Aluška.org: Věděním ke svobodě

Ještě jednou děkuji za všechna vaše povzbudivá slova, za vaše podpůrné činy, za posílání skvělých a zajímavých materiálů… Děkuji vám, že mě doporučujete dál, děkuji, že kupujete stále ve velkém moji knihu a děkuji, že mi píšete tak nádherné dopisy, jako jsou přiložené v tomto článku…

1. Ještě jednou mockrát děkuji za tento dopis

Dobrý den, Aluško 🙂
Nejprve Vám chci moooc poděkovat za Vaši úžasnou knížku. Vychutnávám si každý řádek, každé slovo, každé písmeno a ve všem hledám, jak se mám poučit. Prostřednictvím kamarádky, která má dar automatického písma, jsem začala komunikovat se svým tatínkem. Ve zkazech mi píše nádherné věty a já stále dokola přemýšlím, co mi určitýma větama chce říct. Vaše kniha mi v tom hodně pomáhá. :o)
Na účet jsem Vám před chvílí poslala dvě platby. Jedna je jako poděkování, že zveřejňujete své příběhy, moudra. Druhá platba je objednávka 5 knih. :o) Ano, objednávám hned 5 knížek. Kolem mě se začalo pohybovat spoustu lidiček, které tyto věci zajímají, tak některou z těchto knih ráda daruji jako dárek.

Ještě jednou Vám z celého srdce děkuji a to nejen za knihu, ale i za webové stránky, kterým se věnujete.
P.S.: Vím, že jste mlaďounká, že bych Vám možná mohla i tykat. Mám vůči Vám ovšem takovou úctu, že si to netroufám. 🙂
S úctou
S.

2. Nabídka která mě velice potěšila

Ahoj Alue,
začátkem ledna mně manžel objednal tvou knížku, od které jsem se doslova nemohla odtrhnout.
Klobouk dolů, seš fakt šikovná. Těším se za čas na nějakou další.

Na Tvé stránky jsem na internetu narazila náhodou a jsem za to moc ráda.
Byla jsem delší dobu doma na neschopence a snažila si poskládat hlavu a Tvé stránky mi v tom hodně pomohly.
Momentálně čtu Radikální odpuštění, které je fakt super.
Za pár dní se budu vracet do práce a mám trochu strach, aby mi běžné problémy nepřekryly svět, který jsem objevila.
Jinak pamatuj, že máš v brněnské porodnici známou. Pracuju jako porodní asitentka.

Tak až jednou budeš potřebovat, ozvi se. :o)
Měj se krásně.
K.

3. Tento dopis mě svého času dojal

Milá Alue,
na tvé stránky jsem narazila „náhodou“ před pár měsíci, a od té doby
jsem pravidelnou návštěvnicí. Zprvu jsem nemohla uvěřit, že někdo píše
o tom, co potřebuji slyšet, číst, učit se a velice mě to obohacovalo.
Začala jsem pronikat do světa, o kterém jsem dlouho jenom tušila, ale
také jsem ho dlouho nevyhledávala. Je mi 27 let a teprve teď odkrývám
tu roušku tajemství a hledám tu svoji Pravdu, jak jsi o tom několikrát
psala. A musím se pousmát zjištění, že nechápu, jak jsem před tím
(celých těch 27 let!) mohla bez toho všeho žít, protože je to nádhera
a velice mě to obohacuje a posouvá dál 🙂 Často jsem ti chtěla napsat,
většinou jako reakci na článek, ale nějak se vždycky našla dobrá duše
v diskuzi, která jakoby mi z úst mluvila, tak jsem si říkala, že
počkám, že určitě poznám, až ti budu mět napsat. A dnes, když jsem si
přečetla článek o moderovaných diskuzích, tak jsem tomu nemohla
uvěřit. Ne tomu, že budou diskuze moderované, to samozřejmě vzhledem k
okolnostem chápu, ale tomu s čím se musíš potýkat a najednou jsem
cítila takovou nespravedlnost, že jsem se rozhodla, že ti prostě musím
napsat a hrozně moc ti poděkovat. Abys věděla, že tu jsem, i když
nediskutuju a moc se nezapojuju, ale že čtu tvé články s nadšením a
moc ti za ně děkuju. Děkuju, že mi pomáháš jít po té mé cestě a
otevíráš nové „obzory“, otázky. Nemusím s tebou vždy souhlasit, ale o
tom to není. Vezmu si vždycky to, co zrovna potřebuju a věřím, že i ty
od nás čtěnářů cítíš to dobré, to velké dík, které ti vždycky pošleme,
nebo tedy já, pokud budu mluvit za sebe. Děkuji za to, co pro mě
děláš, za to, že jsi, že můžu číst tvé články a být alespoň tak
součástí něčeho krásného. Věřím, že ty to všechno ustojíš a podpora
lidí, kteří tě mají rádi, nebo ti pomáhají, děkují a čtou tvé stránky
s radostí dostatečně předčí ty ostatní, protože nás je určitě víc, než
těch kteří kritizují. Nic si z nich nedělej, nebuď smutná. Už teď se
těším na další články, příběhy, rady, doporučení, protože i bez nich
bych nebyla tam, kde jsem…nemohla bych přemýšlet nad tím, co píšeš a
tak se rozvíjet. Chystám se dokonce si vybarvit nějakou vílu, nebo
andílka 🙂

Buď moc šťastná, pro mnohé jsi sluníčkem.

Děkuju. V.

4. Poděkování formou básně? – Originální a krásné!

Osud?
ElizabeTh

Ve světě v němž žijeme
každý vlastní roli hrajeme
já jsem milionář a ty bezdomovec
jak významný pro svět může být jeden chodec?

kdo nám vybírá jaký život budem žít?
jsme jako mraky kde vítr rozhodne kam musejí jít,
nebo si každý mráček vybere proud ve kterém chce být?

Pokud si smím vybrat tak děkuji
konečně budu pořádně žít
je spousta věcí které si slibuji
Teprve teď se začne něco dít

Začíná cesta za štěstím
v srdci vím že na cestu natrefím
musím věřit a já věřím

Díky za pomoc Alue.

5. Nádherná fotografie, kterou jsem si nemohla nechat pro sebe

Zdravím Alue,
posílám fotku něčeho, co ve chvílích převažující logiky považuji za odraz světla a ve chvílích lehkého snění za tančící vílu.

Jinak Tvoje stránky se mi moc líbí, máš moc zajímavé názory a hlavně přímý a jednoduchý přístup.
Osobně nejsem tak daleko jako ty, občas něco cítím, svého anděla, jiskřivé štěstí uprostřed přírody nebo duši kamenů, s těmi jednám moc rád.
Bohužel většinou přemýšlím až moc logicky. Proto jsem vděčný za informace jako jsou ty od Tebe, vždy mě tak nějak osvěží a povzbudí. Prozařovat lidem život je moc záslužná činnost, jen tak dál 🙂
Občas se mi stane, že s nějakými Tvými názory nesouhlasím, ale každý se vyvíjíme po svém. Ať žije svět rozmanitostí 🙂

Hodně zdaru a štěstí

6. Jsem šťastná za tyhle pokroky…

Ahoj Aluš,

Chápu, že toho máš hodně, ale je pro tebe také důležité si přečíst slova, která tě podpoří v tvoji činnosti s blogem. Chtěla bych ti moc poděkovat (ani přes klávesnici se to vyjádřit nedá a pochybuji, že i kdybych ti to nahrála a přeposlala, nezměnilo by se to). Za to co děláš, za to co jsi.

Tuhle mi pomohlo mnoho věcí z „dat“ na tvém webu i poradna. Vidím tu pečlivost a zase zdvihám palec nahoru – sama vím, jak je těžké dávat dohromady blog, který má hlavu a patu.
Je jich opravdu hodně. A navíc mi opravdu pomohly. Když si představím, že jsi takhle pomohla mnoha lidem, oceňuji teď tvou trpělivost a energii.

Pár silných zážitků jsem prožila v blízké době a ráda bych se s nimi podělila.
Začalo to uvědoměním si sebe sama, uvědomění všech ostatních. Konstruktivně jsem myslela, konstrutivně jsem činila (alespoň se tedy usilovně snažila :D).
Radovala jsem se z každého úspěchu, který může ostatním připadat méněcenný. Začala jsem žít lépe. Lidé z mého okolí si začali všímat. Všichni to pojali z jiných úhlů. Někteří to brali jako součást každého dospívání v kladném slova smyslu, jiní ze mě začali dělat fetující puberťačku. Ale mě už je jedno, že si myslí o mě to špatné. Řeknu si, že si tím honí své ego, nebo si tím léčí své komplexy a je mi lépe. Dříve jsem si připadala nedoceněná, s maskou, která měla předstírat perfekcionismus. Tu masku jsem zahodila a spálila. Prach z ní se roznesl sám ve větru.
Vnímala jsem, že je ve mě něco velkého, jedinečného. A chce to ven.

Andělé ke komunikaci získali lehčí přístup. Říkali, že teď to je lehké, jako pro lidskou bytost dýchání. Dříve to stálo mnoho úsilí z obou stran, které i někdy selhalo.

Práce s energiemi pokročila také. Vlastně je to hlavní téma dopisu. Dříve jsem ji čerpala z přírody a vracela ji, nebo ji čerpala z vesmíru. Dokonce se mi jednou po usilovném soustředění viděla auru – na naší učitelce. Vůbec jsem nevnímala látku (což se mi sice brzy vymstilo :D) a soustředila se na její auru. Nejdřív jsem viděla bezbarvé vajíčko, které se najednou více a více vybarvovalo do žluta. Krása…

Před dvěma týdny mě začaly bolet dásně. U zubaře by mi tam nastrkali kdo ví co, a tak jsem se rozhodla léčit to energiemi. Před spaním jsem si přiložila ruku na tvář a napojila se s energiemi na Vesmír (měla jsem zavřené oči). Představovala jsem si, jak jde z mojí ruky léčivá bílá energie přímo do dásní a ty se léčí. Otevřela jsem oči a jaké to bylo překvapení! Viděla jsem zářící bílou energii, která proudila z mojí ruky! Byla jsem tak unešená, že jsem v léčení nemohla pokračovat. Ani usnout jsem nemohla. Únava ale nakonec řekla své.
Ráno jsem to zkusila znovu. Teď jsem se nepouštěla do velkých akcí a oči raději nechala zavřené. Nedokázala bych se dívat na tu překrásnou energii a při tom se soustředit na léčení….
U oběda jsem si jazykem projela dásně. Zasmála jsem se, pochválila se za dobrou práci. Tohle jsem brala jako velký úspěch. Kamarádkám bylo divné, proč se tak směju. Rychle jsem si vymyslela jiný důvod, protože jsem jim to nechtěla všechno vysvětlovat.

Přes den jsem byla na bruslích. Poprvé. Začala se mi dělat velká modřina u stehna. Když to fungovalo na dásně, bude to fungovat i na modřinu – říkám si. A taky že jo. Za tři dny nebyly po modřině žádné památky.
Doufám, že jednou budu mít tu příležitost pomoci i někomu jinému. Zatím ale je co trénovat 🙂

Ještě jednou ti chci poděkovat celým svým srdcem. Nebýt tebe, vydala bych se na jinou esoterickou cestu – šarlatánskou. Jsem ráda, že jsem nenaletěla a že jsem důvěřovala tobě. Pochval není nikdy dost… i od mladých dívek (13) jako jsem já.

7. Skláním hlavu a ještě jednou děkuji

Ahoj Alue,

stojím ted před velikánským rozhodnutím, které významně ovlivní kam se můj život a životy pár lidí kolem mně bude ubírat dále. Je to fakt zastavení. Tak mně i přitom všem napadlo dát do vyhledávače heslo jak se rozhodovat..a objevila takhle tvé stránky. Musím přiznat, že mně neskutečně zaujaly a přečetla jsem téměř vše. Myslím si, že jsi opravdu jiný člověk, než většina lidí co se pohybuje po této zemi. Tvoje nazírání na svět a zkušenosti jsou mi velmi blízké…a líbí se mi i to, jak jsi v tom svá, svým způsobem (zní to legračně) nohama na zemi a mluvíš o nebeských věcech. Je zřejmé, že jsi člověk s abnormální moudrostí-v pravém slova smyslu (moudrost jako porozumění životu a věcem, které stojí „poza“).

Je zajímavé jak jsi byla schopna už odmalička naslouchat svému vnitřnímu hlasu a vedení a neuzavřít si cestu i přes tlaky okolí. Prostě jsi mně skutečně zaujala a stejně tak i tvé názory na různé věci. Obzvláště se mi ted v hlavě spojují a zapadají do sebe různé moje myšlenky a zkušenosti, pro které jsem nikdy nenašla vysvětlení a které bych ve svém věku (38) už ani neměla odvahu někomu říkat. Takže moc díky za to, že máš odvahu takhle otevřít svůj svět pro druhé lidi.

(Zbytek e-mailu byl příliš osobní, proto zde není.)

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Dopisy čtenářů“: Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/