Je mi smutno, když každý rok sleduji, jak se víc a víc lidí nechá zblbnout slavením Halloweenu. Sice už jdu tak trochu s křížkem po funuse, ale vzpomeňte si na toto varování alespoň v budoucnosti…
Pokud na sebe strojíte kostýmy symbolizující smrt a zlo, potom na nich rezonujete a začnete je přitahovat. Pokud vyřezáváte strašidelné obličeje do dýní a dáváte do nich svíčky, nebo pokud děláte lampionové průvody, není to nic jiného, než vzývání Satana.
Satan, neboli SVĚTLONOŠ. Je ten, kdo nosí světlo, protože se ve skutečnosti nachází v temnotě.
Dávejte si pozor na lidi a bytosti, co sami sebe označují za světlonoše, nositele světla, posly světla, osvícené… Je to u nich ve skutečnosti přesně naopak. Lidé jsou to zcela hloupí, vůbec nechápou o čem mluví a mají to našeptané od temných bytostí, neboť toto názvosloví pracuje pro ně… Vyhýbejte se takovým lidem (i takovým webovým stránkám) a vyhnete se mnoha problémům v životě. Satan o sobě doslova mluví jako o posli, či nositeli světla! U bytostí, které se takto představí, jde o znamení, že mluvíte s démony… A slavením Halloweenu jim ještě odevzdáváte energii.
Vysvětlete svým dětem, že slavit Halloween je špatné a pokud už je třeba na začátku listopadu něco podniknout, vydejte se 2.listopadu k hrobům svých předků. Chození na hřbitov osobně také nepodporuji, ale je to rozhodně mnohem lepší, než oslavovat Satana.
Pro doplnění přikládám velice zajímavý článek z protiproudu o původní historii tohoto svátku, který dřív nebyl pouze o hnusu a konzumu, jako to vidíme dnes…
Halloween: odporný americký import? Nechte nám náš klid na dušičky. Podzimní procházka se vzpomínkou na zemřelé. Duchovní úpadek a popkultura. Leccos je trochu jinak
Na slavnost Všech svatých 1. listopadu slavíme svátek všech světců, známých i neznámých, a prosíme je o přímluvu. Termín pro slavení tohoto významného svátku stanovil v 8. století papež Řehoř III. O den později vzpomínáme na všechny věrné zemřelé, kteří ještě nejsou připraveni vstoupit do Nebe, a modlíme se za zkrácení časných trestů, které si jejich duše odpykávají v očistci.
Podstata svátku
Jak vyplývá z Písma a tisícileté nauky Církve, duše, které v hodině smrti nejsou zatíženy hříchem smrtelným (v takovém případě by byly zavrženy), ale nejsou ani dokonale čisté, jdou po smrti do očistce, kde trpí tak dlouho, „až bude zaplacen poslední haléř“. Mohou se těšit z vyhlídky na spásu, ale procházejí utrpením, které není ani zdaleka malé. Plameny, které je omývají, sice neslouží k jejich zkáze, ale pálí velmi silně a duše v očistci toužebně prahnou po brzkém vysvobození.
I v naší duchovně vyprahlé společnosti přetrvávají Dušičky jako všeobecně uznávaný svátek zemřelých, během kterého věřící i nevěřící navštěvují hroby svých blízkých, zapalují na nich svíčky a pokládají živé květiny, což symbolicky demonstruje víru ve věčný život a překonání smrti. Mnozí lidé se tak alespoň jednou za rok zastaví a setrvají na chviličku ve vzpomínkách s těmi, kteří již nejsou mezi námi.
Odpor k Halloweenu
V prudkém kontrastu k tomu se pak mnohým jeví ze západu importovaný popkulturní Halloween. Kritizují jej jak věřící, kteří tomuto festivalu přisuzují mnohdy až satanistický základ, ale i nevěřící, kteří se cítí uráženi kýčovitým třeštěním v době, kdy se u nás má chodit v poklidu ometat hroby, vyměňovat květináče, zapalovat svíčky a užívat si podzimní atmosféry.
Není se čemu divit. Halloween s jeho nejkřiklavějšími atributy a maskami je do našich zeměpisných šířek importován prostřednictvím filmu, televize, literatury, hraček a nejrůznějšího konzumního zboží v hypermarketech. Čím dál častěji jsou k vidění za oknem či na zahradě strašidelné svítící dýně.
Celá řada škol a školek se tomuto trendu přizpůsobuje a organizuje pro své žáky podobné maškarády – někteří rodiče to pobaveně podporují, jiným je to jedno, někteří se staví na odpor s odkazem na „americkost“ svátku.
Halloween však není odporným festivalem ze své původní podstaty. Odporným jej učinila teprve současná zesvětštělá konzumní společnost. Podobně, jako to provedla s Vánoci: na tradiční legendě vycházející ze Svatého Mikuláše, v některých kulturách i z Basila Velikého, není nic opovrženíhodného. Zrůdnou se tato postava stala až v následku reklamních kampaní na nápoj White Rock v roce 1915 a později na Coca Colu ve 30. letech 20. století. Od té doby nás v celém (nejen) západním konzumním světě pronásleduje dementní děda v červeném, cpe nám nejrůznější předvánoční zboží a prostřednictvím reklamy, literatury a kinematografie vytlačuje místní zvyklosti. Naštěstí tu máme davy nevěřících, kteří se pro našeho Ježíška porvou do krve.
Z historie
Zpět k Halloweenu. Festival spojený se slavností Všech svatých má své kořeny také ještě v prvním tisíciletí po Kristu. Tradice oblékání se do kostýmů v době Dušiček pak vznikla ve Francii ve 14. a 15. století. Byla to doba po velkých morových epidemiích a lidé si tím připomínali svoji smrtelnost a pomíjivost všeho pozemského. Tyto karnevaly se nazývaly Tanec smrti a představovaly ďábla vedoucího řetěz lidí – papežů, králů, rytířů, dam, mnichů, rolníků, malomocných a dalších do hrobu. Ještě ve Francii se konaly tyto reje až na Dušičky, tedy 2. listopadu. Teprve později se přesunuly na předvečer Svátku Všech svatých a začaly být hojně slaveny irskými přistěhovalci v Americe.
Halloween je ryze křesťanskou, či přesněji řečeno katolickou, lidovou tradicí.
V době, kdy v převážně protestantské Americe začali katolíci veřejně slavit svoje lidové svátky, tvrdě narazili u protestantů. Tyto katolické lidové tradice začali protestanté označovat za nebezpečnou formu pohanství. Vše, co s těmito oslavami souviselo, bylo karikováno jako pohanské. Z toho si postupně sami katolíci začali myslet, že jejich vlastní zvyky byly převzaty od pohanů. Tím vznikla jakási vnitřní nedůvěra k vlastní tradici a její částečné opuštění. Katolíci začali mít strach identifikovat se s vlastním svátkem a tím přestali určovat jeho ráz. Čímž uvolnili prostor pro ty, kteří jej začali deformovat – především ony protestanty, jimž se mezitím rejdění v maskách celkem zalíbilo.
To vše se seběhlo dávno předtím, než nastoupila popkulturní vlna degradující celou tradici ještě mnohem více.
Kde je problém?
Halloween je ryze křesťanskou, či přesněji řečeno katolickou, lidovou tradicí. Existují jakési romantické teorie o spojení s původním keltským svátkem Samhain, ty jsou však již naštěstí zcela překonané. Veškeré autentické atributy a kulisy tohoto festivalu jsou zakotveny v Kristově vítězství nad hříchem, smrtí a ďáblem.
Problém je úplně jinde, a to ve stejném momentu, jako v případě Vánoc: v sekularizaci svátku. Jakmile Halloween opustil teologické kotviště a ztratil tak obsah věčné spásy, stal se z něho festival zaměřený na jakousi zvrácenou oslavu zla, hrůzy a násilí. Toto pojetí velmi zesílilo během 70. a 80. let pod vlivem módní vlny filmových hororů (především „vyvražďovaček“ a filmů se zvýšeným výskytem zombies).
Dnes je tedy podoba festivalu skutečně krajně nevkusná a – co je horší – vpravdě ďábelská. Účastníci se převlékají do gumových zombie masek – čím zrůdnějších, tím lépe (nejmenovaný americký kritik mj. poznamenal, že maska Obamy s obrovskýma ušima již skutečně nemá s původní tradicí nic společného). Aniž by měli ponětí, proč tak činí. Přijde jim to jednoduše „cool“. Je zde znatelná paralela se svátkem sv. Mikuláše u nás. Mikuláš je senilní dobrák, anděl neškodný a nevýrazný kastrát, kdežto čerti, to jsou borci. Nejsympatičtější z celé party. Toto naladění je patrné napříč celou veřejností popkulturních konzumentů. Duchovně upadlé nihilistické masy jsou fascinovány smrtí, brutalitou, hnilobou. Namísto toho, aby mířily za světlem, láskou, svěžestí a … spásou.
Bojujeme na širší frontě
Jestliže se tedy budeme ostentativně ohrazovat vůči Halloweenu (nebo vůči Santa Clausovi) jako vůči importovanému americkému kýči, bude nám jistě řada osvícených a kultivovaných přátel přikyvovat. Zcela však míjíme podstatu věci. Sami ve svém duchovně vyprázdněném životě tolerujeme tisíc jiných ohavností, zbytečností a kýčů. Hlásíme se k sekulárně liberální kultuře, která těmto svátkům tuto podobu ze své vlastní přirozenosti vtiskla. Z více důvodů je označována za kulturu úpadkovou či kulturu smrti. Řešením není umělé udržování subjektivně vkusnějších tradic, nýbrž celková vnitřní náprava jednotlivců a celé společnosti.
Zastavme se tedy v tyto sváteční dny u těchto témat k rozjímání. Vzpomeňme také na naše blízké zemřelé, zastavme se na hřbitově, zapalme svíčku a užijme si onu podzimní atmosféru…
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****