci a pravděpodobně začal trpět depresemi. Vanga ihned odhalila příčinu: Spisovatel míval vedle psacího stolu velký fíkus, který v záchvatu slepé velkorysosti daroval Svazu spisovatelů. Zbavovat se osob, zvířat i rostlin, se kterými jsme se sblížili, je velkou chybou, za kterou platíváme více, než jsme ochotni si připustit.

fíkus

Jeden známý český léčitel jednou spatřil před domkem své pacientky velkou lípu rámovanou intenzívně zářící aurou. Když zjistil, že pacientka umírá, došlo mu, že strom pravděpodobně uhyne také, k čemu také během krátké doby došlo.
Ale i duše mnoha lidí, kteří se vědomě nějak zvlášť s rostlinami nesbližují, ve spánku někdy prostřednictvím astrálního těla navštěvují určité stromy v okolí a vykonávají jejich prostřednictvím jakýsi druh očisty či léčby.

lípa

Zdroje: I. Rystonová: Byliny a jejich lidové názvy
Aleš Česal: Toulky českým tajemnem, I. – II. část
Clanek v tydeniku Spirit autora M.R. (Vychodiskem byla kniha Bernarda Girauda)
Hanspeter Hemgesberg: Černý bez; Fontána, Praha 2002
Britský dokumentární film o tisech