Aluška.org: Věděním ke svobodě

Já jsem se vám vlastně ještě nepochlubila, kde že jsem to byla ty tři dny přes víkend, jak jsem oznamovala v aktualitkách, že jedu pryč. – Tak pozor, byla jsem s kámošem na vysočině a foťák jsem vzala s sebou. Náhodou se mi podařilo uzmout parádní fotky, protože bylo hodně sněhu a taky bylo na co koukat.

Nemůžu vám sem do článku nacpat úplně všechny snímky, tak sem dám alespoň část z mých nejoblíbenějších a na zbytek se pak na konci kouknete v galerii, kde už jsou uložené.

A teď hurá na prohlížení:

Specialitou prvního dne byla moje zkušenost z běžkami. – Mé nadšení mi vydrželo asi hodinu a půl do té doby, než přišlo stoupání do kopečka (pravidelný držkopád zajištěn) a poté prudký sešup dolů (brutální pravidelný držkopád naprosto zaručen). Nakonec jsem se čelá přizabitá rozhodla pod kopcem běžky sundat a došourala se k silnici, která byla parádně zledovatělá, takže jsem sebou škrábla ještě jednou a to snad bylo ze všech pádů nejhorší.

Tady to ještě zkouším na začátku… Račte si povšimnout mé apartní čepičky. – Lidé, kteří ji už viděli, se dělí na dva tábory. Jedni říkají, že vypadám strašně a ať to hned sundám a druhým se to strašně líbí.

Zde vidíte – rozhodně ne poprvé v historii tohoto webu – můj šílený výraz. To jsem ještě byla nadšená a netušila jsem, co mě čeká nahoře na kopečku.

Některé pády byly blbé v tom smyslu, že když jsem ležela ve správném úhlu, nebyla jsem schopná vstát, ani si sundat lyže. – Tenhle byl ještě takový méně kuriozní a dal se zvládnout. Nejlepší byl obličejem napřed směrem z kopečka do hlubokého sněhu. – Z toho se vyškrábat nedalo, ale zase to vůbec nebolelo, takže vše má dvě strany mince… I pády na běžkách.

Po této zkušenosti jsem usoudila, že jestli mě někdo ještě dostane na běžky, tak jedině po rovince přes políčko a jinak raději budu s děckama sjíždět kopečky po zadku… A na normální lyže mě nikdo nedostane ani heverem 🙂

Romanticky západ na vrcholu vražedného kopečku. – Držkopádový hřeb večera dorazil až po této fotce.

Večer mi spravily chuť šachy.

Račte si povšimnout, ta černá dáma je moje, což znamenalo nemilou situaci pro soupeře. Pěkně jsem ho tam oholila, protože byla navíc krytá z dálky :D… Už si úplně nepamatuji, jak se mi ji tam podařilo takhle parádně nacpat, ale musela jsem tento epic fail vyfotit.

Parádních fotek vody jsem měla víc, ale vypadaly všechny skoro stejně.

A teď přijde na řadu zlatý hřeb tohoto fotografického dílu, fotka s vyfocenou mírnou mlhovinou. Bohužel není moje, dal ji kámoš, když se snažil zachytit ležatý měsíc. Pravděpodobně jde o léčivé místo: (foto dole, úkaz vpravo dole)

A ležatý měsíc, špatné toť znamení na obloze, které nám ale nijak večer neskazilo:

Další fotky budou zítra 🙂

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Zážitky – Z cestování“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/