Aluška.org: Věděním ke svobodě

Erni – diviznový skřítek

Kde se u mě vzal? – Troška historie

Erni je úplně první skřítek, se kterým jsem se kdy seznámila.

V létě roku 2009 jsem chodila ke třem diviznám sbírat s jejich dovolením květy, které jsem sušila s ostatními bylinkami. Bohužel, na podzim mi někdo všechny divizny zničil. Bylo mi z toho moc smutno, měla jsem je ráda. Kdybych to věděla, možná bych se pokusila je vyrýt a zasadit někde jinde.

Když jsem naposledy u nich byla a zjistila, že už tam nejsou, smutně jsem odešla domů.

Další den ráno jsem uviděla malého skřítka, který se schovával mezi sklenicemi s bylinkami. Když zjistil že ho vidím, dostal vždycky obrovský strach a schoval se.

Nevěděla jsem co to znamená. Skřítka jsem do té doby žádného neviděla a nebyla jsem si jistá, co to je za bytost.

Postupem času mi ale došlo, že tento skřítek bydlel v těch diviznách, které jsem navštěvovala. Když zjistil, že jeho domeček je zplanýrovaný, uviděl mě a moje energie se mu líbily. Skočil mi do košíčku s bylinkami a nechal se odnést ke mě domů, aniž bych o něm věděla. Když viděl kde žiju, tak moc se mu u mě líbilo, že se rozhodl se mnou zůstat.

Vnitřně jsem to cítila a on mi to potom sám potvrdil.

Asi půl roku jsem tedy vídala ve svých bylinkách okatého skřítka, který vždycky vyděšeně utíkal, když jsem se k němu přiblížila. Nechala jsem ho tedy napokoji a nevšímala jsem si ho, protože mi jinak nic nedělal.

Po půl roce si na mě ale nějak zvykl a přestal se mě bát. Hodně mu otrnulo a já ho často načapala, jak pobíhá po podlaze a šmíruje. Jednou mě kousnul do prstu a to už pro mě bylo znamení, že se mě nebojí.

Začali jsme se spolu bavit a dneska jsme velicí kamarádi.

Dříve v souvislosti s ním vyšly tyto články:

Sepsáno 11. 6. 2009 ,,O pohádce, posteli a skřítkovi v divizně“ – druhá polovina článku popisuje ráno, kdy jsem poprvé Erniho zahlédla. – Velice povedený článek, obsahuje krásný dialog s jinými bytostmi, které se okolo mě také motají

Sepsáno 13. 1. 2010 ,,Jak se diviznový skřítek konečně odtajnil“ – popisuje můj první rozhovor s ním, Erni se zde představuje.

Detailně o Ernim:

Erni je vysoký odhadem asi dvanáct centimetrů. Barva jeho těla je světle šedá, jemně nazelenalá. Erni je velice štíhlý, má dlouhé nohy i ruce, dlaně a šlapky má hodně veliké. – Je to klasický zemní skřítek. Nestaral se nikdy o květiny, jeho domovem bývají louky. Velikost jeho nohou a rukou je symbolická ,,aby se mohl lépe hrabat v zemi“, také Erni nemá žádná křídla a pohybuje se kroky, během, šplháním. – Nelétá. Jeho pohyb trošku připomíná žábu (když vyskakuje), trošku veverku (když šplhá, je velice ladný).

Má přilnavé prstíky, umí šplhat po čemkoliv.

Na hlavě má vysoký klobouček, který připomíná květ divizny, kde dříve bydlel. Tento klobouček je trošičku zelenější než zbytek Erniho těla, žlutý jako divizna není.

Erni má hodně veliké kulaté oči, které jsou šedozelené jako jeho tělo, ale trošku výraznější.

Jako správný skřítek má špičaté malé uši, špičatý malý nos a vysoký trošku pisklavý hlásek, který ale není nepříjemný.

Erni nemá vlasy, a jeho zoubky jsou špičaté, drobné a ostré, stejně tak i jeho jazýček je špičatý. Ačkoliv má Erni špičaté uši, zoubky a skoro všechno, vůbec nepůsobí čertovsky, ani nepříjemně, právě naopak 🙂

Jeho povaha je rošťácká. Rád šmíruje, rád vyplazuje jazyk, když na sebe chce upozornit dělá různé vylomeniny, ale nikdy nikomu neubližuje. Je moc hodný a jeho lumpačení má správné hranice. Nezabývá se problémy, neřeší smutné věci. Vždy má dobrou náladu, nikdy jsem ho neviděla, že by byl smutný, že jeho původní domov mu lidé zničili.

Erni nejraději spí v malé sklenici, ve které mám sušené květy právě z těch divizen o které jsme oba přišli. Ernimu zkrátka energie této rostliny dělá dobře. Také má moc rád malý košíček, který jsem před mnoha lety upletla z pediku. – Rád v něm vysedává a šklebí se.

Erniho tělo i vědomí má nižší vibrace než Laurej, nebo Viki. Je to proto, že to není květinová bytost, ale zemní. (Zemní skřítkové jsou blíž k zemi, mají více její energie. Nejsou zlí ani hloupí, jsou zkrátka blíže k naší dimenzi, než jiné víly. Zemní skřítkové se lidí obyčejně hodně bojí a hledí si svého.) Proto mi komunikace s ním nedělá nikdy žádné obtíže. S Ernim mohu mluvit stále, ačkoliv mám někdy období, kdy se mi špatně s těmito bytostmi komunikuje.

Jednu věc Erni nesnáší a to je úklid. Vždy když se jednou za týden nachomýtnu právě k poličce kde Erni ,,hospodaří“, začne kvičet a trucovat, že ,,ten smradlavej sprej proti prachu u sebe nechce“. – Na mě ale tohle neplatí. Uklízet se zkrátka musí. Za odměnu vždycky Ernimu načechrám jeho diviznovou postýlku, naskládám mu na poličku předměty tak jak to má rád.

Erni si kromě sklenice s diviznou a pleteného košíčku ještě oblíbil dřevěné zátky a napodobeninu terakotového vojáka, kterou mi před časem daroval ,,Karantava“. – Vždycky když o ní mluví, říká: ,,Ten dědek“. A vždycky ho chce vedle své sklenice s diviznou, ke které jsem mu také položila nasušený Žebříček.

(,,… A toho dědka mi tam dej taky“)

Ještě mám velikou mušli, kostru mořského ježka, kterou má také moc rád. Proč? – Opravdu netuším.

Vždycky když Erniho chci někam vzít, většinou ho najdu u sušených bylinek. Stačí na něj promluvit, nastavit mu ruku a on mi po ní svižně vyšplhá až na rameno během několika vteřin.

Většinou mu nastavuji levou ruku, protože na pravém rameni mi sedává Viki.

Jak Ernísek vypadá? 🙂 – Je opravdu roztomilý a krásný. Ale pamatujte, že kresba nikdy nevystihne opravdovou nádheru těchto bytostí.

A ještě bonus, poslepované obrázky:

Tyto náčtrky ukazují, jak se zhruba Erni pohybuje a chová v určitých situacích: