Aluška.org: Věděním ke svobodě

(Zpět na první díl ZDE)

Evangelium Esejských (3.díl)

A v srdcích všech rozkvetl podivuhodný květ podivuhodné krásy, květ radosti. A když se nad horizontem objevily zářivé paprsky slunce, cítili všichni, že je to slunce přicházející říše Boží. S radostným vzezřením povstali, aby pozdravili Boží anděly. A mnozí nečistí a nemocní následovali Ježíšova slova a vyhledali břehy zurčícího proudu. Svlékli boty i šaty, postili se a vystavili svá těla andělům vzduchu, vody a slunečního světla. A andělé Matky země je objali a zmocnili se jejich těl zvenku i zevnitř. A všichni viděli veškeré neduhy, hříchy a nečistoty, jak od nich rychle odcházejí. A dech některých byl tak páchnoucí jako to, co vycházelo z vnitřností, a někteří zvraceli a páchnoucí výkaly vycházely z jejich útrob. Všechny tyto nečistoty vytékaly ústy, některým z nosu, jiným z očí a uší. A mnohým vycházel protivný a odporný pot ze všech pórů těla. A na mnohých místech vyrážely velké hnisavé boule, ze kterých vycházely nečistoty s hrozným zápachem a moč zhoustla jako včelí med; u jiných byla téměř červená nebo černá a téměř tak tvrdá jako říční písek.

A z mnohých vycházely tak páchnoucí větry, jako dech ďábla. A jejich zápach byl tak veliký, že to nikdo nemohl snést. A když se ponořovali, vstoupil anděl vody do jejich těl a všechny odpornosti a nečistoty jejich minulých hříchů se vyplavovaly a jako valící se horská řeka vytékalo z jejich těl množství tvrdých a měkkých ohavností. A zem, na kterou jejich voda tekla, byla znečištěná a zápach byl tak veliký, že tam nikdo nemohl zůstat a ďáblové opustili jejich útroby v podobě nespočetných červů, kteří se hemžili v jejich výkalech. A kroutili se v bezmocném vzteku, že je anděl vody vyhnal z vnitřností lidský synů. Ale pak se na ně snesla moc anděla slunečního svitu a oni tam pošli za zoufalého kroucení, rozšlapáni andělem slunečního světla, Kolem se všichni třásli hrůzou, když se dívali na všechny tyto odpornosti Satana, před kterými je andělé zachraňovali. A děkovali Bohu, který poslal své anděly k jejich osvobození. A byli někteří, kteří byli mučení velkými bolestmi, které nechtěly povolit; a protože nevěděli, co mají dělat, rozhodli se poslat někoho za Ježíšem, neboť si velmi přáli, aby byl s nimi. A když jej dva z nich šli hledat, viděli jak Ježíš sám přichází podél břehu.

A jejich srdce byla naplněna nadějí a radostí, když slyšeli jeho pozdrav: „Mír buď s vámi.“

A bylo mnoho otázek, které mu chtěli položit, ale ke svému podivení nemohli se ptát, neboť je nic nenapadalo.

Potom jim Ježíš řekl: „Přicházím, protože mě potřebujete.“

A jeden zvolal: „Mistře, my tě opravdu potřebujeme, pojď, osvoboď nás od našich bolestí.!“

A Ježíš k nim mluvil v podobenství: „Vy jste jako ztracený syn, který dlouhá léta jedl a pil a trávil svoje dny v nedbalosti a rozmařilosti se svými přáteli. A každý týden dělal nové dluhy bez vědomí svého otce a promarnil všechno v několika dnech. A věřitelé mu vždy znovu něco půjčili, protože jeho otec byl velmi bohatý a trpělivě platil dluhy svého syna. Marně jej otec napomínal dobrými slovy; ten napomenutí svého otce nechtěl slyšet, ani jeho úpěnlivé prosby, aby se vzdal svých nekonečných prostopášností a vrátil se na pole dohlédnout na práci služebníků. Syn vždy všechno otci slíbil, jen když zaplatí jeho staré dluhy, ale na druhý den začal všechno znovu. A více než sedm let pokračoval syn ve svém hýřivém životě. Až nakonec ztratil jeho otec trpělivost a dluhy svého syna již věřitelům nezaplatil. „Jestli vždy znovu zaplatím,“ řekl, „nebude nikdy hříchům mého syna konec.“ Tak vzali ti oklamaní věřitelé ve svém hněvu syna do otroctví, aby svou každodenní prací vrátil peníze, které mu půjčili. A tu přestalo jídlo, pití a denní prostopášnosti. Od rána do noci svlažoval pole svým potem a všechny údy jej bolely od nezvyklé práce. Žil ze suchého chleba a neměl nic než své slzy, kterými jej mohl zvlhčit. A po třech dnech trpěl tolik vedrem a únavou, že řekl svému pánovi: „Nemohu už pracovat, neboť mě bolí všechny údy. Jak dlouho mě chcete trápit?“ „Až do dne, kdy prací tvých rukou budou tvé dluhy zaplaceny, a až uplyne sedm let, budeš volný.!“ Avšak zoufalý syn s pláčem odpověděl:“ Ale já nemohu unést ani sedm dní! Měj se mnou soucit, neboť mě všechny mé údy pálí a bolí.“ A zlomyslný lichvář na něj křičel: „Hleď konat svou práci; když jsi mohl sedm dlouhých let trávit své dny a noci v prostopášnostech, musíš nyní všechny své dluhy až do posledního haléře splatit.“ A zoufalý syn se vrátil s trýznivými bolestmi zpátky na pole, aby pokračoval v práci. Únavou a bolestí stál sotva na nohou, když přišel sedmý den sváteční, kdy se na poli nepracuje. Tu sebral syn své poslední síly a klopýtal k domu svého otce. Vrhl se k jeho nohám a řekl: “ Otče, uvěř mi naposledy a odpusť mi všechny urážky, kterých jsem se vůči tobě dopustil. Přísahám ti, že už nikdy nebudu žít tak rozmařile a že budu ve všech věcech tvůj poslušný syn. Osvoboď mě z rukou mých utlačovatelů. Otče, podívej se na mne a na moje nemocné tělo a nezatvrzuj své srdce. “ Tu otci vstoupily slzy do očí a on objal svého syna a řekl: „Oslavme to, neboť dnes mi byla dána veliká radost, vždyť jsem nalezl svého milovaného syna, který se ztratil.“ A oblekl jej do svých nejvybranějších šatů a oslavovali celý den. Druhý den ráno dal svému synu stříbro, aby zaplatil dluhy věřitelům. Když se syn vrátil, řekl mu: „Můj synu, vidíš, jak je snadné sedm let hýřivým životem dělat dluhy, ale jejich zaplacení sedmi lety tvrdé práce je těžké.“ „Otče, je skutečně kruté je platit i jen sedmi dny.“ A otec jej napomínal a řekl: „Tentokrát ti bylo dovoleno, abys své dluhy zaplatil v sedmi dnech místo v sedmi létech, zbytek je ti odpuštěn. Ale měj se na pozoru, abys v budoucnosti nedělal nové dluhy. Neboť ti říkám, nikdo kromě tvého otce ti nepromine dluhy, neboť jsi jeho syn. U každého jiného bys musel těžce pracovat sedm dlouhých let, jak kážou naše zákony.“ „Můj otče, chci být již stále tvůj milující a poslušný syn a nechci dělat už žádné dluhy, neboť nyní už vím, jak je kruté je platit.“ A šel na pole svého otce a dohlížel každý den na práci jeho dělníků. Ale nenutil je nikdy k tvrdé práci, neboť vzpomínal na vlastní těžkou dřinu. A roky ubíhaly a majetek otce pod jeho rukama přibýval, neboť otec jeho práci žehnal. Pomalu vrátil desetkrát více, než za těch sedm let promarnil. A když otec viděl, že syn jeho služebníky i jeho majetek dobře spravuje, řekl mu: „Můj synu, vidím že můj majetek je v dobrých rukou. Dám ti všechen svůj dobytek, svůj dům, své polnosti a své poklady. Vezmi toto vše jako své dědictví, pokračuj v jeho velebení, abych se mohl z tebe těšit.“ A když syn převzal od otce své dědictví, odpustil všem dlužníkům, kteří nemohli zaplatit, neboť nikdy nezapomněl. že jemu byly jeho dluhy také prominuty, když je nemohl zaplatit. A Bůh mu požehnal dlouhým životem, mnoha dětmi a velkým bohatstvím, neboť byl vždy laskavý ke všem svým služebníkům i ke svému dobytku.“

Potom se Ježíš obrátil k nemocnému lidu a řekl: „Mluvím k vám v podobenstvích, abyste mohli Boží slovo lépe pochopit. Těch sedm let jídla a pití a hýřivého života jsou hříchy minulosti. Zlomyslný věřitel je Satan. Dluhy jsou nemoci. Tvrdá práce jsou bolesti. Ztracený syn jsme my. Zaplacení dluhů je vyhnání ďáblů a nemocí a uzdravení vašeho těla. Stříbro, které syn od otce obdržel, je osvobozující moc andělů. Otec je Bůh. Otcovo vlastnictví jsou země a nebe; služebníci otce jsou andělé. Podle Otce se svět promění v Království nebeské, jestliže na tom budou synové člověka spolu s anděly nebeského Otce pracovat. Neboť vám říkám, je lepší, když syn je poslušen otci a dohlíží na služebníky na poli, než aby se stal dlužníkem zlomyslných lichvářů a jako otrok se plahočil a dřel, aby své dluhy splatil. Stejně tak je lepší, když synové člověka dbají zákonů nebeského Otce a společně s jeho anděly pracují na Královské říši, než aby se stali dlužníky Satana, pána smrti, všech hříšníků a nemocí, a museli v potu a s bolestí trpět, dokud nejsou všechny jejich hříchy splaceny. Vpravdě pravím vám, velké a hojné jsou vaše hříchy. Mnoho let jste povolovali svodům Satana. Přejídali jste se, opíjeli, a vaše dluhy se množily. a nyní je musíte splatit a jejich zaplacení je těžké a kruté. Nebuďte proto již třetí den netrpěliví jako ztracený syn, ale buďte trpěliví až do sedmého dne, který je Bohem posvěcený, a jděte potom s pokorným a poslušným srdcem před tvář svého nebeského Otce, aby vám všechny vaše staré dluhy prominul. Vpravdě vám říkám, že váš nebeský Otec vás nekonečně miluje, neboť vám dovolí, abyste své dluhy sedmi let zaplatili v sedmi dnech. Těm, kteří dluží za sedm let hříchů a nemocí, ale poctivě zaplatí a vydrží až do sedmého dne, promine náš nebeský Otec dluhy za celých sedm let.“ „A jestli jsme hřešili sedmkrát sedm let?“ ptal se nemocný muž, který hrozně trpěl. „Také v tomto případě odpustí nebeský Otec všechny tvé dluhy v sedmkrát sedmi dnech.“ „Šťastní jsou ti, kteří vydrží až do konce, neboť ďáblové Satana píší všechny zlé skutky do knihy, do knihy vašeho těla a vašeho ducha. Pravím vám, není žádného hříšného činu, který by již od počátku světa nebyl zapsán u vašeho nebeského Otce. Neboť zákonům, které dávají králové, se můžete vyhnout, ale zákonům svého Boha nemůže ujít žádný člověk. Když stojíte před tváří Boží, ukáží ďáblové Satana vaše činy a Bůh vidí vaše hříchy zapsány v knize vašeho těla a vašeho ducha a je ve svém srdci smutný. Ale když litujete svých hříchů a pomocí půstu a modliteb vyhledáte Boží anděly, pak za každý další den, kdy se postíte a modlíte,vymažou Boží andělé jeden rok vašich špatných činů z knihy vašeho těla a vašeho ducha. A když je i poslední stránka vymazána a od všech vašich hříchů očištěna, stojíte před tváří Boží a Bůh se ze srdce raduje a zapomene všechny vaše hříchy. Osvobodí vás z drápů Satana a od utrpení; vezme vás do svého domu a přikáže všem svým služebníkům, všem svým andělům, aby vám sloužili, dá vám dlouhý život a už nikdy nepoznáte nemoc. A jestliže od nynějška místo hřešení naplníte své dny dobrými skutky, potom zapíšou andělé Boží všechny dobré skutky do vašeho těla a vašeho ducha. Říkám vám pravdivě, každý dobrý čin je zapsán u Boha již od počátku světa. Neboť od svých králů a vlád marně očekáváte odměnu, ale před Bohem nezůstanou vaše dobré skutky nikdy neodměněny. A když přijdete před tvář Boží, budou jeho andělé vaše dobré činy dosvědčovat. A Bůh uvidí vaše dobré činy zapsány ve vašem těle a vašem duchu a ze srdce se zaraduje. Požehná vašemu tělu a vašemu duchu i všem vaším činům a dá vám jako dědictví svou pozemskou i nebeskou říši, abyste v nich žili svůj věčný život. Šťastný je ten, který může vstoupit do říše Boží, neboť nikdy neuvidí smrt.“

A veliké mlčení následovalo po jeho slovech. A ti, kteří byli zbaveni odvahy, čerpali novou sílu z jeho slov a pokračovali v půstu a modlitbách. A ten, který mluvil před tím, mu řekl: „Chci vydržet až do sedmého dne.“ A druhý rovněž: „Chci také vydržet sedmkrát sedm dnů.“

Ježíš jim odpověděl: „Šťastní jsou ti, kteří vydrží až do konce, neboť oni zdědí zemi.“

A bylo mezi nimi mnoho nemocných, mučených krutými bolestmi, kteří se nemohli dostat až k Ježíšovi, neboť nemohli jít po vlastních nohou. Řekli: „Mistře, budeme velmi mnoho trpět, řekni nám, co máme dělat.“ A ukázali Ježíši své zkroucené a uzlinaté nohy a řekli: „Ani anděl vody, ani anděl vzduch, ani anděl slunečního světla nemohou zmírnit naše bolesti, ačkoli jsme se ponořovali, postili, modlili a ve všem tvoje slova následovali.“

„Vpravdě pravím vám, vaše kosti budou uzdraveny! Neztrácejte odvahu, ale vyhledejte léčitele kostí, anděla země. Neboť odtud Pocházejí vaše kosti a tam se také vrátí.“ A ukázal svojí rukou tam, kde je tekoucí voda a sluneční žár změkčily zemi u kraje řeky na bahnitou usazeninu. „Ponořte své nohy do bahna, aby objetí anděla země vztáhlo z vašich kostí všechnu nečistotu a nemoc. A uvidíte, jak Satan a vaše bolesti z objetí anděla země uprchnou. A uzliny z vašich kostí zmizí a budete se moci opět protáhnout a všechny vaše bolesti pominou.“

A nemocní učinili tak jak řekl, neboť věděli, že budou uzdraveni. A byli ještě jiní nemocní kteří trpěli strašnými bolestmi, ale i přesto se dále postili. A jejich síla byla u konce a polévalo je velké horko. Když vstali z lože, aby šli za Ježíšem, začla se jejich těla kroutit, jako by se do nich opíral prudký vichr a kdykoli se pokusili postavit na nohy, padali opět k zemi.

Tu šel Ježíš k nim a řekl: „Vy trpíte, protože Satan a jeho nemoci mučí vaše tělo. Ale nebojte se, neboť jejich moc nad vámi rychle skončí. Neboť Satan je jako pokrytecký soused, který vstoupil do domu svého souseda, když tento nebyl přítomen, s úmyslem odnést si jeho majetek do vlastního domu. Ale lidé vyprávěli majiteli, že nepřítel řádí v jeho domě a on se rychle vracel zpět domů. A když ten špatný soused pobral všechno, co se mu líbilo, uviděl z dálky, jak se pán domu spěšně vrací; a pln zlosti, že nemůže všechno odnést, chtěl vše, co tu zbylo, rozbít a zpustošit, všechno zničit, aby alespoň ty věci, které nemůže mít, ani ten druhý neměl. Ale krátce nato, co pán domu vstoupil a ještě než mohl zlomyslný soused svůj úmysl provést, jej pán uchopil a vyhodil z domu. Pravím vám, právě tak vstoupil Satan do vašeho těla, které je příbytkem Boha. A pobral všechno, co chtěl ukrást: váš dech, vaši krev, vaše kosti, vaše maso, vaše vnitřnosti, vaše oči a vaše uši. Ale svým půstem a modlením jste přivolali pána svých těl a jeho anděly. A nyní vidí satan, že je to konec jeho moci. Proto ve svém vzteku sbírá ještě jednou svou sílu, aby tělo zničil, dříve než pán přijde. Proto vás Satan tak strastiplně mučí, protože cítí, že přišel jeho konec. Ale vaše srdce se nemusí chvět úzkostí, neboť brzy se objeví Boží andělé, aby obsadili svoje obydlí a vysvětili je jako chrám Boží. A popadnou Satana a vyhodí ho z vašich těl i se všemi jeho nemocemi a nečistotami. A budete šťastní, neboť se dočkáte odměny za svou statečnost a už žádné nemoci neuvidíte.“

A byl jeden mezi nemocnými, který byl mučen Satanem více než všichni ostatní. Jeho tělo bylo vysušeno jako kostra a jeho kůže byla žlutá jako padající list. Byl už tak slabý, že se nemohl doplazit k Ježíšovi ani po svých rukou a volal na něj z dálky: „Mistře, měj se mnou soucit, neboť nikdy netrpěl člověk tolik co já, co svět existuje. Vím, že jsi byl skutečně poslán od Boha a vím, že můžeš Satana ihned vyhnat z mého těla, jestliže chceš. Což neposlouchají andělé Boží vyslance Božího? Přijď, Mistře, a vyžeň ze mne Satana, neboť ve mně zlostně řádí a zle mě mučí.“

A Ježíš mu odpověděl: „Satan tě týrá tak silně, že se již několik dní postíš a neplatíš mu žádný poplatek. Nekrmíš ho všemi těmi odpornostmi, kterými jsi až dosud špinil chrám svého ducha. Týráš Satana hladem a proto tě ve své zlobě týrá také. Neboj se, neboť ti říkám, že Satan bude zničen dříve, než bude zničeno tvé tělo, neboť zatímco se postíš a modlíš, chrání Boží andělé tvé tělo, takže tě moc Satana nemůže zničit. A hněv Satana je vůči Božím andělům bezmocný.“

Potom přišli všichni k Ježíšovi a hlasitým voláním jej snažně prosili: „Mistře, slituj se nad ním, neboť on trpí více než my všichni, a jestliže z něj Satana hned nevyženeš, bojíme se, že nedožije rána.“

A Ježíš jim odpověděl: „Velká je vaše víra. Když se stane podle vaší víry, brzy spatříte na vlastní oči strašné zjevení satana a zažijete moc Syna člověka. Neboť chci vyhnat mocného Satana silou nevinného beránka Božího, nejslabšího stvoření Pána. Neboť Svatý Duch Boží činí nejslabšího tím nejsilnějším.“ A Ježíš podojil jednu ovci, která se pásla v trávě. Vylil mléko na sluncem prohřátý písek a řekl: „Pohleďte, síla anděla vody je vtisknuta do tohoto mléka. A nyní do něj proniká i síla anděla slunečního světla. A mléko bude díky jejich síle vřelé. A nyní se spojí anděl vody a anděl slunce s andělem vzduchu. Hleďte, pára horkého mléka stoupá pomalu do vzduchu. Pojď a dýchej ústy sílu andělů vody, slunečního světla a vzduchu, aby přešla do tvého těla a vyhnala z něj Satana.“

A nemocný muž, kterého mučil Satan, zhluboka vdechoval stoupající páru do sebe.

„Satan ihned opustí tvé tělo, neboť již tři dny hladoví a v tobě žádnou potravu nenalézá. Vyjde z tebe, aby utišil svůj hlad teplým mlékem, neboť tato strava mu vyhovuje. Ucítí jeho vůni a nebude moci odolat hladu, který jej již po tři dny sužuje. Ale Syn člověka zničí jeho tělo, aby už nemohl nikoho jiného trápit.“

Potom se začal nemocný třást zimnicí a jeho tělo se napjalo, jako by chtěl zvracet, ale nemohl. Lapal po vzduchu, ale nemohl se nadechnout a zůstal ležet v klíně Ježíše v bezvědomí.

„Nyní opouští Satan jeho tělo, pohleďte!“ A Ježíš ukázal na otevřená ústa nemocného muže.

A pak sledovali všichni s úžasem a hrůzou, že z jeho úst vychází Satan v podobě odporného červa, rovnou ke kouřícímu mléku.

Pak vzal Ježíš do rukou dva špičaté kameny a rozmačkal hlavu Satana a vytáhl z nemocného muže celé tělo obludy, které bylo téměř tak dlouhé jako výška člověka. Když byl ten odporný červ z hrdla nemocného venku, mohl opět dýchat a všechny jeho bolesti byly pryč. A všichni hleděli zděšeně na odporné tělo Satana.

„Podívej, co hrozného jsi po mnoho let ve svém těle nosil a živil. Vyhnal jsem to a zabil, aby tě to už nikdy nemučilo. Děkuj Bohu, že Tě jeho andělé osvobodili a již nehřeš, aby se Satan do Tebe nevrátil. Ať je tvé tělo od této chvíle chrámem, zasvěceným Bohu.“

A všichni byli ohromeni jeho slovy i jeho mocí. A říkali: „Mistře, ty jsi skutečně Boží vyslanec a znáš všechna tajemství.“

„A vy,“ odvětil Ježíš, „máte být pravými syny Božími, abyste se mohli také podílet na jeho moci, na jeho vědění a na všech tajemstvích. Neboť moudrost a moc může přijít jen z lásky Boží. Milujte proto svého nebeského Otce a svou Matku zemi z celého srdce svého a celým duchem svým. A služte jim, aby vám jejich andělé také sloužili. Obětujte všechno své konání Bohu. A neživte Satana, neboť odměnou hříchu je smrt. Ale u Boha je odměnou dobrého jeho láska, vědění a moc života věčného.“

A všichni poklekli a děkovali Bohu za jeho lásku.

A Ježíš je opustil se slovy: „Přijdu opět ke všem, kteří vydrží v modlitbě a půstu do sedmého dne. Mír buď s vámi.“

A ten nemocný muž, ze kterého Ježíš vyhnal Satana, vstal, neboť se do něho vrátila životní síla. Dýchal zhluboka a jeho oči se vyjasnily, když všechny jeho bolesti pominuly. A vrhl se na zem, kde před tím stál Ježíš, a líbal otisky jeho nohou a plakal. A to bylo u řečiště jednoho proudu, kde se mnoho nemocných sedm dní a sedm nocí s anděly Božími postilo a modlilo. A velká byla jejich odměna, že následovali slova Ježíše. Když uplynul i sedmý den, opustily je všechny bolesti.

(pokračování příště)