Aluška.org: Věděním ke svobodě

….Dnes mám narozeniny…..

Dnes, přesně před dvaceti lety, přesně za pět minut pět odpoledne, jsem poprvé spatřila světlo tohoto světa.

Sakra ale jak to uteklo, najednou už jsem ,,cet“. Už nebudu ,,náct“, už nejsen ,,teen“…

A jsem ráda, že jsem teď ,,cet“, protože to považuji za (možná) novou životní kapitolku, která zkrátka jednou přijde na každého. A na mě to leze už delší dobu.

Já si totiž všimla, že když třeba sedím v cukrárně a vidím tam ty maminky s dětmi, tak se usmívám jako blbec. A když vidím malinkou blonďatou roztomilou holčičku, tak bych si ji nejradši odnesla domů… Všimla jsem si, že zkrátka začínám přemýšlet jinak, mění se moje představy o tom co chci za pár let, mění se můj pohled na různé věci a tak nějak to k tomu ,,cet“ určitě patří. Také se ty představy hodně konkretizují.

No ale nemyslete si, že vyloženě tikám. Já si na mimíska ještě dlouho počkám…. Ale určitě se nad dětmi v kočátku rozplývám mnohem víc, než třeba před dvěma roky. Takže to moje ,,cet“ už mi pár měsíců předem ťukalo zezadu na makovici, teď se k tomu můžu alespoň přihlásit veřejně.

Mám těch nových duševních pochodů ale více. Tak třeba už pár měsíců mám nutkání na vlastní pozemeček, domeček… zahrádečku… Ale vím, že to je ještě daleko. Stejně o tom vytrvale sním, to asi taky dělá to nové ,,cet“, že už by člověk rád ,,to svoje“.

A až bude zahrádečka, chci pěstovat včelky… A dělat vlastní med. – To možná s ,,cet“ tak úplně nesouvisí, ale souvisí to s touhou o řádek výš, takže napůl vlastně ano.

Zkrátka jak tak sleduji, co se mi děje v hlavě, říkám si, že ,,cet“ k tomu nezadržitelně patří a tak tedy: ,,Cet“, poj’d na moji hruď a vítej v mém životě.“

Taky si říkám, že u mě asi došlo k posunu, co se týče narozenin jako takových. Předtím jsem se, vždycky jak se to blížilo, cítila mizerně a ani jsem do těch článků nevěděla, co napsat hezkého, protože jsem měla takovou tu potřebu, aby mě maminka na ty narozky podrbala ve vlasech a aby se slezli nějací moji kamarádi u mě doma, a řehtali bysme se celý den. Jenomže nic z toho už nešlo udělat a to mě trápilo (o to víc, když jsem věděla, že jiní to mají a já ne)… no, dneska už je to jiné, protože už to vlastně mám + můžu mít.

Teď to vidím úplně jinak. – To ano, určitě kdyby mě maminka mohla podrbat ve vlasech, tak bych to brala, ale to přání už pro mě není důvodem k tomu, aby mi bylo smutno. – Stejně jsem si na letos řekla, že bude program, tak uvidíme… A kamarádů je taky kopec. Kdyby program nevyšel, s někým vždycky minimálně do cukrárny nakonec zapluju, tak už to prostě tolik neprožívám, jako kdysi. Nevyšumí to úplně do ztracena. Teď jsem v jiné situaci a na nějaký stesk, nebo smutek, už není prostě místo… nevejde se sem.

A vůbec. – Hurá, já jsem ,,cet!“ – No sice to může být za pár desítek let nuda, protože ,,cet“ už budu do konce života, leda bych přeskočila stovku (umíte si to představit, ,,stopět“ let? :D), ale cítím to jako závan nových radostí a starostí, těším se. Navíc když vím, co všechno mám v brzké době v plánu (a že to bude herdek divoké). Samá nová dobrodružství… ale ty novinky ještě počkají, to se musí dávkovat postupně.

Blackmore`s night – 25 years

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Aluška.org – Ze zákulisí“ – ZDE

• Máte rádi stránky Aluška.org? Doporučte je svým známým: https://aluska.org/

• Vaše dotazy směřujte do e-mailu◄

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE