Aluška.org: Věděním ke svobodě

Je důležité vědět, že než duše započne svůj pozemský život, probere v hrubých rysech své životní plány s andělem Slunce, uvědomí si, co se chce na Zemi naučit, v čem se zdokonalit, kde k tomu najde nejlepší podmínky, případně co ji vede k tomu, stát se něčím jiným, než bylo půdovně zamýšleno. Člověk si na tuto domluvu vědomě nevzpomíná, ale andělé, kteří ho doprovázejí, ho vedou dohodnutým směrem a on cítí, jestli jeho život probíhá v souladu s tím, co si ,,doopravdy“ přeje.
Člověk může svému životu sám určit cíl. Pro Heinricha Schliemanna bylo cílem života objevit Tróju, umělec se snaží vytvořit nádherné dílo, vědec například najít lék proti nevyléčitelné chorobě. Pak existují dvě možnosti: Buď si jako cíl určí to, co už měl dohodnuto před příchodem na tento svět, nebo si vymyslí něco jiného. Většinou ale nevytvoří nic nového pouze z původní nevědomé představy učiní své vlastní uvědomělé rozhodnutí.
Může se samozřejmě také stát, že si někdo zvoní poslání, které se příliš neshoduje s tím, co měl předem dohodnuto. Dohodu před zrozením si můžete představit jako plán cesty kolem světa: Znáte datum odjezdu, předpokládaný čas návratu, místa, která chcete navštívit a činnosti, které tam chcete provádět. To je v hrubých obrysech dané. Chcete například to či ono poznat, navštívit přátele, setkat se s nějakou známou osobností, něco konkrétního prozkoumat. Ale zalíbí se vám třeba v Londýně a rozhodnete se, že tam zůstanete do konce života. To je přirozené a nic tomu nebrání. Původní představa nezmizí, mlhavě stále zůstává někde v pozadí. Pak opět mohou nastat nové situace: Člověku buď nové rozhodnutí vydrží na celý život a on bude nadále žít ve shodě sám se sebou. Považoval například cestu kolem světa za vhodný prostředekm jak splnit životní úkol, ale pak našel způsob, jak tento úkol zvládnout v LOndýně. Smysl má mnoho splečného se stabilitou a s flexibilitou a oboji vždy působí současně. Anebo mu nové rozhodnutí na celý život nevydrží. Pak má člověk najednou pocit, že nežije tak, jak by měl, mohl a vlastně opravdu chtěl, a říká si: ,,Chodím v botách, které mi nesedí. Nebylo to sice špatné, stát se advokátem nebo truhlářem, oženit se a zůstat v Londýně, ale – vlastně na mě čeká cesta kolem světa.“
Člověk žije stále ve dvojím světě. Jedním je svět původní představy, druhý si každý vytváří sám svým jednáním a rozhodováním. Oba světy spolu nepřestávají souviset, nikdy se od sebe zcela nevzdálí.
Pokud si člověk za cíl života zvolí totéž, co bylo před jeho zrozením dohodnuto, žije sám se sebou ve shodě, má trvalý pocit, že mezi ním a jeho možnostmi, mezi tím, co představuje a co nejniterněji prožívá, není vůbec rozpor, nedochází k žádnému tření. Říká si: ,,Můj život mi padne jako ulitý, je to ten nejlepší život, jaký si umím představit. Samozřejmě mě potkávají problémy a možná i rány osudu, ale přesto mi život připadá báječný.“ A kdo si dokonce může říci: ,,JÁ tomto dnešním životě, JÁ v domluvě s andělem Slunce a JÁ ve smyslu původního stvoření, my všichni se k sobě hodíme, jsme svým způsobem totožní.“, ten pocítil a pochopil význam pojmu smysl v jeho plasticitě a hloubce.
Člověk se ale může od původní představy svobodně odchýlit, a přesto i potom žít smysluplným životem. Andělé se přizpůsobí nové situaci, budou člověka doprovázet a ochraňovat, a pokud se nový úmysl ahoduje se zájmy nebe, také vést. Původní záměr se možná později objeví v některé z dalších inkarnací. To tedy znamená, že nebe raspektuje, když se někdo rozhodne změnit aměr svého života. Ale takový člověk bude pravděpodobně věčně nespokojený, těkající, on sám i jeho okolí bude vnímat tento život jako cosi neuchopitelného.
Často pak dochází k návratu k původní domluvě. Ve vnějším světě se to projevuje jako náhlý zlom v dosavadním životě. Ale ten si člověk sám zinscenoval, protože něco nebylo v pořádku: ,,Všechno bylo vlastně krásné a jistě to také mělo smysl, ale neodpovídalo to tomu, co bylo dohodnuto před inkarnací a asi ani tomu, co bylo původním JÁ zamýšleno.“

Život je tedy smysluplný,

– je-li buď v souladu s úmluvou o jeho směřování před narozením,
– nebo je-li v souladu se záměrem, který si člověk sám určí během života a nebesa jej pak přijmou za svůj.