Aluška.org: Věděním ke svobodě

Hodně mě fascinuje, že (hlavně na hovinkách.cz) ať už je hlavní článek o čemkoliv, vždy se najde někdo, kdo stočí diskuzi na politiku. A jak se začne probírat politika, vždy se skončí u komárů. A pak se všichni přou, jestli ta doba byla, nebo nebyla zlá.

Nedávno se něco podobného stalo i u mne. – Dám video pro pobavení s písničkou o Putinovi. Lidé začali rozebírat politiku, Putina, Rusko… a skončili u komunistů.

Co se této doby týče, člověk by si myslel, že budou všichni za jedno, ale zase až tak jasné to není. Já jsem ročník 92, tuto dobu jsem nezažila a v podstatě na ni ani nemám bůhvíjak vyhraněný názor.

Je pro mne ale zajímavé sledovat, co si o ní myslí lidé, kteří ji zažili. Člověk by si myslel, že budou všichni házet kamenem, ale ono ne. Evidentně to zase až tak černé (ani bílé) ve všech směrech nebylo. A stejně tak jako dnešní doba, někomu sedl a někomu ne.

A tak mi dovolte, se dnes zamyslet po svém:

Začnu tím lepším, aby článek nebyl úplně ponurý.

Jedna z věcí, se kterou souhlasím, je fakt, že dnes v podstatě skoro nemáme kvalitní jídlo (pokud nejde o domácí). V záplavě všech těch aspartamů, acesulfamů K, mono diglyceridů mastných kyselin, palmového oleje, sóji a všech možných a nemožných srajd ze sóji, lecitinu, modifikovaných kukuřičných skrobů, GMO, hormonů a dalších všemožných nemožných srač*k… Je zkrátka nadlidský výkon, pokud je někdo schopen jíst zdravě a z té záplavy v obchodě vybrat něco, co nebude napumpované jedem na krysy, po čem se člověku nezvětší játra, nevypadají vlasy, neskazí pleť, zuby, a nedostane hemoroidy, žaludeční vředy a neumře na rakovinu. Žijeme v epidemii obezity a rakoviny… Vlastně vybrat už jen neškodnou stravu, která tělem projde, aniž by ho poškodila, je věda.

V praxi to vypadá tak, že z člověka je chodící encyklopedie, co zná zpaměti všemožné názvy, v pokročilém studiu už zná i čísla a nakonec stejně do košíku dá jedno pomazánkové máslo, jedno máslo, nějaký salát a mizí…. Protože skoro všechno je nějakým způsobem vadné.

Ta představa, že bych mohla někdy vejít do obchodu, cokoliv si z něho vzít a vědět, že tam nejsou umělá sladidla, soja a GMO (protože to prostě nebylo), mi přijde jako pohádka o Jojo zemičce, kde bydlí gumoví medvídci, z fontány srší čokoláda, všichni se milují a sluníčko neustále svítí…. Nereálná.

Přesto taková doba byla, kdy si lidé vystačili s tukem, cukrem, moukou a když se na vojně daly jíst i psí konzervy, protože byly opravdu masové, chutné a bez jedů.

Jenomže taková hezká růžová zemička, kde z fontány srší čokoláda, to nebyla. Zase si nedokážu představit, že bych v zimě stála dvouhodinovou frontu, abych si mohla koupit pár banánů. Stejně mi bůvíjak moc úžasně nechutnají, na to bych se zvysoka… Dneska když je chci, zajdu do supermarketu a – přestože jsou nedozrálé a napumpované chemkou – si je prostě vezmu.

Tím se dostávám k další úvaze a to je dostupnost produktů. Kdo chtěl chodit nějak hezky vkusně oblékaný a měl vyhraněný vkus, musel se naučit šít, protože v obchodě toho moc nekoupil a všichni vypadali podobně… Jeden by si myslel, že když v té době bylo méně věcí, tak si lidé snad i méně záviděli, protože byli skromnější?

Skromější možná byli, ale záviděli si a bonzovali na sebe takřka permanentně, takže v tomto ta doba rozhodně lepší nebyla.

Představa, že bych dnes objevila, že existuje ricinový olej, který je skvělý na řasy, obočí, nehty i vlasy, ale byl by problém ho sehnat? Možná že tehdejší lékárny měly ricinový olej na spouštění průjmu, asi by byl i použitelný jako kosmetikum, ale všechny další činčurinky, na které jsem zvyklá, by prostě nebyly: Biohar, kokosový olej, olivový olej, jojobový olej, speciální šamponky, kondicionéry…. A to jsem ještě na dnešní poměry docela skromná a tak moc toho na sebe nepatlu, zůstávám u základní a přírodní péče. No v obchodě bych koupila asi slunečnicový olej, Indulonu, Alpu… a tím to hasne… Tea tree olej taky určitě nebyl.

– Jak na tom byli lidé s dostupností řasenky? A byla drahá, nebo v pohodě?

Bylo i něco jiného na rty, nebo jenom jelení lůj?

A když žena měla gynekologické problémy, záněty a nebylo koloidní stříbro ani MMS, tak byla v háji? Doma mohla použít jen jogurt nebo česnek?

Zase ale na druhou stranu.. V té době když už člověk koupil alespoň slunečnicový lej, nemusel se bát, že bude GMO, jako dneska v podstatě všechny jsou, kromě jediného: LUKANA. Tehdy, ať se to jmenovalo jak chtělo, byl to olej, u kterého se člověk nemusel bát, že mu ucpe játra a způsobí rakovinu.

Možná tehdy nebyly k dispozici všemožné činčurinky, ale základní věci byly… A když chtěl člověk něco navíc, nebo nějaký základ obohatit a povýšit na novou funkci, dalo se toho dost sehnat v přírodě. Třeba takovou propolisovou tinkturu, lopuchový výluh, nebo věci co byly založené na určité bylině nebo stromu, si člověk mohl udělat i doma. (Otázka ovšem je, jestli byly dostatečné zdroje tohoto vědění, nebo se lidé ptali babičky.) Osobně se domnívám, že takoví podnikavci určitě byli a že je to jistým způsobem přinutilo se zajímat víc o přírodu, o to která rostlina je která a všelicos se u toho naučili.

Dnešní mladí ví o přírodě naprosté minimum, snad jen to co pochytí na hodinách biologie a dál nic. Ani v ní nevidí užitek, protože všechno co chtějí, koupí přece v obchodě. A ti kteří takoví nejsou, bývají outsideři.

Neumím si představit menstruaci za komunisty. Údajně byl k dispozici jeden druh vložek, které byly tlusté asi jako palec a které protékaly, protože zespoda neměly žádnou ochrannou vrstvu, co by tekutinu zajistila… Ani nevím, jestli měly alespoň ten lepivý proužek naspod? Nebo cestovaly po kalhotkách, jak se jim zlíbilo?

Nejenom kdysi dávno moje máma, ale i spousta dalších žen, které si tím prošly, na tohle nadávají všechny stejně.

Jestli se v něčem lidé shodnou v názorech na komunismus, tak jsou to ženy, co v té době menstruovaly.

Jedna vložka prý nestačila, museli jste si dát dvě nebo tři NA SEBE a chodit s tím v podstatě jako s tlustou plínkou.

Uáááá! – Když si vzpomenu na svoji pubertu a na ty levné tlusté vložky bez křidýlek, jak jsem se s nima strašně styděla, bála se aby to nebylo vidět a hlavně jak jsem se bála v tělocviku, aby se nic nestalo….(a to přitom protékaly jenom zboku, zespoda ne) A jak se mi ulevilo s příchodem tenkých s křidélky, co pod oblečením nebyly vidět.

A jak jsem byla šťastná, když konečně přišly menstruační kalíšky. – Tím skončil můj věčný boj s odřenými třísly a podrážděnou pokožkou… To pohodlí… A hlavně je to absolutně čisté.

Představa, že jako náctiletá ve škole cvičím v těch krátkých kraťáskách (stejnokroj na tělocvik) a mezi nohama nosím tři vrstvy těch tlustých protékajících vložek, se podobá nějaké hodně nepodařené noční můře. Nevím, jak to ty ženy vlastně přežily, ale prostě jim nic jiného nezbývalo.

A když už jsem u těch pohlavních orgánů… Kolik tak asi stál prezenvativ za komanče? A byl vůbec běžně k dostání?

Nebo byl strašně drahý a stála se na něj fronta, jako na banány?

Byla vůbec za totáče dostupná nějaká jiná antikoncepce než guma? A když neexistovala pilulka ,,po“, měla žena prostě smůlu?

A jak to bylo s potraty? Oficiální cesotu zakázáno, ale když jste měli známé v nemocnici, nebo jste někoho podmázli, tak vám to provedli? A když se narodilo postižené dítě, řešil to stát nějak? Dnešní stát na to zvysoka kálí. – Komunista dělal co?

Co by mě opravdu hodně žralo, je ta strašná nesvoboda.

Všichni starší lidé mi potvrzují, že benevolence průměrného občana vůči všemu novému, nehmotného, či alternativnímu, je oproti komanči nesrovnatelně vysoká. Takže si – víceméně – člověk může říkat co chce a věřit v co chce.

Když nepočítáme výsměch, šikanu, veřejné zesměšňování a vyhrožování… Tak víceméně tu volnost jakous takous máme. (a snad ji ještě pár let mít budeme).

Když jsem byla malinká, ptala jsem se na věci, co jsem viděla a lidé ze mě měli strach, nedokázali mi odpovědět, nebo mi říkali že jsem blbá a ať si nevymýšlím…. Co by se mnou dělali za komanče? Vzali by mě k doktorovi a dali by mi papíry na hlavu? V předškolním věku? Nebo by mě za to doma otec seřezal a řekl mi, ať držím klapačku, nebo z toho bude ostuda a problém?

Takže by mě mlátil nejenom když bych něco proveda, ale i když bych položila netypickou, potenciálně nebezpečnou otázku? Ze strachu aby se na to nepřišlo? … Protože vybočení z průměru v té době, rovnalo se průse*?

Mám přítelkyni, které je kolem 50ti a ta mi svěřila, co ji na této době ubíjelo nejvíc. A to je nesvoboda v názoru, že člověk nesměl skoro nic říct nahlas, aby to někdo neslyšel. Že když šla po ulici s někým a chtěla něco upřímně říct, musela dávat pozor, aby nikdo nebylo blízko a tiše si to šeptali.

A prý když komár skončil, tak ještě pár let poté se toho návyku horko těžko zbavovala, že jí dlouho trvalo, než mohla s klidem a nahlas říct ,,To je ale debil!“ a nemusela se bát, že ji soused udá.

Tak když někdo chválí, jak to bylo za komunisty super a jak bylo kvalitní jídlo, myslím na její zkušenost… A nedokážu si v té situaci představit sebe.

Dneska, když se o vás ví, že vidíte energie, nebo víly, jste u klasického vzorku populace prostě divný, nebo debil, nebo si vymýšlíte abyste byli zajímají, nebo máte psychický problém… Co by s vámi asi tak udělali za komanče? V době, kdy lidé neměli šanci o tom cokoliv vědět, protože svobodná média skoro nebyla, internet samozřejmě taky nebyl… A všechny nadané vědmy asi držely své schopnosti pod pokličkou…? A i kdyby tu ta možnost byla, lidé na to stejně neměli buňky. Několik desetiletí se pomaličku otrkávali, než jsme se dostali do situace, kdy je konečně možné i v Čechách říct něco takového nahlas a nemuset se bát, co se stane.

Jestli dnešní lidé jsou pařezové, potom na to co bylo za komanče, asi slovo neexistuje.

A když jsem u té nesvobody: Když jsem byla z dobré rodiny, mohla jsem se vzdělávat kromě základky a učňáku i dál. Byla by mi přidělena kromě práce i ta konkrétní škola? Měl to stát až takhle nalajnované, od kolíbky po hrob, že se spočítalo kde je potřeba zaměstnanec, tak si už dopředu poslal děcka na určitou výuku, aby tam mohla za pár roků makat? Nebo si děcko vybrat trochu mohlo? ….A když, tak mu to stejně vybírali rodiče, že?

Takže ať tak či tak, svoboda prostě nebyla.

Lidé říkají, že za komunisty nebyli bezdomovci, že měl každý práci… Ale za jakou cenu?

Kolik úžasně nadaných umělců, zpěváků, médií, inovátorů, spisovatelů a potenciálně nadaných podnikatelů promrhalo své talenty v nějaké práci, která je nebavila, nebyla pro ně určená, kde se nevyřádili a lidé o jejich dary prostě přišli, protože se nemohli svobodně projevit?

Není lepší, nechat lidi ať si ten život sami vyberou, ať si ho sami zbudují, nebo ať si ho podělají a ať jsou vlastní pílí úspěšní a vydělávají, nebo vlastní leností/neschopností skončí na ulici?

Koneckonců bezdomovec, co je roky na ulici, tam je proto, že mu to z nějakého důvodu vyhovuje. Nemá vůli ani chuť se přizpůsobit společnosti, tak se nepřizpůsobí a skončí takhle. I to je volba.

Ti co na ulici zůstat nechtějí, kontaktují specializované organizace a řídí se jejich pravidly, než se postaví na vlastní nohy. Ta pravidla jsou do určité míry přísná, ale je to o ochotě, o slušnosti a o snaze. Nic, co by se nedalo překousnout.

Já to vím moc dobře, proč jsem na tuto planetu přišla až v roce 92. Protože dřív by moje mise prostě neměla žádný smysl, komunista by mě k jejímu uskutečnění prakticky vůbec nepustil. Žádný web, žádné knihy, žádný svobodný projev… Přežila bych vůbec v takové společnosti?

Všechno co mi stát povinně nařízuje, nesu špatně. Jako je povinné pojištění, povinné sociální, povinné účetnictví, povinně vyřídit občanku, povinně jsem musela chodit do školy. A všechno mě to žere…. Co bych asi tak dělala, kdyby mi někdo druhý vybral školu (já si střední podle sebe vybrat mohla), pak by mi někdo druhý vybral práci a taky by mi někdo druhý určil, že se nesmím projevovat?

Kdybych tehdy byla muž, ,,někdo druhý“ by mi také zakázal nosit dlouhé vlasy. Byla bych jinak za buřiče. Že se mi dlouhé vlasy prostě strašně moc líbí, by nikoho nezajímalo. Ostříhat a hotovo… Ani na ramena. Neexistuje. Tím bych jako muž asi trochu trpěla… Nešlo by zase ani tolik o ty vlasy, ale hlavně o to, že nemůžu ani VYPADAT jako chci.

Od dlouhých vlasů se můžu dostat k hudbě: Odmalička jsem těžký konzument Nightwish, kteří v té době nebyli. Kromě Nightwish jsou to povětšinou kapely metalové, nebo New Age… A když to není ani New Age ani metal, je to něco mezi tím (Blackmore`s night), co jednoduše nebylo. Epická hudba? Two steps from hell? – ZAPOMEŇ.

Pro mě: Dechovka fuj, lidovky fuj, popík fuj, Kája Gott fuj… Já bych za komanče jednoduše nemohla poslouchat NIC. Jedině tak Nohavicu, ale ten byl stejně zakázaný. To by mě jistojistě udrželo u hudby a skládala bych hudbu vlastní. Důvod, proč jsem nepokračovala v hudbě a neskládám – přestože bych mohla – je ten, že se moje vášeň bohatě vyřádí na interpretech, které znám. Hudba, která ke mně promlouvá, už jednoduše existuje, takže jsem se zaměřila na něco jiného. Za komanče bych ale za chvilku bez vlastních hudebních nástrojů bila hlavou o zeď.

Za komunisty se lidé brávali v 18ti, ženy rodily i před dvacítkou a nikomu to nepřišlo divné. Když byla žena sama ve třiceti, byla to ,,stará panna“… a svobodná matka? Tak to vůbec nešlo, protože to by byla ostuda až za hrob, to rodiče nedovolí… Dneska svobodní nad 30 jsou ,,single“, nejsou divní, ale jsou braní jako někdo, kdo si místo rodiny vybral práci nebo zábavu, nebo něco jiného…. A nikdo jim do toho nekecá. A když už do toho kecají rodiče, zůstane prostě jenom u toho kecání.

Neumím si představit ten komplex méněcennosti, co asi každá druhá žena měla, když v 17ti otěhotněla, v 18ti se vdala a od té doby leta letoucí posluhovala manželovi, dětem a stála u plotny… Jediné kreativní vyžití mohla být zahrada a šití oblečení, protože v obchodě jinak skoro nic nebylo.

Rozvést se většinou nemohla, protože to bylo strašně složité, byla to strašná ostuda a posuzovaly to jakési komise… Když ji manžel mlátil, pomohl jí vůbec někdo? A když děti mlátili rodiče, bylo pro ně nějaké řešení? A když si muž vzal šílenou hysterku, co po něm házela talíře, tak taky nemohl skoro nic udělat?

Dneska žena má možnosti. Může vystudovat, pár roků pracovat a pro dítě se rozhodnout, až je psychicky dost zralá a až má vhodné zázemí…. Nebo taky vůbec. A to mi připadá v pořádku. Ono se to pozdější rodičovství často kritizuje, že ženy zakládají rodiny kolem třiceti, porodnost klesá, ale divíte se jim někdo?

Je to něco za něco: Tak buď budu domácí puťka, co od dvaceti poslušně stojí u plotny a nadává že nic víc kromě školy ani nezažila, nebo vystuduji, něco odpracuji a děti budu mít později. S rizikem, že to třeba nepůjde, ale s jistotou, že už něco za sebou mám, jsem na to psychicky zralá a dokážu se postarat, nebudou to vychovávat moji rodiče.

Dneska se hodně nadává na vysokou rozvodovost, že mladí už si toho soužití neváží… Není to spíš o tom, že tehdy když byli dva v manželství nespokojení, tak byl prostě rozvod tak strašně náročný, až nemožný, že spolu museli zůstat, přestože na sebe jinak brali nože, ale před sousedy se tvářili, jak je všechno super, aby je náhodou nepomlouvali?

Jistě, možná tehdy byli lidé o dost více tolerantní, ale jak v čem…

Takže když to shrnu, v minulosti nebylo líp… ani teď není líp, než bylo. Každá doba má svoje. Osobně jsem ale ráda, že žiju v této době a ne za komunisty. Se svojí povahou bych nedokáala žít v lince, kterou by mi někdo předem předkreslil a ještě předtím by mi zalepil pusu.

Tento systém se mi taky snaží malovat linky a hází mi klacky pod nohy když se rozhodnu jít jinak, ale vždycky to nějak jde, když čověk fakt chce. A to je pro mě důležité.

Kam dál:

• Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue