Kniha Čtyři důvody pro zrušení televize, ve skutečnosti neobsahuje pouze čtyři důvody, ale popisuje jich hned několik desítek, přitom jsou to důvody velice závažné.
Autor knihy, Jerry Mander, pracoval mnoho let v televizní reklamě a svoji knihu pojal hodně psychologicky. Cituje řadu studií a odborníků. Rozebírá snad všechny aspekty, na které by si člověk mohl vzpomenout.
Například pokládá otázku, jaký dopad má na náš organismus umělé světlo o frekvenci, kterou televize vyzařuje? Ptá se různých odborníků, hloubá a přichází se závažnými odpověďmi.
Ptá se, jak televize a její zkreslený obsah působí na naši schopnost vnímat různá sdělení objektivně. – Odpověď je opět velmi zásadní a pozorný čtenář nemůže nic jiného, než smutně dát knize za pravdu. Notoricky známý výrok ,,Bylo to v televizi, takže je to pravda,“ zná dnes v podstatě každý, kdo si kdy dovolil tvrdit, že televize si vybere jen to co jí vyhovuje, a z reality následně vznikne něco úplně jiného.
Anotace
Zásadní, myšlenkově převratná kniha, která pečlivě, argument za argumentem, vyvrací nebezpečně zakořeněné předsudky typu „nám přece televize neškodí, my ji máme pod kontrolou“.
Osobně mě nejvíce šokovalo zjištění, které stálí čtenáři už zaznamenali, a ke kterému jsem došla právě přes tuto knihu: Lidský mozek nepozná rozdíl mezi tím co se děje v televizi a tím, co se děje doopravdy. Obě dvě zkušenosti mají pro něj stejnou váhu a dokonce obraz z televize vytlačuje a nahrazuje obrazy naší vlasní představivosti, čím nás TV okrádá o fantazii.
Nemáme žádný přirozený mechanismus, který by našemu mozku umožnil pochopit, že jedno je obraz umělý, a druhé je obraz skutečný. V přírodě totiž televize na stromech neroste a člověk nebyl pro její sledování vůbec stvořen, právě proto nemá obranné mechanismy. Vstřebávání různého umělého a hlavně násilného obsahu má velmi zásadní destrukční vliv na naši psychiku názory i následné chování.
Kniha dává odpověď, proč televize způsobuje u dětí hyperaktivitu a poruchy pozornosti. Z jejích záměrů jednoznačně vyplývá, že by se malé děti na televizi neměly dívat vůbec. A dospělí co nejméně je to možné, ideálně také vůbec.
Velice se mi líbila podrobnost knihy, kdy každé tvrzení a každý závěr je postupnou dedukcí z posbíraných materiálů, úvah a pozorování, takže čtenář má dojem, že pomalými postupnými krůčky zjišťuje věci úplně sám. Líbí se mi, že je vše velmi detailně vysvětleno hned z několika úhlů a průběžně se závěry opakují a spojují dohromady. Tak si člověk udělá velmi ucelený a podrobný obraz o tom, co to je ve skutečnosti televize. Běžný konzument, který se nikdy o dopady TV na lidi nezajímal, opravdu vůbec neví, na co se ve skutečnosti kouká a co to s ním dělá. Při povrchním pohledu by ho to ani ve snu nenapadlo.
Z televize a z tvorby jejích programů je věda. Velice složitá a náročná věda s jediným zájmem: ,,Přesvědčit diváka, aby věřit tomu co chceme, a aby kupovat to co chceme.“
Občas mi vstávaly hrůzou vlasy na hlavě, když jsem domýšlela, kam až všechny tyto skutečnosti o televizi vedou a jak moc to jde vidět na dnešní společnosti. Kdo nemá televizi, automaticky přemýšlí jinak, má přehled o jiných (skutečných) věcech a nemusí být nijak extra speciální, už je hned ,,jiný“. Odlišný od těch, které formuje televize do chtěné podoby.
Také se mi velmi líbila část, kde Jerry Mander vypráví o zkušenostech ze své práce. O tom jak se dělá reklama tak, aby byla co nejvíce prošpikovaná podprahovým sdělením, kdy všechno musí být řádně barevné, hodně vystupující z pozadí, načančané a hudba i text co nejvíce dotěrná, stupidní, aby se to člověku vrylo do paměti. (,,XXX LUTZ TA TA TA TA… OTVÍRÁ DŮM TA TA TA TA….“ A podobné dementní znělky.)
Pak jde televizní divák obchodem, vidí nějaký produkt, který ve skutečnosti nepotřebuje, ale má chuť si ho koupit, protože se mu obraz slil s tím, co mu navyprávěla televize. Divák si může o daném produktu myslet co chce, ale už má v mozku uložené obrazy a sdělení, který se vědomě bránit nelze. Tak se televize stala nejgeniálnějším nástrojem prodeje a velice důmyslným způsobem dělá z lidí větší konzumenty, než by přirozeně byli.
Přitom metody, jak se reklama zpracovává a jak funguje, jsou v knize opět velmi podrobně a důkladně rozebrané, takže čtenář má možnost pochopit a sám si uděla obrázek.
Šokujících tvrzení a závěrů nabízí tato kniha opravdu mnoho, napadá mne ještě pojednat o tom, proč televize má problém přenášet přírodu a proč díky tomu snižuje zájem lidí o faunu i floru, nebo jak televize vychovává z lidí cyniky a skeptiky, kteří neví čemu mají věřit a potřebují, aby jim to někdo říkal. Proč a jak je televize návyková a nutí nás se na ni pořád dívat. Nebo jak Jerry Mander přirovnává televizi k různým knihám, které vyprávějí o autokratických totalitních státech a zotročení lidí, vymývání mozků… Nachází v obou jisté shody a ptá se, kam až to ještě zajde… Ale to by bylo na další knihu. Proto už jen stručně:
Pokud máte doma televizi a není vám jedno co s vámi dělá, sežeňte si tuto knihu a neváhejte se čtením. Potom už ji asi nikdy nebudete chtít znovu zapnout. To co se dozvíte, vás zděsí a budete mít chuť vyhodit televizory z okna, nahrnout na hromadu a zapálit. Doslova 🙂
Pokud televizi nemáte, doporučuji knihu přečíst, protože teprve potom člověku v plné míře dojde, proč se k televizi už nikdy nevracet a proč je velmi dobré, televizi nevlastnit.
Lidé rádi věří že to není tak zlé, že záleží na tom co sledujeme, jak k tomu přistupujeme, čemu věříme. – Po přečtení zkušeností člověka, který v oboru dělal spoustu let, člověk pochopí, jak je to doopravdy. Že výběr obsahu je pouze jeden jediný aspekt z mnoha, ale jsou i ty, kterým se nevyhneme, ať si vybereme cokoliv. Jerry Mander označil televizi za nenapravitelnou a od její samotné podstaty za nástroj, který ani není schopen sloužit dobré věci, i kdyby lidé stokrát chtěli. Záleží na čtenáři, jestli po dočtení souhlasí, či nikoliv.
Celkově nejvíce problémové jsou v televizi reklamy, zprávy a obsah ukazující násilí a krev.
Avšak samotná podstata televize, její vyzařování a to jak na nás působí, už není v tom jaký program si přesně pustíme. Tady už je na nás, jestli se tomu hodláme vystavovat a jak moc. Rozhodně si ale po přečtení rozumný člověk začne pečlivě vybírat, jakým obrazům se hodlá vystavovat a jakým ne. Nakonec skončí u romantiky, pohádek a dokumentů, po klasické televizi ani nevzdechne…
A to si vemte, že kniha vyšla někdy v roce 2001. Za tu dobu už budou metody tlaku na diváka vypracovanější 🙂
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Knihy“ pro další doporučenou četbu – Zde
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová ....A neublíží to spíš takové slevy tvým křišťálům?
-Aaenn Tak toto asi máme väčšina, pokiaľ nie všetci.…
-Zuzi Pokud nevěříš googlu, je možné zavolat i do…
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac