Aluška.org: Věděním ke svobodě

Všimli jste si všech těch neklidných miminek okolo? Možná tak jednomu ze třiceti, které potkám, září oči, což beru jako známku prospívání. Co se děje? Možná za tím stojí nepochopení nemluvňat a jejich potřeb. Zde je deset věcí, které byste měli vědět.

1. Kojenci jsou společenští savci s potřebami společenských savců. Savci žijící ve skupinách se začali objevovat před 30 miliony let s intenzivním rodičovstvím (vývojové hnízdo). To je jedna z mnoha věcí, která se vyvinula negeneticky. „Vývojové hnízdo“ hraje důležitou roli při zrání a dospívání jedince a jeho existence je nutná pro optimální vývoj. Praktiky intenzivního rodičovství znamenají pro dítě roky kojení kvůli správnému vývoji mozku a tělesných systémů, téměř neustálý dotek, fyzická přítomnost pečovatelů, reagování na potřeby dítěte za účelem předcházení stresu, svobodné hraní si s lidmi různých věkových kategorií a příjemné zážitky z perinatálního období (období před porodem dítěte a krátce po něm – pozn.). Každá z těchto aktivit má velký vliv na fyzické zdraví jedince.

2. Lidská mláďata se rodí „napůl hotová“ a potřebují externí dělohu. Lidé se rodí velice brzy v porovnání se zvířaty – o devět měsíců dřív, než se naučí chodit a o osmnáct měsíců předtím, než jsou dovyvinuté jejich kosti a jsou schopní samostatně jíst. Donošené děti mají 25 % objemu mozku dospělých, přičemž většina jej dorůstá během prvních pěti let života. „Lidské hnízdo“ se proto vyvinulo v ještě intenzivnější podobě než u jiných společenských savců, protože dítě se rodí nedovyvinuté a tento vývoj trvá tři až pět let. Lidé si také vytvářeli komunity, které sloužily jako společenská podpora matky a děti. (Ve skutečnosti vývoj mozku pokračuje až do třiceti let života, takže společenská podpora a vedení by mělo trvat minimálně do tohoto věku.)

3. Pokud dospělí naruší postnatální vývoj dítěte, mohou se objevit dlouhodobé problémy. Všechny výše uvedené pečovatelské aktivity mají dlouhodobý vliv na fyzické, ale i sociální zdraví jedince. Například trápit miminka tím, že jim nedáme, co potřebují, narušuje jejich seberegulační systémy. To je všeobecně známo v jiných kulturách a bylo známo i u nás. Ve španělštině existuje pojmenování pro adolescenty, kteří se „neumějí chovat“ – jsou malcriado, nevychovaní (criar – španělsky mj. kojit, starat se, chovat – pozn. korektorky).

4. Miminka vzkvétají při vroucí lásce. Když miminka pouze kojíte a přebalujete, umřou. Pokud se jim dostane pouze částečné pozornosti, není to stále dost – nevyužijí svůj plný potenciál. Urie Bronfenbrenner, která zdůrazňuje rozmanité systémy podpory napomáhající optimálnímu rozvoji dítěte, říká, že miminko nejlépe prospívá, když „je do něj zblázněný alespoň jeden člověk“. Jiní uvádějí, že dítě se nejlépe vyvíjí se třemi konzistentně milujícími pečovateli. Děti ve skutečnosti očekávají více než pozornou péči matky a otce. Jsou připravené na komunitu blízkých a vnímavých pečovatelů s matkou poblíž.

5. V prvních třech letech života nastává u dětí velmi rychlý rozvoj pravé mozkové hemisféry. Pravá hemisféra se vyvíjí v reakci na sociální interakce tváří v tvář s dlouhým hleděním si do očí. Pravá hemisféra řídí několik seberegulačních systémů. Když jsou děti odloženy před obrazovky, jsou izolovány nebo ignorovány, chybí jim zásadní zkušenost.

6. Děti si chtějí hrát a být v pohybu. Děti chtějí být v náručí nebo na těle pečovatele po většinu času. Kontakt kůže na kůži je uklidňuje. Poté, co se tohle dozvěděl jeden z mých studentů, vzal brečící dítě na jedné rodinné sešlosti a položil si jej ke svému krku, načež se dítě uklidnilo. Miminka očekávají společnost, ne izolaci. Chtějí být v centru komunitního života a jsou připraveny si hrát již od narození. Hra je pro ně hlavní metodou učení se sebekontrole a sociálním dovednostem. Péče a přátelství, vzájemná zodpovědnost a hravost budují sociální a praktickou inteligenci. Pečovatel a dítě společně sdílí různé situace a tím se buduje dětská kapacita pro zvládání mezilidských interakcí.

7. Děti mají zabudované varovné systémy. Když děti nedostávají to, co potřebují, dají vám to najevo. Jak je většině kultur dávno známo, nejlepší je hned reagovat na grimasu nebo gesto dítěte a nečekat, než začne plakat. Novorozeňata mívají problém zastavit pláč. Nejlepší radou pro pečovatele je, aby místo názorů expertů raději citlivě vnímali miminko.

8. Miminka si své zkušenosti ukládají do paměťových sejfů, které v budoucnu nebudou přístupné, ale projeví se na jejich chování a postojích. Miminka mohou být velice stresována zanedbáváním jejich výše zmíněných potřeb. Ony nezapomínají. Takové zkušenosti podkopávají jejich důvěru v jiné lidi, jejich zdraví a sociální pohodu a vedou k sebestředné morálce, která může ve světě napáchat mnoho škod.

9. Kultura nevymaže potřeby, které se v dětech evolučně vyvinuly. Děti se nemohou zbavit svých savčích potřeb. Přesto v mnohých kulturách dospělí lidé obhajují ignorování evolučně vytvořených potřeb dítěte, jako kdyby na nich nezáleželo, a dělají to přes protesty dítěte. Mezi každodenní ignorování potřeb dítěte patří jeho izolace, jako například ponechání dítěte spát samotné, nechávání dítě „vybrečet se“ před spaním, dále kojenecká výživa či televize.

[1] Pokud se ignorování objevuje pravidelně, v kritických obdobích nebo je intenzivní, narušuje optimální vývoj dítěte. Tohle narušení se zapisuje do těla dítěte a podrývá vývoj jeho systémů (např. imunitního, neurotrasnmiterního nebo endokrinních systémů s vylučováním oxytocinu). Někteří vývojoví psychologové přesto překvapivě argumentují, že je žádoucí ignorovat potřeby dítěte [2] za účelem jeho zapadnutí do kultury.

Racionalizace upřednostňování kultury před biologií poukazuje na nedostatek pochopení nejenom lidské povahy, ale i optimálního rozvoje. Tenhle fakt se projevil v laboratořích, kde byla nepochopena přirozenost zvířat. Harry Harlow, známý svými experimenty s opičí mateřskou láskou, například napoprvé nepřišel na to, že izolací opic v klecích vychovává abnormální jedince. Podobně minimálně jeden agresivní druh krys, používaný dnes v laboratorních studiích, byl poprvé vytvořen vědci, kteří po narození izolovali mláďata. Opět si neuvědomili abnormalitu izolace. Všimněte si, jak kulturní předpoklady vědců vytvořily abnormální zvířata. Záleží tedy na tom, jaké kulturní předpoklady máte.

Upřednostňování kultury před biologií může mít stejný efekt u lidí. Pokud nerozumíme potřebám dětí, vytváříme druhově atypické lidské bytosti. Tenhle fakt si můžeme ověřit porovnáním lidí, kteří jsou vychováváni v jiných podmínkách (v podmínkách „vývojového hnízda“, popsaného v bodě 1). Typicky se jedná o malé skupiny lovců a sběračů. Jsou moudřejší, vnímavější a mravnější než my, současní lidé žijící v USA. [4]

Tím se dostáváme k poslednímu bodu:

10. Zážitky, které dlouhodobě narušují vývoj dítěte, ničí lidskou přirozenost. Když vychováváme děti pro náš druh atypickým způsobem, vyrostou z nich lidi s narušeným zdravím a sociálními schopnostmi (což můžeme v současné době pozorovat v celých Spojených státech při epidemiích deprese, úzkosti a vysokých mírách sebevražd a užívání drog [3]). Taková nesprávně vychovaná stvoření mohou dosahovat vysokých výsledků v IQ testech, mohou se však zároveň stát nebezpečnými, sebestřednými plazy. Hodně chytrých plazů („hadi v oblecích“) na Wall Street a jinde vede naši zemi do záhuby.

Co s tím?

1. Informujte ostatní o potřebách dětí.

2. Buďte si vědomi potřeb dětí kolem sebe a interagujte citlivě s dětmi, které potkáte.

3. Podporujte rodiče v citlivosti k potřebám jejich dětí. To si také vyžaduje mnohem větší institucionální a společenskou podporu pro rodiny s dětmi, včetně prodloužení rodičovské dovolené do podoby, jakou zajišťují jiné rozvinuté země. Momentálně se jedná o těžký boj, ale zvyšování povědomí je prvním krokem.

Poznámky:

[1] Ignorace potřeb dětí (kojenecká výživa, izolace) jsou někdy nutné ve stavu nouze nebo ohrožení, kdy se jedná o záležitosti života a smrti. Také je důležité podotknout, že kultura v USA nutí rodiče do těchto ignorací kvůli absenci široké rodiny nebo komunitní podpory, která by pomohla naplňovat rozličné potřeby dítěte.

[2] Oni to samozřejmě nepokládají za ignoraci, protože neberou potřeby dítěte jakožto savce vážně.

[3] V USA má každý člověk mladší padesáti let mnoho zdravotních problémů v porovnání s občany šestnácti jiných rozvinutých zemí (National Research Council, 2013).

[4] Žádná komunita samozřejmě není dokonalá, ale když dětem uspokojíte jejich základní potřeby, jsou méně agresivní a sebestředné. Také vkládají méně energie do dosažení věcí, které chtějí, protože všechno co chtěly, dostaly v raném věku. Vývojové hnízdo, jak je popsáno výše, přispívá k chytrému, zdravému a dobře fungujícímu tělu a mozku s vysokou emoční inteligencí a sebekontrolou. Děti mají pak lepší sociální dovednosti a jsou empatické vůči druhým, což velice usnadňuje vycházení s ostatními.

Reference viz originální článek.

Převzato z www.svobodauceni.cz/