Aluška.org: Věděním ke svobodě

Fit za 15 minut denně

napsala: Zuzka Light a Jeff O’Connell

nakladatelství: IKAR

rok vydání: 2015

cena: do 300kč

,,Dejte mi 15 minut, a já vám dám tělo jedna báseň.“ Zuzka Light, česká rodačka, která se proslavila po celém světě svými cvičebními videi na internetu a stala se fitness ikonou, přichází s první knihou. Představuje v ní ucelený cvičební a jídelní program na 30 dní, který obsahuje všechno, co její oddaní fanoušci očekávají. K tomu se jim dostane i spousty motivace, receptů a taky střípků ze Zuzčina života. A samozřejmě tvrdého tréninku!“

Knihu jsem dostala darem, ale protože to bylo v době, kdy jsem ještě dopisovala svého Anděla strážného, čekala na mě, až se k ní dostanu a budu mít čas na čtení 🙂 Je to příjemný dárek od čtenářky a kamarádky, která ví, že se snažím od loňska dostat do formy. Je to vlastně moje první přečtená kniha o cvičení a celkově na téma fitness.

Pro koho je kniha vlastně určená?

To je otázka, kterou si kladu ještě teď 🙂 Za některé věci bych knihu pochválila, k něčemu jinému bych zase měla kritické výhrady. Pár věcí mi v knize chybělo úplně, co si myslím, že by tam být mělo… A tak se nemůžu rozhodnout, jestli je kniha určená začátečníkům, kteří začínají, nerozumí tomu a nechtějí si hledat všechny střípky sami na internetu, nebo jestli je kniha pro pokročilé, co už to znají, ví jak mají cvičit aby se u toho nezabili a nezlikvidovali si kolena a knihu mají jako návod a program?

V podstatě jsem se v celé knize dozvěděla jednu novou věc, vše ostatní jsem už věděla z internetu.

Zkrátka pokud se zajímáte o cvičení, fitness a zdravou stravu, nic vás tady nepřekvapí. Vlastně si počtete, celkem si u knihy odpočinete, můžete v ní načerpat inspiraci. Jeden nový poznatek, který jsem se v knize dočetla, je ten, že ranní cvičení je o cca 20 procent efektivnější, než odpolední, protože tělo má dopoledne rychlejší metabolismus. To mě potěšilo, protože trénuju hlavně dopoledne 🙂 Zbytek knihy není nic, co bych se už někdy nedočetla samostatným googlením, ale tady to zase máte postupně sestavené do příjemné knihy, se kterou si můžete zalézt do postele a nemusíte čučet do obrazovky. Někomu to možná vyhovuje více. Data a pokyny jsou tedy určená hlavně začátečníkům, kteří se v tématice příliš neorientují, proto je podstatná část knihy věnovaná motivaci a promlouvá k těm, kteří se teprve rozhodují, jestli zvednou zadek z gauče, nebo zůstanou nadále ve své komfortní zóně.

Kniha neoplývá bůhvíjak bohatou češtinou.

Měla jsem problém prokousat se začátkem, který pro mě byl vyloženě neatraktivně napsaný, ale po pár stránkách už se mi kniha četla dobře. Překlepy tam nejsou, korektura je udělaná dobře, ale našla jsem pár gramatických přešlapů, které mě u čtení trochu rušily. Každopádně literární zážitek, květnatá slova a bohatou slovní zásobu tady nehledejte, je to hlavně praktická příručka a moc se s tím jazykem nemaže. Mnohdy je přímá řeč a hovorový tón umístěn v místech, kde se mi to úplně nehodilo, jakoby kniha balancovala mezi seriózní publikací a fitness deníčkem, některé věty jsou dost neučesané. Říkala jsem si, jestli jenom Zuzka po dlouhém pobytu v USA nezapomněla češtinu, ale je to přeložené z Anglického originálu. Tak nevím…

Zatímco text knihy míří na začátečníky, doporučená cvičení jsou jako pro profesionály.

Kniha obsahuje mnoho povedených fotografií. Zuzka je velice krásná fotogenická žena, jde vidět že o sebe hodně pečuje a nebojí se v knize ukázat všechny svoje bicáky i pekáče ze všech stran. Dobře se mi na to koukalo, ale žádné série cviků, které v knize jsou rozepsané a ukázané, jsem na sobě neaplikovala.

První důvod jsou moje osobní preference, které nemají s knihou nic společného a za které kniha nemůže. Zkrátka nebaví mě ani trochu mít rozpis, kolik jakého pohybu musím udělat. Velmi mě nebaví, když to mám na čas a musím si stopovat. Je to strašná nuda a téměř okamžitě ztrácím pozornost.

Proto jsem se našla ve fitness videích, kde můžu cvičit spolu s někým, kdo mi to ukáže, kdo mi to stopuje, takže nemusím hlídat jak dlouho který cvik dělám a ke komu si můžu získat nějaké sympatie a vztah, který mě ke cvičení přitáhne znova. Zkrátka potřebuji kouzlo osobnosti trenéra, jeho úsměv, pochvalu a samozřejmě hudbu v pozadí.

Mám ráda Jillian Michaels a také je mi moc sympatická slečna Cassey Ho z YT kanálu Blogilates, s těmi se mi cvičí moc dobře. Jillian umí povzbuzovat tak věrně, že to na vás fakt funguje. Makáte, protože se jí chcete zavděčit a na konci videa vás pochválí. 🙂 A Cassey je zase velice usměvavá, nevím jestli to jenom na kameru hraje, ale rozhodně to celé cvičení posunuje na vyšší level relaxu a příjemnosti. Tiché nudné časované plácání se na podložce, u kterého se na mě nikdo neusměje a nepochválí, mě NEBAVÍÍÍÍ! 😀

Nebo běhání… nemusím totiž počítat kolik čeho mám, jenom poslouchám hudbu a plácám se svým vlastním tempem. Nikdo po mě nic nechce, nikdo mě neotravuje, nikdo mi neříká co mám dělat… vypnu ukecaný mozek a jedu.

Podle rozpisů prostě necvičím… NE-E. Kdyby na mě chtěla Zuzka vyzrát, byla by fikanější a místo kapitoly s nafocenými a rozepsanými cviky, by do knihy nechala udělat cvičební CD. Kde by cvičila se mnou, usmívala se, pochválila mě a pustila k tomu pěknou hudbu…. To jo, to by mě určitě zvedla z gauče, ale to není její styl (proto s ní vůbec necvičím i když videa na YT dělá hodně… promiň Zuzko, jestli to náhodou budeš číst)… Takto jsem si kapitolu jen prohlédla a ocenila Zuzčiny kvalitní pózy a práci fotografky.

Druhý důvod je, že když jsem viděla jaké cviky doporučuje, zhrozila jsem se. Představa, že se do nich vrhne začátečník s nadváhou, blbým držením těla, nezpevněný etc., vidím to na likvidaci kolem cca do dvou týdnů. Cviky jsou extrémě náročné, velice zatěžují kolena a jsou to přesně takové, které zásadně necvičím. Ze všech cviků, kde se doskakuje na jednu nohu, péruje na jednom koleni zatímco druhou nohou jste vzadu, nebo klasický panák s nohama od sebe, mě strašně bolí kolena. Když je dělá nějaký trenér, dělám místo těchto sebevražedných pohybů raději normální dřepy a zvedám si činku, skáču pouze jemně snožmo, abych se neflákala a neztratila rytmus. Nemám zájem se za každou cenu zmrzačit jenom proto, abych odcvičila přesně to, co někdo sestavil. I když je to profesionál, tak neví co já zvládnu. To si musím pohlídat já sama na svou zodpovědnost.

Dávám si na sebe pozor a jsem poučená z loňska, kdy jsem po půlroce musela s cvičením přestat nejenom kvůli tomu že bylo léto a já při teplotách nad 24 stupňů kolabuju při větší zátěži, ale i proto, že mě bolela kolena…

Ne všechny cviky rozepsané v knize jsou likvidační, máme tam například angličáky, výskoky stranou, horolezce, kliky a vězeňský vztyk, u kterého se nemusíte bát, že se zničíte. Ale asi polovina cviků skutečně na citlivá kolena nebezpečná je… Pokud si knihu chcete pořídit a chcete podle ní cvičit, nedoporučuji vám ten rozpis následovat úplně přesně. Všechny cviky, u kterých vyskakujete do výšky s tvrdým dopadem na koleno, jsou nebezpečné, zejména výskoky z výpadu, dřepy na jedné noze do mrtvého tahu, výpady vzad s výskokem… Lupne vám v jablku a máte po ptákách, můžete si zase hezky sednout na gauč vážení… Pokud máte nadváhu, nejste trénovaní a nejste zvyklí na zátěž, při cvičení neskákejte a nezatěžujte nikdy nadměrně kolena. I špatně prováděný klasický dřep vám může při mnoha opakováních ublížit a můžete po něm mít bolesti kolen.

Při cvičení a po cvičení vás mohou bolet pouze SVALY. Nikdy ne klouby a páteř. Pokud vás bolí klouby, necvičte to, nebo to děláte špatně… Tohle riziko v knize vůbec není zmíněno. Žádné úlevy a verze pro netrénované tlusťochy také neobsahuje.

Co se mi na knize vyloženě líbilo, je část s recepty.

Můj obvyklý problém je, že když vidím nějaký ,,ultra zdravý ultra fitness ultra všechno“ recept, tak se jenom ošklíbnu, protože většinou obsahuje suroviny, které nejím. Buď mi nechutnají, nebo vím že nejsou zdravé… Pohanka mi strašně smrdí, zásadně nejím žádná kuřata a sóju. Tím pro mě spousta receptů odpadá. Ale Zuzka nabízí recepty, které jsou jednoduché, ze snadno dostupných surovin a dává nápady na kombinace, které se mi neeklují, na které mám naopak chuť. Takže jsem se inspirovala a místo brambor si například dávám napařenou brokolici, i když například s doručenou omáčkou u daného receptu se necrcám. Brokolice je vlhká, takže jídlo není suché a omáčka mi potom k jídlu připadá nadbytečná… Což je moc fajn.

Kniha samozřejmě obsahuje řadu návodů na úpravu masa, ale naštěstí to není samé kuřecí. Obsahuje i nápady na svačinky, snídaně, zdravé nápoje, chuťovky a dva recepty na chléb z alternativní mouky… Které jsem chtěla zkusit, ale když jsem zjistila kolik ta mouka přes internet stojí, raději jsem si to rozmyslela. Každopádně oceňuji dobrý nápad. Jde vidět, že Zuzka nejí blafy a pozná dobré jídlo. Výběr receptů chválím.

Všechny recepty jsou moc vkusně naaranžované a nafocené. Krásné příjemné obrázky, to je celkově silná stránka této knihy.

Co mi v knize úplně chybělo, je nějaké slovo na téma zahajujících protažení, zahřátí svalů před výkonem, také o konečném protažení. V knize to vůbec není a považuji to za výraznou chybu v obsahu, pokud tedy předpokládáme, že kniha je určena začátečníkům. Měli by vědět, jakými vhodnými cviky se mají připravit na cvičení a měli by rozhodně vědět, jak je závěrečné protažení a poté protahování během dne při regeneraci/relaxaci svalů důležité… O tom, že by si člověk měl dávat pozor na kolena a jaké cviky by neměl dělat když je na ně citlivý, taky ani slovo, i když je v závěru knihy kapitola věnovaná prevenci úrazů. Ale týká se zejména páteře.

Jaký je závěr?

Pokud začínáte s cvičením, potřebujete se zorientovat v základních věcech a načerpat motivaci, kniha se vám bude líbit a základ vám poskytne. Nemá hustý text, obsahuje velké obrázky, je názorná a jednoduchá. Zjistěte si ale samostatně další podrobnosti o věcech, které jsem zmínila v předchozích odstavcích, protože tu není všechno důležité řečeno. Rozhodně nedělejte brutální cviky, které extrémě zatěžují kolena, vybírejte si co budete a nebudete cvičit. Pokud podle knihy chcete cvičit, vyberte si ty, které nejsou likvidační a ty nebezpečné si nahraďte něčím jiným, to už ale vyžaduje, abyste měli něco odcvičeno, abyste věděli, jakým vhodným cvikem to nahradit. Aby to nebylo moc těžké, ale ani moc lehké a abyste zároveň zapojovali pokud možno podobné svalové skupiny jako ve cviku, který si nahrazujete.