Aluška.org: Věděním ke svobodě

V roce 1984 se Robert Monroe a jeho tým v The Monroe Institutu věnovali výzkumu zážitků mimo tělo (astrální cestování). Ze svého výzkumu vyvodili řadu závěrů, které byly ve velkém souladu s okultním chápáním světa. Konkrétně zjistili, že všichni lidé se během spánku přesouvají z dimenze hmotného světa do světa astrálního a žijí tam dočasně mimo své tělo. Během fáze hlubokého (neboli „delta“) spánku je lidské vědomí zcela odděleno od fyzické reality a cestuje do jiných dimenzí.

Nějaká forma energie (kterou známe obecně pod pojmem Duše) vstupuje do těla před narozením člověka a odchází po jeho smrti. Bere si s sebou své zkušenosti a poznatky.
Lidské a jiné formy vědomí jsou ze své podstaty nefyzické. Během smrti se lidé přirozeně přesunou do prostředí (do dimenze), které rezonuje s vibrační matricí jejich bytosti. Žádný systém víry, iluze, akce nebo myšlenky během života ve fyzickém světě nemohou změnit tento proces. Ať už se nám to líbí, nebo ne, přežijeme smrt svého fyzického těla.

Okultisté už dávno před tímto výzkumem věděli, že když někdo usne, jeho vyšší princip v astrální podobě vystupuje ven z fyzického těla, přičemž hmotné i éterické tělo zůstávají na lůžku, zatímco se astrální tělo vznáší nad nimi. Ve spánku tedy jednoduše používáme své astrální tělo místo fyzického.

V mezopotámské literatuře je vyjádřena myšlenka, že duše – nebo její část – vystupuje z těla spícího člověka a skutečně navštíví místa a osoby, které spící vidí ve spánku.

Kmen Poso Alfures ze Sulawesi v Indonésii věří ve tři duše: vitální princip (inosa); intelektuální (angga) a božský prvek (tananoa), který opouští tělo během spánku a cestuje ve snech.
Inosa je základní princip člověka, může být detekován v žilách a tepnách. Je člověku dán jedním z velkých přírodních jevů, zejména větrem. Tanoana je božství v člověku a po smrti se vrací ke svému pánovi, Poewempala boeroe. Vychází z těla během spánku a vše, co vidí, šeptá spícímu do ucha , který o tom sní. Podle jiného výkladu je tanoana substancí, kterou člověk žije, myslí a jedná. Tanoana člověka, rostlin a zvířat je stejné povahy. Když je tanoana zničena, nebo zcela odejde, člověk zemře.

I mezi jinými kulturami existují variace na toto trinární téma. Jde o sdílený koncept nějakého inteligentního principu, který se během spánku odděluje od fyzického aspektu.
Spisovatel Manly P. Hall v knize The Secret Teachings of The Ages píše o tom, že si eleusinští zasvěcenci starověkého Řecka (asi 1600 př. n. l. – 392 n. l.) „uvědomili, že duše opouštěla tělo během spánku, nebo byla schopna opustit tělo přes speciální výcvik, který nepochybně byli schopni poskytnout.“

Badatel v oblasti astrálního cestování a spisovatel Sylvan Muldoon (1903-1969) okolo roku 1920 napsal, že se astrální tělo každou noc pohybuje mimo fyzické tělo, což mu umožňuje absorbovat kosmickou sílu, neboli pránu. Čím dále se astrální dvojník vydával, tím snadněji mohl nabírat tuto kosmickou energii. Vzdálenost mezi astrálním a fyzickým tělem určovala hloubka spánku a míra dosažené regenerace.
Člověk totiž není živen pouze stravou, ale také energií. Čím více jste unavení, tím více se astrální tělo ve vašem spánku vzdaluje od fyzického, aby získalo energii. Odtud pramení představa, že astrální projekci může napomoci půst, fyzická nemoc, nebo jiné oslabení.

Jak člověk postupně usíná a jeho spánek se prohlubuje, jeho astrální dvojník postupně stoupá, dokud se nevzdálí natolik, aby se mohl začít potulovat po astrálu a prožívat snové scénáře, nebo dokud se před probuzením nevrátí zpět do fyzického těla.

Sylvan Muldoon také poukázal na to, že vědomá astrální projekce zabraňuje procesu obnovy energie, zatímco nevědomá projekce je potřebná pro správné zotavení ve spánku. Je to základní potřeba, aby člověk mohl správně fungovat. Sylvan Muldoon popsal, že zatímco sníme a vznášíme se mimo naše tělo, v podstatě žijeme své fantazie v proudu vědomí.

Teosofický okultismus na počátku 20. století uvedl, že lidé v noci fungují v astrálním těle, a jakmile je hotovo, začíná práce v mentálním těle. Když se i mentální tělo zcela zorganizuje, „je mnohem flexibilnějším prostředkem než astrální tělo a dokáže mnohé, co astrální nedokáže“.

Dennett (stejně jako každý vážený astrální cestovatel) potvrzuje Monroeův závěr, že všichni každou noc vybočujeme z fáze fyzického časoprostoru, abychom prožívali zkušenosti mimo tělo.

Theosof Charles W. Leadbeater napsal o astrálním cestování v roce 1915: „Mezi námi je mnoho těch, kteří jsou schopni provádět (a vykonávají každý den svého života) tento elementární magický akt při plném vědomí – kteří přecházejí z jedné roviny do druhé dle libosti; a pokud si to jasně uvědomí, ukáže se, jak groteskně absurdní je obyčejné nerozumné tvrzení, že něco takového je naprosto nemožné. Je to jako někomu tvrdit, že je nemožné, aby usnul, a že pokud si myslí, že někdy spal, tak měl halucinace.“

V knize Průlom ke kreativitě (z roku 1967) Shafica Karagulla popisuje širokou škálu paranormálních fenoménů, včetně zážitků řady lékařů, kteří: „byli citlivými osobami a navštěvovali speciální přednášky, když v noci spali. Nejednalo se o obvyklé snové zážitky. Neobjevuje se žádná z irelevantností, které jsou se sny běžně spojovány. Tyto přednášky byly stejně přesné a jasné, jako ty ve vysokoškolské hodině. Dotyčný lékař při tomto zážitku dostával instrukce a informace, které jsou přesné a často užitečné v jeho práci… Ještě palčivější zjištění bylo, že se ve stejných třídách objevovali také jejich společní přátelé a známí, kteří si ze svého AC pamatují úplně stejné přednášky na stejná témata…“

Sdílené zkušenosti jsou silným důkazem o existenci nelokální holografické reality. Jedním z hlavních senzibilních lékařů, které Karagulla zmiňuje, byl doktor Philip, kterého jeho pacienti milovali a často s ním konzultovala klinika Mayo pro jeho pozoruhodný rozhled. Před lidmi zatajoval skutečnost, že to bylo jeho „vyšší smyslové vnímání“, které mu umožnilo tak efektivně pracovat jako lékař. Uměl nahlédnout do těl svých pacientů, pozorovat kterýkoli z jejich orgánů a okamžitě detekovat patologii bez vnější pomoci. Během několika minut viděl kompletní zdravotní stav pacienta pouhým pohledem na něj a navíc mohl předkognitivně vidět další průběh zjištěného stavu.
Tyto schopnosti před lidmi pochopitelně skrýval a řekl Karagullovi, aby informace sdílel až poté, co zemře.
Během svých nočních výletů se ocital na lékařské fakultě, kde se konaly jasné a logické přednášky; ráno si podrobně pamatoval vše, co tam bylo řečeno.
V těchto hodinách byl trénován tak, aby viděl do těla pacienta, aby rozeznal jeho stav a funkce. Tato schopnost se dokonale promítla do jeho každodenních lékařských operací a vedla jeho diagnostické a léčebné postupy.

Karagullova přítelkyně Vicki byla další z nočních astrálních studentek, které celý svůj život ve spánku navštěvovaly stejné budovy a výuková centra. Architektura těchto budov byla jednoduchá, ale nepodobala se ničemu, co Vicki viděla ve fyzické realitě.
Ve třídách jí učitel/lektor předvedl jako učební pomůcky trojrozměrné myšlenkové modely, které mohl libovolně otáčet a měnit. Vicki si pamatovala každé slovo z těchto přednášek a na Karagullovo naléhání některé poznatky zapsala pro budoucí generace. Třídě byl ukázán „schematický model neutronu v atomu železa“. Znázornila to jako spirálu s určitým počtem závitů, přičemž dva konce spirály tvoří středovou linii uvnitř cívky kolmou k rovině závitů spirály.
Vicki byla také schopna po telefonu ověřit astrální přítomnost svého přítele na jedné noční lekci. Dotyčný člověk potvrdil, že na této strální hodině skutečně byl také, pamatoval si stejnou třídu, i když si z přednášených informací pamatoval méně.

© aluska.org 2024