Aluška.org: Věděním ke svobodě

Už delší dobu se mi honí hlavou myšlenka, že většina lidí z alternativního prostředí, které jsem v životě potkala, ve skutečnosti nemají zájem o skutečný osobnostní a duchovní rozvoj, že jim jde spíše o senzace. Od doby, co jsem začala psát články a knížky, jsem si všimla několika podstatných věcí, na které bych ráda upozornila a také bych ráda zdůraznila to, co je dle mého názoru a dle mé zkušenosti cenné a co je zbytečná ztráta času, pokud se skutečně zabýváme duchovnem.

Člověk, který se rozhodne dát na duchovno, má velmi široké pole působnosti ohledně formy, jakou to pojme. Rozhodně platí, že každý člověk má svou cestu unikátní, ale ne každý člověk na ní skutečně postupuje vpřed. Jsou i případy, kdy se couvá. Hodně se také pletou dohromady různé obory, které spolu ve skutečnosti nesouvisí.

Například, konspirační teorie nejsou duchovno. Nemají s duchovním rozvojem nic společného a člověka jako osobnost a jako duchovní bytost nikam neposouvají. Přesto jsou to právě konspirace (spolu s gossipem), co na alternativním webu táhne čtenost. Největší čtenost táhnou konspirační zprávy zavánějící nějakou ultimátní zprávou, kterou nikde jinde nenajdete a která je strašně přelomová pro svět.
Pokud si plánujete založit alternativní web s vysokou čteností, zde jsem vám prakticky poskytla návod co publikovat. Osobně si však nemyslím, že to za to stojí.

Nemyslím si, že jsou všechny konspirace nesmysly, nebo že je naprostá ztráta času se jimi zabývat, avšak je důležité mít na paměti, pokud se občas pouštíte dolů touto králičí norou, že se nejedná o duchovní rozvoj. Pokud umíte do hloubky rozebrat problematiku chemtrails, satanismu v Hollywoodu, spiknutí okolo dvojiček atd., znamená to, že jste strávili hodně času nad atypickými teoriemi o světě, lepšího nebo zralejšího člověka to z vás však neudělá.
Konspirátor se tedy nerovná duchovně se rozvíjející člověk a přestože nic nebrání pěstovat obojí, v praxi jsem zjistila, že se lidé spíše obecně dělí na dvě skupiny. Jedna, která jde více po konspiracích a jede na vlně nedůvěry v systém a druhá, která je motivovaná touhou zlepšit svůj vnitřní i vnější svět, přičemž ta druhá skupina se možná v konspiracích do nějaké míry orientuje, avšak je nehrotí a zůstává spíše klouzat po povrchu, protože si uvědomuje, že to skutečně důležité je uvnitř nás, nikoli venku.
Možná se ptáte, na které straně stojím já. Rozhodně jsem ve druhé skupině. Ačkoli jsem v minulosti publikovala o konspiračních teoriích, bylo to pro mě spíš zpestření a zajímavost, nikoli něco, podle čeho bych žila a z čeho bych blbla. Mým skutečným motivem je vlastní rozvoj, nikoli přesná znalost toho, jak to mají politici a celebrity s adrenochromem. Možná je zajímavé se o tom něco dočíst, rozhodně si však uvědomuji, že mi to nic nepřináší.
Měla jsem různá období, kdy mě určité typy konspirací zajímaly intenzivněji, poté zase můj zájem opadl a přesunul se někam jinam. Je to v pořádku a patří to k průzkumu, který by v podstatě člověk měl provádět po celý svůj život. Když se ale ohlédnu na tyto fáze, uvědomuji si zpětně, že ty nejcennější okamžiky, které přispěly k mému rozvoji a zrání, byly chvíle, kdy jsem si uvědomila, že jsem zahodila čas, který jsem mohla investovat lépe. To mě následně tlačilo k tomu, abych si svůj příští objekt zájmu vybrala moudřeji.

Velkým motivem v duchovním prostředí je také snaha najít rychlé řešení na svůj životní problém. Čím víc je člověk v kelu, tím ochotněji a hbitěji pak skáče na fantastické sliby a metody slibující zázrak. Jsou dobré kvalitní metody a techniky, kterými se dá vyřešit spousta problémů, ano. Ale je potřeba u toho myslet na účel a záměr, se kterým danou věc děláme. Většinou to, co nás někam posune, zahrnuje vzdělání a nějakou formu aktivního přístupu, který nás vyzývá ke změně. Bez změny totiž nemůže přijít to zlepšení, ve které doufáme. A v tu chvíli je lepší obrátit se na léčitele, terapeuta, senzibila, bylinkáře, psychologa, ale nepokoušet se svůj problém řešit zázrakem typu rozvinu v sobě paranormální schopnosti a nějak to vyčaruju, nebo přijde spása, stačí počkat dost dlouho a následovat pokyny gurua. Takto v minulosti skončilo mnoho sekt hromadnou sebevraždou, chápu že je toto přirovnání extrémní, ale dost vystihuje moji myšlenku. Takový způsob myšlení je skutečně životu nebezpečný a je i dlouhodobě neudržitelný, protože fantastické sliby, jsou-li založeny na lži, po čase dříve nebo později zestárnou, zasmrádnou a ztracený čas už pak člověku nikdo nevrátí.

Další nešvar v duchovním prostředí je sklon k fanatismu a stagnaci. Pozoruji už dlouhá léta, že někteří lidé považují za duchovno to, že si někde něco přečtou, skálopevně tomu uvěří, přestože je to nepodložená teorie či nedokázaná alternativní myšlenka/názor a pak mají dojem, že podle toho musí žít oni i jejich okolí až do konce svého života. Tento druh myšlení je velmi nebezpečný pro duchovní rozvoj a uzrání osobnosti, protože tím vznikají mentální blokády, které následně člověka omezují a tím ho brzdí v rozletu.
Například, bát se dělat to co mám rád, bát se udělat to co potřebuji, bát se udělat to co mě zajímá a pro co mám talent, jenom proto, že jsem někde četl že to je špatné, temné, nebo prokleté, není moudrá životní filozofie.

Pokud máte skutečný a upřímný zájem o duchovní osvícení a chcete skutečně pracovat na svém nitru a ozdravit svůj život, podle mě je naprosto klíčové pochopit, že váš život není skála. Váš život je plynoucí řeka, která meandruje a různě se vychyluje. Občas se rozšíří, občas je vody méně. Vaše řeka by nikdy neměla být neměnná a stejná, protože by to znamenalo, že se nikam neposouváte.
Je důležité dávat si pozor na omezující a blokující přesvědčení ve vlastní hlavě, protože většinou je to právě naše víra, co nám skutečně brání udělat změnu, kterou kriticky potřebujeme. Takový blokující systém víry se může týkat představy o vás samotných i o okolním světě.

Jak poznat, že jdeme správně na své duchovní cestě? Zkuste si svobodně a beze strachu vybrat to, co vás oslovuje a zabývejte se tím dle libosti. A průběžně se dívejte přes rameno a ptejte se sami sebe: „Dala mi tahle technika, nebo filozofie něco do života? Stal jsem se po roce, po dvou, lepším člověkem?“

A co to vlastně znamená, být lepším člověkem? Je to postupný proces, který probíhá po celý náš život a během něj bychom správně měli sledovat, že se posouváme směrem od vystresovanosti do klidu. Od ustrašenosti do pozice síly. Od roztahanosti do klidného středu. Od stažení do otevření. Od fanatismu a extremismu k aktivnímu naslouchání, přijetí a respektu. Od neštěstí ke štěstí. Od nezdravých nebo neexistujících mezilidských vztahů směrem ke kvalitnímu přátelství, partnerství a harmonické rodině. Od závislosti na vnějším potvrzení směrem k sobě a naslouchání svému vlastnímu hlasu a pocitu.

A zejména je potřeba si všímat, jak se mění náš dojem ze sebe samých. Je mi v mé vlastní kůži lépe, než před rokem, před započetím této metody, před praktikováním této techniky? Nebo je mi stejně, nebo je mi hůř?

Pokud vnímáte, že se skutečně takovým příjemným směrem posouváte, pak jdete správně. Jakmile se ale ukáže, že jste po roce pořád stejní, položte si několik otázek, které by vám měly pomoci pochopit, co je špatně:

Skutečně jsem se zajímal o vlastní rozvoj, nebo jsem se honil za senzacemi?
Provedl jsem aktivní změny ve svém životním stylu, nebo jsem pasivně čekal na zázrak, který to vyřeší za mě?
Skutečně se moje čtivo dá nazvat vzděláváním, nebo je to spíš komplet fantastických příběhů a zkušeností, které zažil někdo jiný?
Opravdu mi jde o vnitřní léčení, nebo jsem spíš chtěl jen zažít něco neobyčejného a připadat si výjimečně, aby mě okolí uznalo a uctilo?

Duchovní rozvoj je zejména o psychologii, vzdělávání a životní filozofii. Nepředstavuje konkrétní systém víry. Jeho účelem je vytvořit vám prostor, kde můžete jako osobnost dozrát do své nejlepší podoby tak, abyste mohli uzdravit sebe a svůj život a vstoupit do harmonického bytí. Není proto potřebné, abyste se omezovali různými strachy a zákazy, není potřebné abyste znali konspirace a potřeba zůstat stále stejný, nebo očekávání, že okolí nebo okolní lidé zůstanou stejní, je vyloženě na překážku.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2024