Aluška.org: Věděním ke svobodě

„Dárcovství a transplantace orgánů jsou multi-miliardový byznys, dokonce větší než potratový byznys,“ tvrdí známý neonatolog a pediatr Dr. Paul A. Byrne.
„Každý orgán, který se transplantuje, je zdravý a pochází ze žijícího člověka“. Dále dodává, že: „všechny tyto orgány se odebírají z těl s bijícím srdcem a krví proudící v žilách. Každý dárce je přitom během tohoto procesu doslova zavražděn“.

Dr. Byrne je špičkový odborník, zakladatel neonatální a perinatální medicíny, který zastával mnohé významné pozice na lékařských univerzitách, v nemocnicích a lékařských sdruženích. Dnes už je v důchodu, ale nadále se věnuje hlavně přednáškám na různá témata.

Prezentace Dr. Byrna na kongresu
Dr. Byrne byl jedním z přednášejících na konferenci konané v Leominster, v americkém státě Massachussets, kde prezentoval své postoje k tématům jako jsou eutanázie, mozková smrt, či transplantace orgánů. Dr.Byrne trvá na tom, že nic takového jako „mozková smrt“ (nutný předpoklad pro provedení odběru orgánů) neexistuje. Říká, že jde o vymyšlený stav, který je čirou lží již od svého samého počátku.

„Mozková smrt není skutečná smrt,“ pokračuje. „Transplantace orgánů jsou skutečný důvod, proč byl tento pojem uměle vymyšlený“.

Uvedený termín se do medicíny zavedl po první transplantaci srdce v roce 1967. Ta byla provedena v Jižní Africe, ale už pár dnů po ní došlo k další, tentokrát v New Yorku, kde transplantovali srdce ze živého třídenního miminka s mentální retardací, do jiného osmnáctidenního miminka. Prezentovalo se to tehdy tím způsobem, že dítě se zdravým mozkem, ale nemocným srdcem, si zaslouží žít více, než sice zdravé dítě, ale s mentální retardací.

Zde si můžete prohlédnout obrázek toho děťátka před transplantací:

Oni ho jednoduše ještě živé bezcitně naložili do ledu, aby mu zpomalili metabolismus a připravili na transplantaci. Potom mu zaživa odebrali srdce a transplantovali ho do druhého dítěte. Operace se bohužel nepovedla a obě děti zemřely. Tehdy šlo nejen o nemorální, ale dokonce i nelegální operaci.

Aby lékaři tento svůj zločin omluvili, zasedlo konzílium a v roce 1968 navrhli zavedení pojmu „mozková smrt“. Časem se definice tohoto pojmu mnohokrát měnila a různě předefinovávala, aby se odebírání orgánů co nejvíce usnadnilo.

Transplantované orgány musí pocházet vždy ze živého dárce
Jak uvádí Dr. Byrne, transplantované orgány musí vždy, bez výjimky, pocházet ze živého člověka. Totiž, při skutečné smrti (ne pouze mozkové) dochází během minut ke kolapsu dýchání i oběhu krve a orgány tehdy začínají rychle odumírat. To je také důvod, proč když se odebírá více orgánů z jednoho dárce, srdce musí jít vždy ven jako poslední.

„Žádný vitální orgán nedokážete získat z mrtvoly. Když jste už skutečně mrtvý, žádné orgány se již odebírat nedají“, vysvětluje Byrne.

Přednáška Dr. Byrna pod názvem: ,,Mozková smrt, versus Skutečná smrt“

Dr. Paul Byrne speaking at Pro-Life conference in Vancouver, WA on May 2, 2015

Příběh zotavení pacienta, poté co byl prohlášen za ,,mozkově mrtvého“
Dr. Byrne uvádí, že existují případy úplného zotavení se pacienta, i po prohlášení takzvané „mozkové smrti“. Příkladem je muž jménem Zach Dunlap, který se spontánně probral poté, co byl prohlášen za „mozkově mrtvého“. V roce 2007 byl Zach teprve 21 letý mladík, který měl nehodu na motorce. Po nehodě ho sanitka odvezla do nemocnice ve městě Wichita Falls v Texasu. Tam mu diagnostikovali mozkovou smrt a snažili se jeho rodinu přesvědčit, aby souhlasila s odběrem orgánů. To by však způsobilo jeho skutečnou smrt.

Zach slyšel, jak ho lékaři prohlásili za „mozkově mrtvého“, ale nebyl schopen se pohnout, ozvat, či cokoliv jiného s tím udělat. Postupně ho lékaři začali připravovat na operaci odebrání orgánů. Jen pár minut před operací ho jeden z jeho přátel píchl kapesním nožíkem do chodidla. Nikdo nechápal, když s sebou Zach trhl. Údajně mrtvý muž byl ve skutečnosti naživu!

Nechtěli tomu věřit ani lékaři, ale po další reakci Zacha na píchnutí pod nehet, když je dokonce rukou odstrčil, byli přinuceni tento fakt uznat a odebírání orgánů zrušit. O pár dnů později byl Zach schopen si se svou rodinou povídat, tehdy jim řekl, že je všechny miluje. Po dalších 48 dnech opustil nemocnici a ve zdraví se vrátil domů. Ne však díky lékařům, kteří ho prohlásili za „mrtvého“, protože mu chtěli odebrat orgány.

Zach není jediný takový případ. Celkově bylo dosud zaznamenáno přes 175 známých případů „mozkově mrtvých“ lidí, kteří žili ještě dlouho poté, co je prohlásili za mrtvé.

Co je špatně na pojmu „mozková smrt“
Jak Dr. Byrne ve svých přednáškách vysvětluje, princip „mozkové smrti“ je uměle vymyšlený a dokonce i z medicínského hlediska chybný. Říká, že existuje 14 reflexů mozkového kmene. Při stanovování mozkové smrti se přitom pohlíží jen na 6 z nich!

Před nějakým časem se začaly u pacientů měřit mozkové vlny. V jedné studii lékaři zkoumali 9 „mozkově mrtvých“ lidí, a testy zaznamenaly mozkové vlny u dvou z nich. Od tohoto testu se nakonec upustilo, protože transplantačnímu byznysu nepasoval do karet.

Další problém je takzvaný apnea test, kdy pacientovi vypnou umělou plicní ventilaci až na 10 minut, což způsobí prudký nárůst oxidu uhličitého v krvi a následně vyvolá otok mozku a jeho ještě větší poškození. To pak lékaři prezentují jako „důkaz“ mozkové smrti. Apnea test by proto žádný rodinný příslušník neměl lékařům povolit provést na jejich blízkém.

Situace v Česku a na Slovensku
Platí zákon, že v případě mozkové smrti, se každý občan České republiky i Slovenska automaticky považuje za dárce. Jde o takzvaný „předpokládaný souhlas“ s darováním. Odebrat orgány tak teoreticky mohou i bez souhlasu, nebo dokonce proti vůli rodiny.

Slovenská transpantologická společnost a Ministerstvo zdravotnictví ČR tvrdí, že před odebráním orgánu to vždy komunikují s rodinou. Ta komunikace však nespočívá v dotázání se rodiny na souhlas s odebráním orgánů, ale jen informování, že to jdou udělat. Proč? Jde o psychologický trik. Pokud by totiž explicitně žádali o souhlas, tak statisticky by to odmítlo mnohem více rodin, než když je jen informují o záměru odebrat orgány. Stále se najdou rodiny, které s transplantací orgánů nesouhlasí. Je jich však takto mnohem méně, protože často nevědí, že mohou odmítnout.

Úřady dále tvrdí, že vůli rodiny respektují a v případě nesouhlasu pacientovi orgány neodeberou. Zde je však nutné zdůraznit, že to závisí jen a jen na rozhodnutí lékaře. Existuje riziko, že v jednom případě přihlédnout k vůli rodiny mohou, v jiném zase nemusejí. Máme hlášeny případy, kdy tak lékaři údajně neučinili. Faktem je, že pokud by lékaři orgány odebrali i proti vůli rodiny, tak by tím žádný zákon neporušili.

Nechcete podstoupit riziko, že možná budete rozebráni zaživa? – Odhlaste se z registru
V případě, že nesouhlasíte nejen s odběrem svých orgánů (srdce, ledviny), ale i tkání (kostí a kůže), pak musíte ještě za života před notářem podepsat tiskopis o odmítnutí dárcovství.

Češi si mohou formulář stáhnout zde a vytisknout:
https://www.kst.cz/wp-content/uploads/2014/11/Narodni-registr-osob-nesouhlasicich-s-posmrtnym-odberem-tkani-a-organu.pdf
Úřední ověření podpisu se dá provést i na poště označené symbolem Czech Point (dle pokynů na formuláři  není nutné razítko lékaře a dostavit se kvůli tomu do zdravotnického zařízení, čtěte pozorně doprovodné pokyny). Ověřenou listinu poté zašlete na adresu:

Koordinační středisko pro resortní zdravotnické informační systémy
Vídeňská 1958/9
140 21 Praha

Pozor, změna!
KSRZIS byl zrušen, od r. 2017 se formuláře mají posílat na Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, se sídlem Palackého náměstí 4, 128 01 Praha 2. 

Slováci si formulář mohou stáhnout zde:
https://www.badatel.net/wp-content/uploads/2019/05/02-Prehlasenie_nedarca.pdf

Po vyplnění a úředním ověření podpisu je třeba zaslat ho na adresu:

Národní transplantační organizace
Limbová 14
831 01 Bratislava.

Za děti tiskopisy vyplňuje a zasílá rodič.

zpracováno podle zdroje: https://www.badatel.net/dr-byrne-mozgova-smrt-neexistuje-transplantacie-organov-su-vrazda/